2 As 20/2008 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 4/2020- 65 - text  13 30 Ad 4/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Heleny Konečné v právní věci žalobce: inspektor prap. F. D. zastoupen Mgr. Alicí Hejzlarovou, LL.M., MBA, advokátkou se sídlem Žitná 1575/49, 110 00 Praha proti žalovanému: Policejní prezident Policie České republiky sídlem Strojnická 935/27, Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. května 2020, č. j. PPR-40106-15/ČJ-2019-990131, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Ředitel Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje (dále jen „správní orgán prvního stupně“) vydal dne 17. 10. 2019 rozhodnutí č. ŘŘ-1831/2019, kterým podle § 48 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), žalobci nebyl udělen souhlas s vykonáváním jiné výdělečné činnosti spočívající v obsluze a zajištění případného telefonického spojení pro potřeby společnosti 1. KORONERSKÁ, s. r. o., se sídlem Benešova 141, 541 03 Trutnov (dále jen „1. koronerská), při provádění prohlídek těl zemřelých podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotních službách“). Správní orgán prvního stupně rozhodnutí odůvodnil tím, že by uvedená činnost pro společnost 1. koronerská vedla k ohrožení důležitého zájmu služby. 2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 5. 2020, č. j. PPR-40106-15/ČJ-2019-990131 (dále jen „napadené rozhodnutí“), rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil a odvolání žalobce zamítl. II. Žalobní argumentace 3. Žalobce označil napadené rozhodnutí za protiprávní. Uvedl, že se neztotožňuje s výkladem žalovaného ohledně možných dopadů jeho činnosti pro společnost 1. koronerská na důležitý zájem služby. Pro adekvátní posouzení faktorů, které ovlivňují důležitý zájem služby, neexistuje odborná ani vědecká metodologie, analýza či příručka, proto je nutné vycházet z objektivních důkazů a činit objektivní závěry. Podle žalobce žalovaný selektivně vybral a hodnotil takové vlivy, které mohly být použity pouze jako podpora zamítavému rozhodnutí. Pro ilustraci uvedl argument žalovaného v podobě nedostatku odpočinku a možné zavinění dopravní nehody. S takovou argumentací se žalobce neztotožnil a označil ji za možnost s neurčitou pravděpodobností. 4. Dále žalobce poukázal na účelový postup žalovaného při posuzování budoucí psychické a fyzické zátěže. Žalovaný totiž přiznává, že specializace operátor dispečinku není v databázi Národní soustavy povolání zahrnuta, a proto přebírá hodnocení operátora zákaznické linky. Napadené rozhodnutí je dle žalobce nepřezkoumatelné, jelikož hodnotí specializaci operátora zákaznické linky, která ze své podstaty není totožná s jeho zamýšlenou výdělečnou činností a není ani uveden důvod, proč by měla být kritéria pro specializaci operátora zákaznické linky relevantní. Mezi činností operátora zákaznické linky a činností, kterou měl žalobce vykonávat pro společnost 1. koronerská, žalobce vidí zásadní rozdíly. 5. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že výdělečná činnost pro společnost 1. koronerská by u žalobce měla negativní vliv mimo jiné na vestibulární aparát a nervovou soustavu. To žalobce rovněž pokládá za nepřezkoumatelné, neboť není nikde uvedeno, jak k tomu žalovaný došel. Ad absurdum žalobce argumentuje, že příslušník, který poslouchá ve svém volnu hudbu a navštěvuje koncerty, což je zajisté činnost nijak neregulovaná, by byl také vystaven riziku zasažení vestibulárního aparátu a následné ztráty vážnosti. Argumentaci žalovaného tedy označuje jako zcela nelogickou a účelovou. 6. Žalovaný si vyžádal plán služeb žalobce, aby posoudil, jak nepravidelný výkon služby umožní žalobci vykonávat zamýšlenou činnost pro společnost 1. koronerská a zda bude mít dostatečný prostor pro odpočinek mezi jednotlivými směnami a nepřetržitý odpočinek v týdnu. Tím však převzal pravomoc přímého nadřízeného žalobce, který ve svém vyjádření uvedl: „po zvážení všech okolností musím trvat na doporučujícím stanovisku, když tato činnost, jak byla shora popsána, nemůže vést ke střetu zájmu osobních se zájmy služby, k ohrožení dobré pověsti bezpečnostního sboru, nebo k ohrožení důležitého zájmu služby.“ Žalovaný tedy dle žalobce zpochybnil stanovisko přímého nadřízeného žalobce, aniž by zdůvodnil, proč uvedenou skutečnost posoudil odlišně. 7. Dle žalobce v napadeném rozhodnutí došlo k extenzi hodnocených kritérií nad rámec relevantních aspektů pro rozhodování. Závěr žalovaného, že žalobce nebude odpočatý, jelikož to dle jeho propočtů není možné, nemůže představovat racionální podklad pro rozhodnutí. Souhlas je navíc možný kdykoliv odejmout v případě, že by docházelo k negativnímu dopadu na výkon služby ze strany žalobce. Žalovaný totiž argumentuje pouze s hypotetickými závěry, které působí zdánlivě matematicky. Pokud by však bylo připuštěno, aby hypotetická debata tvořila podklad správního rozhodnutí, pak by souhlas fakticky nebyl udělen nikdy, neboť vždy je možné konturovat hypotetickou situaci, kdy bude další výdělečná činnost v rozporu se zájmem služby. Argumenty žalovaného žalobce považuje za pochybné a neodpovídající realitě. 8. Žalobce zdůraznil, že jeho současná náplň výkonu služby je verzatilní, méně specializovaná na jeden typ činnosti (zahrnuje především zpracovávání přestupkového a trestního řízení, dozorčí službu, eskorty a střežení osob, dohled nad bezpečností silničního provozu, první pomoc s defibrilátorem při srdeční zástavě atd.). Výdělečná činnost pro společnost 1. koronerská by byla diametrálně méně náročná a tkvěla by téměř výhradně v administrativní činnosti - přijetí telefonické výzvy z místa úmrtí, zajištění osoby, která provede ohledání těla zemřelé osoby na místě, telefonickou komunikaci s pozůstalými a ostatními osobami v místě nálezu těla zemřelé osoby a administrativním zpracování celé události. Kladla by tedy velmi malé nároky na „vestibulární systém“ a jiné části lidského těla. Tuto okolnost žalovaný dle žalobce v napadeném rozhodnutí nijak nereflektoval, porušil tak ustanovení § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), které stanoví, že „správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu“. Dle žalobce žalovaný pouze selektivně vybral okolnosti, které považoval za souladné se svým již učiněným závěrem, a vše ostatní jednoduše ignoroval. 9. Dále žalobce poukázal na nedodržování zákonných lhůt ze strany správního orgánu prvního stupně i žalovaného. Ustanovení § 175 odst. 5 zákona o služebním poměru stanoví, že služební funkcionář je povinen rozhodnout o podání do 30 dnů a ve složitějších případech do 60 dnů od jeho doručení. Žádost žalobce byla doručena dne 7. srpna 2019, přičemž prvoinstanční rozhodnutí bylo vydáno až 17. října 2019. Ustanovení § 190 odst. 8 zákona o služebním poměru pak stanoví, že odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději do 90 dnů ode dne jeho podání. Žalobce podal odvolání dne 20. listopadu 2019, avšak žalovaný vydal napadené rozhodnutí až dne 20. května 2020, tedy po 182 dnech. Žalobce zastává názor, že tímto postupem došlo a dochází k narušení základních principů správního práva, především k povinnostem správních orgánů vyřizovat věci bez průtahů a postupovat tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady. Argument, že nedošlo k ovlivnění rozhodnutí nebo obvinění žalobce z nevyužití zákonných prostředků k ochraně před nečinností, nemůže sloužit k ospravedlnění nezákonného postupu jakéhokoliv správního orgánu. Závěrem žalobce namítl i rozpor s dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu. 10. Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a aby žalovanému uložil povinnost uhradit mu náklady řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 11. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že § 48 odst. 2 zákona o služebním poměru stanoví, že služební funkcionář udělí rozhodnutím souhlas s výkonem jiné výdělečné činnosti za podmínky, že tato činnost nemůže vést ke střetu zájmů osobních se zájmy služby, k ohrožení dobré pověsti bezpečnostního sboru nebo k ohrožení důležitého zájmu služby. Uvedené ustanovení tedy předpokládá hypotetické rozvahy, neboť pro neudělení souhlasu s výdělečnou činností postačí existence relevantního rizika spočívajícího v ohrožení (nikoliv narušení) důležitého zájmu služby. Není tedy rozhodné, zda k ohrožení skutečně dojde, postačuje reálná možnost. Nelze tedy ani uvažovat nad tím, že souhlas měl být udělen a případně odejmut z důvodu zásahu do důležitého zájmu služby. 12. K tvrzenému účelovému hodnocení budoucí psychické a fyzické zátěže a nezohlednění rozdílů mezi pra