6 As 207/2014 — Nejvyšší správní soud

30 A 63/2021- 82 - text  14 30 A 63/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D. a JUDr. Ivony Šubrtové ve věci žalobce a): V. R. žalobkyně b): N. R. oba zastoupeni advokátem Mgr. Zbyňkem Čermákem sídlem Gočárova třída 504, 500 02 Hradec Králové proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové za účasti: 1. L. J. 2. Dis. H. J. oba zastoupeni advokátem Mgr. Janem Potočkem sídlem Davídkova 533/18, 180 00 Praha 8 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. června 2021, č. j. KUKHK 11824/UP/2021 (OS), takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobci se žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové dne 4. 8. 2021 domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2021, č. j. KUKHK 11824/UP/2021 (OS), kterým tento zamítl odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Jaroměř ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. Výst-773/2020-ML-24, č. j. PDMUJA 47898/2020 (dále také jen „Společné povolení“). 2. Posledně uváděným Společným povolením byl podle § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), a § 13a vyhlášky č. 503/2006 Sb., schválen stavební záměr, kterým je soubor staveb, kde stavbou hlavní jsou nové stavby jednotlivé garáže a zahradního domu a vedlejšími podmiňujícími nebo souvisejícími stavbami jsou kabelové vedení nízkého napětí, dešťová kanalizace včetně vsakovacího objektu zpevněné plochy v obci, v části obce na pozemku pozemková parcela číslo X (druh pozemku zahrada) v katastrálním území (dále jen „Stavba“ či „Předmětná stavba“). 3. Žadateli o povolení Předmětné stavby jsou výše uvedené osoby zúčastněné na řízení (dále také jen „Stavebníci“). Žalobci vlastní nemovitosti v mezujícím sousedství s Předmětnou stavbou, respektive v mezujícím sousedství s pozemkem Stavebníků, na kterém má být realizována Předmětná stavba. II. Obsah žaloby 4. Žaloba žalobců obsahuje dva žalobní body, kterými tito dle svých tvrzení napadají procesní vady v řízení, které předcházelo vydání obou rozhodnutí stavebních úřadů a nepřezkoumatelnost rozhodnutí stavebních úřadů obou stupňů pro nedostatečné a neúplné vypořádání se s občanskoprávními námitkami žalobců. 5. Prvním žalobním bodem žalobci napadají procesní postup stavebních úřadů obou stupňů, který nastal po vydání Společného povolení. 6. Žalobci totiž dle svých tvrzení podali proti Společnému povolení neúplné odvolání s žádostí o možnost jeho doplnění ve lhůtě 30 dnů po skončení nouzového stavu. Žalobci v této souvislosti vycházeli ze Stanoviska Ministerstva vnitra ČR k posuzování běhu lhůt v oblasti veřejné správy v době trvání nouzového stavu, vyhlášeného usnesením vlády č. 957 ze dne 30. 9. 2020. Žalobci jsou starobními důchodci a obávali se setkávat s okolními lidmi a nemohli tak vyhledat právní pomoc pro sepis jejich odvolání. Stavební úřad prvého stupně však této jejich žádosti o prominutí lhůty ve smyslu § 41 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), nevyhověl (nikterak o ní nerozhodl) a vyzval žalobce k doplnění odvolání ve lhůtě 5 dnů od doručení výzvy. O žádosti žalobců přitom mělo být řádně rozhodnuto usnesením a proti případnému neprominutí zmeškání lhůty by žalobcům svědčilo právo na odvolání. 7. Výše uvedené výzvě žalobci nakonec vyhověli tak, že zopakovali své námitky vznesené v průběhu společného řízení a opakovaně požádali o prominutí zmeškání lhůty (možnost doplnění odvolání ve lhůtě 30 dnů ode dne skončení nouzového stavu). Namísto rozhodnutí o své žádosti o prominutí lhůty žalobci obdrželi žalobou napadené rozhodnutí žalovaného. 8. Druhým žalobním bodem žalobci namítali, že jsou rozhodnutí stavebních úřadů obou stupňů nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Stavební úřady obou stupňů se dle názoru žalobců dostatečně nevypořádaly s námitkami žalobců a upřednostnily zájmy Stavebníků před právy žalobců. Žalobce jako vlastníky sousedních nemovitostí přitom chrání stavební zákon, jeho prováděcí předpisy, ale také Listina a zákon č. 89/2012 Sb. 9. Dále v textu žaloby tak žalobci napadali nedostatečné a neúplné vypořádání jejich občanskoprávních námitek vznesených před správním orgánem prvého stupně a následně v odvolání. V této souvislosti dále uvedli, že před stavebním úřadem prvého stupně mimo jiné namítali, že realizací Předmětné stavby (konkrétně stavby garáže) dojde k zastínění pozemku ve vlastnictví žalobců, provozem vozidel k narušení základových konstrukcí staveb v jejich vlastnictví, k zatékání vody od zpevněné plochy, od staveb je nedostatečný odstup k jejich nemovitostem. Uvedli, že ve svém souhrnu tak Předmětná stavba zásadně naruší stávající kvalitu prostředí, soukromí a pohodu. Žalobci svými námitkami – které byly v daném ohledu vznášeny v průběhu společného řízení i v jejich odvolání – dle jejich obsahu poukazovali na ochranu svého vlastnického práva ve smyslu § 1013 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). 10. Stavební úřady obou stupňů posuzovaly podmínky z hlediska úředního povolování Stavby, avšak opomněly se náležitě věnovat otázkám, zda možné obtěžování těmito imisemi nepřekračuje míru přiměřenou poměrům, kterou na rozdíl od kritéria „přípustné míry“ nelze opřít o technické normy. Občanskoprávní námitky žalobců měly být posouzeny, a to nejen optikou veřejnoprávních předpisů, ale také soukromoprávní úpravy sousedských práv podle § 1013 o. z. 11. V této souvislosti žalobci dále odkázali na řadu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který se danou problematikou v této souvislosti měl opakovaně zabývat (k tomu srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2007, č. j. 1 As 1/2007 – 104, ze dne 14. 5. 2009, č. j. 1 As 46/2007 – 150, ze dne 30. 7. 2013, č. j. 4 As 97/2013 – 40 a další). 12. Závěrem žalobci uvedli, že ve stavebním (společném) řízení uplatnili námitky občanskoprávní povahy týkající se budoucích imisí, a bylo povinností stavebních úřadů obou stupňů se jimi zabývat. Jiný postup by jen vedl k zasahování do práv vlastníků sousedních nemovitostí (v tomto případě žalobců). Takovým zásahům je rozumné zabránit, nikoli na tuto funkci stavebního řízení rezignovat a umožnit, aby k zásahům do práv došlo s tím, že až ex post míra přiměřená místním poměrům nemusí odpovídat limitům, které pro přípustnost imisí stanovují veřejnoprávní předpisy. Rozhodnutí stavebních úřadů obou stupňů postrádají komplexní hodnocení této problematiky. III. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil ve svém podání doručeném soudu dne 1. 9. 2021, ve kterém uvedl, že s žalobou nesouhlasí a navrhl její zamítnutí v celém rozsahu pro nedůvodnost. 14. Dále žalovaný odkázal na obsah žalobou napadeného rozhodnutí s tím, že na jeho závěrech i nadále trvá. 15. K prvnímu žalobnímu bodu uvedl, že s ohledem na dikci § 41 odst. 2 správního řádu je zřejmé, že úkon, který žalobci učinili dne 29. 12. 2020 (blanketní odvolání), nebylo možné (ani formálně ani jeho obsahem) považovat za žádost o prominutí zmeškání úkonu, neboť takový úkon mohli žalobci eventuálně učinit až v době, kdy pominula překážka, která jim podle jejich názoru bránila tento úkon učinit, tedy v době, kdy skončil na území ČR vyhlášený nouzový stav. Takto však žalobci ani u stavebního úřadu prvého stupně, ani u odvolacího orgánu, následně neučinili. 16. Žalobci naopak reagovali na výzvu stavebního úřadu prvého stupně a své, původně blanketní odvolání, doplnili podáním ze dne 18. 1. 2021 nazvaným „doplnění na výzvu“, v jehož obsahu v řadě odvolacích námitek rozvedených na 6 stranách textu uvedli, v čem konkrétně spatřují nesprávnost a nezákonnost Společného povolení. Tyto odvolací námitky žalovaný řádně vypořádal. 17. Žalobcům nicméně nic nebránilo v případě, že to pokládali za potřebné, i následně toto jejich odvolání ještě upřesnit či jakkoli doplnit, a to po celou dobu odvolacího řízení jak na prvním, tak na druhém stupni, přičemž takto neučinili. Neučinili tak ani v návaznosti na opatření žalovaného ze dne 11. 5. 2021, kterým je tento podle § 36 odst. 3 správního řádu jako účastníky řízení vyrozuměl ještě před vydáním žalovaného rozhodnutí o tom, že byly shromážděny veškeré podklady pro vydání rozhodnutí v odvolacím řízení a že mají možnost se s těmito seznámit a případně se k nim ještě vyjádřit. 18. Ke druhému žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že má za to, že jak v řízení na prvním stupni, tak i v řízení odvolacím, byly veškeré námitky žalobců řádně vypořádány. Odkázal se v tomto směru na str. 6 žalovaného rozhodnutí, kde se zabýval tvrzenou nepřezkoumatelností Společného povolení, a dále na str. 7 – 13 žalovaného rozhodnutí, kde sám jednotlivě vypořádal námitky žalobců obsažené v jejich s