1 As 186/2012 — Nejvyšší správní soud

31 A 19/2025- 72 - text  6 31 A 19/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové v právní věci žalobce: P. J. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín za účasti: 1) R. J. bytem X 2) Ing. J. V. bytem X 3) M. J. bytem X 4) CETIN a. s., IČ 04084063 sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 5) EG.D, s. r. o., IČ 21055050 sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2025, č. j. KUZL 4467/2025, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 31. 1. 2025, č. j. KUZL 4467/2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci soud řešil otázku, zda v řízení o dodatečném povolení stavby spočívající ve stavebních úpravách stávající stavby a ve změně části využití stavby je třeba zkoumat napojení stavby na dopravní infrastrukturu. 2. Osoby zúčastněné na řízení 1) a 2) jako stavebníci podali dne 19. 9. 2023 žádost o dodatečné povolení stavby s názvem „Stavební úpravy RD č. p. X a změna užívání části stavby“ na pozemku parc. č. X v k. ú. X. Předmětem žádosti byly stavební úpravy stávajícího samostatně stojícího jednopodlažního rodinného domu s částečným podsklepením a podkrovím spočívající: - ve výměně nosných částí krovu – krokví (část již provedena); - v osazení dvou nových okenních otvorů v jižním a severním štítu; - v úpravě fasády – konstrukce stěny z hranolů (již provedeno) a obklad z prken; - v doplnění pozednic, sloupků, ztužidel, kleštin a pásků krovu; - v úpravě stropu nad místností č. 102 (již provedeno); - ve změně vytápění z kamen na dřevo na krbová kamna s výměníkem o tepelném příkonu 11 kW; - v provedení SDK protipožárních podhledů dřevěných stropů. Součástí žádosti byla i změna účelu užívání jedné místnosti č. 102 (dříve pokoj bytu) na místnost pro chov koček (nebytový prostor). 3. Magistrát města Zlína (stavební úřad) rozhodnutím ze dne 18. 9. 2024, č. j. MMZL 175491/2024, žádosti stavebníků vyhověl a vydal dodatečné povolení stavby. 4. Žalobce podal proti rozhodnutí stavebního úřadu odvolání, v němž především namítal, že stavba nemá zajištěnu žádnou přístupovou komunikaci. Není pravda, že přístupová cesta vede přes sousední pozemek parc. č. X v k. ú. X, který je ve vlastnictví žalobce. Žalovaný rozhodnutím ze dne 31. 1. 2025, č. j. KUZL 4467/2025, odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 5. Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou. Namítl, že žalovaný, resp. stavební úřad, v rozporu s § 129 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v řízení vůbec nezkoumal napojení stavby na dopravní infrastrukturu a spolehl se pouze na tvrzení stavebníka, že napojení je „stávající“. Tím de facto zatížil sousední pozemek žalobce neomezeným používáním pro stavbu. Stavebnímu úřadu je přitom známo, že ohledně žalobcova sousedního pozemku parc. č. XA se vede řízení o určení, zda se jedná o veřejně přístupnou účelovou komunikaci. Žalobce současně s přístupem ke stavbě ze svého pozemku nesouhlasí. Žalobce proto navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 6. Dne 16. 4. 2025 bylo soudu doručeno doplnění žaloby. V něm žalobce namítl, že místní šetření konané dne 22. 8. 2024 proběhlo na pozemku parc. č. XB, a nikoliv na pozemku parc. č. X, kde se nachází dotčená stavba. Nebylo tak možné zjistit skutečný stav stavby, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Při místním šetření dále nebyla k dispozici kompletní dokumentace, chyběly připomínky účastníka řízení M. J. ze dne 22. 8. 2024, a účastníci se tak k nim nemohli vyjádřit. Dům č. p. X je z roku 1949 a současní vlastníci (stavebníci) jej koupili v roce 2022 s vědomím, že k němu není zajištěn přístup ani příjezd. Ohledně cesty na pozemku parc. č. XA probíhá deklaratorní řízení, které dosud nebylo pravomocně ukončeno. Správní orgány přistoupily k naplnění podmínek přílohy č. 12 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, zcela formalisticky a vůbec neřešily podmínky pro přepravu na stavbu a napojení stavby na dopravní infrastrukturu. Odkázaly se na to, že obojí je stávající, aniž zkoumaly, zda reálně existují přístupové cesty pro dopravu materiálu a pro dostupnost stavby pro její uživatele. Závěry správních orgánů jsou proto nepřezkoumatelné. Mezi stavbou na pozemku parc. č. X a místní komunikací na pozemku parc. č. XB se nachází pozemek žalobce parc. č. XA, u něhož dosud nebylo postaveno najisto, zda se na něm nachází veřejně přístupná účelová komunikace. Řízení o určení právního vztahu ohledně tohoto pozemku probíhá již 10 let a stále není ukončeno. III. Vyjádření žalovaného a osob zúčastněných na řízení 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na sdělení Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 18. 3. 2025, č. j. MMR-22847/2025-83, k podnětu žalobce na zahájení přezkumného řízení. Ministerstvo v něm uvedlo, že ke stavbě domu č. p. X historicky vždy vedla přístupová cesta přes stávající pozemek žalobce parc. č. XA; oddělení tohoto pozemku z původního pozemku parc. č. XC a případné změny ve vlastnictví tohoto pozemku nemohly mít na tuto skutečnost vliv. Pro věc je též nerozhodné, že o existenci veřejně přístupné komunikace na pozemku parc. č. XA dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Ministerstvo proto neshledalo důvod k zahájení přezkumného řízení. Žalovaný doplnil, že předmětem řízení nebylo dopravní napojení stavby, které tak bylo řešeno výlučně v souvislosti s námitkami účastníků řízení. Doplnění žaloby pak dle žalovaného přesahuje rozsah odvolacích námitek žalobce. Žalovaný závěrem navrhl, aby soud žalobu zamítl. 8. Osoby zúčastněné na řízení se k žalobě nevyjádřily. IV. Posouzení věci 9. Soud se nejprve zabýval projednatelností žaloby. Ačkoliv správní orgány věc správně posuzovaly podle stavebního zákona z roku 2006, neboť žádost byla podána za jeho účinnosti, soudní přezkum vydaných správních rozhodnutí zahájený podanou žalobou se řídí § 305 až 309 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (srov § 330 odst. 1 a § 331 téhož zákona). 10. Stavební zákon z roku 2021 přitom obsahuje speciální úpravu lhůty pro podání žaloby a rozšíření žalobních bodů, která má přednost před obecnou úpravou v zákoně č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“). Podle § 306 odst. 1 stavebního zákona z roku 2021 lze žalobu proti rozhodnutí stavebního úřadu, s výjimkou rozhodnutí o přestupku, podat do 1 měsíce poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno. Podle odst. 2 téhož ustanovení může žalobce rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky nebo ji rozšířit o další žalobní body jen ve lhůtě 2 měsíců poté, kdy mu bylo rozhodnutí oznámeno. 11. V nyní projednávané věci bylo rozhodnutí žalovaného žalobci oznámeno doručením jeho písemného vyhotovení dne 14. 2. 2025. Jednoměsíční lhůta pro podání žaloby tak žalobci skončila dne 14. 3. 2025. Jelikož žalobce podal žalobu v tento den osobně u soudu, byla podána včas. Lhůta pro rozšíření žaloby o další žalobní body pak skončila dne 14. 4. 2025. Doplnění žaloby však bylo soudu zasláno e-mailem až dne 16. 4. 2025. Nově uplatněnými žalobními body obsaženými v tomto podání (nesprávně provedené místní šetření, nekompletní dokumentace), se proto soud nemohl zabývat. 12. K posouzení tak zůstal jediný včas uplatněný žalobní bod spočívající v tom, že správní orgány nezkoumaly napojení stavby na dopravní infrastrukturu, resp. uzavřely, že napojení je „stávající“. Soud dopěl k závěru, že tento žalobní bod je důvodný. 13. Podle § 129 odst. 2 věta sedmá stavebního zákona z roku 2006 v řízení o dodatečném povolení stavby stavební úřad postupuje přiměřeně podle § 90 a § 110 až 115; ohledání na místě je povinné. Podle § 111 odst. 1 písm. c) stavebního zákona z roku 2006 stavební úřad přezkoumá podanou žádost a připojené podklady z toho hlediska, zda stavbu lze podle nich provést, a ověří zejména, zda je zajištěn příjezd ke stavbě. 14. Nejvyšší správní soud při výkladu těchto ustanovení dospěl k jednoznačnému závěru, že i v řízení o vydání dodatečného stavebního povolení je stavební úřad povinen zkoumat, zda je stavba napojena na dopravní infrastrukturu a zda je k ní zajištěn přístup. Je-li otázka přístupu ke stavbě zpochybňována účastníky řízení, existence takové komunikace nebyla řešena v předchozích stavebních řízeních či v územním řízení a komunikace není evidována v pasportu veřejně přístupných účelových komunikací, je na místě, aby tuto otázku vyřešil stavební úřad jako předběžnou otázku podle § 57 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2013, č. j. 1 As 186/2012-39, v němž by