7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

31 A 15/2022- 57 - text  17 31 A 15/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: P. T. zastoupen advokátem Mgr. Martinem Chludem sídlem Palackého tř. 802, 537 01 Chrudim proti žalované: Česká obchodní inspekce sídlem Štěpánská 796/44, 110 00 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 4. 2022, č. j. ČOI 53280/22/O100/Bal/Št, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 13. 4. 2022, č. j. ČOI 53280/22/O100/Bal/Št (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí Inspektorátu České obchodní inspekce Královéhradeckého a Pardubického (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 5. 11. 2021, č. j. ČOI 118773/21/2700 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), kterým byla žalobci uložena úhrnná pokuta ve výši 250 000 Kč pro porušení ust. § 8, § 10 odst. 1 písm. b) a § 14 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), pro porušení ust. § 9 odst. 2 zákona č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o posuzování shody“), pro porušení ust. § 13 odst. 9 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o technických požadavcích na výrobky“), pro porušení čl. 11 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/425, o osobních ochranných prostředcích a o zrušení směrnice Rady 89/686/EHS (dále jen „nařízení 2016/425“), a pro porušení ust. § 10 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“); zároveň byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1000 Kč. II. Obsah žaloby 2. Žalobce považuje napadené rozhodnutí v plném rozsahu za nezákonné z důvodů uvedených níže. 3. Žalobce jako první žalobní bod namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť správní orgán dle jeho mínění nepodložil logickým a právně bezvadným hodnocením důkazních prostředků svá tvrzení. Odůvodnění neosahuje logické části, ze kterých je možné zjistit, jakým způsobem došla žalovaná k závěrům, které konstatuje v napadeném rozhodnutí. Správní orgán tvrdí, že „porušení právních povinností považuje správní orgán za dostatečně prokázané“, ale nijak se nezabývá popisem úvahy či postupu, jak k takovému závěru došel. 4. Správní orgán dle žalovaného uložil neobvyklou a nepřiměřeně vysokou pokutu. Dle sdělení některých inspektorátů ČOI je pokuta za první porušení zákona či vyhlášky v podobných případech v průměru daném jejich regionální působností řádově nižší a správní orgán se v tomto případě hlouběji nezabýval odůvodněním, proč v daném případě tak vysokou pokutu uložil, respektive jeho úvahy jsou pouze kusým odkazem na blíže nespecifikovanou povahu popsané činnosti a její závažnost. Správní orgán, dle svého tvrzení, stanovil výši pokuty na základě odhadu majetkových poměrů žalobce, ale tento odhad nijak nespecifikoval ani nepopsal logický postup, jak k němu došel. 5. Správní orgán ve svém odůvodnění nijak nehodnotí přípisy, které byly zaslány v průběhu správního řízení a které se vyjadřovaly k okolnostem případu, a zcela je ignoruje, neboť byly položeny otázky zpochybňující jeho činnost, kvalitu a zákonnost provedené kontroly, stejně jako poukazují na celou řadu přímých pochybení pracovníků při místním šetření. 6. Druhým žalobním bodem žalobce je nesprávné a nezákonné hodnocení důkazů. Dle žalobce jsou zajištěné důkazní prostředky v případě rozhodnutí o padělání výrobků vykládány striktně ve prospěch závěrů České obchodní inspekce (dále též jen „ČOI“), když správní orgán sám sebe stanovuje do zákonem nedovolené pozice odborného znalce, který je oprávněn definovat padělek věci. Nepřípustný posudek o pravosti kontrolovaných věcí pak staví na absenci oněch věcí. Jeho závěry tak nelze již nikdy posoudit nebo nechat posoudit, neboť není co posuzovat. Důkazní prostředky správní orgán nemá k dispozici. Stejně tak další listinné dokumenty se opírají o závěry osob či společností, které je vydávají na základě neexistence možnosti se s hodnocenou věcí přímo seznámit a tuto zkoumat. Použití důkazního prostředku, na kterém nelze učinit znalecký posudek nebo s ním jinak dále nakládat nemůže být přípustné. Provedené důkazní prostředky snad mohou být dostačující v případech, kdy bez dalšího nelze jiné pořídit, zde však měl správní orgán k dispozici přímo kontrolované produkty, avšak nepovažoval za potřebné tyto zabavit namístě. Dle žalobce se tak lze domnívat, že správní orgán snad nespatřil důvody pro jejich zabavení a tyto pouze později fiktivně smyslel. 7. Správní orgán též odkazuje na absenci popisků a značení na kontrolovaných výrobcích, ale nijak nereaguje na vysvětlení takové absence žalobcem, které bylo podáno a jasně formulováno v přípisech, jež jsou obsaženy ve spisové dokumentaci. Uvedené jednání je v rozporu se závěry Nejvyššího správního soudu, který v rozsudku ze dne 20. 9. 2007, č. j. 7 As 11/2007 – 54 uvedl: „[h]odnocení důkazů podle vlastního uvážení správního je myšlenkovou úvahou, při které usuzující přijímá jedno tvrzení a odmítá jiné, přičemž se opírá o logické, systematické, historické, pravděpodobnostní, věrohodnostní atp. úsudky, které uvede v odůvodnění svého rozhodnutí. Takovým hodnocením však není, jestliže správní orgán jeden důkaz pouze přijal a protichůdný pouze jako nevěrohodný odmítl, aniž by vyložil, proč tak učinil, když navíc nevyužil možnosti provést ke sporné skutečnosti dostupné důkazy další.“ 8. Posledním žalobním bodem žalobce je nesprávný úřední postup. Správní orgán tvrdí, že jeho vlastní pochybení je chybou kontrolovaného, tj. žalobce. Správní orgán má pravomoci dané zákonem a vyhláškou a má tak dostatek prostředků pro zajišťování kontrolovaných věcí i kontaktování jiných orgánů, které mohou poskytnout součinnost při takové činnosti. Správní orgán nic z toho neučinil a místo toho tvrdí, že SMS zprávy uvedené ve správním spise jsou správnou a prokazatelnou formou komunikace a že nereagování na ně v nepředepsané lhůtě je snad přímo bráněním provedení kontroly či zadržením věci. Takové posouzení je však nelogické a zcela absurdní. 9. Žalobce dále tvrdí, že správní orgán I. stupně některé důkazy zajišťoval na osobní či jiná a nedefinovaná zařízení, přičemž nedoložil, jakým způsobem a dle jakého předpisu s pořízenými důkazy správně nakládal, respektive jak vznikly a zda jsou pravé. Správní orgán je při nakládání s důkazními prostředky vázán obdobnými pravidly nakládání s důkazními prostředky jako v trestním řízení a je nepřípustné, aby pořizoval důkazní prostředky na osobní či jiná nepopsaná a nedefinovaná zařízení a tyto zpracovával nepopsaným, nedokumentovaným a libovolným způsobem. 10. Dále žalobce k námitce nesprávného úředního postupu uvádí, že zplnomocněný zástupce kontrolované osoby se dostavil na inspektorát ČOI za účelem nahlédnutí do spisu, ovšem toto mu nebylo umožněno. Na dotazy ohledně detailů získání důkazních fotografických prostředků a nakládání s tímto důkazním materiálem před jeho uložením do spisu úřad nereagoval. Výše uvedeným správní orgán fakticky porušil právo žalobce na obhajobu. Toto jednání bylo již inspektorátu popsáno v podání vedeném ústředním inspektorátem pod č. j. ČOI 155081/21/O100. Jednání správního orgánu je zmatečné. Správní orgán si je vědom pochybení, kterých se v průběhu kontrolní činnosti dopustil prostřednictvím svých úředníků a místo zastavení řízení se snaží jednostranným hodnocením důkazních prostředků nebo jejich úplným ignorováním či fabulovanou existencí zastínit. Neobvykle vysoká pokuta je pak jistou formou zneužití moci správního orgánu, kterou se snaží na žalobce vyvinout tlak. 11. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované k žalobě 12. V úvodu svého vyjádření žalovaná uvádí, že námitky uvedené v podané žalobě jsou totožné s námitkami uplatněnými žalobcem v rámci odvolacího správního řízení, s nimiž se žalovaná v napadeném rozhodnutí již dostatečně zabývala a řádně vypořádala. 13. Žalovaná uvádí, že podkladem pro rozhodnutí, zda výrobky naplňují znaky zákonné definice padělku uvedené v ust. § 2 odst. 1 písm. n) bod 1. a 2. zákona o ochraně spotřebitele, je jednak fotodokumentace výrobků pořízená při kontrole a jednak jsou to protokoly o posouzení výrobků, které neodpovídají zvláštním právním předpisům, ze dne 3. 6. 2021, které vyhotovila školená pracovnice správního orgánu I. stupně specializující se na problematiku porušování práv duševního vlastnictví. Inspektoři provádějící tento typ kontrol jsou dlouhodobě školeni, a to ve spolupráci s majiteli a zástupci majitelů zaspaných ochranných známek