1 Ao 2/2010 — Nejvyšší správní soud

30 A 17/2020- 33 - text  10 30 A 17/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Ivony Šubrtové ve věci žalobkyně: A. R. zastoupená Mgr. Františkem Jarošem, advokátem se sídlem Antonína Dvořáka 287, Turnov proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. prosince 2019, zn. OÚPSŘ 176/2019 OSŘ, č. j. KULK 90688/2019 OSŘ, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Městský úřad Turnov, stavební úřad, rozhodnutím ze dne 25. 6. 2019, sp. zn.: SÚ/2481/19/HDR, č. j.: SU/19/3349/HAI, zamítl žádost žalobkyně ze dne 15. 5. 2019 o vydání rozhodnutí o umístění skladu sena na pozemku p. č. X v k. ú. X (dále také jen „Stavba“). 2. Žalovaný napadeným rozhodnutí zamítl odvolání žalobkyně proti shora označenému rozhodnutí stavebního úřadu I. stupně a toto rozhodnutí potvrdil. II. Obsah žaloby 3. Žalobkyně je přesvědčena o nesprávnosti žalobou napadeného rozhodnutí, kterou spatřuje zejména v nezohlednění jí opakovaně předkládaných námitek a tvrzení, stejně jako v nesprávném právním posouzení věci. 4. Žalovaný vyšel z nesouhlasného závazného stanoviska Krajského úřadu Libereckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, ze dne 15. 8. 2019, č. j. KULK 60383/2019, OŽPZ 883/2019, kterým bylo potvrzeno rovněž nesouhlasné stanovisko Městského úřadu Turnov, odboru životního prostředí, ze dne 13. 9. 2018, č. j. OŽP/18/2959/JIA. 5. Napadené rozhodnutí se tak opírá o tvrzení, že není možné vydat souhlasné stanovisko z důvodu nesouladu záměru žalobkyně s předpisy na ochranu zemědělského půdního fondu. Žalobkyně je naopak přesvědčena, že veškeré požadované podmínky vymezené předpisy na ochranu zemědělského půdního fondu splnila. 6. V souvislosti s tím vyjádřila přesvědčení, že příslušné právní předpisy jsou správními orgány vykládány v její neprospěch a správní orgány při svém rozhodování nedbaly konkrétní situace v konkrétním místě a čase. Napadené rozhodnutí tak vychází ze strohého formalismu, aniž by při aplikaci příslušných právních předpisů bylo dbáno jejich smyslu a vlastnických práv žalobkyně, na nichž se zejména cítí být krácena. 7. Ke stavebnímu záměru je navrženo využití pozemkové parcely č. X v k.ú. X, která je v katastru nemovitostí vedena jako orná půda, ale na níž se nachází travní plocha (dále také jen „Pozemek“). Žalovaný své rozhodnutí staví na tvrzení, že se na Pozemku nachází zemědělská půda s bonitovanými půdně ekologickými jednotkami (BPEJ) odpovídajícími dle vyhlášky č. 48/2011 Sb. půdě s I., II. a IV. třídou ochrany. Nijak však nezohledňuje a tím pádem se ani dostatečně nevypořádává se skutečností, že stavební záměr se dotýká pouze menší části této předmětné parcely, a to navíc té konkrétní části, kde se nachází půda, pro niž je stanovena IV. a tedy nejnižší třída ochrany. Jedná se o půdu s převážně podprůměrnou produkční schopností a v rámci příslušného klimatického regionu s jen omezenou ochranou, a tedy využitelnou i pro výstavbu. 8. Podmínky stanovené § 4 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně ZPF“), podle nichž při odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu (dále také jen „ZPF“) má být především odnímána půda na zastavitelných plochách a dále půda méně kvalitní, tak považuje žalobkyně za splněné, neboť se jedná o nejméně kvalitní půdu v daném místě, která může být ke stavebnímu záměru využita. 9. Navíc Pozemek má společnou hranici se zastavěným územím obce. 10. Poukazuje-li žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí na to, že v předmětném území vlastní žalobkyně i nezemědělské pozemky a pozemky nacházející se v zastavěném území obce, které je třeba využívat pro stavební záměry prioritně, je to dle jejího mínění předpoklad sice teoreticky správný, ale neodpovídá reálné situaci v místě. Všechny tam žalobkyní vlastněné pozemky, které mají charakter ostatní plochy, jsou pro zamýšlený záměr nevyužitelné pro svoji buď již částečnou zastavěnost, kdy na ně není kam Stavbu umístit, anebo by bylo zajištění přístupu ke Stavbě komplikovanější, než k části Pozemku, kam svůj stavební záměr žalobkyně směřuje. 11. Žalovaný, ani prvoinstanční správní orgán, v odůvodnění svých rozhodnutí navíc neuvádějí, o které vhodnější pozemky ve vlastnictví žalobkyně by se mělo jednat. Např. pozemky p. č. X, X, a X v k.ú. X jsou podmáčené, pro jakoukoliv stavbu nevyužitelné, klikatí se přes ně potok a rovněž k nim není zajištěn přístup. S těmito tvrzeními se však správní orgány dostatečně nevypořádaly. Na jedné straně tedy žalovaný argumentuje tím, že pro stavbu je možné využít jiné žalobkyní vlastněné pozemky, avšak námitkou, že toto možné není, se de facto odmítl zabývat. Žalovaný tak rozhodl, aniž by konkrétně zkoumal situaci v daném místě, např. tam svolal místní šetření. 12. Žalobkyně dále zdůraznila, že všechny dotčené orgány s navrhovanou Stavbou vyslovily souhlas. Jediné nesouhlasné stanovisko pochází od orgánů ochrany zemědělského půdního fondu. V návaznosti na to odkázala na obsah Závazného stanoviska Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, oddělení Správy CHKO Český ráj, ze dne 18. 7. 2017, č. j. SR/1335/LI/2017-2, a na obsah Koordinovaného závazného stanoviska dotčeného orgánu na úseku požární ochrany a ochrany obyvatelstva ze dne 3. 7. 2017, č. j. HSLI-2047-3/SM-P-PRE-2017. 13. Závěrem žalobkyně připomněla, že v dotčeném katastrálním území probíhají komplexní pozemkové úpravy, dle jejichž návrhu má v dané lokalitě být vybudována cesta. Žalobkyně to uvedla jednak z toho důvodu, že tato cesta by umožnila snadný přístup ke Stavbě, jednak proto, že tato cesta se má nacházet na pozemcích spadajících do I. a II. třídy ochrany zemědělské půdy. 14. Se zřízením cesty na pozemcích s nejvyššími hodnotami bonity půdy tedy příslušnými správními orgány souhlas dán byl, avšak záměru žalobkyně vybudovat Stavbu na části pozemku s půdou IV. třídy takový souhlas udělen nebyl. To nasvědčuje nerovnému přístupu k jednotlivým žadatelům a žalobkyně se tímto přístupem cítí být rovněž dotčena na svých vlastnických právech. 15. Žalobkyně proto závěrem navrhla, aby krajský soud zrušil jak žalobou napadené rozhodnutí, tak jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 16. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že všechny žalobní námitky již žalobkyně vznesla v rámci odvolání proti prvoinstančnímu správnímu rozhodnutí a žalovaný se s nimi dle svého přesvědčení v napadeném rozhodnutí vypořádal. Tyto námitky pak směřují proti obsahu závazného stanovisko Městského úřadu Turnov, odboru životního prostředí a zemědělství, ze dne 13. 9. 2018, č. j. OŽP/18/2959/JIA (dále také jen „Závazné stanovisko“), a přezkumného závazného stanoviska Krajského úřadu Libereckého kraje, odboru životního prostředí, ze dne 15. 8. 2019, č. j. KULK 60383/2019, OŽPZ 883/2019 (dále také jen „Přezkumné závazné stanovisko“). Obsah těchto stanovisek byl převzat žalovaným do odůvodnění napadeného rozhodnutí, proto na něj žalovaný odkázal. IV. Jednání soudu 17. Při jednání soudu dne 18. 5. 2021 zůstala strana žalující na svých stanoviscích. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil. Zástupce žalobkyně nad rámec žaloby dodal pouze to, že v mezidobí se stalo rozhodnutí o schválení návrhu komplexních pozemkových úprav v k. ú. X pravomocným. V době rozhodování správních orgánů, jakož i dnes, je v terénu seznatelná cesta přes Pozemek, přičemž právě ona by mohla sloužit jako cesta přístupová ke Stavbě. Obec již v dané lokalitě nechala vybudovat betonový mostek přes potok, od něhož cesta pokračuje. 18. Soud následně nevyhověl návrhu zástupce žalobkyně na provedení důkazu výslechem svědka, manžela žalobkyně k otázce, zda je možné Stavbu umístit na jiné nezemědělské pozemky v jejím vlastnictví, a k otázce přístupu ke Stavbě. Důvody tohoto rozhodnutí budou popsány v nalézací části tohoto rozsudku. V. Skutkové a právní závěry krajského soudu 19. Krajský soud poté přezkoumal žalované rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního s. ř. s. 20. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body. Dospěl přitom k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. 21. Předně musel souhlasit s vyjádřením žalovaného, že všechny žalobní námitky směřují do obsahu Závazného stanoviska a Přezkumného závazného stanoviska. Ta byla pro správní orgány obou stupňů v přezkoumávaném správním řízení závazná, správní orgány jejich obsah převzaly do odůvodnění svých rozhodnutí a obsah těchto závazných stanovisek byl také tím zásadním důvodem, proč byla žádost žalobkyně o umístění Stavby zamítnuta. 22. Pokud jde o charakter z