1 As 12/2008 — Nejvyšší správní soud

51 A 18/2012- 32 - text  51A 18/2012-32 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Kumprechtem v právní věci žalobce: Bc. D. K., proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem v Hradci Králové, Pivovarské náměstí 1245, PSČ 500 03, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2012, zn. 12801/DS/2012/SR, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2012, zn. 12801/DS/2012/SR, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 4.000,--Kč, a to do 8 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Rozhodnutím ze dne 19. 9. 2012, zn. 12801/DS/2012/SR, žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Kostelec nad Orlicí ze dne 20. 6. 2012, č.j. ODSH 7848/2011-10118/2012-jj-190, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 2. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění (dále jen „zákon o silničním provozu“), jehož se dopustil tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla, konkrétně v obci Doudleby nad Orlicí dne 9. 11. 2011 kolem 21:48 hod., jako řidič osobního motorového vozidla tovární značky Škoda Forman, registrační značky „x“, překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci 50 km/hod., když mu byla strážníky Městské policie Kostelec nad Orlicí pomocí silničního radarového rychloměru AD9T naměřena rychlost 100 km/hod., respektive 97 km//hod., po pokračování 51A 18/2012 -2- uplatnění možné odchylky měřícího zařízení ve výši ± 3 km/hod. Za to byla žalobci uložena pokuta ve výši 7.500,--Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu deseti měsíců. Dále mu byla uložena povinnost nahradit náklady přestupkového řízení v paušální výši 1.000,--Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas správní žalobu, kterou odůvodnil následujícím způsobem. Žalobce v žalobě uvedl celou řadu okolností a názorů na věc, které více či méně souvisely s přezkoumávanou věcí (zmocnění J. J. k zastupování, způsob doručení žalovaného rozhodnutí, výhrady k fixci jeho doručení, žádost o prominutí úkonu, krátká lhůta na seznámení se s rozhodnutím pro účely podání správní žaloby), nicméně s ohledem na výsledek přezkumného řízení se jimi nebylo potřebné zabývat, neboť zrušením žalovaného rozhodnutí a vrácením věci žalovanému k dalšímu řízení pozbyly své relevance (o tom ještě dále). Podstatnou pro výsledek přezkumného řízení se totiž stala ta část žaloby, v níž žalobce zpochybňoval výsledky měření rychlosti jeho vozidla v souvislosti s účastí soukromé osoby M. M. při něm. Brojil totiž proti tomu, že instalaci radaru provedl soukromý subjekt (M. M.) na základě „Smlouvy o nájmu zařízení pro úřední měření rychlosti vozidel“. S touto skutečností spojoval možné reflexe na výsledky měření, jeho osobní zájem na naměřeném výsledku, a proto požadoval zpracování znaleckého posudku k výsledkům jemu naměřené rychlosti. V této souvislosti žalobce poukazoval na to, že pronajímatel radaru má přímý materiální zájem na tom, aby „byl přestupek úspěšně prokázán a vyřešen.“ Žalovanému v tomto směru vytýkal, že tyto jeho námitky komplexně neřešil a snažil se je „zahrát do autu“. Navíc se M. M. měření rychlosti aktivně účastnil vedle městských strážníků. Nepochybně již tím, že silniční radarový rychloměr AD9T vyrovnal a nastavoval radarovou hlavu vůči ose vozovky. Nebylo však hodnověrným způsobem dokázáno, že se tak stalo správným způsobem a navíc jde jen o tvrzení osoby, která byla na výsledku měření zainteresována. Právě proto se žalobce dožadoval přezkoumání ustavení radaru znaleckým posudkem. Žalobce pokračoval, že výsledná naměřená rychlost nezáleží jen na správném nastavení úhlu radarové hlavy, ale že je třeba správně nastavit i jeho citlivost a vybrat pro měření místo, kde jsou vyloučeny reflexe (lomy, odrazy) mikrovlnného paprsku, který je radarem, resp. měřičem následně po odražení jak z vozidla, tak i z dalších odrazových ploch, zpracováván. Při souhře špatně nastaveného radaru, nevhodně zvoleného místa měření a špatných klimatických podmínek, je pak vysoká pravděpodobnost, že radar naměří zkreslené hodnoty rychlosti. Na této skutečnosti nemůže tvrzení žalovaného, že nelze zpochybňovat hodnoty naměřené přístrojem, který má podle autorizační zkoušky všechny požadované metrologické parametry, nic změnit. Žalobce namítal, že i volba dosahu 60 m byla zvolena zcela chybně a že ji za nevhodnou označil i metrolog J. H., a to hlavně z důvodu vzniku reflexí. Žalobce pokračoval, že mu žalovaný kladl k tíži, že věrohodným způsobem nevyvrátil, že při měření rychlosti bylo postupováno nesprávným způsobem, tj. v rozporu s návodem k obsluze. K tomu však nebyly žalobci poskytnuty potřebné doklady. Přitom v ověřovacím listu předmětného radaru je uvedeno, že jej lze „používat k měření rychlosti za dodržování Návodu k obsluze“. Právě proto považoval žalobce za potřebné vypracovat k danému případu znalecký posudek, což však bylo žalovaným odmítnuto z důvodů jeho vysokých pořizovacích nákladů. V této pokračování 51A 18/2012 -3- souvislosti žalobce dodal, že žalovanému navrhoval, že náklady na posudek uhradí sám, na to však již nebylo z jeho strany reagováno. Závěrem žalobce zdůraznil, že pokud by ustavení a nastavení radaru v daném místě provedl strážník B. B., nebylo by zřejmě co namítat, zde ovšem na výsledek měření jmenovaný strážník neměl žádný vliv. Ostatně jmenovaný je vyškolen pouze k ovládání radaru, nikoliv k jeho instalaci. Tu provedl, jak již bylo řečeno, M. M., takže výsledek měření závisel na úkonu soukromé osoby. Jinými slovy, pořízený záznam o přestupku byl od samého počátku spravován soukromoprávní osobou, nikoliv Městskou policií Kostelec nad Orlicí. Tato skutečnost plyne přímo ze smlouvy uzavřené mezi obchodní společností INOTESKA-CT, s.r.o., a městem Kostelec nad Orlicí, v níž je uvedeno, že „pronajímatel předá nájemci vždy na konci kalendářního měsíce seznam čísel snímků ze záznamu o přestupcích, kdy třetí osoba překročila stanovený rychlostní limit a dopustila se dopravního přestupku, které byly třetí osobě prokázány. Jmenovitý seznam bude dále přílohou faktury, kterou pronajímatel vyúčtuje svoji odměnu.“ Za každý prokázaný přestupek přitom byla dohodnuta odměna 400,--Kč. Právě proto nelze podle žalobce tvrdit, že M. M. nemá na věci žádný zájem, naopak z toho plyne, že se nejedná o zákonným způsobem získaný důkaz. Vzhledem k uvedenému žalobce navrhoval žalované rozhodnutí zrušit. Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 10. 1. 2013. V něm se v podstatě věnoval jen námitkám, jež souvisely s doručováním žalovaného rozhodnutí. S nimi se však již s ohledem na výsledek přezkumného řízení nebylo třeba ze strany krajského soudu zabývat (zrušením rozhodnutí z jiného důvodu pozbyly své relevance, o tom ještě dále), a proto bylo nadbytečné je i konkrétně rozvádět, nehledě na ekonomii řízení. Žalovaný však měl žalované rozhodnutí za věcně správné, a proto navrhoval žalobu zamítnout. Krajský soud projednal žalobu při jednání dne 15. 11. 2013. Účastníci řízení při něm setrvali na svých dosavadních stanoviscích Poté krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního, zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), přičemž dospěl k následujícím zjištěním a právním závěrům. Předně nelze nezmínit, že žalované rozhodnutí obsahuje bez poučení o odvolání celkem 30 stran textu. V něm je popsáno a vyargumentováno kde co, ale vážné úvahy o zásadní námitce žalobce, že důkaz měření rychlosti daným rychloměrem byl získán nezákonným způsobem, v něm chybí. Jde o to, že žalobce již v odvolání proti prvoinstančnímu správnímu rozhodnutí a následně v žalobě zcela jasně zpochybňoval objektivitu hlavního důkazu, na jehož základě byl sankcionován, tedy výsledek měření rychlosti jím řízeného vozidla. V této souvislosti namítal, že se měření radarem zúčastnila soukromá osoba (M. M.) zainteresovaná na jeho výsledku finančně a že to byl on, kdo měřící zařízení instaloval, seřídil a tak dohlížel na to, zda bude použito v souladu s návodem k obsluze. K těmto otázkám ostatně již v odvolání proti prvoinstančnímu správnímu rozhodnutí velmi podrobně rozvedl technickou stránku měření rychlosti a jeho úskalí v kontextu daného případu. Právě proto navrhoval pro objektivní rozhodnutí ve věci opatřit jako důkaz znalecký pokračování 51A 18/2012 -4- posudek, který by eliminoval zainteresovanost M. M. na výsledku přestupkového řízení. Žalovaný se s těmito námitkami odpovídajícím a přezkoumatelným způsobem nevypořádal, respektive nezabýval se vůbe