5 Azs 63/2004 — Nejvyšší správní soud

30 Az 18/2019- 71 - text  17 30 Az 18/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Rutschem ve věci žalobců: a) G. M. b) A. M. oba zastoupeni Organizací pro pomoc uprchlíkům se sídlem Kovářská 4, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra Nad Štolou 3,170 34 Praha 7 ve spojeném řízení o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ve věci mezinárodní ochrany ze dne 19. září 2019, č. j. OAM-444/ZA-ZA11-ZA10-2019 a č. j. OAM-443/ZA-ZA11-ZA10-2019, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. září 2019, č. j. OAM-444/ZA-ZA11-ZA10-2019 a č. j. OAM-443/ZA-ZA11-ZA10-2019, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Shora označenými rozhodnutími žalovaného nebyla žalobcům udělena mezinárodní ochrana dle § 12, § 13, § 14, § 14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II. Obsah žalob 2. Tato rozhodnutí napadli žalobci v celém rozsahu včas podanými žalobami, téměř shodného obsahu, přičemž žalobce od počátku odkazoval zejména na azylový příběh žalobkyně a z něho plynoucí důsledky vůči jeho osobě. Oba žalobci totožně uvedli, že žalovaný porušil v řízení o udělení mezinárodní ochrany následující ustanovení: § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), jelikož nepostupoval v souladu se zákony a ostatními právními předpisy; § 3 ve spojení s § 2 odst. 4 správního řádu, neboť nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu v souvislosti s: § 12 § 14 a § 14a zákona o azylu; § 23c zákona o azylu; § 50 odst. 2 a odst. 3 správního řádu, jelikož správní orgán nezjistil všechny rozhodné okolnosti a nevyšel tak ze spolehlivě zjištěného stavu věci, napadená rozhodnutí jsou z tohoto důvodu nepřesvědčivá; § 50 a odst. 4 správního řádu, neboť žalovaný nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v průběhu řízení najevo; § 52 správního řádu, neboť žalovaný neprovedl důkazy, které byly potřebné ke zjištění stavu věci; § 68 odst. 3 správního řádu, neboť v odůvodnění napadených rozhodnutí nebylo žalovaným dostatečně uvedeno, jakými úvahami byl veden při hodnocení podkladů a výkladu ustanovení zákona o azylu. 3. Žalobci dále v žalobě totožně uvedli, že jim svědčí důvody pro udělení mezinárodní ochrany ve smyslu ustanovení § 12 až 14a zákona o azylu. Ty byly prokázány jejich věrohodnou výpovědí a doloženy listinnými důkazy. Žalobci se shodují v tom, že žalovaný měl v jejich případě nesprávně posoudit hrozbu pronásledování, resp. vážné újmy ve smyslu ustanovení § 12 a 14a zákona o azylu, jelikož nezjistil skutkový stav věci dostatečně a vyvodil z něj nesprávné závěry o neexistenci azylově relevantního důvodu v zemi původu. Žalovaný tak zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností a nezákonností. Zároveň se měl žalovaný odchýlit od ustálené judikatury správních soudů týkající se přiměřené pravděpodobnosti pronásledování a nebezpečí vzniku vážné újmy. 4. Oba žalobci následně poukázali na azylový příběh žalobkyně, která v průběhu správního řízení upozorňovala na svou politickou aktivitu. Motivací pro tuto činnost pro ni byl bankrot společnosti přímo související s korupcí v Ruské federaci (dále jen „Rusko“). Žalobkyně měla v této společnosti koupit nemovitost pro svou starší dceru, společnost ale zbankrotovala a peníze nevrátila. Nejen žalobkyně, ale i obě její dcery začaly organizovat různé opozičně politické aktivity, do níž se postupem času zapojila celá rodina žalobců. Konkrétně žalobkyně byla dobrovolnicí ve straně Alexeje Navalného (Progres), účastnila se politických akcí této strany, a to včetně následně policií rozehnané demonstrace dne 5. 5. 2018. Ten den spatřují žalobci jako zlomový pro další osud celé rodiny. Nejen, že jejich zeť byl toho dne zadržen, ale jejich kamarád jim poradil rychlé vycestování z Ruska. Nejprve bylo vyřízeno vycestování zetě a dcery žalobců. Žalobkyně i po jejich odjezdu z vlasti zůstala politicky aktivní. Dne 1. 3. 2019 byla svévolně zatčena policií v souvislosti s další účastí na protestu, a to na dva týdny. Následky jejího věznění spatřovala nejen v nachlazení a s ním spojené pracovní neschopnosti, ale zejména poukázala na výhružky ze strany státních orgánů. Žalobkyni mělo být také sděleno, že pokud se bude účastnit nějaké další akce na podporu Alexeje Navalného, bude opět zatčena. Vyšetřovatelka, která měla na starosti případ dcer žalobců (týkajících se odnětí jejich rodičovských práv) se měla několikrát vyjádřit o rodině žalobců jako o kriminálnících a měla jim vyhrožovat zatčením, podstrčením narkotik apod. Tyto závěry potvrzuje i syn žalobců, který jim měl sdělit, že policie stále chodí do jejich domu a pátrá po žalobkyni a jejích dcerách. 5. Žalobci se obávají pronásledování a mají za to, že jim má být poskytnuta mezinárodní ochrana v souvislosti s uplatňováním politických práv a svobod, zastávání politických názorů a příslušnosti k určité sociální skupině – rodině disidentů. Jsou toho názoru, že jim dále může vzniknout újma v souvislosti s možným opětovným svévolným zatčením, popř. politicky motivovaným odsouzením. 6. Žalobce byl dále toho názoru, že i přes svou příslušnost k sociální skupině definované výše (a to i ve světle konstatování azylových příběhů jeho dětí v napadeném rozhodnutí) mu nebyl udělen azyl ve smyslu ustanovení § 13 zákona o azylu. Žalovaný se měl zabývat možností, že by i žalobce mohl být postižen za činnost svých rodinných příslušníků tak, jak předpokládá článek 36 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (tzv. „kvalifikační směrnice“). To umocňuje i fakt, že výpovědi jeho rodinných příslušníků jsou v zásadě shodné a společně tvoří ucelený obraz příběhu celé rodiny. 7. Žalobci shledali, že žalovaný pracoval s informacemi a podklady pro vydání rozhodnutí o udělení mezinárodní ochrany účelově a tendenčně. Vycházel z nesprávně zjištěného skutkového stavu věci a nepřihlížel pečlivě k všemu, co vyšlo v průběhu řízení najevo, a to i ve vztahu k otázce možného přesídlení žalobců. Jestliže vyjde najevo, že původcem pronásledování je stát nebo státní subjekt, není zpravidla účinná ochrana pro žadatele o mezinárodní ochranu dostupná. Žalovaný zcela rezignoval na individuální posouzení možnosti efektivní ochrany ze strany příslušných státních orgánů. Nebral v potaz, že skutečnost, že se nedomáhali ochrany před výhružkami, nemusí být v jejich konkrétním případě na překážku možného udělení mezinárodní ochrany, a informace, které zvolil, jako relevantní pro posouzení dané věci, jsou selektovány z podkladů založených ve správním spisu zcela účelově. Vzhledem k azylovému příběhu žalobců nelze očekávat, že by ruská policie efektivně a nestranně vyšetřila politicky motivované zadržení a výhružky odpůrců tamější vlády. 8. Nad rámec výše uvedeného uplatnila žalobkyně v žalobě i námitky vztahující se k její politicky aktivní činnosti a rozporovala neudělení azylu ve smyslu ustanovení § 12 zákona o azylu. Upozornila, že zastává názory, které nejsou tolerovány ze strany úřadů. Byla za ně postihována ze strany příslušných státních orgánů, ale tyto skutečnosti měly být žalovaným zlehčovány. Žalobkyně má za to, že samotný akt dvoutýdenního protiprávního zadržení, spolu s dalšími skutečnostmi, naplňuje definici pronásledování ve smyslu ustanovení § 12 zákona o azylu a to i z důvodu, že zadržení nebylo jediným aktem ze strany státních orgánů vůči její osobě. Z jejího azylového příběhu a uváděných souvislostí přitom plynula i pravděpodobnost zahájení trestního stíhání vůči její osobě, přičemž žalovaný domněnky o opaku nijak relevantně neodůvodnil. Nepostupoval ani v souladu se zásadou „v nevědomosti ve prospěch žadatele“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2008, č. j. 4 Azs 103/2007 - 63 a další). 9. Žalobkyně shrnula, že žalovaný pochybil následovně. V prvé řadě v tom, že shledal zájem státních orgánů o rodinu žalobkyně ve vztahu k péči o nezletilé děti za legitimní, dále byl toho názoru, že ta se měla obrátit na policii a orgány země původu. Žalovaný rovněž vycházel z premisy, že státní orgány o žalobkyni nejevily zájem. Tyto závěry dovodil z jejího bezproblémového vycestování z Ruska. Žalovaný shledal za zásadní, že žalobkyně nevyužila možnosti vnitřního přesídlení v zemi původu, její vyjádření k zájmu o její osobu shledal čistě spekulativní a konečně označil její výpověď za účelovou z důvodu vnitřních rozporů. 10. Závěrem žalobci navrhli, aby soud napadená rozhodnutí zrušil pro jejich nezákonnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 11. Přílohami žalob by