8 Azs 56/2021 — Nejvyšší správní soud

52 A 14/2022- 40 - text  - 6 - 52 A 14/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Petry Venclové, Ph.D. a JUDr. Aleše Korejtka v právní věci žalobkyně: M. V. zastoupená advokátem JUDr. Martinem Köhlerem bytem Vysoká 149/4, 460 10 Liberec proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, IČ 00007064 sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 2. 2022, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen Ministerstvo vnitra“) žalobkyni sdělením ze dne 21. 10. 2021, č. j. X sdělilo, že nesplňuje podmínky pro změnu zaměstnavatele uvedené v ust. 42g odst. 7 a 8 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Proti tomuto sdělení žalobkyně podala odvolání. Rozhodnutím žalované uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku bylo podle ust. § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) odvolání pro nepřípustnost zamítnuto. 2. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalované včasnou žalobou podanou podle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s ust. § 172 zákona o pobytu cizinců. Vzhledem k tomu, že v době podání oznámení o změně zaměstnavatele (tj. dne 21. 9. 2021) nebylo pravomocně rozhodnuto o žádosti žalobkyně o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty, měla žalovaná s ohledem na přechodná ustanovení v části první, čl. II. bodu 1 a 2 zákona č. 274/2021 Sb., kterým se s účinností od 2. 8. 2021 mění zákon o pobytu cizinců a další související zákony (dále jen „novela zákona o pobytu cizinců“) ve spojení s ust. § 44a odst. 11 zákona o pobytu cizinců při rozhodování o odvolání aplikovat zákon o pobytu cizinců ve znění účinném do 1. 8. 2021 (tj. ve znění účinném před novelou zákona o pobytu cizinců). Odvolání žalobkyně tak bylo přípustné, neboť až na základě zmíněné novely se ustanovení části druhé a třetí správního řádu nevztahují na řízení podle § 42g odst. 7 až 11 zákona o pobytu cizinců. 3. Žalobkyně dále namítala, že se žalovaná nezabývala námitkami uplatněnými v odvolání a bez dalšího odvolání zamítla. Sdělení Ministerstva vnitra je založeno na nesprávně zjištěném, resp. zcela neexistujícím skutkovém stavu. Ke dni vydání sdělení o nesplnění podmínek nebylo možné konstatovat, že žalobkyně není držitelkou zaměstnanecké karty, a to s ohledem na to, že ke dni vydání sdělení nebylo o žádosti o prodloužení zaměstnanecké karty pravomocně rozhodnuto. 4. S ohledem na výše uvedené žalobkyně navrhla, aby soud žalované rozhodnutí zrušil a věc žalované vrátil k dalšímu řízení. 5. Žalovaná ve vyjádření k žalobě setrvala na závěrech obsažených v odůvodnění napadeného rozhodnutí. K aplikaci přechodných ustanovení uvedla, že oba správní orgány postupovaly podle správných zákonných ustanovení, neboť oznámení o změně zaměstnavatele žalobkyně podala až dne 21. 9. 2021, tj. za účinnosti novely zákona o pobytu cizinců. Dále doplnila, že nelze slučovat řízení o žádosti o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty zahájené před předmětnou novelou s posouzením oznámení o změně zaměstnavatele učiněného po účinnosti novely. K nevypořádání odvolacích námitek žalovaná zopakovala, že se námitkami v podaném odvolání nezabývala z důvodu nepřípustnosti. Závěrem navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. Krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí správních orgánů (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.), a to bez nařízení jednání (§51 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 7. Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že žalobkyni byla vydána zaměstnanecká karta podle ust. § 42g odst. 2 zákona o pobytu cizinců s platností od 18. 5. 2019 do 9. 3. 2021. Součástí správního spisu je rovněž potvrzení o zaměstnání podle ust. § 313 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, vystavené zaměstnavatelem Kozák Svitavy s. r. o., ze kterého vyplývá, že pracovní poměr žalobkyně u tohoto zaměstnavatele trval od 8. 12. 2020 do 27. 8. 2021. Dne 21. 9. 2021 žalobkyně oznámila změnu zaměstnavatele ve smyslu ust. § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců. Novým zaměstnavatelem měla být obchodní společnost Golden Way s. r. o., se sídlem Kaprova 42/14, Staré Město, 110 00 Praha 1, s místem výkonu práce Praha, pracovní zařazení ostatní uklízeči a pomocníci. K oznámení žalobkyně doložila smlouvu o smlouvě budoucí s budoucím zaměstnavatelem Golden Way s. r. o. ze dne 21. 9. 2021. 8. Dne 21. 10. 2021 Ministerstvo vnitra žalobkyni písemně sdělilo ve smyslu § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců, že nesplňuje podmínky stanovené v ust. § 42g odst. 7 a 8 uvedeného zákona. Oznámení podle ust. § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců může učinit pouze držitel platné zaměstnanecké karty. Platnost zaměstnanecké karty žalobkyně však skončila dnem 9. 3. 2021 z důvodu zamítnutí žádosti o prodloužení platnosti. V poučení Ministerstvo vnitra na základě aplikace ust. § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném od 2. 8. 2021 uvedlo, že toto sdělení je vydáno podle části čtvrté správního řádu a nelze se proti němu odvolat. 9. Žalobkyně podala proti sdělení Ministerstva vnitra odvolání, neboť považuje poučení v uvedeném sdělení za nesprávné. Nejvyšší správní soud totiž ve svém rozhodnutí ze dne 3. 6. 2021, č. j. 4 Azs 327/2020-44 (rozsudky správních soudů jsou dostupné na www.nssoud.cz) konstatoval, že sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele je meritorním správním rozhodnutím, které lze napadnout odvoláním podle ust. § 81 odst. 1 správního řádu. Žalobkyně v odvolání namítala, že ke dni vydání sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele nebylo pravomocně rozhodnuto o její žádosti o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty. Pravomocně bylo rozhodnuto až dne 3. 11. 2021, tedy až po vydání sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele. Tedy ke dni vydání sdělení o nesplnění podmínek nebylo možné konstatovat, že žalobkyně není držitelkou platné zaměstnanecké karty. 10. Žalovaná napadeným rozhodnutím odvolání žalobkyně pro nepřípustnost zamítla. Uvedla, že z ustanovení § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců vyplývá, že na řízení podle § 42g odst. 7 až 11 téhož zákona se nevztahují ustanovení druhé a třetí části správního řádu. Napadené sdělení tedy není rozhodnutím, které bylo vydáno ve správním řízení, ale bylo vydáno dle části čtvrté správního řádu, a proto se proti němu nelze odvolat. 11. Žalovaná na podporu svých tvrzení odkázala na judikaturu správních soudů shrnutou v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2016, č. j. 30 A 13/2016-41. Podle tohoto rozsudku: „[v]zhledem k tomu, že postup podle části čtvrté správního řádu není správním řízením podle § 9 správního řádu, nevydává správní orgán v tomto případě zamítavé rozhodnutí podle § 67 a jeho úkon má v daném případě charakter jakéhosi negativního sdělení správního orgánu opět podle čtvrté části.“ Jde-li o žalobkyní uvedené usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2021, č. j. 4 Azs 327/2020-44, žalovaná konstatovala, že toto usnesení bylo vydáno ještě za účinnosti předchozí právní úpravy. Ministerstvo vnitra tedy žalobkyni správně poučilo, že proti sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele se nelze odvolat. Toto sdělení je možné napadnout žalobou ve správním soudnictví. 12. K dané problematice uvádí krajský soud následující argumentaci. 13. Podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném od 2. 8. 2021: Ministerstvo ve lhůtě 30 dnů ode dne oznámení podle odstavců 7 a 8 sdělí cizinci a budoucímu zaměstnavateli, zda byly splněny podmínky požadované pro změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení nebo zaměstnání na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele a zda může být na tomto místě zaměstnáván. Na oznámení, které nesplňuje podmínky uvedené v odstavcích 7 a 8 se hledí, jako by nebylo učiněno. Jestliže v době podle § 63 odst. 1 držitel zaměstnanecké karty doručil ministerstvu více oznámení o změně zaměstnavatele, přihlíží se pouze k poslednímu z nich, na předchozí oznámení se hledí, jako by nebyla učiněna. 14. Podle § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném od 2. 8. 2021 platí, že ustanovení částí druhé a třetí správního řádu se nevztahují mimo jiné na řízení podle § 42g odst. 7 až 11. 15. Podle § 44a poslední věty odst. 11 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném od 2. 8. 2021: Jestliže bylo v průběhu řízení o žádosti o prodloužení zaměstnanecké karty učiněno oznámení podle § 42g odst. 7, 8 nebo 10, má se za to, že cizinec žádá o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty z důvodu zaměstnávání na posledně oznámenou pracovní pozici. 16. Podle části první čl. II bodu 1 novely zákona o pobytu cizinců: Řízení