1 Afs 242/2014 — Nejvyšší správní soud

31 Af 3/2019- 85 - text  13 31 Af 3/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: QTS CZ s.r.o., IČO 259 93 038 sídlem Kydlinovská 345/69a, 503 01 Hradec Králové zastoupený advokátem JUDr. Pavlem Moníkem sídlem Střelecká 672, 500 02 Hradec Králové proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, 140 00 Praha 4 o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 11. 2018, č. j. 38693-2/2018-900000-313, 12. 12. 2018, č. j. 47548-4/2018-900000-313, č. j. 47539-4/2018-900000-313, a ze dne 5. 2. 2019, č. j. 7523/2019-900000-313, takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce napadl samostatnými žalobami podanými dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v záhlaví specifikovaná rozhodnutí žalovaného. Rozhodnutím č. j. 38693-2/2018-900000-313 žalovaný zamítl odvolání žalobce proti celkem 2 rozhodnutím (dodatečným platebním výměrům) vydaným dne 3. 5. 2018, kterými Celní úřad pro Královéhradecký kraj (dále jen „správce daně“) doměřil žalobci spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací období květen 2017 a září 2017. Rozhodnutím č. j. 47548-4/2018-900000-313 žalovaný změnil rozhodnutí (platební výměr) vydaný dne 27. 6. 2018, kterým správce daně vyměřil žalobci daň z minerálních olejů za zdaňovací období březen 2016 (rozhodnutí bylo změněno na dodatečný platební výměr, kterým byla žalobci daň doměřena). Rozhodnutím č. j. 47539-4/2018-900000-313 žalovaný zamítl odvolání žalobce proti celkem 29 rozhodnutím (platebním výměrům) vydaným dne 27. 6. 2018, kterými správce daně vyměřil žalobci spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací období únor 2015 – únor 2016, duben 2016 – červenec 2016, září 2016 – prosinec 2016, únor 2017 – duben 2017, červen 2017, srpen 2017, říjen 2017 – prosinec 2017. Konečně rozhodnutím č. j. 7523/2019-900000-313 žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí (platebnímu výměru) vydanému dne 27. 6. 2018, kterým správce daně vyměřil žalobci spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací období srpen 2016. 2. Správce daně vyměřil (respektive v některých případech doměřil) žalobci spotřební daň, neboť v průběhu daňové kontroly dospěl k závěru, že žalobce v kontrolovaných zdaňovacích obdobích prováděl servis odmašťovacích strojů, při němž docházelo k výměně minerálních olejů a následnému vzniku odpadních olejů. Tyto odpadní oleje žalobce předával k likvidaci společnosti REKLA spol. s r. o. (nyní AVISTA OIL s.r.o.), která je držitelem povolení dle § 13a zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jen „zákon o spotřebních daních“). Při žalobcově činnosti vznikly odpadní oleje v množství větším než 10 000 litrů za jeden kalendářní rok, žalobce však nebyl držitelem povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně ve smyslu § 13a uvedeného zákona. Žalobce neprokázal, že se v případě nabytých odpadních olejů jedná o vybrané výrobky zdaněné nebo oprávněně nabyté bez daně, a tak se stal plátcem daně ve smyslu § 4 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebních daních. Žalovaný následně aproboval uvedené závěry správce daně. 3. Krajský soud usnesením ze dne 14. 7. 2021 spojil podle § 39 odst. 1 s. ř. s. žaloby podané proti uvedeným rozhodnutím žalovaného ke společnému projednání. II. Shrnutí žalobní argumentace 4. Žalobce předně uplatnil námitky proti procesnímu postupu celních orgánů. 5. Shodně ve všech žalobách namítl, že správce daně „zneužil své vrchnostenské postavení“, neboť jednatel žalobce byl k projednání zprávy o daňové kontrole předvolán za použití § 100 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“). Při projednání zprávy o daňové kontrole nebyla nezbytná jeho osobní přítomnost, proto nebyl důvod k použití institutu předvolání. Dále žalobce poukázal na str. 16 zprávy o daňové kontrole, kde sám správce daně uvedl, že daňovou kontrolou „nebyly zjištěny skutečnosti, které by měly za následek doměření daně (případně vyměření daně odlišné od daňového tvrzení), popř. postup dle ustanovení § 143 odst. 4 DŘ.“ Správce daně následně zaslal žalobci sdělení, v němž konstatoval, že výše citovaný obsah textu zprávy o daňové kontrole nekoresponduje s celkovým výsledkem kontroly a že se předmětný text dostal do zprávy omylem. K tomu žalobce namítl, že sdělením nelze odstranit část textu zprávy o daňové kontrole, správce daně měl vydat rozhodnutí podle § 104 daňového řádu. Zpráva o daňové kontrole je tedy pro svou vnitřní rozpornost nepřezkoumatelná. Správce daně navíc v rámci daňové kontroly prověřoval okolnosti nad rozsah stanovený v § 53 odst. 3 zákona o spotřebních daních. Rozkazem ze dne 24. 1. 2018 sice rozšířil předmět daňové kontroly na „kontrolu veškerých evidencí, dokladů a účetnictví zachycujících vznik a nakládání s odpadními oleji“. Podle žalobce tak ale správce daně již na začátku daňové kontroly nepřípustně předjímal, že žalobce nakládá s odpadními oleji. 6. Ve vztahu ke zdaňovacím obdobím květen 2017 a září 2017 žalobce poukázal na skutečnost, že správce daně jej dne 15. 3. 2018 vyzval k podání řádných daňových tvrzení za uvedená zdaňovací období, přestože žalobce již dříve řádná tvrzení za tato období podal. Správce daně rozhodl dne 22. 3. 2018 o zastavení řízení zahájeného uvedenou výzvou podle § 106 odst. 1 písm. e) daňového řádu s odůvodněním, že v řízení nelze pokračovat. Takový postup byl dle žalobce nesprávný, neboť jej postavil do „procesně nesrozumitelné pozice“. 7. V případě ostatních posuzovaných zdaňovacích období správce daně dne 15. 3. 2018 vyzval žalobce k podání řádného daňového tvrzení a následně zahájil postup k odstranění pochybností. Podle žalobce je ale takový postup sporný. Ve vztahu ke zdaňovacím obdobím květen 2017 a září 2017 správce daně postupoval odlišně. Žalobci tak není zřejmé, proč správce daně v některých případech stanovil daňovou povinnost na základě výsledku daňové kontroly, zatímco v jiných případech výsledek daňové kontroly nepřímo označil za výsledek vyhledávací činnosti. Žalobce také namítl, že daňový řád takový postup (tj. vydání výzvy k podání řádného tvrzení po provedené daňové kontrole a na to navazující postup k odstranění pochybností) nepředpokládá. Správce daně navíc ukončil postup k odstranění pochybností sdělením a poté vydal platební výměry na spotřební daň, což je rovněž v rozporu s daňovým řádem. 8. Ve vztahu ke zdaňovacímu období březen 2016 žalobce dále poukázal na skutečnost, že žalovaný změnil rozhodnutí celního úřadu tak, že nahradil výrok „platební výměr“ textem „dodatečný platební výměr“, zásadním způsobem změnil i odůvodnění původního platebního výměru. Odůvodněním rozhodnutí o daňové povinnosti za březen 2016 se nově stal výsledek daňové kontroly. Žalovaný však postupoval bez součinnosti s žalobcem (ve smyslu § 115 daňového řádu), tuto změnu s žalobcem neprojednal. 9. V případě zdaňovacího období srpen 2016 pak správce daně umocnil nesrozumitelnou pozici žalobce tím, že rozhodl o zastavení řízení zahájeného výzvou k podání řádného daňového tvrzení. 10. Daná pochybení správce daně nenapravil ani žalovaný, který je (dle žalobce nepřesvědčivě) obhajoval, což způsobuje rovněž nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. 11. Žalobce nesouhlasí také s hmotněprávními závěry celních orgánů. Konstatoval, že vyrábí ekologické odmašťovací stoly a zajišťuje jejich servis. V rámci servisu provádí výměnu čisticí a odmašťovací kapaliny, kterou nakupuje pod označením celní nomenklatury 27101121 a 27101221 (minerální oleje označované jako benziny). Tyto kapaliny jsou zatíženy spotřební daní, kterou žalobce řádně uhradil. Žalobce uvedené kapaliny distribuuje subjektům, které je používají jako čisticí a odmašťovací kapalinu a pak je vrací znečištěné zpět žalobci. Žalobce je shromažďuje a eviduje pod označením jiná rozpouštědla a směsi rozpouštědel, následně je předává k dalšímu zpracování společnosti REKLA, která je držitelem zvláštního povolení ve smyslu § 13 zákona o spotřebních daních. Svou podstatou se dle žalobce i nadále jedná o již jednou zdaněné, tedy do volného oběhu propuštěné, minerální oleje označované jako benziny. Technologický postup čištění není svou podstatou změnou benzinů na oleje jiné nomenklatury. Žalobce tedy odmítá, že by nakládal s odpadními oleji identifikovanými kódy nomenklatury 271091 až 271099, jak dovozují celní orgány. 12. Žalobce poukázal rovněž na skutečnost, že se při své činnosti musí řídit bezpečnostním listem výrobku, který je vydán v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/E