4 As 38/2015 — Nejvyšší správní soud

30 A 48/2012- 126 - text 21 pokračování 30A 48/2012 Číslo jednací: 30A 48/2012-126 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců JUDr. Pavla Kumprechta a JUDr. Marcely Sedmíkové ve věci žalobců a) R. P., a b) J. P., obou zast. JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem AK v Brně, Lidická 710/57, PSČ 602 00, proti žalovanému Státnímu pozemkovému úřadu (dříve Ministerstvo zemědělství – Ústřední pozemkový úřad ), se sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3, za účasti 1. obchodní společnosti AGROM Třebnouševes, s.r.o., se sídlem Třebnouševes 18, 508 01 Hořice, 2. Z. R. a 3. Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2, územní pracoviště Hradec Králové, Horova 180, 502 06 Hradec Králové, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 3. 2012, sp. zn.: 2RP642/2012-13301, č.j.: 47256/2012-MZE-13311, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 3. 2012, sp. zn.: 2RP642/2012-13301, č.j.: 47256/2012-MZE-13311, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalovaným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobců proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Jičín ze dne 24. 1. 2008, č. j. PÚ-02/99/04/57/Luk A-30, a toto potvrdil. Tímto prvoinstančním správním rozhodnutím byl podle § 11 odst. 4 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o PÚ“), schválen návrh komplexní pozemkové úpravy v kat. území Třebnouševes, zpracovaný D. Ř., jako osobou úředně oprávněnou k projektování pozemkových úprav. Žalobci napadli rozhodnutí žalovaného včas podanou žalobou, kterou odůvodnili následujícím způsobem. I. Obsah žaloby Žalobci nejdříve konstatovali, že mají v podílovém spoluvlastnictví pozemky p.č. 291/8, p.č. 377/28, a pozemky ve zjednodušené evidenci, původ Pozemkový katastr č. 244, č. 270/1, č. 286, č. 298, č. 299, č. 300, č. 359, č. 373 a č. 374 v katastrálním území Třebnouševes, o celkové výměře 110.641 m2, resp. 110.573 m2, které byly zařazeny do řešení v rámci komplexních pozemkových úprav v kat. území Třebnouševes podle § 2 zákona o PÚ. Jsou tudíž účastníky tohoto řízení. Poté shrnuli dosavadní průběh řízení v dané věci, a to od schválení předmětného návrhu komplexní pozemkové úpravy rozhodnutím Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Jičín ze dne 24. 1. 2008, č.j. PÚ-02/99/04/57/Luk A-30, až po vydání žalovaného rozhodnutí. Nato žalobci rozvedli své žalobní důvody, přičemž předně poukazovali na vady řízení. Žalovanému rozhodnutí vytýkali, že bylo výsledkem správního řízení vedeného podle zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, v platném znění (dále jen „starý správní řád“), ačkoliv mělo být s ohledem na okolnosti dané věci výsledkem řízení vedeno již podle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen „nový správní řád“). Původní rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2008, zn. 11222/08-13070/Ži, totiž bylo rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2011, č.j. 9 Ca 287/2008-58-66, zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení v době účinnosti již nového správního řádu. Z ustanovení § 179 odst. 1 a 2 nového správního řádu plyne, že podle dřívějšího procesního předpisu, tedy starého správního řádu, lze postupovat pouze v řízeních, která nebyla pravomocně skončena před účinností nového správního řádu a v případech, kdy bylo rozhodnutí ještě před účinností nového správního řádu zrušeno a věc vrácena k novému projednání správnímu orgánu. Pro situaci, kdy bylo řízení zahájené podle starého správního řádu pravomocně skončeno po účinnosti nového správního řádu a vydané rozhodnutí bylo za účinnosti nového správního řádu soudem zrušeno, nový správní řád v žádném svém ustanovení nestanoví, že by mělo být postupováno opět podle již zrušeného starého správního řádu. Žalobci přitom odkazovali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2007, č.j. 1 Azs 55/2006-60, podle něhož: „Není-li v přechodných ustanoveních výslovně stanoveno jinak, je při střetu staré a nové úpravy nutno vycházet z obecně platné zásady nepravé retroaktivity procesních norem, tedy aplikace nových procesních norem pro dříve započatá řízení. V takovém případě je v řízení pokračováno dle pozdějšího zákona s tím, že právní účinky úkonů učiněných dříve zůstávají v platnosti.“ a na rozsudek téhož soudu ze dne 18. 10. 2007, č.j. 7 Ans 1/2007-100, podle kterého: „Z výkladu § 179 odst. 1 správního řádu a contrario nevyplývá nic jiného, než že po zrušení pravomocného správního rozhodnutí, k němuž došlo již za účinnosti správního řádu, se v dalším řízení postupuje podle tohoto procesního předpisu. Krajský soud zcela správně vycházel z toho, že postup podle dosavadních procesních předpisů za účinnosti nového procesního předpisu je vždy výjimkou, která se použije pouze tam, kde tak přechodná ustanovení nového zákona výslovně stanoví (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2007, čj. 1 Azs 55/2006-60). Na daný případ žádné z přechodných ustanovení správního řádu použít nelze.“ Postupem podle nesprávného procesního předpisu prý byli žalobci zásadním způsobem zkráceni na svých právech, neboť žalovaný nepostupoval podle § 4 odst. 3 a 4 a § 36 odst. 3 nového správního řádu a žalobcům tak neposkytl možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a navrhnout další důkazy, jimiž hodlali prokázat oprávněnost svých odvolacích námitek. Toto zkrácení na právech přitom nemělo podle žalobců pouze formální charakter, neboť hodlali v novém odvolacím řízení navrhnout provedení těch důkazů, které navrhovali v řízení před Městským soudem v Praze vedeném pod sp. zn. 9 Ca 287/2008 a které v soudním řízení nebyly provedeny s ohledem na dostatek jiných důvodů pro vyhovění žalobě. Podle žalobců šlo o stanovisko České inspekce životního prostředí zn. ČIŽP/45/OOP/0732891.004/08/JAK/054 ze dne 29.1.2008, sdělení Kanceláře Veřejného ochránce práv zn. 5838/2007VOP/DV ze dne 3.6.2008, stanovisko Agentury ochrany přírody a krajiny ČR ze dne 9.7.2007 zn. 06314/SOPK/07, odborné posouzení K. H. ze dne 27.9.2007 a vyjádření Ministerstva životního prostředí č.j. 2994/640/07, 71914/ENV/07 ze dne 22.11.2007, přičemž všechny tyto dokumenty vesměs potvrzují, že komplexní pozemkové úpravy obce Třebnouševes, v částech týkajících se lokálních ÚSES, odporují zákonu č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a účelu pozemkových úprav, jak je vymezen v § 2 zákona o PÚ. Žalobci měli dále v úmyslu navrhnout jako důkazy protokol z jednání č.j. ČIŽP/45/OOP/0732891.003/08/JAK ze dne 24.1.2008, sdělení České inspekce životního prostředí žalovanému ze dne 9.12.2008 č.j. ČIŽP/10/PRA/072840.015/08/RHO, sdělení České inspekce životního prostředí žalovanému ze dne 9.12.2008 č.j. ČIŽP/10/PRA/072840.017/08/RHO, zprávu Veřejného ochránce práv o výsledku šetření ve věci komplexních pozemkových úprav v k.ú. Třebnouševes zn. 5838/2007VOP/DV ze dne 29.4.2009, výzvu ČIŽP ke sjednání nápravy ze dne 25.11.2008 zn. ČIŽP/45/OOP/0732891.014/08/KPS/557 a znalecký posudek Agentury ochrany přírody a krajiny ČR ze dne 22.10.2008 „Posouzení důsledků realizace pozemkových úprav schválených rozhodnutím Pozemkového úřadu Jičín na územní systém ekologické stability obsažený v územním plánu obce Třebnouševes platném k 24.1.2008“. Všechny tyto důkazy podle žalobců osvědčují důvodnost odvolacích námitek. V důsledku uvedeného postupu byli žalobci zbaveni možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, které žalovaný v odvolacím řízení zcela nově použil na podporu svých právních závěrů, konkrétně ke znaleckému posudku L. B. – Ekoservis z března 2008, jehož obsah žalovaný používá jako jediný argument prakticky u všech odvolacích námitek žalobců a o jehož obsah napadené rozhodnutí z podstatné části opírá. V souvislosti s touto vytýkanou procesní vadou žalobci poukazovali na závěry vyslovené Ústavním soudem v nálezu sp. zn. III ÚS 58/2000, podle něhož: „Zásadám spravedlivého procesu, jak vyplývají z Listiny (čl. 36 odst. 1) je nutno rozumět tak, že ve spojení s obecným procesním předpisem v řízení před správním orgánem musí být dána jeho účastníkovi možnost vyjádřit se nejen k provedeným důkazům a k věci samé, ale také navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka odpovídá povinnost správního orgánu nejen o vznesených návrzích rozhodnout, ale také - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak správní orgán neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje