8 Aps 6/2007 — Nejvyšší správní soud

30 A 17/2019- 40 - text  8 30 A 17/2019 USNESENÍ Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Ivony Šubrtové ve věci žalobce: L. K. proti žalovanému: Vězeňská služba ČR, věznice Valdice se sídlem nám. Míru 55, Valdice v řízení o žalobě ze dne 28. 1. 2019 na ochranu před nezákonným zásahem, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou ze dne 28. 1. 2019, doručenou krajskému soudu dne 29. 1. 2019, domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného ve smyslu § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,s. ř. s.“). Ten spatřuje v tom, že žalovaný dva měsíce před podáním žaloby nevyplatil nic z peněžních prostředků povinného P. K. na pohledávku žalobce 2. Žalobce uvedl, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 22. 7. 2015, čj. 128 E 64/2015-34, byl k uspokojení pohledávky oprávněného (žalobce) nařízen výkon rozhodnutí přikázáním peněžité pohledávky, kterou má povinný P. K. za dlužníkem povinného, kterým je Vězeňská služba České republiky – věznice Valdice z důvodu úschovy a správy peněžních prostředků na účtu povinného. Žalovaný správní orgán je zřizovatelem účtu povinného a jako správní orgán tento účet vede a spravuje peněžní prostředky na něm, které jsou ve vlastnictví povinného. Dle žalobce neodpovídá označení „dlužník povinného“ ve vztahu k vedení účtu faktickému postavení žalovaného a jedná se jen o označení popisné (nikoliv vztahové), když o. s. ř. pro nedostatečnou úpravu v § 312 a násl. jiné označení odpovídající právnímu vztahu nezná. Žalovaný nahrazuje odsouzeným činnost peněžního ústavu a k (ne)vyplácení pohledávky žalobci se tak jedná o akt správního orgánu. Žalobce má zato, že si žalovaný nesprávně vyložil nález Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1351/16, a za nezabavitelnou část důchodu P. K. ve smyslu § 278 o. s. ř. považuje polovinu důchodu určenou k nákupu, byť toto jí nepřísluší zkoumat (viz bod 67 nálezu). S poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2017, čj. 6 As 317/2017-38, žalobce dále uvedl, že povinnému jsou ve věznici zajišťovány základní životní potřeby, za to také hradí věznici 1.500 Kč na náklady výkonu trestu. Nezabavitelnou částkou důchodu odsouzeného ve smyslu § 278 o. s. ř. je tak částka předepsaná k úhradě na náklady výkonu trestu a v tomto smyslu jsou všechny přijaté peníze považovány za příjem. Neprovádění srážek žalovaným z poloviny přijatých peněz povinného, která není určena na uspokojení pohledávek uvedených v § 25 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o výkonu trestu odnětí svobody“), je proto nezákonným zásahem správního orgánu do žalobcova práva na vyplacení pohledávky. 3. Žalobce proto žádal, aby soud vydal rozsudek, kterým by určil, že „zásah žalovaného spočívající v neprovádění srážek z účtu povinného P. K. zřízeného a vedeného žalovaným, za dva měsíce před podáním žaloby, na uspokojení pohledávky žalobce v rozsahu jdoucím do poloviny finančních prostředků přijatých na účet povinného, která není určena na uspokojení pohledávek uvedených v § 25 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb., je nezákonný“. Současně žalobce žádal, aby soud zakázal žalovanému, aby pokračoval v porušování jeho práva na uspokojení předmětné vykonatelné pohledávky. 4. Ve vyjádření k žalobě žalovaný pro účely povahy žalobcem napadené činnosti žalovaného poukázal na úpravu výkonu trestu odnětí svobody v trestním zákoníku, trestním řádu a podrobnou úpravu podmínek výkonu trestu odnětí svobody ve speciálním zákoně, tj. zákoně o výkonu trestu odnětí svobody, vyhl. č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů (dále jen „vyhl. č. 10/2000 Sb.“), a nařízení generálního ředitele Vězeňské služby č. 14/2018, kterým se stanoví postup při rozúčtování pracovní odměny vězněných osob a postup při správě a evidenci jejich finančních prostředků (dále také jen „nařízení GŘ VS č. 14/2018“). S poukazem na ustanovení § 25 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody a jím stanovené omezení dispozice odsouzeného s penězi zaslanými mu do věznice v případě, kdy má neuhrazené pohledávky, jejichž výčet je v tomto ustanovení uveden, a v návaznosti na právní úpravu postupu při příjmu peněz, jejich převedení na účet odsouzeného vedený věznicí a další nakládání s nimi, podrobně popsal postup věznice při správě finančních prostředků osob vykonávajících trest odnětí svobody. 5. Žalovaný pokládá za nesporné, že odsouzený P. K. je příjemcem invalidního důchodu, který pobírá ve výši 6.142 Kč. Usnesením Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 22. 7. 2015, čj. 128 E 64/2015-34, soud nařídil podle vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 27. 1. 2003, čj. 23 Ro 3003/2002-9, k uspokojení nepřednostní pohledávky oprávněného (žalobce) výkon rozhodnutí přikázáním peněžité pohledávky, kterou má povinný P. K. za dlužníkem povinného Vězeňská služba ČR - věznice Valdice z důvodu úschovy a správy peněžních prostředků na účtu povinného. 6. Dále žalovaný konstatoval, že P. K. má vedeny v evidenci žalovaného další pohledávky srážkami ze mzdy, přičemž ty nejsou prováděny, protože tento odsouzený není ve výkonu trestu pracovně zařazen. Exekuce – výkon rozhodnutí přikázáním peněžité pohledávky, kterou má povinný P. K. za dlužníkem povinného - Vězeňská služba ČR, věznice Valdice z důvodu úschovy a správy peněžních prostředků na účtu povinného ve prospěch žalobce (oprávněného) je v současné době v evidenci jediná. 7. Dne 15. 11. 2018 zaslala Česká správa sociálního zabezpečení P. K. do věznice invalidní důchod ve výši 6.142 Kč, tato částka byla zaúčtována na jeho účet vedený věznicí a rozdělena v souladu s § 16 odst. 2 a 3 nařízení GŘ VS č. 14/2018 na dvě poloviny (jedna polovina na podúčet osobní s označením „O“, druhá polovina na podúčet rezerva s označením „R“). Rozúčtování těchto peněz bylo v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 a § 29 odst. 3 zmíněného nařízení GŘ uskutečněno dne 13. 12. 2018. Z podúčtu „R“ byly uhrazeny náklady výkonu trestu odnětí svobody v částce 1.500 Kč za měsíc listopad 2018. 8. Dne 13. 12. 2018 zaslala Česká správa sociálního zabezpečení P. K. do věznice invalidní důchod ve výši 6.142 Kč, rovněž tato částka byla zaúčtována na jeho účet vedený věznicí a rozdělena v souladu s § 16 odst. 2 a 3 nařízení GŘ VS č. 14/2018 na dvě poloviny (jedna polovina na podúčet „O“, druhá polovina na podúčet „R“). Rozúčtování těchto peněz bylo v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 a § 29 odst. 3 zmíněného nařízení GŘ uskutečněno dne 14. 1. 2019. Z podúčtu „R“ byly uhrazeny náklady výkonu trestu odnětí svobody v částce 1.500 Kč za měsíc prosinec 2018. 9. Žalovaný vyslovil nesouhlas s žalobní výtkou, že si nesprávně vykládá nález Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1351/16, a že za nezabavitelnou část invalidního důchodu P. K. považuje polovinu důchodu ponechanou povinnému k nákupu. Poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2018, sp. zn. 1 As 200/2018, z něhož citoval část týkající se dvou závěrů vyplývajících ze zmíněného nálezu Ústavního soudu, a uvedl, že peněžní prostředky povinného P. K., jež převedl na podúčet „O“, tj. polovinu neurčenou na úhradu pohledávek uvedených v § 25 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, je nutné vnímat ve světle tohoto judikátu. Dodal, že právě v souvislosti s nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1351/16 bylo přijato metodické doporučení pro organizační jednotky vězeňské služby (věznice) ke sjednocení aplikace ustanovení § 25 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody. V návaznosti na ně žalovaný opětovným posouzením usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 22. 7. 2015, čj. 128 E 64/2015-34, zjistil, že se nejedná o pohledávky dle ustanovení § 25 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody a z tohoto důvodu již nejsou od 14. 9. 2017 ve prospěch žalobce prováděny srážky z peněz zaslaných do věznice odsouzenému P. K. Českou správnou sociálního zabezpečení. 10. Žalovaný je toho názoru, že při rozúčtování peněz zaslaných do věznice Českou správou sociálního zabezpečení P. K. a při dalším nakládání s nimi postupoval v souladu s ustanovením § 25 odst. 1 věty první a § 25 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody ve spojení s § 6 odst. 1 a 2 s § 16 a § 29 odst. 3 nařízení GŘ VS č. 14/2018 i v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1351/16. 11. Závěrem žalovaný s poukazem na výklad pojmu „zásah“ ve smyslu § 82 s. ř. s. vyslovil názor, že vůči žalobci neučinil žádný úkon, který by jej zavázal něco konat, nějaké činnosti se zdržet nebo nějaké jednání strpět. Proto nelze jednání žalovaného