3 As 236/2023 — Nejvyšší správní soud

29 A 77/2024- 83 - text  11 29 A 77/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Ľubomíra Majerčíka a Mariana Kokeše v právní věci žalobkyně: S. M. zastoupena JUDr. Stanislavem Polanským, advokátem sídlem náměstí T. G. Masaryka 38/10, 690 02 Břeclav proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo nám. 449/3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2024, č. j. JMK 87450/2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyni byla stavebním úřadem zamítnuta žádost o dodatečné povolení stavby ve vztahu ke stavebnímu záměru, který spočíval ve vybudování nové bytové jednotky v bytovém spoluvlastnictví. Předmětem sporu bylo, zda žalobkyně doložila všechny zákonem požadované doklady k žádosti, především pak, zda naplnila požadavek doložit souhlas společenství vlastníků jednotek ve smyslu § 184a zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Stavební úřad zamítl žádost žalobkyně o dodatečné povolení stavby z důvodu, že nedoložila souhlas s provedením stavebního záměru podle § 184a stavebního zákona (č. 183/2006 Sb.) a způsob řešení dopravy v klidu, tedy zajištění parkovacího stání pro nově vzniklou bytovou jednotku. 3. Žalobkyně se k možnostem parkování obšírně vyjadřovala. V odvolacím řízení namítala, že parkovací stání je možno zajistit v garáži vlastněné paní J. M. na pozemku p. č. X v k. ú. X. V rámci odvolacího řízení tak měl být tento navržený způsob řešení dopravy v klidu řešen. Možnost doplňovat podklady pro rozhodnutí v průběhu odvolacího řízení vyplývá z § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Žalobkyně tvrdí, že požadavek na umístění odstavných a parkovacích stání u staveb pro bydlení jsou naplněny pouhou existencí prostoru pro ně, přičemž tato stání nemusí být stavebně upravena. 4. Žalovaný uvedl, že v každém případě žalobkyně nepředložila souhlas vlastníků jednotek ve smyslu § 184a stavebního zákona, tedy už jen to je důvodem pro zamítnutí její žádosti. Žalobkyně k tomu uvedla, že zákonodárce od 1. 1. 2018 zmírnil podmínky pro doložení souhlasu společenství vlastníků. Smyslem zákona nyní je, doložit správnímu orgánu souhlas vlastníků s předkládaným záměrem. Akceptuje-li zákon formální souhlas statutárního orgánu společenství vlastníků jednotek (dále „SVJ“) bez ohledu na existenci soukromoprávního titulu, musí z logiky věci akceptovat samotný soukromoprávní titul jako dostatečně vyjádřený souhlas v případě nemožnosti jeho formálního doložení. Žalobkyně má za to, že předložila více, než zákon požaduje, akorát listiny mají jiné označení. Zákon nelze vykládat tak, že výbor SVJ je oprávněn sám rozhodnout, zda souhlas podle § 184a stavebního zákona udělí, či nikoliv. Musí respektovat vůli vlastníků. 5. Žalobkyně se nachází v situaci, kdy dosáhla souhlasu vlastníků s předkládaným záměrem, nicméně dvě minoritní členky společenství vlastníků (paní S. a paní V.), ignorují svůj souhlas původně písemně daný a prostřednictvím výboru společenství vlastníků jej nerespektují. 6. Žalobkyně předložila veškeré relevantní listiny, které má k dispozici, ze kterých dovozuje, že souhlas s vybudováním nového bytu byl dán. Žádný z vlastníků se navíc nedomáhal předběžného opatření, aby bylo stavebníkovi uloženo nepokračovat v záměru. I to je znak, že vlastníci souhlasili. Až v dodatečném povolení stavby vyjádřili někteří vlastníci svůj nesouhlas. Z pohledu žalobkyně tak zjevně využívají svých práv v nepoctivosti. Žalobkyně má za to, že jednou udělený souhlas již nelze vzít zpět. Souhlas pak podepsala paní H. U., členka statutárního orgánu SVJ. Nebylo však možné připojit k němu podpis předsedkyně paní S. ze shora uvedených důvodů. Dále si měl stavební úřad zjistit, zda je vůbec možné požadovat podpis předsedkyně statutárního orgánu, jejíž zájmy jsou zjevně v rozporu se zájmy právnické osoby, kterou má zastupovat (ve smyslu rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 2. 2024, č. j. 77 A 17/2023-102). 7. V souhrnu žalobkyně požaduje, aby soud konstatoval, že § 184a stavebního zákona je třeba vykládat tak, že tento souhlas se záměrem nemusí představovat pouze podpis statutárního orgánu SVJ, ale že jej lze doložit i jiným způsobem. Nejde totiž v konečném důsledku o podpis statutárního orgánu, ale o to, že vlastník byl seznámen se záměrem. Podle soudní praxe je přitom možné, že na základě vadného souhlasu může být stavba povolena, pak musí platit opačně, že doložení soukromoprávního titulu pro nemožnost získání podpisu předsedkyně, má vést k povolení záměru. Žalobkyně se dovolává dobré víry a legitimního očekávání, které založily správní orgány tím, že stavební záměr původně dodatečně povolily dne 5. 2. 2016 a 29. 10. 2018. 8. Žalobkyně navrhla, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. 9. V doplnění žaloby ze dne 23. 8. 2024 žalobkyně poukázala na požadavek přiměřenosti stran zásahu do práv dotčených osob. Porušení svých práv žalobkyně spatřuje ve formalistickém výkladu práva ze strany správních orgánů. Jde o excesivní výkon moci jen proto, aby bylo dosaženo litery zákona. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný se neztotožnil s názorem žalobkyně, že napadené rozhodnutí je nezákonné. Žalobkyně nemá pravdu, pokud se domnívá, že žalovaný byl povinen zabývat se dokladem o řešení dopravy v klidu, pokud jej žalobkyně předložila až v odvolacím řízení. Navíc žalobkyně nedoložila souhlas SVJ ve smyslu § 184a stavebního zákona. Již to je důvodem pro oprávněné zamítnutí žádosti ze strany stavebního úřadu. 11. Žalobkyně argumentovala, že původní stavebník (otec žalobkyně) realizoval stavbu v dobré víře. S tím se však nelze ztotožnit, vzhledem k tomu, že ji realizoval bez stavebního povolení. 12. K hlavnímu žalobnímu bodu ohledně doložení souhlasu podle § 184a stavebního zákona žalovaný uvedl, že stavební úřad nemůže rezignovat na trvání na povinnosti doložit zákonem požadované doklady, tedy ani souhlas společenství vlastníků vyznačeného na výkresu projektové dokumentace nelze vynechat. Na výkresu, který žalobkyně předložila, byly vyznačeny podpisy deseti vlastníků jednotek, včetně podpisu žalobkyně. Podpisy dalších vlastníků zde vyznačeny nebyly. Stavebnímu úřadu nepřísluší posuzovat, zda byly splněny podmínky udělení souhlasu SVJ za situace, kdy žadatelka doklad podle § 184a stavebního zákona nepředloží. Skutečnost, že výkres stavby byl opatřen podpisem členky statutárního orgánu, nelze vykládat jako právní jednání za SVJ, neboť je uveden mezi dalšími podpisy osob, není k němu připojeno jakékoliv označení o funkci a nedoprovází jej podpis dalšího člena výboru, jak požaduje veřejný rejstřík. 13. Nelze přisvědčit ani argumentaci, že v důsledku dříve vydaných rozhodnutí stavebního úřadu, kterými stavbu dodatečně povolil, vzbudil v žalobkyni oprávněné legitimní očekávání ve správnost tohoto postupu. Stavebník se při realizaci stavby bez stavebního povolení vystavuje riziku, že jeho stavební záměr nebude povolen, pokud nesplní zákonné požadavky. 14. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Replika žalobkyně 15. Žalobkyně požaduje, aby soud věc posoudil nikoliv pouze optikou litery zákona, ale rovněž s ohledem na konkrétní okolnosti případu. K tomu je povinen obecný soud, pokud by aplikace doslovného znění zákona měla vést k nespravedlnosti. Předmětný byt byl realizován již v roce 2015 a nikomu žádná újma nevznikla. Jedná se o zcela jinou situaci, než by tomu bylo například v případě developera, který záměrně ignoruje právní předpisy. 16. Žalobkyně připomněla, že doložila žádost svého právního předchůdce (otec) o povolení vybudování nového bytu ze dne 3. 5. 2015 včetně nákresu, a podpisy všech vlastníků bytů (včetně paní S. a V.) a předchozího správce budovy DYJE, jakož i předběžný souhlas tohoto správce budovy ze dne 18. 5. 2015. V dané době bylo bytové družstvo DYJE oprávněnou osobou k udělení souhlasu. Žalobkyně jej považuje za soukromoprávní souhlas vlastníků pro realizaci záměru. Žalobkyně uznává, že nyní není schopna doložit souhlas SVJ vyznačený na výkresu projektové dokumentace, avšak to považuje za formální nedostatek. V. Doplnění žaloby ze dne 11. 10. 2024 a ze dne 4. 2. 2026 17. Žalobkyně upozornila, že souhlas vlastníků v minulosti získala a potřebná většina vlastníků s ním souhlasí i nyní. Žalobkyně předložila soudu tímto podáním projekt podepsaný více než 2/3 většinou současných spoluvlastníků dotčené budovy (17 podpisů). Poukazuje též na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2024, č. j. 10 As 280/2022-43, z nějž dovozuje, že pokud se jedná o významnou záležitost správy budovy, je třeba dvoutřetinová většina hlasů spoluvlastníků. Žalobkyně odkázala též na metodickou příručku Ministerstva pro místní rozvoj. 18. Dále žalobkyně