4 Azs 129/2005 — Nejvyšší správní soud

32 Az 27/2018- 55 - text  9 32 Az 27/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobce: T. M. E. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2018 č. j. OAM-640/ZA-ZA06-ZA17-2017, ve věci mezinárodní ochrany, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Shora označeným rozhodnutím žalovaného nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana dle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II. Obsah žaloby 2. Uvedené rozhodnutí napadl žalobce v celém rozsahu včas podanou žalobou, v níž namítal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí, spočívá na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci a trpí i jinými vadami zákonnosti. 3. V první části žalobních námitek žalobce brojí proti nesprávně určené příslušnosti České republiky (dále také jen „ČR“) k posouzení jím podané žádosti o mezinárodní ochranu ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, (dále také jen nařízení „Dublin III“). Namítal, že pokud by ČR nebyla k posouzení podané žádosti příslušná, měl žalovaný řízení o podané žádosti coby nepřípustné zastavit podle § 10a písm. b) ve spojení s § 25 písm. i) zákona o azylu. Uvedené povinnosti žalovaný dle názoru žalobce nedostál. Z napadeného rozhodnutí totiž není vůbec zřejmé, na základě jakého ustanovení nařízení Dublin III, zákona o azylu a jakých rozhodných skutečností žalovaný shledal svou věcnou příslušnost k posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Uvedené úvahy v odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela absentují, toliko „mezi slovy“ z něho vyplývá, že žalobce poprvé požádal o mezinárodní ochranu ve Finsku, z čehož žalobce dovozuje příslušnost spíše finských a nikoli českých orgánů k meritornímu posouzení jeho žádosti. 4. V druhé části žalobních námitek žalobce nesouhlasí s hodnocením zjištěného skutkového stavu a právním posouzením jím podané žádosti. Žalobce trvá na tom, že má odůvodněné obavy z pronásledování z náboženských důvodů dle § 12 písm. b) zákona o azylu. Jako alevita (v zemi jeho původu nemají alevité a osoby nemuslimských náboženských společenství žádná práva, jsou diskriminováni politicky i v zaměstnání) neuspěl v Turecku v soudním řízení ohledně vyživovací povinnosti. Hrozí mu exekuce za nezaplacené výživné a kvůli dluhu by mohl být i uvězněn. Dále uvedl, že když pracoval ve Finsku a poznal život, kde si lidé pomáhají a jsou k sobě slušní, rozhodl se stát křesťanem, byl tam i pokřtěn (kopii potvrzení o křtu přiložil k žalobě). Nemůže se vrátit zpět do Turecka i z toho důvodu, že je křesťan. V případě návratu do vlasti by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný popřel oprávněnost žaloby, s níž nesouhlasí. Odkázal na obsah správního spisu, zejména na žádost o udělení mezinárodní ochrany, výpovědi žalobce, použité informace o zemi původu a na vlastní rozhodnutí, na jehož správnosti setrval. 6. K otázce příslušnosti České republiky ohledně posouzení žádosti žalobce žalovaný uvedl, že žalobce byl dne 8. 8. 2017 podle čl. 22 odst. 1 písm. b) Nařízení ministra vnitra č. 482016 a Nařízení Dublin III transferován na území ČR z Finské republiky, proto je k současnému řízení příslušná Česká republika. Žalovanému zákon neukládá žádnou povinnost uvádět do rozhodnutí právní předpisy a rozhodné skutečnosti ohledně otázky příslušnosti k meritornímu posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany. 7. K žalobní námitce politické diskriminace alevitů a nemuslimských náboženských společenství v Turecku žalovaný uvedl, že žalobce v zemi původu nebyl členem žádné politické strany, organizace či hnutí, veřejně se neangažoval. K obavám žalobce z uvěznění kvůli dluhu na výživném žalovaný uvedl, že v průběhu pohovoru žalobce doznal, že neplatí výživné, proto i uložený trest nelze považovat za diskriminační z náboženských důvodů (alevita), neboť dluhy má i na kreditních kartách. Připomněl, že v úvodu pohovoru žalobce sdělil, že se svým náboženstvím v Turecku žádné problémy neměl, alevitskou víru ani nepraktikoval. K tvrzené diskriminaci alevitů v zaměstnání žalovaný konstatoval, že žalobce byl v zemi původu dlouhodobě zaměstnán. Z informací o zemi původu rovněž nevyplývá, že by křesťané byli v Turecké republice pronásledováni ve smyslu § 12 zákona o azylu, obavy žalobce v tomto směru jsou neopodstatněné. Jeho pokřtění ve Finsku působí dle žalovaného účelově, aby zvýšil své šance na udělení azylu. V případě ohrožení ze strany rodiny třetí manželky má žalobce možnost obrátit se na příslušné orgány činné v trestním řízení, především na policii. V průběhu správního řízení žalovaný rovněž nezjistil, že by žalobci hrozilo reálné nebezpečí vážné újmy tak, jak je požadováno v § 14a zákona o azylu. Dle názoru žalovaného, žalobce nebyl v průběhu správního řízení zkrácen na svých právech, přičemž nesplňuje podmínky pro udělení určité formy mezinárodní ochrany. Navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. IV. Skutkové a právní závěry krajského soudu 8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů. O žalobě rozhodl při jednání za přítomnosti tlumočnice jazyka tureckého. 9. V přezkumném řízení soud ověřil ze správního spisu následující rozhodné skutečnosti. 10. Z předávacího protokolu cizince ze dne 8. 8. 2017 je zřejmé, že žalobce byl uvedeného dne předán v rámci dublinského řízení z Finska na území České republiky. Svoji totožnost a státní příslušnost prokázal cestovním dokladem Turecké republiky. 11. Žalobce v prvotní žádosti o udělení mezinárodní ochrany v ČR ze dne 8. 8. 2017, doplněné dne 15. 8. 2017, a při pohovoru provedeném stejného dne uvedl, že je turecké národnosti i státní příslušnosti. Ke svému náboženskému přesvědčení uvedl, že nyní je křesťan, ale ve vlasti je veden jako muslim. Je alevitou, ale ve vlasti uvedené náboženství nijak nepraktikoval. Nemá žádné politické přesvědčení, není členem žádné politické strany, vnitřně sympatizuje se sociální demokracií, kterou v Turecku představuje strana CHP. Je ženatý, aktuálně popáté (od roku 2016). Z předchozích manželství má čtyři děti, tři žijí v Turecku, jedno v Bulharsku. Ve vlasti naposledy žil v Izmiru. Ve vlasti pracoval na různých pracovních pozicích (v továrně, jako profesionální voják, řidič kamionů, v domácí dílně na výrobu ponožek, v roce 2011 jako řidič na městské radnici). Vlast opustil dne 5. 12. 2016 legálně letecky do Itálie (Terst), kde dva a půl měsíce pracoval jako řidič kamionu. Jezdil i do Německa, odkud dne 25. 2. 2017 odletěl do Finska, kde požádal o mezinárodní ochranu. Na území ČR vstoupil dne 8. 8. 2017 na základě dublinského transferu. 12. K důvodům žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že v Turecku se dostal do konfliktu se třetí manželkou (rozvedli se v roce 2012) a její muslimskou rodinou kvůli výši výživného na jeho dítě. Telefonicky mu vyhrožovali smrtí, chtěli po něm nemalé finanční částky. Byl ochoten platit výživné ve výši určené soudem. O výživném rozhodoval soud ve dvou instancích, jeho žena „vyhrála“ (poslední rozhodnutí je z 26. 12. 2016, kopii má u sebe). Domnívá se, že u soudu neuspěl i z toho důvodu, že je alevita, uvedené náboženství není v Turecku oblíbené. Nejdříve platil 1000 tureckých lir měsíčně, ale pak se dostal do finanční tísně, uzavřel další manželství a musel dávat peníze i své čtvrté ženě. Soud mu nařídil, aby bývalé třetí manželce sděloval všechny informace ke své osobě (pobyt, práce, atd.), což odmítá, když mu její rodina vyhrožovala smrtí. Naposledy ho kontaktovali v roce 2014. Musí se skrývat. Dále uvedl, že ve Finsku absolvoval 20ti hodinový kurz křesťanství (obdržel o tom diplom) a nechal se pokřtít. V případě návratu se obává uvěznění kvůli neplacení alimentů – jako alevita by to tam měl těžké. Dluh za pět let značně narostl. 13. Součástí správního spisu jsou dále informace shromážděné žalovaným ohledně politické a ekonomické situace a stavu dodržování lidských práv v Turecké republice k posouzení žalobcovy žádosti. Konkrétně: Zpráva Freedom House – Turecko 2018, ze dne 22. 2. 2018; Informace irského Dokumentačního centra pro uprchlíky, Turecko – zacházení vlády s alevity, leden 2018 ze dne 20. 3. 2018; Informace OAMP – Turecko – Kurdové, září 2017, ze dne 27. 9. 2017; Zpráva Human Rights W