2 Azs 248/2021 — Nejvyšší správní soud

29 A 103/2025- 25 - text 6 29 A 103/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Ľubomíra Majerčík a Mariana Kokeše ve věci žalobce: H. A. T. zastoupen JUDr. Bc. Marcelou Lafek, advokátkou sídlem Národní 416/37, 110 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha o žalobě proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání rozhodnutí v řízení pod č. j OAM-45801/ZM-2025 o žádosti žalobce o zaměstnaneckou kartu, takto: I. Žalovanému se ukládá rozhodnout o žádosti žalobce o zaměstnaneckou kartu ze dne 14. 7. 2025, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 17 210 Kč, a to k rukám jeho zástupkyně JUDr. Bc. Marcely Lafek do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Předmětem sporu je otázka, zda byl žalovaný nečinný při rozhodování o žádosti žalobce o vydání zaměstnanecké karty. II. Skutkové okolnosti a postup správních orgánů 2. Žalobce podal dne 14. 7. 2025 žádost o vydání zaměstnanecké karty k povolení výkonu povolání na území České republiky. Jelikož žalovaný o žádosti nerozhodl ve lhůtách uvedených v § 169t odst. 6 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“), obrátil se žalobce se žádostí o opatření proti nečinnosti k nadřízenému správnímu orgánu. 3. Dne 9. 10. 2025 přijala Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále „Komise“) opatření proti nečinnosti, kterým žalovanému přikázala rozhodnout o žádosti žalobce do 60 dnů od jeho výslechu ve smyslu § 169j zákona o pobytu cizinců. Odůvodnila to tím, že správním orgánem nebyly příslušné lhůty dodrženy, proto přistoupila k vydání opatření podle § 80 odst. 4 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. 4. Dne 3. 10. 2025 předvolal žalovaný žalobce k výslechu na den 5. 11. 2025. Vzhledem k žalobcově žádosti o změnu termínu ze dne 16. 10. 2025 ho dne 29. 10. 2025 předvolal na den 18. 11. 2025, kdy výslech proběhnul. 5. Dne 7. 11. 2025 podal žalobce Krajskému soudu v Brně žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného. 6. Dne 21. 11. 2025 požádal žalovaný soukromou vysokou školu o sdělení informací a poskytnutí podkladů a dne 2. 12. 2025 požádal o součinnost Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor školství. 7. Dne 3. 12. 2025 žalovaný vyzval žalobce o seznámení se s podklady s termínem dne 8. 1. 2026. III. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 8. Žalobce považuje opatření proti nečinnosti přijaté Komisí za neurčité. Žalobce nemůže jasně určit počátek běhu stanovené lhůty, a tedy ani okamžik jejího uplynutí. Komise učinila lhůtu závislou na úkonu, který má provést nečinný správní orgán. Není ani zřejmý okamžik, kdy žalobce může účinně žádat o soudní ochranu. 9. Lhůta pro vydání rozhodnutí je navíc podle žalobce nepřiměřeně dlouhá. Stanovení stejné lhůty, jako je lhůta zákonná, má být dle konstantní judikatury výjimečnou a odůvodněnou záležitostí. Nadřízený správní orgán měl rovněž zohlednit délku řízení od podání žádosti o vydání opatření proti nečinnosti po vydání opatření, kdy byla reálně využita téměř celá lhůta pro vydání opatření, a o tuto dobu tak bylo prodlouženo řízení o vydání zaměstnanecké karty. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 1. 7. 2025, č. j. 65 A 39/2025-18, v němž se soud zabýval obdobnou situací. IV. Vyjádření žalovaného k žalobě a replika žalobce 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvádí, že ve věci nebyl nečinný a popisuje, jaké úkony řízení provedl a kdy tak učinil. K výslechu předvolal žalobce na termín 5. 11. 2025, protože však žalobce požádal o posunutí termínu, předvolal ho následně na 18. 11. 2025. V tento den byl výslech s žalobcem realizován, od něj tedy běž 60denní lhůta stanovená opatřením Komise. Z kapacitních a organizačních důvodů mohl žalovaný vyzvat žalobce k seznámení se s podklady teprve na termín 8. 1. 2026. 11. Správní orgán nesouhlasí s tvrzením žalobce, že opatření Komise je neurčité a není možné z něj určit, kdy začíná a končí lhůta stanovená Komisí, neboť počátek lhůty je navázán na konkrétní úkon, který může stanovit a provést jen nečinný správní orgán. Výše vedené informace naopak dokazují, že tomu tak není, počátek předmětné lhůty může ovlivnit žalobce. 12. K námitce žalobce, že Komise využila téměř celou zákonnou lhůtu pro vydání opatření, správní orgán uvádí, že Komise dodržela zákonnou lhůtu, kterou správní řád určuje nadřízenému správnímu orgánu k vydání příslušného opatření. S ohledem na okolnosti případu k osobě žalobce žalovaný doplnil, že v Cizineckém informačním systému (CIS) eviduje již jednu jeho starší žádost o udělení zaměstnanecké karty (č. j. OAM-45974/ZM-2024), jíž nebylo vyhověno rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 11. 2024, č. j. OAM-45974-18/ZM-2024. Správní orgán dospěl k závěru, že pobyt žalobce není v zájmu ČR, následně mu byl prodloužen dlouhodobý pobyt za účelem studia. Z CIS bylo zjištěno, že od 1. 2. 2024 do 31. 8. 2025 studoval na VUT v Brně, od 14. 7. 2025 dosud by měl studovat na AN.group s.r.o., od 20. 9. 2025 do 31. 8. 2026 doložil, že hodlá studovat na Vysoké škole NEWTON. S ohledem na výše uvedené skutečnosti správní orgán trvá na důkladnějším prověření žádosti žalobce o udělení zaměstnanecké karty. Správní orgán uznává, že nestihl v zákonné lhůtě včas o žádosti rozhodnout, nicméně dle opatření Komise mu od provedení výslechu svědčí náhradní lhůta 60 dnů, ve které by měl stihnout o žádosti rozhodnout, pokud nedojde k neočekávaným průtahům během seznámení na straně žalobce. 13. K námitce žalobce, že lhůta stanovená Komisí je neurčitá a nepřiměřeně dlouhá, správní orgán uvádí, že určení počátku lhůty, její délku a způsoby stanovení rozhodné skutečnosti, od které se bude lhůta počítat, je plně v gesci Komise, a nikoliv správního orgánu. Žalobci plyne fikce pobytu, nenachází se tedy v pobytové tísni. Žalovaný proto navrhuje, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 14. Žalobce ve své replice připomenul, že do dne sepisu tohoto vyjádření uplynulo ode dne podání žádosti 158 dní místo zákonem požadované 60denní lhůty. Je absurdní tvrdit, že několik úkonů, které za tuto dobu učinil, vypovídá o tom, že není nečinný. S ohledem na stanovené datum seznámení se spisem bude řízení trvat minimálně 180 dní. Právní zástupkyně požádala o změnu termínu výslechu z důvodu, že žalovaná nařídila na stejný den výslech na jiném pracovišti a nebylo tak reálné, aby se právní zástupkyně stihla účastnit obou termínů. Termín byl posunut o 13 dní. I pokud by se k zákonné lhůtě pro vydání rozhodnutí přičetlo těchto 13 dní, pak to nemění nic na skutečnosti, že je žalovaná po lhůtě pro vydání rozhodnutí, a tudíž nečinná. 15. Ač žalovaný argumentuje pobytovou a studijní historií žalobce, není předmětem řízení o nečinností žalobě zaobírat se pobytovou agendou či studijními úspěchy žalobce, ale pouze otázkou, zda správní orgán rozhodl či nerozhodl v zákonné lhůtě a zda je jeho postup zákonný. Z pobytové historie, studijní cesty žalobce, ani z potřeby cokoli zkoumat, neplyne samo o sobě, že by si správní orgán mohl svévolně prodlužovat lhůtu k vydání rozhodnutí, a to navíc bez toho, že by takové prodloužení sdělil žalobci a řádně ho odůvodnil (zákon umožňuje prodloužit až na 90 dní). Takové prodloužení je však s ohledem na trvání řízení bezpředmětné (a nedošlo k němu). V této souvislosti odkázal žalobce na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2023, č. j. 15 A 31/2023-31, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Azs 248/2021 ze dne 21. 2. 2022 a č. j. 1 Azs 171/2022 ze dne 27. 10. 2022. 16. Žalobce uzavřel, že lhůta stanovená nadřízeným správním orgánem je nepřiměřeně dlouhá. V situaci, kdy nadřízený správní orgán činí opatření proti nečinnosti, tedy v době již nastalé nečinnosti správního orgánu, není lhůta stanovená ve stejném rozmezí jako lhůta původní, zákonem stanovená, přiměřená. Nadřízený správní orgán má činit takové opatření, které povede k co nejrychlejší nápravě závadného stavu, nikoli k jeho dalšímu prodlužování. V. Posouzení věci soudem 17. Žaloba byla podána v zákonem stanovené lhůtě osobou k tomu oprávněnou [§ 79 odst. 1 a § 80 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“)]. Soud za splnění podmínek pro rozhodnutí ve věci bez nařízení ústního jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.) shledal, že žaloba je důvodná. Právní rámec 18. Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, stanoví: § 169t Vydání rozhodnutí a lhůty pro jeho vydání (6) O žádosti ministerstvo rozhodne d) ve lhůtě do 60 dnů ode dne podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty; ve lhůtě 90 dnů ode dne podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty ve zvlášť složitých případech, nebo pokud ministerstvo požádalo o vydání závazného stanoviska Úřad práce České republiky. 19. Zákon č. 500/2004 S