9 As 78/2007 — Nejvyšší správní soud

52 A 50/2022- 75 - text  11 52 A 50/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Petry Venclové, Ph. D., a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. Ondřeje Bartoše ve věci žalobců: a) J. Z. b) Ing. V. Z. oba zastoupeni JUDr. Lucií Horčičkovou, advokátkou sídlem Jednořadá 1051/53, 160 00 Praha 6, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Pardubicích, sídlem Čechovo nábřeží 1791, 530 03 Pardubice, za účasti: 1) J. S. 2) Ing. L. S. oba zastoupeni Mgr. Vítězslavem Paděrou, advokátem sídlem Svaté Anežky České 32, 530 02 Pardubice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 5. 2022, č. j. ZKI PA - O - 008/00595/2022-04, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. 1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 31. 5. 2022, č. j. ZKI PA - O - 008/00595/2022-04, bylo zamítnuto odvolání žalobců a potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrálního pracoviště Pardubice, ze dne 18. 3. 2022, č. j. OR 883/2021-606-12, kterým nebylo podle § 36 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též „katastrální zákon“), vyhověno nesouhlasu žalobců s opravou chyby v katastrálním operátu provedenou podle § 36 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona. Oprava byla provedena na základě návrhu Ing. L. S., k němuž bylo přiloženo prohlášení úředně oprávněného zeměměřického inženýra Ing. J. J. o geometrickém a polohovém určení ze dne 7. 10. 2021 (dále též „prohlášení o GPU“) s náležitostmi dle § 44 odst. 3 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), ve znění pozdějších předpisů (dále též „katastrální vyhláška“), a geometrický plán č. 243-75/2020 pro katastrální území X. 2. Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 5. 2022, č. j. ZKI PA - O - 008/00595/2022-04, podali žalobci žalobu, v níž namítali, že oprava chyby v katastrálním operátu byla provedena proti jejich vůli, neboť byli uvedeni v omyl. Žalobci se totiž domnívali, že jejich podpis na prohlášení o GPU „je pouhým předpokladem plánovaného zaměření“, resp. že „jde pouze o souhlas s použitím rohu plotu jako bodu pro zaměření“, přičemž Ing. J. J., úředně oprávněný zeměměřický inženýr, který je navíc „v příbuzenském poměru s paní Ing. L. S.“, je [v rozporu s § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1994 Sb.] „dostatečně nepoučil ani neinformoval o relevantních právních následcích takto uděleného souhlasu“. Žalobci jsou dále přesvědčeni, že byli postupem příslušného katastrálního úřadu „zbaveni vlastnického práva k části svého pozemku“. S provedením opravy dle takového podkladu (prohlášení o GPU s podpisy žalobců) proto žalobci nesouhlasí, dle žalobců se „průběh hranice v daném území neměnil od 19. století“, „ke změně nebyl důvod ani v tomto případě“, nebyla zde žádná chyba, a proto žalobci žádají, aby „došlo k navrácení hranic předmětného pozemku do původního stavu“. Dále žalobci „nesouhlasí s provedením změny výměry předmětného pozemku v jejich spoluvlastnictví“, neboť „přicházejí o 186 m2 původní výměry svého pozemku“. V této souvislosti žalobci poukázali na to, že byla překročena mezní odchylka ve smyslu § 37 odst. 2 katastrální vyhlášky, nadto průběh opravené hranice stavební parcely č. X a pozemkové parcely č. X v k. ú. X byl nesprávně „vyšetřen po stávajícím drátěném plotě“, ačkoliv „tento sloužil výhradně pro potřebu původního vlastníka, aniž by jakkoliv reflektoval hranice pozemku“. Konečně žalobci žalovanému vytkli i to, že „nebyli vyzváni k účasti na místním šetření“. Ze všech výše uvedených důvodů by dle žalobců mělo být žalobou napadené rozhodnutí zrušeno a věc by měla být vrácena žalovanému k dalšímu řízení. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě [jež není třeba podrobně rekapitulovat, neboť jeho obsah účastníci znají, nadto v řízení byl žalovaný úspěšný, přičemž v odůvodnění rozsudku je třeba vypořádat základní námitky toho účastníka, kterému soud za pravdu nedal; ostatně rozhodnutí soudu je primárně reakcí na žalobní námitky, teprve až v druhé řadě - a pouze tehdy, je-li to pro vyjasnění stěžejních otázek nezbytné - případně může reagovat i na vyjádření k žalobě (srov. shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2021, č. j. 10 Afs 405/2020 – 41, bod 9)] zdůraznil, že žalobci v žalobě pouze opakují námitky, které uplatnili již ve správním řízení a které byly žalovaným řádně vypořádány. Žalovaný proto setrval na závěrech obsažených v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, které je dle jeho názoru věcně správné a zákonné, a navrhl, aby soud žalobu zamítl. 4. Osoby zúčastněné na řízení se ztotožnily s procesním stanoviskem žalovaného. II. 5. Soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“) žalobou napadené rozhodnutí [přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§75 odst. 1 s. ř. s.)] a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 6. Předně soud připomíná, že ačkoliv je povinností orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit, nelze tuto povinnost interpretovat jako požadavek odpovědi na každou námitku, resp. argument. Rozsah reakce na konkrétní námitky je co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry (proto zpravidla postačuje, jsou-li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení), případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akceptací odpovědi implicitní - tzn., že na námitky lze reagovat i (např.) tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí orgán veřejné moci prezentuje od názoru žalobce odlišný názor, který zdůvodní tak, že toto zdůvodnění poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí [„není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ (nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68)]. Ostatně i Ústavní soud v případě, že námitky stěžovatelů nejsou způsobilé změnit výrok jeho rozhodnutí, tyto nevypořádává (srov. např. nález ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. II. ÚS 2029/08, bod 24), neboť si je plně vědom toho, že požadavky kladené na orgány veřejné moci – pokud jde o detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami adresátů jejich aktů – nesmí být přemrštěné. Jiný postup by ohrožoval funkčnost orgánů veřejné moci, především pak jejich schopnost efektivně (zejména v přiměřené době a v odpovídajícím rozsahu) plnit zákonem jim uložené úkoly (k tomu srov. i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2020, č. j. 9 As 413/2018 – 43, bod 21). Z výše uvedených důvodů proto např. soud není povinen reagovat na košatou a obsáhlou žalobu stejně košatým a obsáhlým rozsudkem (shodně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2015, č. j. 10 Afs 18/2015 – 48, bod 35, popř. rozsudky téhož soudu ze dne 5. 2. 2021, č. j. 5 As 140/2019 – 93, bod 41, a ze dne 5. 3. 2021, č. j. 5 As 267/2019 – 106, bod 66). Implicitně lze samozřejmě vypořádat i důkazní návrhy účastníků řízení (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. III. ÚS 35/19, bod 62, či rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2017, č. j. 9 Ads 225/2016 – 61, body 42 a 44, a ze dne 11. 7. 2019, č. j. 5 Ads 213/2018 – 25, bod 18). 7. Současně platí, že není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již jednou správně vyřčené, a proto bude soud tam, kde se se závěry správních orgánů shodne, na tyto odkazovat, event. je stručně shrne. Soud přitom není povinen hledat způsob pro alternativní a originální vyjádření závěrů, které již přesvědčivě vyslovily správní orgány (podobně srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2014, č. j. 6 As 54/2013 – 128, popř. rozsudek téhož soudu ze dne 4. 3. 2015, č. j. 6 As 72/2014 – 88), resp. soud není povinen vše znovu převyprávět „vlastními slovy“ (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. III. ÚS 1889/20). 8. Konečně je vhodné ve vztahu k samotnému soudnímu přezkumu dodat i to, že pojem „úplný přezkum“ (plná jurisdikce) není ani Evropským soudem pro lidská práva (srov. rozsudek ze dne 20. 10. 2015 ve věci č. 40378/10 – Fazia Ali proti Spojenému království) vykládán doslova a Evropský soud pro lidská práva se v zásadě spokojí, bude-li přezkum dostatečný (sufficient review). Je třeba též přihlédnout ke zvláštnostem řízení ve správním soudnictví, v rámci něhož může být skutkový přezkum v zásadě omezený a soudní orgán se může zaměřit spíše na přezkum předchozího řízení než na přijímání skutkových závěrů. Z článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod dle Evropského soudu pro lidská práva