4 Afs 158/2016 — Nejvyšší správní soud

52 Af 72/2016- 106 - text pokračování -9- 52Af 72/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Dvořáka a soudců Aleše Korejtka a Petry Venclové ve věci žalobce T.R., zastoupeného Martinem Červinkou, advokátem, se sídlem Čechova 396, 560 02 Česká Třebová, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 2016, č. j. 45896/16/5100-41458-711257, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Žalobou napadené rozhodnutí a řízení, z něhož žalobou napadené rozhodnutí vzešlo Prvostupňový správce daně v rámci rozsáhlého prověřování obchodování s řepkovým olejem u odběratele daňového subjektu T.R., (dále též „žalobce“), obchodní společnosti Trávníček-Svitavy, s. r. o.,DIČ: CZ26005778 (dále též „Trávníček-Svitavy“), dospěl k závěru, že dosavadní zjištění nasvědčují tomu, že řepkový olej, pravděpodobně původem z Polska, je formou třístranného obchodu přes slovenské obchodní společnosti dodáván českým obchodním společnostem typu missing trader, které z těchto obchodů nepřiznají nebo nezaplatí daň z přidané hodnoty, následně je zboží fakturačně převedeno přes několik dalších českých obchodních společností typu buffer a posléze je předmětné zboží fakturováno obchodní společnosti Trávníček-Svitavy, pro kterou je řepkový olej dodáván do areálu v České Třebové. Poté je zboží opět přepravováno převážně do Polska. Dle správce daně jde o podvod na dani z přidané hodnoty. Prvostupňový správce daně dále zjistil, že žalobce byl zaměstnancem obchodní společnosti PROTECO PRAHA, spol. s r. o., DIČ: CZ26145448 (dále též „PROTECO“), která byla od srpna 2015 do 16.3.2016 dodavatelem řepkového oleje obchodní společnosti Trávníček-Svitavy a žalobce tuto společnost zastupoval. Po ukončení role buffera nastoupil na místo obchodní společnosti PROTECO žalobce, přičemž převzal její dodavatele a jeho jediným odběratelem byla obchodní společnost Trávníček-Svitavy. Prvostupňový správce daně i v tomto případě detekoval stejný model obchodování, zaznamenal stejné nestandardní rysy těchto obchodů a zjistil, že v (podle správce daně) účelově vytvořeném řetězci obchodních společností nebyla odvedena daň z přidané hodnoty. Vzhledem k tomu, že žalobce dojednával obchody pro obchodní společnost Trávníček-Svitavy od srpna 2015 za dodavatele obchodní společnost PROTECO a následně od 16.3.2016 převzal roli dodavatele sám jako fyzická osoba, dospěl prvostupňový správce daně správce daně k závěru, že ani žalobce nebyl do prověřovaného podvodného řetězce obchodních společností zapojen nevědomě, a proto je vysoce pravděpodobné, že mu bude za zdaňovací období 1.4.2016 až 30.4.2016 doměřena daň z přidané hodnoty ve výši 2 305 707 Kč. Jelikož byl žalobce v úpadku, který byl řešen oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, přičemž předmětem zpeněžení byly movité a nemovité věci a pohledávky za třetími osobami, prověřil prvostupňový správce daně majetkové poměry žalobce a zjistil, že žalobce sice je podle výpisu z katastru nemovitostí vlastníkem nemovitých věcí, tyto věci jsou však určeny ke zpeněžení v insolvenčním řízení, stejně tak přívěsné vozidlo žalobce. Prvostupňový správce daně dále zjistil, že žalobce má vedle u správce daně registrovaných bankovních účtů č. 2112814577/2700 a č. 2112814614/2700 též další bankovní účty č. 2500840160/2010 a č. 2700793338/2010, které správci daně nebyly nahlášeny, přičemž téměř všechny prostředky jsou po připsání na tyto účty převáděny na účty jiných osob. Z podaného daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2015 až květen 2015 dále vyplynulo, že žalobce nevykázal žádná uskutečněná plnění. Za zdaňovací období červen 2015 až prosinec 2015 vykázal žalobce uskutečněná plnění ve výši 353 000 Kč a přijatá plnění ve výši 355 000 Kč. Za zdaňovací období leden 2016 a únor 2016 žalobce opět nevykázal žádná uskutečněná plnění. K výrazným nárůstům uskutečněných plnění došlo až od zdaňovacího období březen 2016, kdy se hodnoty tvrzených uskutečněných plnění začaly pohybovat v řádech miliónů korun. Za zdaňovací období březen 2016 až květen 2016 byly žalobcem vykázány hodnoty uskutečněných plnění ve výši 35 459 000 Kč a přijatých plnění ve výši 35 295 000 Kč. Předpokládané příjmy z ekonomické činnosti žalobce dosahovaly v roce 2016 hodnoty 164 000 Kč, přičemž bylo nutno očekávat, že z těchto příjmů ve výši 164 000 Kč mohou být hrazeny provozní výdaje, které souvisí s ekonomickou činností žalobce. Nebylo tedy možno předpokládat, že by z výše uvedených příjmů mohla být plně uhrazena v budoucnu stanovená daň ve výši 2 305 707 Kč. Prvostupňový správce daně v této souvislosti též zdůraznil, že v přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2015 žalobce vykazoval dílčí základ daně ze závislé činnosti podle § 6 zákona o daních z příjmů ve výši 483 831 Kč a ze samostatné činnosti podle § 7 zákona o daních z příjmů ve výši 22 560 Kč. V příloze č. 1, která je součástí tiskopisu přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2015 pak žalobce vykázal zvýšení zásob oproti roku 2014 o 359 401 Kč, zvýšení pohledávek včetně poskytnutých úvěrů a zápůjček oproti roku 2014 o 100 807 Kč a zvýšení dluhů včetně přijatých úvěrů a zápůjček oproti roku 2014 o 42 816 Kč. V příloze dále nevykázal žádný majetek ani odpisy tohoto majetku. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob prvostupňový správce daně tedy dovodil, že žalobce nedisponuje žádným dlouhodobým majetkem. Na základě analýzy všech výše uvedených skutečností dospěl prvostupňový správce daně k závěru, že zjištěný majetek žalobce je ve vztahu k dosud nestanovené dani z přidané hodnoty za předmětné zdaňovací období (2 305 707 Kč) zanedbatelný. Žalobce je navíc v úpadku, který je řešen oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, přičemž jeho jediným majetkem jsou peněžní prostředky na bankovních účtech. Prvostupňový správce daně proto přistoupil k vydání zajišťovacího příkazu, jímž žalobci uložil, aby okamžikem vydání tohoto zajišťovacího příkazu zajistil úhradu daně z přidané hodnoty za zdaňovací období od 1.4.2016 do 30.4.2016, která dosud nebyla stanovena, složením jistoty na depozitní účet správce daně v celkové výši 2 305 707 Kč. Odvolání žalobce proti zajišťovacímu příkazu žalovaný rozhodnutím ze dne 19.10.2016, č. j. 45896/16/5100-41458-711257, zamítl. II. Žaloba a vyjádření žalovaného Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.10.2016, č. j. 45896/16/5100-41458-711257, podal žalobce stručnou žalobu, v níž nezpochybnil skutková zjištění prvostupňového správce daně a žalovaného (tedy nezpochybnil např. závěry správních orgánů o podvodném charakteru řetězce, jehož byl žalobce součástí, nezpochybnil výsledek majetkové analýzy provedené prvostupňovým správcem daně ani odhad výše daně, která dosud nebyla stanovena) a ani nesporoval, že zde je odůvodněná obava, že daň, která nebyla dosud stanovena, bude v době její vymahatelnosti nedobytná, popř. v této době bude vybrání daně spojeno se značnými obtížemi, nýbrž namítal, že se vědomě žádného podvodu neúčastnil. Současně zdůraznil, že jeho obchodní partneři nebyli v rozhodné době evidováni jako nespolehliví plátci, a proto mu nelze vytýkat, že podvodný charakter řetězce sám nerozpoznal. Ostatně žádný právní předpis žalobci neukládá, aby své obchodní partnery zevrubně prověřoval. Pokud to po něm správce daně přesto požaduje, činí tak v rozporu s čl. 2 odst. 4 Ústavy, dle kterého nikdo nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá. Dále žalobce namítl, že zajišťovací příkaz byl vydán v rozporu s § 109 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisu (dále též „insolvenční zákon“), dle kterého po zahájení insolvenčního řízení právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených tímto zákonem. Ze všech výše uvedených důvodů je žalobce přesvědčen, že žalobou napadené rozhodnutí je nezákonné a mělo by být zrušeno. Žalovaný ve vyjádření k žalobě (které není třeba podrobně rekapitulovat, neboť jeho obsah účastníci znají, nadto v řízení byl žalovaný úspěšný, přičemž v odůvodnění rozsudku je třeba vypořádat námitky toho účastníka, kterému soud za pravdu nedal) uvedl, že námitky obsažené v žalobě se shodují s námitkami uplatněnými již v odvolacím řízení, přičemž tyto námitky byly řádně vypořádány. K námitce porušení § 109 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona žalovaný uvedl, že zajišťovací příkaz není formou zajištění ve smyslu § 2 písm. g) insolvenčního zákona, zajišťovací příkaz proto vydán být mohl. Dle žalovaného tedy žaloba není důvodná a měla by být zamítnuta. III. Posouzení věci soudem Nejprve soud připomíná, že podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších pře