4 Azs 129/2005 — Nejvyšší správní soud

32 Az 36/2018- 63 - text  12 32 Az 36/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA[OBRÁZEK] ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobce: V. S. zastoupen JUDr. Davidem Šmídem, Ph.D., advokátem se sídlem třída náměstí Winstona Churchilla 1800/2, 130 00 Praha 3 - Žižkov proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2018, č. j. OAM-91/ZA-ZA11-P-15-R2-2017, ve věci mezinárodní ochrany, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. I. Předmět řízení 1. Shora označeným rozhodnutím žalovaného nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana dle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II. Obsah žaloby 2. Uvedené rozhodnutí napadl žalobce včas podanou žalobou, v níž namítal, že žalovaný v řízení o udělení mezinárodní ochrany porušil ustanovení § 12, § 14 a § 14a zákona o azylu a ustanovení § 2, § 3 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), ve spojení s článkem 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/95/EU ze dne 13. 12. 2011 (dále jen „kvalifikační směrnice“). 3. Žalobce namítá, že žalovaný vydal napadené rozhodnutí na základě nesprávně zjištěného skutkového a právního stavu, neboť nesprávně posoudil skutkový stav zjištěný v předcházejícím řízení (rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2017 bylo soudem zrušeno). Uvedl, že žalovaný nijak nezohlednil skutečnost, že žalobce neměl v předcházejícím řízení důkazy o povinnosti nastoupit vojenskou službu a bojovat ve válce na východě Ukrajiny. Povolovací rozkazy byly vydány až po skončení prvního azylového řízení (dva povolávací rozkazy jsou ze dne 11. 3. 2015 a ze dne 19. 11. 2015, poslední je až ze dne 4. 10. 2016) a žalovaný pochybil, když předchozí a nové řízení považoval za totožné, aniž by objektivně zkoumal nové důkazy. Z nich přitom vyplývá, že žalobce bude muset nastoupit do armády a nasadit život ve válce na východě Ukrajiny. Zdůraznil, že Ukrajina je ode dne 28. 11. 2018 ve válečném stavu. 4. Dále žalobce uvedl, že dne 17. 3. 2018 se mu v České republice (dále také jen „ČR“) narodila dcera, rovněž žadatelka o udělení mezinárodní ochrany, její řízení je zdejším soudem vedeno pod sp. zn. 43 Az 29/2018. Její matkou je státní příslušnice Ukrajiny, bytem jako žalobce, která společně se svými syny z prvního manželství také žádá v ČR o udělení mezinárodní ochrany, uvedené řízení je zdejším soudem vedeno pod sp. zn. 43 Az 28/2018. 5. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že situace na východě Ukrajiny je normalizovaná. Ohledně bojů na východě Ukrajiny odkázal na webové články ze sdělovacích prostředků z poslední doby (např.: www.ceskenoviny.cz; www.novinky.cz; zpravy.aktualne.cz/zahranici/boje-na-vychode-ukrajiny). 6. Žalobce zároveň obecně poukázal na základní zásady správního řízení a nutnost eurokonformního výkladu ustanovení zákona o azylu. Namítl, že žalovaný při aplikaci ustanovení §§ 12, 14 a 14a zákona o azylu nezohlednil požadavky vyplývající z čl. 4 kvalifikační směrnice. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření popřel oprávněnost podané žaloby. Uvedl, že námitky žalobce neprokazují nezákonnost napadeného rozhodnutí a nemohou zpochybnit žalovaným učiněné závěry. Odkázal na obsah správního spisu a vyjádřil přesvědčení, že se v důkazním řízení zabýval vším, co žalobce sdělil, zjistil skutečný stav věci a opatřil si všechny podklady potřebné pro své rozhodnutí. Napadené rozhodnutí podrobně a srozumitelně odůvodnil a vzal přitom v úvahu celý azylový příběh žalobce. 8. Stejně jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že povinnost nastoupit vojenskou službu a případný postih za nenastoupení k této službě nelze považovat za pronásledování ze strany státní moci, neboť se jedná o zákonem danou povinnost občana vůči státu, která existuje i v některých evropských zemích s vyspělými demokratickými standardy. V souvislosti s problematikou výkonu vojenské služby na Ukrajině na doplnění odkázal na Informaci MZV ČR č. j. 115045-LPTP ze dne 22. ledna 2018, kde se mimo jiné uvádí, že vojáci základní vojenské služby nejsou povoláváni do zóny ATO (bojových operací), zde mohou sloužit pouze dobrovolně. Dále ve většině případů službu povolávaní nenastoupí, protože se vyhýbají převzetí, což ale není kvalifikováno jako trestný čin a vojenská GP se tím tudíž nezabývá. Nadto občané dlouhodobě žijící v zahraničí nejsou povoláváni, povolávací rozkaz jim totiž nelze předat, což je i případ žalobce (osobně žádný povolávací rozkaz nepřevzal). V roce 2014 byl na Ukrajině opět zaveden institut alternativní služby, která je vykonávána v nemocnicích, proto žalobce případně může využít i této možnosti. Od roku 2015 v zemi původu také nebyla vyhlášena žádná další mobilizace, naopak probíhala demobilizace. V současné době na východoukrajinské frontě již nejsou žádní mobilizovaní vojáci, pouze dobrovolníci a profesionální příslušníci armády (na základě smlouvy s armádou). Vojáci základní vojenské služby nejsou od podzimu roku 2014 povolávání do oblasti bojů na východě země (viz Informace OAMP ze dne 14. září 2018 – Ukrajina - Situace v zemi). Z aktuálních informací o zemi původu vyplývá, že v listopadu vyhlášený válečný stav na Ukrajině byl ukončen dne 26. 12. 2018. Žalobce před vycestováním ze země původu žil v Zakarpatské oblasti, která je pod kontrolou centrální ukrajinské vlády a kde ani v lednu 2019 žádný ozbrojený konflikt neprobíhal. V průběhu správního řízení tedy žalovaný nezjistil, že by žalobci hrozilo reálné nebezpečí vážné újmy tak, jak je požadováno v § 14a zákona o azylu. Podle přesvědčení žalovaného napadeným rozhodnutím ani nedošlo k závažnému zásahu do jeho rodinného či soukromého života, neboť žalobce může svůj rodinný život s partnerkou (státní příslušnicí Ukrajiny) a nezl. dcerou A. S. realizovat v zemi původu. V této souvislosti žalovaný poukázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003, ze dne 28. 4. 2011 č. j. 1 Azs 5/2011 či ze dne 8. 6. 2011, č. j. 2 Azs 8/2011, kde se mimo jiné uvádí, že ustanovení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod neukládá státu všeobecný závazek respektovat volbu dotčených osob ohledně země jejich společného pobytu, resp. napomáhat rozvíjení vztahů mezi nimi. Na Ukrajině rovněž žije žalobcova matka a děti. Dle názoru žalovaného, žalobce nebyl v průběhu správního řízení zkrácen na svých právech, přičemž nesplňuje podmínky pro udělení určité formy mezinárodní ochrany. Navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Skutkové a právní závěry krajského soudu 9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek ve smyslu § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. Učinil tak při jednání. A. Skutkový stav věci 10. Z obsahu předloženého správního spisu soud ověřil následující rozhodné skutečnosti. 11. Žalobce poprvé požádal o udělení mezinárodní ochrany na území ČR dne 27. 1. 2015. Rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 4. 2015 nebyla žalobci mezinárodní ochrana udělena. Žalobcovu žalobu proti uvedenému rozhodnutí zamítl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 10. 2016, č. j. 49 Az 63/2015-41. Kasační stížnost žalobce odmítl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 13. 12. 2016, č. j. 6 Azs 291/2016-33. 12. Dne 31. 1. 2017 podal žalobce opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, v níž a v rámci pohovoru provedeného dne 2. 2. 2017 uvedl, že má ukrajinskou národnost i státní příslušnost, je pravoslavného vyznání, nikdy nebyl politicky organizována ani jakkoli politicky aktivní. Je rozvedený, má dvě děti, které žijí na Ukrajině. Ve vlasti žil až do svého odjezdu v Zakarpatské oblasti. Vlast opustil naposledy v květnu 2008, přijel do ČR na pracovní vízum (v minulosti v ČR pobýval v roce 2005 nebo 2006). O mezinárodní ochranu v ČR neúspěšně žádal již v roce 2015. Opakovaně o mezinárodní ochranu požádal proto, že mu byla zasílána předvolání do armády, a dále proto, že mu hrozí trest za neplacení alimentů. Jeho matka předvolání do armády nepřebírala (proto se o nich nezmínil v předchozím řízení), dozvěděl se o nich v průběhu roku 2015, to byl již v ČR. V případě návratu do vlasti se nemá kam vrátit. V rámci pohovoru žalobce potvrdil, že do ČR odjel za prací. Během svého pobytu v ČR se s manželkou rozvedl. Poté, co mu skončila platnost víza, nechal si udělat falešný rumunský pas a bylo mu řečeno, že se nebude muset vracet na Ukrajinu. Potom byl ale s falešným dokladem zadržen. Protože se neměl na Ukrajinu kam vrátit, a rovněž se obával trestu za neplacení alimentů, požádal o mezinárodní ochranu v ČR. Navíc na Ukrajině začala válka a obával se, že