33 Az 23/2025 – Krajský soud v Brně

33 Az 23/2025- 32 - text  6 33 Az 23/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci žalobce: S. T. st. přísl. X zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 7. 2025, č. j. OAM-756/ZA-ZA11-ZA05-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včasně podanou žalobou k Městskému soudu v Praze, který věc postoupil k rozhodnutí věcně a místně příslušnému Krajskému soudu v Brně (dále taktéž „krajský soud“), se žalobce domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítl jako zjevně nedůvodnou ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II. Napadené rozhodnutí 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul podstatné informace sdělené žalobcem v řízení o udělení mezinárodní ochrany. Ve správním řízení vyšlo z jeho tvrzení při pohovoru dne 121. 7. 2025najevo, že žalobce žádá v ČR o mezinárodní ochranu proto, aby zde mohl nadále pracovat a splatit tak svůj dluh v Uzbekistánu, který mu vznikl v kontextu stavby domu. Žalobce je muslim uzbecké národnosti, který má v zemi původu rodinu. Na stavbu domu si půjčil peníze. V ČR pracuje na stavbách a posílá je domů rodině. Ve vlasti neměl žádné problémy. Navíc dostal v ČR správní vyhoštění, jinak by ani o mezinárodní ochranu nežádal. Cílem jeho zdejšího pobytu je splácení dluhu, který má doma. 3. Žalovaný zkonstatoval, že z výpovědi žalobce zcela jasně vyplynulo, že jediným důvodem jeho odchodu z Uzbekistánu byly a jsou výhradně ekonomické důvody. Jiné důvody odchodu z vlasti a podání žádosti o mezinárodní ochranu v ČR žalobce nesdělil a nezmínil ani žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by mohl v Uzbekistánu čelit pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že by mu tam hrozila vážná újma dle § 14a téhož zákona. Žalobce ve vlasti nikdy neměl potíže se státními orgány ani jakékoli problémy kvůli své národnosti, náboženství, pohlaví nebo zastávání politických názorů. Současně z ničeho nelze dovodit, že by mu ve vlasti hrozil trest smrti, nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení či trestání, jakož ani ohrožení v důsledku ozbrojeného konfliktu (viz k tomu Informace OAMP ze dne 14. 3. 2025 Bezpečnostní a politická situace v zemi. Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv založená ve správním spisu). 4. Z informací o zemi původu i z úřední činnosti žalovaného jasně vyplývá, že žalobci v případě návratu do Uzbekistánu nehrozí žádné azylově relevantní nebezpečí či újma. Stran nízké šance na nalezení dobré pracovní pozice po návratu do Uzbekistánu pak žalovaný uzavřel, že taková situace může dle shromážděných podkladů nastat i tehdy, pokud by žalobce do zahraničí vůbec neodcestoval. 5. Vzhledem k tomu, že žalobce podal svou žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR výhradně z ekonomických důvodů a neuvedl žádné skutečnosti svědčící o pronásledování či vážné újmě, shledal žalovaný naplnění podmínek § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu a žádost žalobce zamítl jako zjevně nedůvodnou. III. Žaloba 6. Žalobce má napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, poněvadž se nezabývá možností udělení humanitárního azylu či doplňkové ochrany. Namítal, že v rámci své azylové žádosti akcentoval důvody zjevně humanitárního charakteru odůvodňující její věcné posouzení. Žalovaný pochybil, pokud jeho žádost nesprávně právně kvalifikoval jako ryze ekonomickou. Jelikož totiž žalobce peníze vydělané prací v ČR posílá své rodině žijící v Uzbekistánu, která je na něm finančně závislá, mají důvody jeho žádosti ekonomicko-sociální povahu. 7. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je nedostatečné a nedosahuje standardů rozhodnutí ve věcech mezinárodní ochrany, který vyžaduje judikatura Nejvyššího správního soudu. Žalovaný nedostatečně posoudil ekonomickou situaci v domovském státě žalobce a věnoval se pouze bezpečnostním rizikům. Životní situace žalobce se navíc významně zhoršila tím, že má ve vlasti významný dluh po splatnosti, na jehož umoření si není schopen ve vlasti obstarat dostatečné prostředky. 8. Konečně žalobce namítal, že žalovaný při posouzení situace v jeho domovském státě nepřípustně čerpal poznatky z informace, již je sám autorem. Proto žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. IV. Vyjádření žalovaného 9. Ve vyjádření žalovaný odmítl veškeré žalobní námitky s tím, že napadené rozhodnutí považuje za přezkoumatelné a zákonné. Žalovaný hodnotil skutečnosti tvrzené žalobcem a nashromáždil k nim relevantní a aktuální informace o zemi původu. Zdůraznil, že jediným důvodem azylové žádosti žalobce byly ekonomické problémy. Současně je z kontextu podané žádosti jasně patrné, že ji žalobce podal pouze ve snaze oddálit či zmařit uložené správní vyhoštění. 10. Jelikož byly ve věci dány podmínky pro postup podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu, žalovaný soudu navrhl zamítnutí žaloby. V. Posouzení věci krajským soudem 11. Krajský soud předně posoudil splnění podmínek řízení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána osobou oprávněnou [viz § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] a ve lhůtě podle § 32 odst. 1 písm. a) bodu 1 zákona o azylu. 12. Krajský soud ve věci rozhodl ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, jelikož účastníci řízení s tímto postupem souhlasili (nevyjádřili s ním výslovný nesouhlas) a zdejší soud nepovažoval nařízení ústního jednání za nezbytné. 13. V souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. přezkoumal soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů. Při posuzování věci soud přihlédl rovněž dle ustanovení § 32 odst. 9 zákona o azylu, které provádí čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice). Krajský soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze znění zákona o azylu platného a účinného ke dni vydání napadeného rozhodnutí (viz čl. II bod 5 přechodných ustanovení zákona č. 314/2025 Sb.). 14. Žaloba není důvodná. 15. Základ žalobní argumentace spočíval v namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, jíž se tak krajský soud z povahy věci věnoval přednostně. 16. Nepřezkoumatelnost je velmi závažná vada, pro níž soud zruší napadené rozhodnutí správního orgánu tehdy, pokud není jako celek srozumitelné, případně nelze zjistit důvody, proč správní orgán rozhodl způsobem uvedeným ve výroku. Žádná z těchto vad přitom v posuzované věci nenastala. Napadené rozhodnutí je totiž formulováno zcela jasně a srozumitelně a lze z něho bez obtíží vyčíst všechny rozhodné důvody, které žalovaného k přijatému závěru vedly. Za této situace tak o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nelze uvažovat (srov. i usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016-123, či dále rozsudky téhož soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, ze dne 28. 8. 2007, č. j. 6 Ads 87/2006-36, či ze dne 25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/2013-25; vše dostupné na www.nssoud.cz). 17. K námitce žalobce krajský soud dodává, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné kvůli tomu, že explicitně neřeší možnost udělení tzv. (národního) humanitárního azylu. Krajský soud konstatuje, že s touto formou azylu se žalovaný při zvoleném procesním režimu, kdy zhodnotil žádost žalobce o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodnou, vůbec zabývat nemusel. V souladu s ustanovením § 16 odst. 4 zákona o azylu platí, že pokud existují důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, již není třeba se zabývat tím, zda žadatel o mezinárodní ochranu splňuje důvody pro udělení azylu dle § 14 zákona o azylu, či nikoliv. 18. Současně pak krajský soud nesouhlasí s tím, že by napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné kvůli nevypořádání důvodů doplňkové ochrany ve smyslu § 14a zákona o azylu. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že touto problematikou se žalovaný zabýval a v kontextu příběhu žalobce jednotlivé zákonné důvody zakládající udělení doplňkové ochrany v ČR hodnotil. Vždy je však potřeba vycházet z tvrzení žadatele o mezinárodní ochranu (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2013, č. j. 9 Azs 1/2013-38). Poněvadž žalobce ve správním řízení netvrdil žádné relevantní skutečnosti nasvědčující riziku vzniku vážné újmy podle § 14a odst. 2 písm. a) až c) zákona o azylu, žalovaný v jeho případě potřebu udělení doplňkové ochran