1 As 107/2012 — Nejvyšší správní soud

30 A 19/2012- 116 - text  30A 19/2012-116 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobců a) obce Ovesná Lhota, se sídlem Ovesná Lhota 49, p. 582 91 Světlá nad Sázavou, b) M. K.,a c) M. J., všech zastoupených Mgr. Irenou Jonákovou, advokátkou se sídlem AK v Havlíčkově Brodě, Horní 14, proti žalovanému Krajskému úřadu Kraje Vysočina, se sídlem v Jihlavě, Žižkova 57, PSČ 587 33, za účasti 1. obchodní společnosti AGROPRODUKT Plus, a.s., IČ 27833526, se sídlem Světlá nad Sázavou, Zámecká 7, PSČ 582 91, a 2. Družstva vlastníků Petrovec, IČ 46506004, se sídlem Ovesná Lhota 78, PSČ 582 91 Světlá nad Sázavou, obou zast. JUDr. Zdeňkem Novákem, advokátem advokátní kanceláře HSP & Partners, v.o.s., Přerov, Čechova 2, PSČ 750 02, v řízení o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. ledna 2012, č.j.: KUJI 6582/2012, sp. zn. OUP 501/2011 No-5, takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokračování 30A 19/2012 -2- Odůvodnění: Žalovaný vydal dne 27. ledna 2012 pod č.j.: KUJI 6582/2012, sp. zn. OUP 501/2011 No-528, rozhodnutí, v jehož výroku B) zamítl odvolání žalobců označených shora písmeny a), b) a c) proti rozhodnutí Městského úřadu Světlá nad Sázavou ze dne 3. 10. 2011, č.j.: MSNS/14866/2011/OSÚ-7, a toto potvrdil. Těmito rozhodnutími byla povolena stavba „Bioplynová stanice Ovesná Lhota“ na stav. parcelách č. 88/3 a 94 a poz. parc. č. 255/1, 255/4, 1219/1, 1258, 300, 324/1, 325 a 326 v kat. území Ovesná Lhota (dále jen „stavba BPS“). Proti tomuto rozhodnutí o odvolání podali výše uvedení žalobci a), b) a c) včas žaloby (doplněné ještě podáními ze dne 30. 3. 2012 a 6. 4. 2012), jimiž se domáhali zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalobkyně a) spatřovala nezákonnost postupu žalovaného především v tom, že rozhodl o povolení stavby BPS vzdor změně územního plánu obce, který výstavbu staveb tohoto typu v daném místě nepřipouští a že při řešení této otázky trval na rozhodnutí o umístění této stavby, vydaném Městským úřadem Světlá nad Sázavou dne 19. 1. 2011 pod č.j. 13526/2011/OSÚ-32. Rozhodnutí o umístění stavby BPS nabylo právní moci dne 30. 5. 2011, územní plán, podle něhož v dané lokalitě nelze stavět nové zdroje středního a velkého znečištění, schválilo zastupitelstvo obce dne 26. 5. 2011 a územní plán nabyl účinnosti 14. 6. 2011. Podle žalobkyně přitom musí být každé vydávané stavební povolení vždy v souladu s aktuální územně plánovací dokumentací, což však v daném případě nebylo. Žalobkyně dále namítala, že jedním z podkladů rozhodnutí o povolení stavby BPS bylo i rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2010, č.j. KUJI 61120/2010, sp. zn. OZP 1185/2010 Hab, jímž byla podle § 17 odst. 1 písm. c) zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), v platném znění, povolena stavba zdrojů znečišťování ovzduší (stavba BPS) a dále závazné stanovisko téhož orgánu ze dne 23. 8. 2010, č.j. KUJI 65475/2010, sp. zn. OZP 1185/2010 Hab, jímž byl podle § 17 odst. 1 písm. b) citovaného zákona vysloven souhlas s umístěním stavby zdrojů znečišťování ovzduší. Tato rozhodnutí podle ní nemohla nabýt právní moci, protože s obcí nebylo jednáno jako s účastníkem řízení. Vyjádření obce ze dne 6. 11. 2009, podepsané bývalým starostou, se pak prý týkalo pouze elektrické přípojky, nikoliv stavby jako takové. Pochybení bylo spatřováno rovněž v tom, že se žalovaný nevyrovnal se všemi uplatněnými námitkami žalobkyně a dalších účastníků, a to nejen s již zmíněnou existencí změny územního plánu, zakazující umísťovat v daném prostoru uvedené zdroje znečištění, ale ani s námitkami ohledně ochranných pásem obecního vodovodu, studní, sloužících jako rezervní zdroj vody a splachů z areálu Družstva vlastníků Petrovec do obecní kanalizace při deštích. Se žalobkyní prý nebylo jednáno ohledně navýšení odběru vody, kanalizační přípojky ze stavby BPS do obecní kanalizace a navýšení její kapacity. Tyto okolnosti považovala žalobkyně za o to závažnější poté, co v areálu družstva zjistila, že v něm není zřízena čistička odpadních vod ani odlučovač ropných látek. S těmito okolnostmi se prý žalovaný Pokračování 30A 19/2012 -3- nevypořádal, ačkoliv mu byly signalizovány. V projektové dokumentaci stavby žalobkyně postrádá též prostor na čištění a dezinfekci dopravních prostředků a přepravních nádob před výjezdem z areálu, ačkoliv jde o výrazný zdroj znečištění vody, nebyla seznámena s plánem odvozu a likvidací digestátu, se způsobem, jak bude naloženo s vytěženou zeminou, nebyl řešen dopad stavby na život obyvatel v obci z hlediska hluku, zvýšení dopravy a plynných i pevných imisí. Přitom nejbližší obytný dům je od stavby BPS vzdálen jen 235 m. Žalobkyně uzavřela, že ačkoliv podle ní není pochyb o tom, že stavba BPS ovlivní život v obci a jejím okolí, nevěnoval jí žalovaný potřebnou pozornost. Vzhledem k tomu navrhovala zrušit jak žalované rozhodnutí, tak i rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu, jež mu předcházelo a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení. Žalobci b) a c) uvedli ve své společné žalobě v podstatě identické námitky s námitkami žalobkyně a), což je dáno nepochybně i tím, že měli všichni stejného právního zástupce. I oni tak např. namítali, že rozhodnutí žalovaného vydané dne 23. 8. 2010, č.j. KUJI 65475/2010, sp. zn. OZP 1185/2010 Hab, nemohlo nabýt právní moci, když s obcí nebylo jednáno jako s účastnicí řízení, jehož výsledkem toto rozhodnutí bylo. Namítali, že rozhodnutí o povolení stavby BPS bylo vydáno bez toho, aniž by mu předcházelo řádné posouzení vlivů na životní prostředí. Nebyla požadována a zpracována EIA ani SEA, když vliv předmětné stavby BPS není možno posuzovat izolovaně. Poukazovali přitom na provozovaný kravín a zvýšenou zátěž v dopravě, plynoucí jednak z manipulace se vstupní surovinou a dále s vyprodukovaným odpadem. Stavba BPS podle nich ovlivní výrazným způsobem život v obci, a to zvýšeným hlukem, prachem a pachovými emisemi, které budou mít původ v provozu stavby BPS, a rizikem znečištění vody, existencí odpadů, vytěženou zeminou a chybně zpracovanou rozptylovou studií. Namítali, že orgány povolující stavbu BPS nepostihly negativní vlivy na životní prostředí, nezabezpečily ochranu veřejných zájmů, a to vzdor tomu, že obecným zájmem občanů je právo na život v důstojných podmínkách a v prostředí, které není znečišťováno uměle vyvolanými vlivy. Žalovaný se podle nich dostatečně nezabýval stanovisky dotčených orgánů státní správy ani jinými podkladovými materiály a v napadeném rozhodnutí k nim nezaujal stanovisko (viz § 149 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění, dále jen „správní řád“, podle něhož pokud odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska). Žalovaný i prvoinstanční správní orgán měly zkoumat i pachové imise, nikoliv se pouze spokojit se stanoviskem, že je v současné době nelze stanovit (bylo možno vycházet z již realizovaných projektů staveb BPS a podle výsledků jejich provozu učinit předchozí kvalifikovaný odhad – viz § 111 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu /stavební zákon/, v platném znění, podle něhož má stavební úřad ověřit účinky budoucího provozu stavby). Pokračování 30A 19/2012 -4- V závěru žalobci b) a c) uvedli, že se orgány veřejné správy zúčastněné na řízení nevypořádaly náležitým způsobem se všemi námitkami účastníků řízení, nevzaly v úvahu, že k povolené stavbě není řádně zajištěn příjezd, že rozhodnutí nevychází ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci a bylo nesprávně aplikováno hmotné právo. Vzhledem k tomu navrhovali zrušit jak žalované rozhodnutí, tak i rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu, jež mu předcházelo a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení. Zároveň podali návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. Podáním ze dne 6. 4. 2012 ještě doplnili žalobu s tím, že povolení stavby BPS by znamenalo zhoršení životního prostředí v obci Ovesná Lhota, což by zároveň znamenalo markantní snížení cen nemovitostí a tím ekonomické poškození jejich vlastníků. Zvýšená frekvence dopravy by pak mohla vést ke vzniku rizikových situací na místních komunikacích. Žalobce b) upozorňoval, že bydlí v těsné blízkosti zemědělského areálu a že již dnes je zápach z něho vycházející neúnosný. Vyslovil též obavu z možného poškození svých nemovitostí provozem těžké zemědělské techniky (navážející materiál do BPS a vyvážející digestát, která bude kolem jeho domu projíždět ve vzdálenosti 1,5 m. Vydáním stavebního povolení bylo podle žalobců popřeno jejich právo na příznivé životní prostředí garantované v čl. 35 odst. Listiny základních práv a svobod. Žalov