4 Ads 244/2016 — Nejvyšší správní soud

31 Ad 4/2017- 110 - text  7 31 Ad 4/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě, složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka, ve věci žalobce: Ing. J. K. proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce se sídlem Opava, Kolářská 451/13 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2016, čj. 3802/1.30/16-3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou napadenému rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2016 předcházelo vydání rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj se sídlem v Hradci Králové ze dne 25. 4. 2016, čj. 3659/8.30/16-11, které shledalo žalobce vinným ze správního deliktu na úseku odměňování zaměstnanců podle § 26 odst. 1 písm. c) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce (dále jen zákon č. 251/2005 Sb.), kterého se – žalobce jako zaměstnavatel – dopustil tím, že neposkytl kontrolovaným 33 zaměstnancům ve stanoveném termínu mzdu, nebo některou její složku, neboť nevyplatil na pracovišti v Polici nad Metují dle předložených mzdových listů r. 2015, mzdy za květen, červen a červenec 2015 v době splatnosti mezd po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnancům právo na mzdu. Dle pracovních smluv uvedených zaměstnanců je výplatním termínem zaměstnavatele 20. den následujícího měsíce, a zaměstnancům byly vypláceny mzdy se zpožděním několika dnů i týdnů. Dle § 26 odst. 2 písm. c) zákona č. 251/2005 Sb. byla žalobci uložena pokuta ve výši 600.000,- Kč. 2. Rozhodnutí žalovaného pak změnilo rozhodnutí orgánu I. stupně v části, kdy je vymezen výrok uvedením jména dotyčného zaměstnance, data narození dotčeného zaměstnance, výše čisté mzdy a data, kdy byla mzda zaměstnanci vyplacena, čímž se účastník řízení měl dopustit správního deliktu dle § 26 odst. 1 písm. c) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, v pl. znění, tak, že: a) Text „Č. K., , mzdu za květen 2015 ve výši 9.853,- Kč, část mzdy ve výši 5.000,- Kč vyplacena až 17. 8. 2015 a část mzdy ve výši 4.853,- Kč vyplacena až 18. 8. 2015“ se nahrazuje textem „Č. K., mzdu za květen 2015 ve výši 9.853,- Kč, část mzdy ve výši 5.000,- Kč vyplacena až 1. 7. 2015 a část mzdy ve výši 4.853,- Kč vyplacena až 9. 7. 2015“. b) text „I. Z.“ se nahrazuje textem „ I. Z.“. c) text „J. K., mzdu za květen 2015 ve výši 12.405,- Kč, část mzdy ve výši 5.000,- Kč vyplacena až 25. 6. 2015 a část mzdy ve výši 5.768,- Kč vyplacena až 30. 6. 2015“ se nahrazuje textem „J.k K., mzdu za květen 2015 ve výši 12.405,- Kč, část mzdy ve výši 8.405,- Kč vyplacena až 25. 6. 2015 a část mzdy ve výši 4.000,- Kč vyplacena až 20. 7. 2015“. d) text „K. A.“ se nahrazuje textem „K. A.“. e) text „K. I., mzdu za květen 2015 ve výši 8.631,- Kč, mzda vyplacena až 20. 7. 2015; mzdu za červen 2015 ve výši 14.081,- Kč, mzda vyplacena až 24. 7. 2015“ se nahrazuje textem „K. I., mzdu za květen 2015 ve výši 8.631,- Kč, mzda vyplacena až 20. 7. 2015; mzdu za červen 2015 ve výši 8.156,- Kč, mzda vyplacena až 19. 8. 2015“. f) text „R. A., mzdu za květen 2015 ve výši 8.631,- Kč, mzda vyplacena až 20. 8. 2015“ se nahrazuje textem „R. A., mzdu za květen 2015 ve výši 8.631,- Kč, mzda vyplacena až 20. 7. 2015“. 3. Výrok cit. rozhodnutí orgánu I. stupně byl změněn v části o uložené sankci tak, že se účastníku řízení ukládá dle ust. § 26 odst. 2 písm. c) výše cit. zákona pokuta ve výši 350.000,- Kč, ve zbytku bylo napadené rozhodnutí orgánu I. stupně potvrzeno. II. Žalobní argumentace 4. Žalobce v žalobě připomněl důvod opožděného doplácení mezd zaměstnancům, dle jeho přesvědčení je problém způsoben dřívějším narušením finančních toků na základě neprovedených plateb zakázek firmy, kdy došlo k vymáhání částky cca 1 milion Kč, tato však vzhledem na soudní průtahy nebyla vymožena. Firmě tak vznikaly další škody, opožděné platby, které v r. 2015 nakonec činily 5 250 000,- Kč, a dodnes není problém vyřešen. Následky jsou např. v nepřiznání finanční podpory pro zaměstnávání zaměstnanců se sníženou pracovní schopností, kteří pobírají invalidní důchod, neboť tam musí být k určitému termínu uhrazeny veškeré odvody a mzdy, v opačném případě nevzniká nárok. Stalo se několikrát, že se nepodařilo o 3 – 5 dní zaplatit a zanikl nárok na výplatu příspěvku. Firma se vždy snažila platit odvody státu včas, i zdravotním pojišťovnám, někdy na úkor opožděných výplat. Žalobce uvedl, že problém opožděných mezd není úmyslný, ale spočívá pouze v následcích uvedených skutečností. I po zmírnění pokuty považuje její dopad za zničující, žalobce jednal s generálním ředitelem žalovaného, jemuž vysvětlil celospolečenský význam firmy pro výuku a výchovu žáků a studentů, tento mu doporučil po vydání rozhodnutí o odvolání řešit věc prostřednictvím soudní žaloby. 5. Firma žalobce je propojena s M. T. s.r.o., jsou na své činnosti závislé, společně vyvíjejí světově ojedinělý systém Merkur Education, který vyvinul pro potřeby výuky a získání zájmu mládeže o techniku takové možnosti, že je předmětem zájmu centrálních orgánů státu, školních i hospodářských organizací. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí, případné zásadní snížení výše pokuty na částku 5.000,- - 10.000,- Kč. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 21. 9. 2017 sdělil, že na správnosti svého rozhodnutí trvá, žalobce spáchání správního deliktu nepopírá, neboť uvedl, že zaměstnanci dostávali mzdy zálohově a k doplácení došlo s několikadenním až týdenním zpožděním. Uvádí, že opožďování nebylo úmyslné, ale způsobené narušením finančních toků, majícím původ v neuskutečněné platbě od objednatele. K tomu žalovaný připomíná znění ust. § 35 odst. 2 zákona č. 251/2005 Sb., v němž je odpovědnost za spáchání správního deliktu právnickou osobou, jakož i podnikající fyzickou osobou koncipována jako odpovědnost objektivní, tedy bez ohledu na zavinění. Tato koncepce pak neklade správnímu orgánu za povinnost zkoumat zavinění, tedy ani prokazovat naplnění subjektivního vztahu pachatele k pravděpodobným následkům svého jednání. Zájem společnosti je porušen již samotným porušením či nesplněním povinnosti, stanovené zákonem. Tím dochází k naplnění objektivní stránky, jakožto znaku skutkové podstaty správního deliktu a k vyvození odpovědnosti za takový správní delikt je dostačující prokázání těchto porušení – zde odkaz na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 20. 3. 2014, čj. 6 Ads 28/2013. 7. Správní orgán dále zdůraznil, že přes výše uvedené skutečnosti zohlednil v souladu s ust. § 36 odst. 1 citovaného zákona nedbalostní formu zavinění žalobce jako polehčující okolnost – viz str. 5 napadeného rozhodnutí. Bylo přihlédnuto i k žalobcem uváděné nepříznivé majetkové situaci. 8. Pokud však žalobce označil výši uložené pokuty za „zničující“, žalovaný připomíná, že ukládání sankcí v rámci správního trestání stojí na principu individualizované a přiměřené sankce odrážející mj. majetkové poměry pachatele a na principu nepřípustnosti sankcí likvidačního charakteru. Z uvedených principů žalovaný vycházel při ukládání pokuty žalobci. Zohlednil jeho majetkové poměry, následně přistoupil k moderaci výše sankce, kdy pokutu snížil z původní výše 600.000,- Kč na 350.000,- Kč. Žalovaný je přesvědčen, že taková výše pokuty není nepřiměřená ani likvidační, současně ale naplňuje preventivní a represivní funkci správního trestání. 9. K pokutě samotné pak žalovaný uvedl, že znění § 26 odst. 2 písm. c) zákona č. 251/2005 Sb. předpokládá uložení pokuty v určité výši, nelze též přehlédnout, že v případě žalobce se jedná o opakovaný správní delikt. S návrhem dalšího snížení výše pokuty žalovaný nesouhlasí, podnikání sebou přináší nejen vidinu úspěchu a zisku, ale také riziko ztráty, zde pak odkaz na rozhodnutí NSS ze dne 31. 1. 2017, čj. 4 Ads 244/2016. Ke smyslu § 36 tohoto zákona pak lze odkázat i na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2014, čj. 38 Ad 16/2010, který mj. uvedl, že odvíjení výše pokuty od výsledků finančního hospodaření firmy a úspěšnosti podnikání by takový smysl nenaplňovalo, ustanovení zajišťuje spravedlivou a přiměřenou pokutu, a to s ohledem na všechna zde uvedená kriteria. Špatně hospodařící subjekty by totiž jinak mohly porušovat zákony beztrestně a došlo by k diskriminaci subjektů v příznivé finanční situaci. 10. Žalovaný zdůraznil, že k námitce o zničujícím důsledku pokuty žalobce nic nedoložil, ani neuvedl, z jakých konkrétních důvodů považuje uloženou pokutu za nepřiměřenou či likvidační vzhledem k jeho majetkovým poměrům. Pokud se nachází v nepříznivé finanční situaci, na takové případy pamatuje právní řád umožněním rozložit platební povinnost do splátek. Zákonem stanovené meze správního uvážení žalovaný nepřekročil a navrhuje zamítnutí žaloby. IV. Posouzení věci krajským soudem 11. Krajský soud ve věci nařídil jednání na den 10. 7. 2019. V jeho průběhu jednatel žalob