10 Ads 235/2021 — Nejvyšší správní soud

29 Ad 10/2024- 29 - text 10 29 Ad 10/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Ľubomíra Majerčíka a Mariana Kokeše v právní věci žalobkyně: Pastiglia společnost pro obnovu památek, s.r.o., IČ: 039 29 388 sídlem Bašty 413/2, 602 00 Brno zastoupena Mgr. Radanou Bužkovou, advokátkou sídlem Kotlářská 265/5, 602 00 Brno proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 25. 3. 2024, č. j. 9358/1.30/23-4, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2024, č. j. 9358/1.30/23-4, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč k rukám její advokátky Mgr. Radaně Bužkové, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Správní orgán v souvislosti s kontrolou na určeném pracovišti shledal, že žalobkyně umožňovala v rozporu s právními předpisy výkon závislé práce mimo pracovní poměr. Žalobkyně se vymezila proti skutkovým zjištěním, z nichž správní orgány vycházely, a namítla, že je nepřípustné, aby skutkový stav měl oporu pouze ve výpovědích osob vyslechnutých v rámci prováděné kontroly. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Žalobkyně uvedla, že napadené rozhodnutí je založeno toliko na protokolech o podaném vysvětlení, které byly sepsány s paní S. R. a Mgr. M. Č. Později žalobkyní navrhované důkazy Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj (dále „inspektorát práce“) již nepřipustil. Z těchto protokolů vyvodil inspektorát práce nesprávné závěry, které byly zkresleny jednak formulací nesprávných otázek, a zčásti tím, že otázky a odpovědi nebyly zasazeny do širšího kontextu. 3. Formulářové otázky, které nemají snahu zjistit všechny související návaznosti, je třeba považovat za tendenční. Žalobkyně se ohradila proti otázkám: „[j]akou máte pracovní dobu a kdo Vám ji stanovuje?“ – tato otázka předpokládá, že pracovní doba existuje, a „[j]ste někomu podřízen, a kdo to je? Kdo Vám přiděluje pracovní úkoly a kdo kontroluje Vaši práci?“ – první otázka může svědčit pro závislou činnost, aniž by si to dotazovaný uvědomoval a druhá otázka je zcela běžná. Dotázaný tedy odpoví, že nadřízeným je určitá osoba, ale tím mohl mít na mysli osobu, která mu jednoduše přiděluje práci, což je však běžné i ve vztazích mezi podnikateli. 4. Dále žalobkyně poukázala na to, že při výslechu osob nebyl přítomen právní zástupce žalobkyně. 5. Především žalobkyně namítla, že s paní R. uzavřela smlouvu o dílo, což zákon dovoluje. Pokud jsou naplněny znaky smlouvy o dílo, nemohou být interpretovány jako znaky závislé práce bez pečlivé analýzy konkrétního vztahu a s přihlédnutím ke všem specifikům případu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2018, č. j. 2 Ads 25/2018-28). Těmto požadavkům na pečlivé přezkoumání věci vez jakýchkoliv pochybností v daném případě správní orgány nedostály. 6. Smlouva o dílo není vyloučena tím, že je v ní dohodnut rozsah práce v jednotlivých dnech, že je sjednaná hodinová odměna za vykonanou práci a že je měsíčně fakturována shodná cena provedených prací či že je práce vykonávána pro jednoho odběratele. Není rovněž vyloučeno, aby práce byly prováděny na pracovišti žalobkyně a jejími pracovními nástroji. Skutečnost, že žalobkyně nebyla zaměstnavatelem podle okresní správy sociálního zabezpečení, nedokazuje nic podstatného. 7. Z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že většina výše uvedených skutečností se může vyskytovat jak v závislé práci, tak u smlouvy o dílo. Je na vůli stran, jaký smluvní typ si zvolí (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 6 Ads 48/2009-87). To, že se jedná o vztah trvající povahy ještě neznamená, že se jedná o závislou činnost. 8. Vzhledem tedy k tenké hranici mezi znaky závislé práce a znaky smlouvy o dílo, a za situace, kdy formulářové otázky nebyly způsobilé poskytnout vhled do dané profese a aspekty vztahu nevysvětlily, žalobkyně navrhovala výslech osob, které by věc osvětlily. Tento návrh však inspektorát práce odmítl a založil své rozhodnutí na jediném důkazu – protokolu o kontrole, který byl žalobkyní zpochybňován. To je však neakceptovatelné. 9. Žalobkyně je přesvědčena, že pokud by měla možnost odpovědi pana Mgr. Č. zasadit do kontextu, bylo by jasné, že žádnou nelegální práci neposkytovala. Nebylo věnováno dostatek prostoru tématu restaurátorství a jeho fungování. Každá zakázka je jedinečná a je nemyslitelné, aby žalobkyně zaměstnávala osobu, která je potřebná pouze pro jednu zakázku z titulu své odbornosti, neboť by pro ni neměla v budoucnu vždy práci. 10. Rovněž je zcela ekonomicky opodstatněné, že žalobkyně poskytla vlastní nástroje a materiál. Po negativních zkušenostech se žalobkyně za těchto okolností nemusí obávat, že zhotovitel používá jiné než sjednané materiály, a cenově je to i výhodnější. 11. Proces obnovy určitého díla musí být koordinovaný a jednotlivé úkoly na sebe navazují. Nelze určit na nikom nezávislý úkol tak, jak si to inspektorát práce představuje. Restaurátor se musí též řídit pokyny orgánů památkové péče. Vymezení pracovní doby se odvíjí od možností provádět restauratérské práce, a nelze považovat takové stanovení pracovní doby za znak závislé práce. 12. Nelze také rozlišit, jaké práce který jednotlivý restaurátor provádí v tom smyslu, kolik vyrobí kusů či kolik zákazníků obslouží. Proto nelze stanovit odměnu za úkol. Fakt, že odměna za práci byla stanovena hodinově, nelze klást k tíží žalobkyně. To neznamená, že všichni restaurátoři byli v pracovněprávním vztahu. 13. Žalobkyně uzavírá, že nebyla k paní R. ve vztahu nadřízeném, ale měli mezi sebou vztah dodavatele a zákazníka. I pokud by přicházelo teoreticky v úvahu naplnění znaků závislé práce, je třeba dát přednost vůli stran. 14. Žalobkyně proto navrhla, aby napadené rozhodnutí a rozhodnutí jemu předcházející, soud zrušil. III. Vyjádření žalovaného 15. Žalovaný setrvává na svém rozhodnutí, že se žalobkyně přestupku dopustila. Inspektorát práce zjistil skutkový stav, o němž nelze mít důvodné pochybnosti ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Nebylo tedy potřeba doplňovat dokazování. Správní orgány vycházely z řetězce důkazů a nevycházely jen z jediného podkladu. Vyjádření paní S. R. a pana Mgr. M. Č. – jednatele žalobkyně, ozřejmilo vztah mezi žalobkyní a paní R., nebylo tedy nutné zabývat se oborem restauratérství. Definiční znaky závislé práce jsou jasně vymezeny a pokud jsou naplněny, je nadbytečné zabývat se specifiky oboru. Žalovaný nepovažoval za nutné provést výslechy svědků. Z listin pořízených v průběhu kontroly plyne skutkový stav a žalobkyně jej efektivně nezpochybnila. 16. Samotné uzavření smlouvy o dílo přitom nemůže být rozhodující pro posouzení skutkového stavu. Bylo zjištěno, že fakticky činnost, kterou vykonávala paní R., je obojetná, tzn. může být vykonávána v rámci pracovního vztahu, ale také jako výkon samostatně výdělečné činnosti. Ovšem na základě rozhodujících kritérií správní orgány dospěly jednoznačně k závěru, že uvedená činnost byla závislou prací, a musela být tudíž vykonávána v rámci pracovněprávního vztahu. 17. Žalovaný se vymezil proti tomu, že by oporou pro jeho závěr byl pouze protokol o kontrole jako jediný důkaz. I vyjádření žalobkyně ohledně některých skutečností potvrzuje, že paní R. vykonávala závislou práci, resp. žalobkyně dodáním vlastního materiálu a nástrojů omezila odpovědnost paní R., kterou by jinak měla jako samostatně výdělečná osoba. Absence písemné formy smlouvy o dílo jen dokresluje zastřené právní jednání. 18. Definiční znaky závislé práce tak byly naplněny a žalovaný proto navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci soudem 19. Soud za splnění podmínek pro rozhodnutí ve věci bez nařízení ústního jednání (§ 51 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále „s. ř. s.“) přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). IV. A Právní rámec 20. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění od 1. 2. 2022 do 31. 12. 2023, stanovil: § 5 Vymezení některých pojmů Pro účely tohoto zákona se rozumí e) nelegální prací 1. závislá práce81) vykonávaná fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah82), 21. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění od 1. 1. 2024, stanoví: § 5 Vymezení některých pojmů Pro účely tohoto zákona se rozumí e) nelegální prací práce, která má znaky závislé práce podle § 2 odst. 1 zákoníku práce a je konána 1. fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah; to neplatí, pokud výkon této práce mimo pracovněprávní vztah umožňují jiné právní předpisy, 22. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník prá