2 Azs 307/2015 — Nejvyšší správní soud

31 Ad 8/2015- 227 - text 11 pokračování 31Ad 8/2015 Číslo jednací: 31Ad 8/2015 - 227 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce P. F., zastoupeného JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D., advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice, proti žalované Policii České republiky, Policejnímu prezidiu České republiky, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 13. 3. 2015, č. j. PPR-1317-4/ČJ-2015-990131, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím ředitele Policie České republiky, okresního ředitelství Rychnov nad Kněžnou ze dne 6. 10. 2006, č. j. ORRK-522/2006, byl žalobce propuštěn ze služebního poměru podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, neboť porušil služební přísahu tím, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit dobrou pověst policie. Tohoto jednání, spočívajícího v návodu k trestnému činu zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, se měl dopustit tím, že v kanceláři vedoucího odboru dopravy a silničního hospodářství Městského úřadu Rychnov nad Kněžnou J. L. u tohoto intervenoval a naváděl ho k nezákonnému postupu ve správním řízení ve prospěch přestupce J K.-K. v úmyslu zajistit mu co nejmírnější postih za spáchané přestupky na úseku dopravy a ovlivnit zákonnost správního řízení. Významným podkladem pro skutková zjištění v řízení o propuštění žalobce ze služebního poměru byly odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu pořízené v kanceláři J. L.. [2] Proti rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru podal žalobce odvolání, jež zamítl ředitel Policie České republiky, správy Východočeského kraje rozhodnutím ze dne 18. 12. 2006, č. 1678. Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové, který ji rozsudkem ze dne 31. 7. 2007, č. j. 30Ca 17/2007 – 31, zamítl jako nedůvodnou. Rozsudek krajského soudu žalobce napadl kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 6. 3. 2008, č. j. 3 Ads 120/2007 – 63. Žalobce posléze proti uvedeným rozsudkům Nejvyššího správního soudu a krajského soudu brojil ústavní stížností, kterou Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 15. 7. 2009, sp. zn. IV. ÚS 1248/08. [3] Pro návod k trestnému činu zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. b) trestního zákona bylo usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 15. 9. 2006, č. j. 1SV 16/2006 - 1, zahájeno proti žalobci trestní stíhání. Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 18. 9. 2007, č. j. 2 T 97/2006 – 206, byl žalobce uznán vinným tímto trestným činem. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 10. 4. 2008, č. j. 10 To 86/2008 - 242, zamítl žalobcovo odvolání proti uvedenému rozsudku okresního soudu. Nejvyšší soud následně usnesením ze dne 23. 2. 2009, č. j. 11 Tdo 1142/2008 – 286, odmítl žalobcovo dovolání. [4] Paralelně s trestním řízením proti žalobci na základě stejných odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu probíhalo trestní řízení také proti J. L. pro trestné činy zneužívání pravomoci veřejného činitele a přijímání úplatku. Toto řízení vyvrcholilo nálezem Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 2806/08, kterým byla dosavadní rozhodnutí obecných soudů, jimiž byl L. uznán vinným z uvedených trestných činů, zrušena. Ústavní soud dospěl k závěru, že skutkové závěry obecných soudů prvního a druhého stupně byly založeny především na záznamech prostorového odposlechu kanceláře L., avšak soudy se ústavně souladným způsobem nevypořádaly s otázkou legality pořízených záznamů, odmítly námitky a důkazní návrhy odsouzeného k objasnění jejich zákonnosti a svůj závěr o zákonnosti jejich pořízení učinily v rozporu s podklady obsaženými ve spise, navíc s výkladem § 158d zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), který byl rozporný s ústavním pořádkem. Ústavní soud následně nálezem ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, zrušil s odkazem na závěry nálezu ve věci L. shora popsaná rozhodnutí obecných soudů v trestním řízení ve věci žalobce. [5] Dne 23. 3. 2010 podal žalobce žádost o obnovu řízení ve věci svého propuštění ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky. Argumentoval tím, že skutkový základ rozhodnutí o propuštění je zcela vystavěn na vyhodnocení odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu z prostoru kanceláře L., jejichž nezákonnost vyslovil Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 2806/08, což je nově najevo vyšlou skutečností odůvodňující obnovu řízení. Na tuto žádost reagoval ředitel Policie České republiky, Krajského ředitelství Královéhradeckého kraje vydáním „oznámení o zastavení řízení“ ze dne 27. 4. 2010, č. j. KRPH-12107-1/ČJ-2010-0500KR, podle § 179 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“). Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání. Žalovaná rozhodnutím policejního prezidenta ze dne 21. 9. 2010, č. j. PPR-15901-5/ČJ-2010-99KP, rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje změnila tak, aby obsahovalo výrok podle § 181 za použití § 192 zákona o služebním poměru zamítající žalobcovu žádost o obnovu řízení, neboť nebyly splněny zákonné podmínky pro povolení obnovy řízení ve smyslu § 192 uvedeného zákona. Vůči namítanému důvodu obnovy řízení se policejní prezident ztotožnil se závěry rozhodnutí krajského policejního ředitele, že se nejedná o novou skutečnost splňující podmínky obnovy řízení podle § 192 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru, neboť nezákonnost pořízení odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu mohl žalobce namítat již v odvolání, žalobě či kasační stížnosti podaných ve věci propuštění ze služebního poměru, což neučinil. Nadto měl služební funkcionář k dispozici mimo odposlechů i další důkazy. Řízení ve věci služebního poměru a trestní řízení nelze směšovat. [6] Proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 9. 2010 podal žalobce žalobou, které vyhověl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 7. 2014, č. j. 8 Ad 24/2010 – 55. Městský soud shledal důvodnou námitku nesprávného posouzení důvodů povolení obnovy řízení, a tak zrušil rozhodnutí policejního prezidenta i rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. [7] Ředitel Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje vydal dne 5. 12. 2014, rozhodnutí č. j. ŘŘ-2554/2014, kterým podle § 192 odst. 1 zákona o služebním poměru opět zamítl žádost žalobce o obnovu řízení (ředitel krajského policejního ředitelství tak učinil poté, co mu policejní prezident – na popud žalobce, který si podal žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti správního orgánu – přikázal lhůtu k vydání rozhodnutí). Proti uvedenému rozhodnutí krajského policejního ředitele podal žalobce odvolání. [8] Následně však Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 28. 1. 2015, č. j. 2 As 150/2014 – 51, vyhověl kasační stížnosti žalované, zrušil rozsudek městského soudu č. j. 8 As 24/2010 – 55, a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Podle Nejvyššího správního soudu nemohly závěry vyslovené ve výše zmiňovaných nálezech Ústavního soudu odůvodnit povolení obnovy řízení ve věci propuštění žalobce ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky. [9] V reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 150/2014 – 51 vydal policejní prezident dne 13. 3. 2015 rozhodnutí č. j. PPR-1317-4/ČJ-2015-990131, kterým zrušil rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje ze dne 5. 12. 2014 a zároveň „zastavil řízení zahájené žádostí o obnovu řízení“. Policejní prezident uvedl, že v důsledku vydání citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu nastala situace, kdy původní zrušená rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 21. 9. 2010 a ředitele Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje ze dne 27. 4. 2010 o žádosti žalobce o povolení obnovy řízení ve věci jeho propuštění ze služebního poměru nadále existují. Policejní prezident tak s odvoláním na § 181 odst. 7 zákona o služebním poměru konstatoval, že mu nezbylo, než o odvolání žalobce rozhodnout shora uvedeným způsobem. [10] Předmětem přezkumu v nynějším soudním řízení je posledně uvedené rozhodnutí policejního prezidenta (tj. rozhodnutí ze dne 13. 3. 2015). Žalobce proti němu podal žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji následně postoupil Krajskému soudu v Hradci Králové jakožto soudu místně příslušnému podle § 7 odst. 2 zákona č