9 Afs 105/2021 — Nejvyšší správní soud

30 Af 21/2025- 75 - text  7 30 Af 21/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: Relax Valtice, s. r. o. sídlem Břeclavská 1100, 691 42 Valtice zastoupeného advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským sídlem Palackého 151/10, 796 01 Prostějov proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihomoravský kraj sídlem náměstí Svobody 4, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2025, č. j. 1526455/25/308000535711610 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj vydal dne 22. 4. 2024 exekuční příkaz č. j. 1799728/24/300800540703160, na prodej movitých věcí za účelem vymožení žalobcova daňového nedoplatku v celkové výši 5 357 857 Kč. Následným protokolem o soupisu movitých věcí ze dne 19. 2. 2025, č. j. 600847/25/308081545703160, začlenil finanční úřad mezi postihované věci vozidlo zn. BENTLEY CONTINENTAL GT, V8 CONVERTIBLE, RZ: 9AC9408, VIN: SCBDX33S8NC096237, šedé barvy (dále jen „vozidlo“). Výzvou ze dne 19. 5. 2025 pak finanční úřad žalobce vyzval, aby mu vozidlo odevzdal. 2. Žalobce proti tomu tvrdil, že vozidlo nevlastní, protože z titulu zajišťovacího převodu práva jej vlastní společnost UniCredit Leasing CZ, a. s. Finanční úřad tak podle něj nemůže exekučně postihnout věc, která žalobci nepatří. Proto podal proti úkonu finančního úřadu, spočívajícímu v soupisu vozidla do protokolu postihovaných věcí, námitku, kterou žalovaný zamítl rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „napadené rozhodnutí“). Proti němu brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 23. 6. 2025. II. Argumentace žalobce 3. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit, neboť je nezákonné. Žalovaný zahrnul do soupisu movitých věcí, které postihl daňovou exekucí, i vozidlo. Podle § 203 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ale mohou být daňovou exekucí postiženy pouze movité věci ve vlastnictví dlužníka. Ačkoliv § 323 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, připouští, aby předmětem výkonu rozhodnutí byla i movitá věc, ke které se vztahuje zajišťovací převod práva, v případě daňové exekuce to zapovídá citovaný § 203 daňového řádu. Pokud by snad připadal v úvahu i jiný než jazykový výklad tohoto ustanovení, dovolává se žalobce zásady in dubio mitius, tedy v pochybnostech mírněji. Jeli možný dvojí výklad, má soud zvolit ten, že movité věci jiného vlastníka nelze daňovou exekucí postihnout. Žalobce zkrátka vozidlo v době exekuce nevlastnil. 4. Odkazujeli žalovaný na to, že zajišťovací převod práva je pouze dočasný a podmíněný, pak věc je nutno posuzovat podle právního a skutkového stavu v okamžik vydání napadeného rozhodnutí. A tehdy žalobce vozidlo nevlastnil. 5. Žalovaný ani nepotřeboval v rámci exekučního příkazu postihovat vozidlo, protože za účelem vymožení daňových nedoplatků vydal exekuční příkazy na prodej nemovitých věcí ve vlastnictví žalobce. Těmito nemovitostmi jsou daňové nedoplatky zajištěny dostatečným způsobem a postihovat vozidlo bylo nadbytečné. III. Argumentace žalovaného 6. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout a argumentuje podrobně ke každému žalobnímu bodu. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před soudem. IV. Posouzení věci krajským soudem 7. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť žádná ze stran jednání nepožadovala. Žádné důkazy nad rámec správního spisu strany nenavrhovaly. 8. Žaloba není důvodná. 9. Skutkový stav není mezi stranami sporný. Žalobce i žalovaný se shodují v tom, že vozidlo bylo předmětem zajišťovacího převodu práva, vlastníkem vozidla byla v době soupisu společnost UniCredit Leasing CZ, a. s., a žalobce byl jeho provozovatelem. Krajský soud se proto zabýval jedinou spornou otázkou – zda finanční úřad mohl do soupisu věcí postihovaných exekucí vozidlo zahrnout. 10. Již s ohledem na takto vymezený předmět řízení se jeví krajskému soudu jako bezpředmětná žalobcova argumentace, že měl žalovaný vycházet z právního stavu ke dni rozhodnutí, přičemž v tento okamžik žalobce vozidlo nevlastnil. Žalovaný z tohoto stavu vycházel. Rozhodně se netvářil, jako by zajišťovací převod práva neexistoval a vozidlo vlastnil žalobce. Naopak zdůvodnil, proč zajišťovací převod práva nebrání zapsání takové věci do soupisu postihovaných movitých věcí. A právě tuto jeho úvahu bude nyní krajský soud přezkoumávat. 11. Daňová exekuce je upravena ve dvou základních právních předpisech, a to v zákoně č. 280/2009 Sb., daňový řád, a v zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 12. Podle § 177 odst. 1 daňového řádu nestanovíli tento zákon jinak, postupuje se při daňové exekuci podle občanského soudního řádu. 13. Podle § 203 odst. 1 daňového řádu platí, že daňová exekuce prodejem movitých věcí, které jsou ve vlastnictví dlužníka, nebo prodejem spoluvlastnického podílu na věci movité se provede sepsáním věcí, které podléhají exekuci, a jejich zpeněžením, pokud to povaha věci nevylučuje. 14. Ustanovení § 323 odst. 1 věta první o. s. ř. uvádí, že výkonem rozhodnutí prodejem movitých věcí mohou být postiženy movité věci s výjimkou věcí postihovaných podle části šesté hlav druhé až čtvrté. 15. Soud tu zdůrazňuje, že ani úprava obsažená v o. s. ř. samozřejmě neumožňuje exekučně postihnout věci jiné osoby než dlužníka – taková osoba se může domáhat vyškrtnutí svých věcí ze soupisu (srov. § 68 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád) a ty nebudou zpeněženy. 16. U zajišťovacího převodu práva je ale situace odlišná. Z řady ustanovení občanského soudního řádu jednoznačně vyplývá, že i věc, kterou z titulu zajišťovacího převodu práva vlastní jiná osoba, může být předmětem exekuce. Podle § 326 odst. 3 o. s. ř. musí osoba oprávněná ze zajišťovacího převodu práva vydat soudu věc k sepsání (mezi soupis věcí, které by mohly být prodány). Podle § 331a odst. 1 o. s. ř. bylali prodána movitá věc, která byla převedena k zajištění dluhu povinného ve prospěch jeho věřitele, zastavena nebo zadržena, soud vyplatí výtěžek zpeněžení věci nejprve věřiteli, jehož pohledávka byla zajištěna zadržovacím právem. Při výplatě výtěžku zástavnímu věřiteli, věřiteli, jehož pohledávka byla zajištěna zajišťovacím převodem práva, a oprávněnému, v jehož prospěch byla věc sepsána, dalšímu oprávněnému a dalšímu věřiteli se postupuje podle pořadí. 17. Výše citovaná ustanovení § 203 odst. 1 daňového řádu a § 323 odst. 1 o. s. ř. se tím dostávají do jistého napětí, protože se na první pohled zdá, že okruh exekučně postižitelných movitých věcí vymezují jinak. Zatímco § 203 odst. 1 daňového řádu říká, že lze postihnout jen věci ve vlastnictví dlužníka, § 323 odst. 1 o. s. ř. tuto podmínku výslovně nestanoví. Rozpor je ale pouze zdánlivý. I úprava exekucí v občanském soudním řádu v sobě (implicitně) obsahuje pravidlo, že postihovat výkonem rozhodnutí se mají věci z majetku dlužníka. Kdybychom takovouto implicitní zásadu nedovodili a vykládali § 323 odst. 1 o. s. ř. čistě jen jazykově (jako to činí žalobce s ustanovením § 203 odst. 1 daňového řádu) nutně bychom dospěli k závěru, že prodat lze v rámci civilní exekuce jakoukoliv movitou věc bez ohledu na její vztah k dlužníkovi. To by bylo pochopitelně absurdní. Výše citovanou úpravu obsaženou v § 326 odst. 3 a v § 331a odst. 1 o. s. ř. je proto nutné chápat tak, že konstruuje určitou výjimku z obecně uznávané zásady, podle níž lze prodejem movitých věcí při výkonu rozhodnutí postihnout jen věci, které dlužník sám vlastní. A tato výjimka by se – s ohledem na zákonem zakotvené podpůrné použití občanského soudního řádu – měla vztahovat i na exekuce daňové. Ledaže by daňový řád výslovně stanovil něco jiného. 18. Proto si soud nutně musel položit otázku, zda zákonodárce chtěl – jak dovozuje žalobce – v § 203 odst. 1 daňového řádu stanovit odlišnou, zvláštní úpravu, v jejímž důsledku by byly vyloučeny z daňové exekuce věci, které byly převedeny jako zajištění dluhu na věřitele formou zajišťovacího převodu práva. Podle obecné úpravy v o. s. ř. totiž takové věci předmětem exekuce být mohou. Anebo chtěl zákonodárce, z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti právní úpravy v daňovém řádu, prostě jen – na rozdíl od o. s. ř. – výslovně vyjádřit obecné pravidlo, že se v exekuci postihují primárně věci ve vlastnictví daňového dlužníka? Z takového obecného pravidla by pak platily stejné výjimky jako v případě občanského soudního řádu. 19. Obdobnou problematikou se už zabýval Nejvyšší správní soud (v rozsudku ze dne 9. 11. 2023, č. j. 9 Afs 105/202171). Zde řešil zřízení zástavního práva k automobilu za účelem zajištění neuhrazené daňové pohledávky – automobil už tehdejší dlužník nevlastnil a byl zajištěn zajišťovacím převodem práva třetí strany (leasingové společnosti). Protože žalobce mj. namítal, že zajišťovací p