9 Afs 137/2016 — Nejvyšší správní soud

52 Af 39/2019- 127 - text  14 52 Af 39/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a JUDr. Petry Venclové, Ph.D., v právní věci žalobkyně: PWRGASS s.r.o., IČ 28816196 sídlem Střítežská 399, 572 01 Polička – Dolní Předměstí zastoupená daňovým poradcem Rambousek a partner a.s. sídlem Křišťanova 4, 130 00 Praha 3 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, IČ 72080043 sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2019, č. j. 17266/19/5300-21444-711428 takto: I. Rozhodnutí ze dne 29. 4. 2019, č. j. 17266/19/5300-21444-711428 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám společnosti Rambousek a partner a.s., daňového poradce, náhradu nákladů řízení ve výši 17 723,20 Kč, a to ve lhůtě do třiceti dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. Finanční úřad pro Pardubický kraj (dále též „správce daně“) dne 7. 5. 2015 zahájil u žalobkyně daňovou kontrolu daně z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za zdaňovací období měsíců července 2012 až prosince 2012. Hlavní ekonomickou činnost žalobkyně v předmětném zdaňovacím období představovala činnost obchodní, konkrétně nákup a prodej pohonných hmot (dále též „PHM“). V období od 12. 5. 2011 do 4. 11. 2013 byla žalobkyně registrována jako distributor PHM ve smyslu zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot. V průběhu navazujícího dokazování správce daně ověřoval daňové povinnosti žalobkyně v rozsahu zdanitelných plnění přijatých od tuzemského dodavatele ZEROGAS Fuel s.r.o., DIČ: CZ28816218 (dále též „ZEROGAS FUEL“), který v prověřovaném období žalobkyni dodal PHM v úhrnné hodnotě základu daně 178 168 994,92 Kč. Ze získaných dokladů bylo zjištěno, že posuzované dodávky PHM byly předmětem řetězových obchodů, v rámci nichž došlo k postupnému přeprodeji PHM pořízených v rafinerii nacházející se v jiném členském státě Evropské unie, přičemž posledním článkem tohoto řetězce byla žalobkyně. V rámci prvostupňového řízení bylo ověřeno, že najatí dopravci TOHOZ s.r.o., DIČ CZ25729250 (nyní pod názvem SILVERTAB s.r.o.; dále též „TOHOZ“), a JASA s.r.o., DIČ CZ62956671 (dále též „JASA“), zboží přebírali přímo ve výdejních terminálech rafinerií v jiném členském státě, a to bez účasti dalších subjektů zapojených v řetězci. Místem vykládky byly vlastní provozovny žalobkyně v tuzemsku. 2. Daňová kontrola byla ukončena dne 21. 11. 2017, a to odepřením podpisu zprávy o daňové kontrole. V ní správce daně konstatoval, že žalobkyně neprokázala nárok na odpočet daně ze zdanitelných plnění přijatých od dodavatele ZEROGAS FUEL, neboť neprokázala, že místem plnění je dle § 7 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále též „zákon o DPH“), tuzemsko a že jsou tak prověřovaná dodání zboží předmětem daně dle § 2 odst. 1 písm. a) zákona o DPH. Na základě uvedeného vyhodnocení doměřil správce daně žalobkyni dle něj neoprávněně uplatněný nárok na odpočet daně z tuzemských přijatých zdanitelných plnění v celkové hodnotě 35 633 800 Kč a příslušné dodávky posoudil jako intrakomunitární plnění dle § 16 zákona o DPH, u nichž žalobkyni vznikla povinnost přiznat daň dle § 25 zákona o DPH. Správce daně pak žalobkyni současně přiznal nárok na odpočet daně z těchto plnění, neboť tato byla předmětem daně dle § 2 odst. 1 písm. c) zákona o DPH a žalobkyně byla oprávněna uplatnit nárok na odpočet daně okamžikem, kdy nastaly skutečnosti zakládající povinnost tuto daň přiznat. 3. Na základě výsledku daňové kontroly správce daně vydal šest dodatečných platebních výměrů ze dne 24. 11. 2017 na DPH dle § 147 a § 143 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále též „daňový řád“), a na penále dle § 251 odst. 1 písm. a) daňového řádu. Konkrétně se jedná o dodatečné platební výměry správce daně č. j. 1760146/17/2808-50522-609178 za zdaňovací období měsíce července 2012 na DPH ve výši 8 670 876 Kč a penále ve výši 1 734 175 Kč, č. j. 1760253/17/2808-50522-609178 za zdaňovací období měsíce srpna 2012 na DPH ve výši 9 080 274 Kč a penále ve výši 1 816 054 Kč, č. j. 1760355/17/2808-50522-609178 za zdaňovací období měsíce září 2012 na DPH ve výši 5 602 472 Kč a penále ve výši 1 120 494 Kč, č. j. 1760370/17/2808-50522-609178 za zdaňovací období měsíce října 2012 na DPH ve výši 2 288 801 Kč a penále ve výši 457 760 Kč, č. j. 1760389/17/2808-50522-609178 za zdaňovací období měsíce listopadu 2012 na DPH ve výši 3 986 977 Kč a penále ve výši 797 395 Kč a č. j. 1760406/17/2808-50522-609178 za zdaňovací období měsíce prosince 2012 na DPH ve výši 6 004 400 Kč a penále ve výši 1 200 880 Kč. 4. K odvolání žalobkyně vydal žalovaný rozhodnutí ze dne 29. 4. 2019, č. j. 17266/19/5300-21444-711428 [toto rozhodnutí je označeno datem 26. 4. 2019, k jeho vydání (vypravení) však došlo dne 29. 4. 2019], jímž provedl pouze drobnou formulační změnu výroků dodatečných platebních výměrů a v ostatním je ponechal beze změny. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu ve smyslu § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“). 5. V žalobě žalobkyně namítala, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav a jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Žalobkyně marně požadovala, aby žalovaný výslovně uvedl, jakým způsobem prokazuje, že vlastnické právo bylo na žalobkyni převedeno již v zahraničí. Žádala o uvedení konkrétního důkazu, nikoli pouze konstatování na s. 32 zprávy o daňové kontrole, že se zbožím mohla žalobkyně disponovat při přechodu státní hranice. Dopravce rovněž po celou dobu dopravy disponuje se zbožím, ale ekonomickým vlastníkem se nestává. Žalobkyně poukázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu a uvedla, že z napadeného rozhodnutí nelze zjistit, jak žalovaný vyhodnotil předložené důkazy prokazující, že místo zdanitelného plnění bylo v České republice. 6. Žalobkyně popsala transakce tak, že dopravce jel do rafinerie v jiném členském státě EU, kde byly do jeho cisterny stočeny PHM. Na mezinárodně uznávaném nákladním listu CMR byl uveden v jednotlivých kolonkách „prodejce“, „kupující“ a „dopravce“, žalobkyně se na těchto listinách nevyskytovala. Zároveň „kupující“ zajišťoval dokumenty AAD, resp. e-AD, na základě nichž probíhala přeprava PHM v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně do České republiky. PHM byly v souladu s dokumenty AAD dodány na místo určení v České republice, kde byly propuštěny správcem daně do režimu volného oběhu. Po propuštění zboží do volného oběhu „kupující“ prodal zboží daňovému subjektu nebo jinému subjektu, který zboží následně dodal daňovému subjektu. 7. Ze svědecké výpovědi předsedy představenstva obchodní korporace ECOLL INVEST Mgr. D. je zřejmé, že žalobkyni vůbec nezná a že zařizoval pouze otázku spotřební daně. Žalovaný nezjišťoval, kdo si u něj zařízení podmíněného osvobození od spotřební daně objednával. Ačkoliv není režim spotřební daně pro určení daňové povinnosti k DPH rozhodující, skutečnosti, za jakých probíhala doprava v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, jsou závažnými indiciemi pro toto posouzení. Ve výpovědi svědka je zcela jasně uvedeno, že dopravce uzavíral smlouvu s odesílatelem zboží. Žalovaný se s touto skutečností nevypořádal a v rozhodnutí ji přímo popírá. 8. Podle žalobkyně všechny důkazy podporují, že skutkový stav nastal tak, jak ona tvrdila, a žalovaný nepředložil jediný důkaz, kterým by tyto důkazy vyvrátil či zpochybnil. Na žalovaného tak přešlo důkazní břemeno dle § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu, se kterým se nevyrovnal. Žalobkyně rovněž zpochybňovala použitelnost žalovaným odkazované judikatury na nyní posuzovanou věc. 9. Žalobkyně doplnila, že dle Soudního dvora EU se při převodu práva nakládat jako vlastník jedná o jakýkoliv převod majetku jednou smluvní stranou, která druhou smluvní stranu oprávní, aby s ním fakticky nakládala, jako by byla vlastníkem tohoto majetku, a to i v případě, že nedojde k přechodu vlastnictví podle soukromého práva. Pojem dodání zboží tedy nemůže být vykládán jako převod vlastnictví podle soukromého práva jednotlivých členských států. Důvodem je nutnost zajistit, aby dodání zboží bylo zdaňováno jednotně ve všech členských státech. To ovšem neznamená, že soukromé právo musí být generálně odmítnuto. Žalobkyně uvedla, že zboží je zpravidla dodáno, tj. právo nakládat se zbožím jako vlastník je převedeno v tom okamžiku a na tom místě, na němž kupující nabude vlastnictví ke zboží, pokud se kupní smlouva bude řídit českým soukromým právem. Nejčastěji se tak stane převzetím věci. Jistě z tohoto pravidla existují výjimky, je však na správci daně, aby prokázal, že právo nakládat se zbožím jako vlastník se odlišuje od momentu, kdy přešlo vlastnické právo podle soukromého práva. 10. Dále bylo žalovanému vytýkáno, že zcela ignoruje a popírá mezinárodní Úmluvu o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákla