8 As 169/2021 — Nejvyšší správní soud

30 A 4/2023- 44 - text  11 30 A 4/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Rutschem ve věci žalobce: M. K. zastoupen JUDr. Emilem Flegelem, advokátem se sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha proti žalovanému: Ředitel Agentury logistiky se sídlem Boleslavská 929, 250 02 Brandýs nad Labem – Stará Boleslav doručovací adresa: Legislativní a právní odbor Ministerstva obrany, Oddělení občanského a správního práva náměstí Svobody 471, 160 00 Praha 6 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. listopadu 2022, č. j. MO 430632/2022-551200, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. listopadu 2022, č. j. MO 430632/2022-551200, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 228 Kč, a to do deseti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Náčelník Centra zabezpečení munice Týniště nad Orlicí rozhodnutím ze dne 5. 9. 2022, č. j. MO 359497/2022-551230, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o silničním provozu“), a uložil mu správní trest pokuty ve výši 2 000 Kč. Dále správní orgán prvního stupně uložil žalobci zaplatit přestupkovým jednáním způsobenou škodu ve výši 107 484 Kč a nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný odvolání žalobce zamítnul a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. 2. Uvedeného přestupku se měl žalobce dopustit tím, že dne 26. 6. 2020 v 11:10 hodin jako řidič služebního motorového vozidla značky Tatra 815 6×6 CAS VPZ 467-06-98 při průjezdu levotočivou zatáčkou sjel s vozidlem do pravého nezpevněného příkopu a došlo k převrácení vozidla, čímž porušil ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) a § 18 odst. 1) zákona o silničním provozu tím, že se nevěnoval plně řízení vozidla a nesledoval situaci v provozu na pozemní komunikaci a nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; dále na základě téhož ustanovení smí řidič jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled. II. Obsah žaloby 3. Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil včasně podanou žalobou. V té nejprve odcitoval své písemné vyjádření k podkladům pro prvoinstanční rozhodnutí ze dne 18. 7. 2022, v němž mimo jiné uvedl, že svědci vyslechnutí při ústním jednání nebyli správním orgánem ztotožněni. Následně poukázal na ustanovení § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „správní řád“), neboť měl za to, že prvoinstanční ani žalobou napadené rozhodnutí neobsahuje vypořádání se s tímto jeho vyjádřením. To podle něj samo o sobě zakládalo důvod pro zrušení obou rozhodnutí. 4. V dalším žalobním bodě pak žalobce opět cituje, tentokrát ze svého nedatovaného doplnění odvolání proti prvoinstančnímu správnímu rozhodnutí, které bylo žalovanému doručeno dne 20. 10. 2022. Uvedenou citací žalobce poukazoval na to, že mu správní orgány kladly za vinu porušení ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) a § 18 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích jakožto celku, tedy že se nevěnoval plně řízení vozidla a nesledoval situaci v provozu na pozemní komunikaci a nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; dále na základě téhož ustanovení smí řidič jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled. Podle žalobce není zřejmé, kterou z vyjmenovaných povinností porušil. 5. Dle jeho názoru žalovaný dovodil porušení povinností pouze z faktu, že došlo k dopravní nehodě a nijak se nevypořádal s jeho námitkou nesrozumitelnosti výroku rozhodnutí. Následně odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se nesrozumitelnosti rozhodnutí spočívající ve vnitřní rozpornosti výroku a odůvodnění. 6. Žalobce také namítal nevypořádání námitky ohledně stanovení výše škody, kterou má uhradit. Zmínil zejména, že do celkové výše škody zahrnuly správní orgány mimo jiné náklady na vyhotovení znaleckého posudku. Podle žalobce ale náklady na vyhotovení posudku nejsou škodou, ale nákladem řízení ve smyslu ustanovení § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále také jen „přestupkový zákon“). Pokud byl v řízení přibrán znalec, měla by podle žalobce povinnost nahradit náklady být uložena formou paušální částky, podle něj zákon neumožňuje uložit obviněnému uhradit skutečné náklady na vypracování posudku. 7. K tomu také poznamenal, že v napadeném rozhodnutí nebyla vypořádána námitka, že výše náhrady škody nesmí u vojáka přesáhnout čtyřapůlnásobek jeho průměrného služebního platu. To správní orgány podle žalobce v daném případě nijak nezkoumaly. 8. V dalším žalobním bodě žalobce napadal revizní znalecký posudek a okolnosti ustanovení znalce. Nejdříve uvedl, že mu nebylo umožněno ustanovenému znalci klást otázky, na což má dle ustanovení § 82 odst. 3 přestupkového zákona právo. Správní orgán prvního stupně nejen že navržený důkaz neprovedl, ale jeho neprovedení ani nijak neodůvodnil. Rovněž nebyla vypořádána námitka, že správní spis neobsahuje usnesení o ustanovení znalce. 9. Žalobce také uvedl, že ustanovený znalec Mgr. Ing. P. M. je bývalý příslušník Armády ČR (dále také jen „AČR“) a též kolega a kamarád oprávněné úřední osoby Ing. B. Jeho volba tak nebyla náhodná, ale jednalo se o účelovou volbu podjatého znalce, který půjde správnímu orgánu tak říkajíc „na ruku“. O přibrání znalce navíc nebyl žalobce vyrozuměn a o existenci znaleckého posudku se dozvěděl až po ústním jednání dne 30. 6. 2022. 10. Vůči samotnému vyhotovení znaleckého posudku žalobce namítal, že posudek byl zpracován k vozidlu, které od 18. 9. 2020 stálo na odstavné ploše v Kostelci nad Labem, nezapečetěné a nezajištěné proti manipulaci. Navíc s vozidlem manipulovali příslušníci z Týniště nad Orlicí, ve smyslu demontáže součástí vozidla dne 10. 11. 2021. Po zrušujícím rozsudku zdejšího soudu jeli příslušníci VHJ na rozkaz nadřízených namontovat součástky zpět. Tuto skutečnost žalobce zjistil až po vydání žalovaného rozhodnutí. 11. S ohledem na výše uvedené žalobce poté jako důkaz navrhnul, aby osoby, které s vozidlem manipulovaly, byly soudem předvolány k výslechu. 12. Žalobce poté shrnul, že vzhledem k manipulaci s vozidlem je revizní znalecký posudek důkazně bezcenný. 13. Dále žalobce poukázal na prohlášení prap. Z. S., který vozidlo ohledal na místě po nehodě a v písemnosti „předání věci (přestupku) s návrhem na odložení“ ze dne 30. 6. 2020 uvedl, že u vozidla nebyla funkční převodka řízení a že technická závada jako příčina dopravní nehody byla zjištěna. Uvedená skutečnost byla zmíněným příslušníkem policie zdokumentována na videozáznamu, na němž je podle žalobce popsaná závada viditelná pouhým okem. 14. K tomu ovšem správní orgány dle žalobce záměrně nepřihlížely, patrně proto, aby mohla být škoda na vozidle dána k úhradě žalobci, neboť prvoinstanční správní orgán svým zanedbáváním technického stavu vozidel mohl za nehodu především. V daném případě tak celý případ vyšetřoval a rozhodoval o něm právě ten, kdo je odpovědný za technicky nevyhovující stav vozidla. 15. Následně žalobce uvedl souhrn dalších skutečností. Nejprve to, že z protokolu STK vyplývá, že na vozidle byly vážné a nebezpečné závady na brzdách, šlo o nesouměrný brzdný účinek náprav vlivem ovality bubnů, což je závada, která podle žalobce nemohla vzniknout při nehodě, ale až po dlouhodobém používání. Dále uvedl, že znalci neprováděli zkoušku řízení vozidla za stejných podmínek, které panovaly v době nehody, zejména v nižší rychlosti do 20 km/h a s vozidlem odlehčeným nejméně o 10 tun. Dále žalobce uvedl, že dle tvrzení správních orgánů žalobce při nehodě vůbec nebrzdil, z fotodokumentace pořízené policií po nehodě je ale jasně patrná brzdná stopa, kterou vozidlo zanechalo na vozovce. Znalec P. podle žalobce nemohl na místě nehody stopu ohodnotit, neboť byl na místě nehody až několik měsíců poté. Navíc místo bylo po nehodě rekultivováno příslušníky VHJ Nový Ples. Podle vyšetřujícího policisty na místě nehody bylo vojenské policii nabídnuto přivolání znalce, což její příslušník odmítnul. Policista S., který byl na místě nehody, poté při výslechu uvedl, že po odtažení vozidla není možné toto vozidlo posuzovat, jelikož s ním bylo tímto způsobem manipulováno. 16. Na závěr žalobce uvedl, že v přestupkovém řízení se uplatňuje zásada presumpce neviny, zásada in dubio pro reo a zásada postihu za