3 Afs 348/2019 — Nejvyšší správní soud

52 Af 49/2021- 71 - text  11 52 Af 49/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a JUDr. Petry Venclové, Ph.D., v právní věci žalobce: M. K. zastoupená advokátem JUDr. Rudolfem Skoupým sídlem náměstí Míru 142/88, 568 02 Svitavy proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, IČ 70892822 sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2021, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím žalovaného uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku bylo k odvolání žalobkyně podle § 116 odst. 1 písm. a) zák. č. 280/2009 Sb., daňového řádu ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „daňový řád“) a podle zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů v znění účinném v rozhodné době (dále jen „zákon o daních z příjmů“) změněno rozhodnutí Finančního úřadu pro Pardubický kraj (dále jen „správce daně“), a to dodatečný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob č. j. X ze dne 19. 5. 2020 ve prospěch žalobkyně tak, že doměřená daň byla snížena na 2 769 070 Kč a vzniklá povinnost uhradit penále z doměřené daně podle § 251 odst. 1 písm. a) daňového řádu byla snížena na 553 814 Kč. 2. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného včasnou žalobou podanou podle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). 3. Žaloba obsahuje dva základní žalobní body. Předně žalobkyně namítala, že daňová kontrola na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období kalendářního roku 2014 nebyla zahájena až dne 7. 8. 2017, kdy došlo k formálnímu podpisu protokolu o zahájení daňové kontroly, nýbrž že daňová kontrola byla fakticky zahájena již před tímto datem faktickou činností správce daně, který prostřednictvím e-mailů požadoval po žalobkyni listiny potřebné pro vedení daňové kontroly na dani z příjmů fyzických osob za uvedené zdaňovací období. Žalobkyně v tomto ohledu odkázala na e-maily správce daně ze dne 23. 1. 2017 (seznam dokladů a písemností potřebných pro provedení kontroly daně z příjmů fyzických osob, DPH, silniční daně, daně ze závislé činnosti a srážkové daně za rok 2014) a ze dne 25. 4. 2017 (seznam dokladů a písemností potřebných k provedení kontroly na dani z příjmů fyzických osob, konkrétně doklady k přechodu z vedení daňové evidence na účetnictví v roce 2006 a doklady vztahující se k příjmům z prodeje nemovitosti). K tomu odkázala žalobkyně na rozsudek nadepsaného krajského soudu ze dne 19. 10. 2006, č. j. 52 Ca 7/2006-59, podle kterého výzva správce daně k předložení účetních a jiných dokladů je úkonem daně naplňujícím účel daňové kontroly a směřující k vyměření daně nebo k jejímu dodatečnému stanovení, na jehož základě lze považovat zahájení daňové kontroly za zákonné. Dále žalobkyně odkázala na e-mail ze dne 31. 3. 2017, v němž správce daně označil datum 2. 5. 2017 jako den, kdy bude zahájena daňová kontrola na Finančním úřadě ve Svitavách, budou převzaty doklady a bude sepsán protokol. V důsledku toho, že daňová kontrola byla dle žalobkyně fakticky zahájena nejpozději dne 2. 5. 2017, trvá žalobkyně na tom, že daň byla doměřena po uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně, když byla doměřena dne 19. 5. 2020. 4. Dále žalobkyně namítala, že jí nebyly uznány náklady spočívající v úhradě smluvní pokuty ve výši 11 900 000 Kč ze smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 10. 11. 2007 /dle čl. IV) písm. a), způsobila nemožnost uzavření kupní smlouvy/, kterou se zavázala k uzavření smlouvy o prodeji podniku společnosti KÖSSO s. r. o., sídlem Budějovická 1667/64, Praha 4, jíž je žalobkyně společníkem a jednatelem. Správce daně totiž nevzal za prokázané, že žalobkyně byla k úhradě smluvní pokuty skutečně povinna na základě porušení smluvní povinnosti po datu 31. 12. 2008. Žalovaný zdůraznil, že na faktuře č. X není uveden důvod uplatnění smluvní pokuty, není stanoveno konkrétní porušení povinnosti, není stanoven postup konkrétní výše smluvní pokuty. Nadto je na této faktuře uveden odkaz na smlouvu ze dne 31. 1. 2006, nikoli ze dne 10. 11. 2007. 5. Žalobkyně namítala, že kupní smlouva sice měla být uzavřena do konce roku 2008, dále však bylo dohodnuto, že pokud nedojde k uzavření smlouvy v tomto termínu, povinnost uzavřít kupní smlouvu zaniká na straně kupujícího uplynutím roku 2013. Dle žalobkyně tak kterákoli ze stran mohla až do konce roku 2013 požadovat uzavření předmětné kupní smlouvy o prodeji podniku. K tomu ještě žalobkyně uvedla, že následně uzavřená smlouva o nájmu části podniku ze dne 1. 12. 2013 v čl. 5 bod 8 uvádí, že dnem účinnosti této smlouvy, tj. dnem 31. 12. 2013, jsou ukončena veškerá smluvní ustanovení smlouvy o budoucí smlouvě o prodeji podniku. Avšak vzhledem k tomu, že smlouva o nájmu podniku byla zrušena dohodou o zrušení smlouvy o nájmu podniku ze dne 30. 12. 2013, smlouva o nájmu podniku nenabyla účinnosti a nedošlo tak ani ke zrušení smlouvy o smlouvě budoucí o prodeji podniku ze dne 10. 11. 2007. Budoucí kupující společnost KÖSSO s. r. o., přitom v čl. II. této dohody o zrušení smlouvy o nájmu podniku vyzval žalobkyni jako budoucího prodávajícího k naplnění smluvního ujednání s tím, že v opačném případě uplatní smluvní pokutu. Dle žalobkyně tak: „Budoucí kupující zde tedy vyzval budoucího prodávajícího k tomu, aby budoucího prodávající ještě ve lhůtě do konce r. 2013 vyzval budoucího kupujícího k uzavření vlastní kupní smlouvy.“ Žalobkyně tak dovozuje povinnost uhradit smluvní pokutu ze skutečnosti, že porušil a svoji povinnost vyzvat budoucího kupujícího k uzavření kupní smlouvy. Smluvní pokuta byla vyfakturována v roce 2014. Dle žalobkyně je zde třeba aplikovat zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník“), případně zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého dokonce ani není třeba zavinění žalobkyně, nýbrž postačí pouhé porušení povinnosti k tomu, aby byla žalobkyně povinna uhradit smluvní pokutu. K nedostatkům faktury žalobkyně uvedla, že se jednalo o překlep ve specifikaci smlouvy, formální nedostatek, přičemž o projevu vůle nebylo mezi stranami pochyb, je tedy třeba tento formální nedostatek vykládat podle § 266 odst. 1 obchodního zákoníku. Dále v této souvislosti odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 29 Odo 1335/2005, 32 Cdo 4725/2015, 29 Cdo 4786/2016). Ohledně výše smluvní pokuty pak žalobkyně zdůraznila, že obě smluvní strany znaly hodnotu podniku (prodej textilu - 100 mil. Kč), tudíž smluvní pokuta ve výši 11 900 000 Kč byla přiměřená zajišťovanému závazku. 6. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhovala zrušení žalovaného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. 7. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě setrval na skutkových zjištěních a na právním zhodnocení věci, jak je prezentoval v žalobou napadeném rozhodnutí, a navrhl zamítnutí žaloby. 8. Krajský soud v řízení vedeném podle ust. § 65 a násl. s. ř. s. přezkoumal žalované rozhodnutí v mezích žalobních bodů, přičemž bez veřejného projednání věci (§ 51 odst. 1 s. ř. s.) dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 9. Předně krajský soud považuje za vhodné připomenout, že povinnost posoudit všechny žalobní námitky neznamená, že krajský soud je povinen reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvrátit, když jeho úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013-19, rozsudky NSS jsou dostupné na www.nssoud.cz). Nelze proto bez dalšího uzavřít, že absence odpovědi na ten či onen argument žalobce v odůvodnění žalovaného rozhodnutí (či rozhodnutí soudu) způsobuje nezákonnost rozhodnutí či dokonce jeho nepřezkoumatelnost. Takovýto přístup by totiž mohl vést zejména u velmi obsáhlých podání až k absurdním důsledkům a k porušení zásady efektivity a hospodárnosti řízení. Podstatné je, aby se správní soud vypořádal se všemi základními námitkami účastníka řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008 – 13). Krajský soud se v této věci po přezkoumání napadeného rozhodnutí ztotožnil s právním názorem žalovaného. 10. Nyní k samotnému soudnímu přezkumu. 11. Zahájení daňové kontroly je upraveno v § 87 odst. 1 daňového řádu (ve znění platném a účinném v rozhodné době): Daňová kontrola je zahájena prvním úkonem správce daně vůči daňovému subjektu, při kterém je vymezen předmět a rozsah daňové kontroly a při kterém správce daně začne zjišťovat daňové povinnosti nebo prověřovat tvrzení daňového subjektu nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně. 12. Z právní úpravy obsažené v § 87 odst. 1 daňového řádu vyplývá, že zahájení daňové kontroly je prvním úkonem správce daně, kterým tento jednoznačně vymezí předmět a rozsah daňové kontroly a začne zjišťovat daňové povinnosti nebo prověřovat daňová tvrzení nebo jiné rozhodné okolnosti pro stanovení daně. 13. V dané