9 Afs 70/2008 — Nejvyšší správní soud

30 A 73/2021- 64 - text  14 30 A 73/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Ivony Šubrtové a JUDr. Martiny Küchlerové, Ph.D., ve věci žalobce: V. H. zastoupen Mgr. Tomášem Hrstkou, advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové za účasti: Obec Ohaveč zastoupena Mgr. Petrem Stejskalem, LL.M., advokátem advokátní kanceláře Stejskal & spol. se sídlem Malé náměstí 125, Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. června 2021, č. j. KUKHK-12271/UP/2021 (OS), takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 23. června 2021, č. j. KUKHK-12271/UP/2021 (OS), se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Jičín, stavebního úřadu (dále také jen „Stavební úřad“) ze dne 5. 1. 2021, č. j. MuJc/2020/29654/SU/BrP, a toto rozhodnutí potvrdil. Stavební úřad jím dle § 92 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „stavební zákon“), zamítl žalobcovu žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby označené jako „Novostavba 2 rodinných domů v X“ na pozemku XA (dále také jen „Stavba“ nebo „Stavební záměr“). II. Obsah žaloby 2. V úvodu žaloby žalobce poukázal na to, že prvoinstanční správní rozhodnutí vycházelo především z negativního závazného stanoviska orgánu územního plánování vydaného dle § 96b stavebního zákona, které označilo Stavební záměr za nepřípustný, konkrétně ze závazného stanoviska Městského úřadu Jičín, odboru územního plánování a rozvoje města, ze dne 1. 12. 2020, č. j. MuJc/2020/28246/UP/DuT (dále také jen „Závazné stanovisko“). V odvolání proti prvoinstančnímu správnímu rozhodnutí pak žalobce napadal zejména zákonnost Závazného stanoviska. Žalovaný postupem dle § 149 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „správní řád“), obstaral závazné stanovisko Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, oddělení územního plánování, ze dne 20. 5. 2021, č. j. KUKHK-12682/UP/2021 (dále také jen „Přezkumné závazné stanovisko“), které Závazné stanovisko potvrdilo a bylo hlavním podkladem pro vydání žalovaného rozhodnutí. 3. V prvém žalobním bodu žalobce namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, stejně jako Přezkumného závazného stanoviska, neboť z nich nelze vyčíst důvody, pro které nebylo odvolacím námitkám vyhověno. Bez věcné reakce zůstala rozsáhlá žalobcova argumentace ohledně vymezení pojmu „rodinný dům“ dle § 2 písm. a) bod 2. Vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“), v níž se věnoval právním i architektonicko - technickým aspektům Stavebního záměru, z nichž plyne, že se jedná o 2 rodinné domy se samostatnými byty, nikoliv o řadovou zástavbu 6 rodinných domů s prolukou, jak uzavřely orgány územního plánování, potažmo stavební úřady. 4. V dalším žalobním bodu žalobce přednesl svoji argumentaci, proč se v případě Stavebního záměru jedná o 2 rodinné domy. Vychází přitom z definice rodinného domu obsažené v § 2 písm. a) bod 2. vyhlášky č. 501/2006 Sb., podle níž může mít rodinný dům nejvýše 3 samostatné byty. Nesouhlasil se závěrem žalovaného, že jednotlivé byty mají vlastní obvodové zdi. Oba rodinné domy jsou dle žalobce projektovány toliko s vnější obvodovou zdí a vnitřní zdi nejsou konstruovány jako obvodové, ale naopak jako zdi společné oběma přilehlým bytům, aniž by mezi jednotlivými byty byla např. provedena dilatace, jak je to běžné u samostatných řadových domů. Jednotlivé byty nebyly projektovány jako samostatné stavby, ale jen jako „samostatné byty“. Závěr správních orgánů, že dům rozdělený na 3 samostatné byty již nelze považovat za rodinný dům, je dle žalobce v rozporu s legální definicí rodinného domu, a je proto nezákonný. 5. Dále žalobce zrekapituloval několik okolností, které mají výraznou měrou nasvědčovat tomu, že Stavební záměr zachycuje dva rodinné domy, nikoliv řadovou zástavbu šesti rodinných domů: - domy jsou umisťovány na jediný pozemek se společnou zahradou a pod společným oplocením – jednotlivé byty tedy nejsou realizovány na vlastních pozemcích, jak by u samostatných řadových domů bylo nutné podle platné právní úpravy (srov. § 21 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb.) a zejména praktické pro jejich uživatele, společná zahrada vymezená jediným společným oplocením pak rovněž závěru o řadové zástavbě zjevně nenasvědčuje; - oba domy jsou napojeny na svůj zdroj vody, který je společný pro všechny byty – pro samostatné řadové rodinné domy by bylo přinejmenším velmi problematické mít sdílený zdroj vody navíc na společném pozemku, v případě umisťování jednotlivých řadových domů by bylo nepochybně nutné (a výrazně vhodnější a přiléhavější takovému scénáři) zajistit samostatné vodovodní přípojky (i tato okolnost rozhodně nasvědčuje tomu, že se jedná o jediný rodinný dům se třemi byty a nikoli o tři rodinné řadové domy); - oba rodinné domy mají jedinou společnou domácí čistírnu odpadních vod – sdílení jediné domácí čistírny odpadních vod pro šest samostatných staveb je zjevně nepraktické a v takovém počtu téměř nepřijatelné, pokud by stavební záměr měl vymezovat šest zcela samostatných staveb, měly by tyto mít vyřešeno odstraňování odpadních vod výrazně samostatněji, než jak je to projektováno v žádosti o umístění staveb; - každý z domů tvoří jediný objekt, který není stavebnětechnicky nijak rozdělen – jediným dělícím prvkem mezi byty jsou vnitřní nosné zdi, které jsou však pro oba dotčené byty společné; - mezi jednotlivými byty není projektována dilatace – u samostatných řadových domů je běžné (stavebně-technicky takřka nutné), že každý z domů má vlastní obvodovou stěnu a mezi na sebe přiléhajícími obvodovými stěnami jsou provedena dilatační opatření, případně je jeden dům opřen o konstrukci domu vedlejšího, ani jedno z uvedených řešení však není v tomto případě dle předložené dokumentace zamýšleno v projednávané věci; - veškeré izolace jsou společné pro celý dům – obdobně jako u bodu uvedeného výše, pro samostatné řadové domy je běžné, že jsou izolovány relativně samostatně, společná izolace je obtížně opravitelná a pro samostatné domy neobvyklá; - celý dům tvoří jediný požární úsek a této okolnosti odpovídá i požárně bezpečnostní řešení schválené hasičským záchranným sborem – takové vymezení je v souladu s § 3 a § 15 zákona č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění pozdějších předpisů, a rovněž s českými technickými normami, které určují pravidla pro projektování těchto staveb; - každý z domů je jako celek vytápěn centrálním tepelným čerpadlem – pokud by měly jednotlivé byty tvořit samostatné rodinné řadové domy, bylo by krajně nepraktické a nežádoucí pro budoucí uživatele domů, aby primární systém jejich vytápění a ohřevu teplé užitkové vody byl společný pro dva další řadové domy; - pro každý z domů jsou navrženy společné zpevněné plochy a společný bazén – v případě, že by měly jednotlivé byty sloužit coby samostatné rodinné řadové domy, byly by nepochybně vymezeny s vlastními zpevněnými plochami a stěží by sdílely bazén. 6. Žalobce vytýkal správním orgánům, že své závěry, že Stavební záměr představuje řadovou zástavbu, opřely zejména o následující skutečnosti: - definici řadového domu dle vyhlášky č. 540/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), jejíž účinnost zanikla dne 1. 2. 2008 (dále jen „vyhláška č. 540/2002 Sb.“), na kterou ve svém rozsudku ze dne 29. 8. 2014, č. j. 5 As 111/2013-31, odkazuje Nejvyšší správní soud; - podobnost Stavebního záměru a typového řadového domu popsaného v metodice Ministerstva pro místní rozvoj s názvem „Charakter a struktura zástavby venkovských sídel v územních plánech“. 7. Žalobce je přesvědčen, že aplikovat definici řadového domu uvedenou v příloze vyhlášky určené výhradně pro oceňování majetku, tedy pro postup naprosto odlišný od veřejnoprávního umisťování staveb, je přinejmenším pochybné. Pokud by pak měla tato definice být relevantně použita, pak jen podpůrně a tak, aby neodporovala definici rodinného domu uvedené ve vyhlášce, která je svým zaměřením i aplikací bližší danému správnímu postupu – v tomto případě umisťování stavby. Nelze tolerovat postup, kdy správní orgány ignorují vyhlášku č. 501/2006 Sb., která je pro ně přímo závazná, a vycházejí