§ 243 insolvenční zákon – Vydání plnění z neúčinného právního úkonu
Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) · 182/2006 Sb. · účinné od 24. 7. 2021 · Insolvence a exekuce · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 243 insolvenčního zákona říká, že věřitel, který před rozhodnutím o úpadku dlužníka úspěšně napadl určitý právní úkon dlužníka jako neúčinný, si může ponechat plnění z tohoto úkonu až do výše své pohledávky, aniž by ho musel odevzdat do majetkové podstaty dlužníka. (§ 243 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, znění účinné od 24. 7. 2021)
Klíčová fakta
- Týká se: věřitel
- Judikatura: na § 243 odkazuje 62 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 10. 1. 2030 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 182/2006 Sb.
Jestliže dlužníkův věřitel dosáhl na základě své odpůrčí žaloby4) rozhodnutí o neúčinnosti právního úkonu, které nabylo právní moci před právní mocí rozhodnutí o úpadku, může se domáhat toho, aby mu do výše jeho pohledávky bylo vydáno plnění z tohoto neúčinného právního úkonu; toto plnění nemusí předat do majetkové podstaty.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud věřitel včas (před právní mocí rozhodnutí o úpadku) dosáhne soudního rozhodnutí, že určitý právní úkon dlužníka je vůči němu neúčinný, má právo na získané plnění.
- Toto plnění si může věřitel ponechat až do výše své pohledávky, kterou má vůči dlužníkovi.
- Věřitel nemusí toto plnění odevzdat do majetkové podstaty dlužníka, která by jinak sloužila k uspokojení všech věřitelů.
Na co si dát pozor
- Klíčové je, aby rozhodnutí o neúčinnosti právního úkonu nabylo právní moci PŘED právní mocí rozhodnutí o úpadku dlužníka.
- Právo na ponechání plnění je omezeno výší pohledávky věřitele.
- Jedná se o specifickou situaci, kdy věřitel jednal aktivně a včas, čímž si zajistil výhodnější postavení oproti ostatním věřitelům v insolvenčním řízení.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 243
Jak soudy aplikují § 243
Ponechají-li se stranou právní úkony, které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, v rozporu s ustanoveními § 111 a § 246 odst. 2 insolvenčního zákona, lze podle ustanovení § 235 až § 243 insolvenčního zákona odporovat jen těm právním úkonům dlužníka, jež jsou taxativně vypočteny v ustanoveních § 240 až § 242 insolvenčního zákona (srov. např. rozsudky ze dne 27. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 677/2011, a ze dne 22. prosince 2015, sen. zn. 29 ICdo 48/2013, uveřejněné pod čísly 60/2014 a 106/2016 Sbírky soudních …
Ponechají-li se stranou právní úkony, které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, v rozporu s ustanoveními § 111 a § 246 odst. 2 insolvenčního zákona, lze podle ustanovení § 235 až § 243 insolvenčního zákona odporovat jen těm právním úkonům dlužníka, jež jsou taxativně vypočteny v ustanoveních § 240 až § 242 insolvenčního zákona [srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 677/2011, a ze dne 22. prosince 2015, sen. zn. 29 ICdo 48/2013, uveřejněné pod čísly 60/2014 (dále jen „R …
Proti usnesení odvolacího soudu podali dlužníci dovolání, v němž současně navrhli, aby Nejvyšší soud podle § 243 písm. a/ a b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, odložil právní moc a vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí; v podrobnostech se k důvodům tohoto návrhu vyjádřili v článku V. dovolání.