10 As 24/2015 — Nejvyšší správní soud

36 A 7/2019- 41 - text  10 36 A 7/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl soudcem Mgr. et Mgr. Jaroslavem Vávrou ve věci žalobce: Ing. J. K., CSc. zastoupen Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem sídlem Komenského 241/35, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, IČ 70892822 sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2019, č. j. KrÚ 63169/2019 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou podanou soudu dne 4. 11. 2019 domáhal zrušení v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo dle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) v podstatné části změněno rozhodnutí Městského úřadu Litomyšl (dále jen „správní orgán I. stupně“) vydané dne 13. 5. 2019 pod č. j. 036260/2019/BrP tak, že žalobce byl uznán vinným přestupkem proti majetku podle § 8 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“), jednáním konaným v přesně nezjištěné době od 22. 10. 2017 do 27. 11. 2017, když u stavby pro rodinnou rekreaci č. ev. X stojící na pozemku p. č. st. X v katastrálním území X a obci X odcizil dřevní hmotu spadlého smrku ve vlastnictví obce X. Za to mu byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a uloženo uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč (nákladový výrok byl napadeným rozhodnutím potvrzen). Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojí nyní projednávanou žalobou. 2. V žalobě žalobce správním orgánům především vytkl zásadní pochybení při zjišťování skutkového stavu věci. Z důvodu absence geodetických značek si žalobce po celé přestupkové řízení nebyl dostatečně jist, zda pozemek, na kterém padlý smrk stál, rostl zcela na pozemku žalobce či zcela na pozemku obce X (dále jen „obec“), případně na hranici obou pozemků. Nelze tedy vyloučit, že strom byl zcela ve vlastnictví žalobce a v takovém případě by nemohl žalobce odcizit kmen stromu sám sobě. Není však vyloučeno ani to, že strom byl a jeho kořenový systém stále je ve spoluvlastnictví jak žalobce, tak obce, a to i v případě, že kmen se nacházel výlučně na pozemku žalobce či na pozemku obce. Kořenový systém stromu je totiž jeho nedílnou součástí a z pohledu vlastnického práva náleží tomu, na jehož pozemku roste. Výrok napadeného rozhodnutí o vině je tak nezákonný, neboť nebylo spolehlivě zjištěno, že strom byl ve výlučném vlastnictví obce. Nezákonný je pak vzhledem k výše uvedenému i výrok o uložení pokuty. Podle žalobce je s ohledem na polohu pařezu zřejmé, že strom má minimálně kořeny na pozemku žalobce a jde tak o spoluvlastnictví věci, přičemž rozsah spoluvlastnictví nebyl doposud stanoven. Obec tak mohla po žalobci žádat pouze vydání jejího podílu nebo tomu odpovídající náhradu. Žalobce závěrem navrhl, aby soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí toto zrušil a věc vrátil prvostupňovému orgánu k dalšímu řízení, ve kterém by teprve byly postaveny najisto vlastnické vztahy k padlému stromu. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na napadené rozhodnutí. Námitky žalobce stran neznámé hranice pozemků považoval za zjevně účelové. Žalovaný se s těmito námitkami vypořádal již v napadeném rozhodnutí, kde poukázal na to, že žalobce s touto argumentací přišel až ve svém druhém odvolání. Po celou dobu předchozího řízení argumentoval tak, že padlý strom není jeho a on jej ze svého pozemku pouze odstraňoval v mezích krajní nouze. Z náčrtku místa činu je pak zřejmé, že vzdálenost vyvráceného pařezu od oplocení pozemku žalobce činí 4 metry, což je vzdálenost, která již významně přesahuje pravděpodobnou míru odchylky reálně umístěného oplocení od hranice pozemků dle katastrální mapy. Z provedené fotodokumentace Policie ČR je zřejmý i průběh oplocení mezi zahradou žalobce a pozemkem obce, když tento přibližně odpovídá i průběhu hranice dotčených pozemků dle orientačního náhledu do katastru nemovitostí. K závěru, že se strom nacházel na pozemku obce, dospěl i orgán Policie ČR provádějící šetření. Pokud jde o domněnku žalobce o jeho spoluvlastnictví na základě kořenového systému zasahujícího na jeho pozemek, i tuto žalovaný odmítl. Odkázal na § 1016 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), když toto ustanovení opravňuje vlastníka sousedního pozemku odstranit přesahující kořeny či větve stromu šetrným způsobem. Podle žalovaného tak toto ustanovení vylučuje vznik vlastnictví či spoluvlastnictví žalobce k předmětnému stromu. Žalobci by tak náleželo pouze to, co z odstraněných přesahujících kořenů získá. Se shora uvedených důvodů navrhl žalovaný, aby soud žalobu zamítl. 4. V replice k vyjádření žalovaného žalobce sdělil, že se nelze podle jeho názoru dovolávat existence oplocení jako určujícího ukazatele pro průběh vlastnické hranice. Plot postavil žalobce spolu se svým otcem před 20 lety záměrně asi 2 metry uvnitř jejich pozemků. Kudy probíhá vlastnická hranice a zda jde tedy o spoluvlastnictví stromu, může určit pouze autorizovaný geodet. Žalobce padlý strom ve smyslu ust. § 1015 občanského zákoníku zadržel, rozřezal a uložil, aby se tento neznehodnocoval a aby dále neohrožoval osoby pohybující se na pozemku žalobce. Poukázal dále, že ke krádeži podle příslušného ustanovení přestupkového zákona je třeba úmyslného jednání, sledujícího způsobení škody na cizím majetku. U žalobce však úmysl dovozovat nelze, když mu naopak svědčí zadržovací právo k movité věci do doby, než obdrží jinou jistotu nebo náhradu škody. Obec, ač tvrdí, že je vlastníkem stromu, mu do dnešního dne nenabídla žádnou jistotu nebo náhradu škody oproti vydání dřevní hmoty. 5. Při jednání před soudem pak žalobce ještě doplnil, že v poslední době se v souvislosti s různým upřesňováním katastru průběh hranic několikrát měnil. Soused mu sdělil, že se posouvala hranice až o 5 metrů. Rozhodnutí je pro něj dehonestující, celá věc by měla být řešena jako občanskoprávní vztah mezi ním a obcí. Strom se dostal větrem na jeho pozemek, v poloze, v jaké by mohl rovněž způsobit další škodu, když na pozemek žalobce mají přístup další lidé i děti. Pokud se jednalo o průběh sporné hranice, vyjasnil, že se jedná o pozemky na západní straně p. č. X a X a na východní straně jde o pozemek p. č. X, přičemž tento pozemek sousedí se stavebním pozemkem p.č. X. Plot mezi pozemky umístil žalobce na základě dohody se sousedem přibližně 2 metry od štítové stěny domu na parcele č. X. Od roku 2013 probíhá v osadě digitalizace a geodetická činnost, proto nelze s jistotou říci, kde jsou hranice pozemků. Po pádu stromu musel žalobce dřevo rychle zpracovat. Dřevo je na jeho pozemku, přičemž obec si ho může odvézt. Navrhl provést důkaz zaměřením pařezu, který se snad ještě na místě nachází, avšak dokazováním bylo podle něj objasněno, že postupoval v souladu s občanským zákoníkem a nelze tedy hovořit o krádeži. 6. Žaloba byla podána včas [§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)], osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s., žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 7. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v rámci uplatněných žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s.ř.s., podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného ve smyslu § 75 odst. 1 s.ř.s. 8. Podle § 8 odst. 1 bod 1 zákona o některých přestupcích „Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že úmyslně způsobí škodu na cizím majetku krádeží.“ 9. Krajský soud považuje za vhodné připomenout, že ačkoliv je povinností orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit, nelze tuto povinnost interpretovat jako požadavek detailní odpovědi na každou námitku (ve vztahu k soudům srov. např. odst. 61 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Van de Hurk v. Nizozemí). Nadto je třeba si uvědomit, že orgán veřejné moci na určitou námitku může reagovat i tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí prezentuje od názoru žalobce odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní. Tím se s námitkami účastníka řízení vždy - minimálně implicite – vypořádá. Nelze proto bez dalšího uzavřít, že absence odpovědi na ten či onen argument žalobce v odůvodnění žalovaného rozhodnutí (či rozhodnutí soudu) způsobuje nezákonnost rozhodnutí či dokonce jeho nepřezkoumatelnost. Takovýto přístup by totiž mohl vést zejména u velmi obsáhlých podání až k absurdním důsledkům a k porušení zásady efektivity a hospodárnosti řízení. Podstatné je, aby se správní orgán (či následně správní soud) vypořádal se všemi základními námitkami účastníka řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9Afs 70/2008-13). 10. Soud dodává, že není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění (srov. nap