1 As 30/2004 — Nejvyšší správní soud

31 A 29/2021- 56 - text  15 31 A 29/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobkyně: OLVAN Náchod s. r. o., IČ 27464547 sídlo Běloveská 2013, 547 01 Náchod zastoupena advokátem JUDr. Ervínem Perthenem, MBA sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové proti žalované: Česká obchodní inspekce sídlem Štěpánská 796/44, 110 00 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 6. 2021, č. j. ČOI 76041/21/O100/2700/Ber/Št, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 10. 8. 2021 domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 4. 6. 2021, č. j. ČOI 76041/21/O100/2700/Ber/Št (dále jen „napadené rozhodnutí“), jakož i zrušení rozhodnutí předcházejícího. 2. Napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Inspektorátu České obchodní inspekce Královehradeckého a Pardubického kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 3. 2. 2021, č. j. ČOI 16331/21/2700 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 430 000 Kč pro porušení ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOS“), a tím naplnění skutkové podstaty přestupku podle ustanovení § 24 odst. 7 písm. a) ZOS, čehož se dopustila tím, že dne 14. 11. 2019 v uhelných skladech Olvan na adrese Běloveská 237, 547 01 Náchod, jako prodávající ve smyslu ust. § 2 odst. 1 písm. b) ZOS prodala spotřebiteli uhlí ořech 1 v ceně 3880 Kč/t v nesprávné deklarované hmotnosti 3,85 t místo správné hmotnosti 3,526 t (deklarovaná hmotnost nedodržena o 324 kg, tzn. finanční rozdíl 1257,12 Kč v neprospěch spotřebitele), a pro porušení ustanovení § 13 ZOS, a tím naplnění skutkové podstaty přestupku § 24 odst. 7 písm. l) ZOS, čehož se dopustila tím, že v blíže nezjištěné době, minimálně dne 14. 11. 2019, na internetových stránkách provozovaných žalobkyní, řádně neinformovala spotřebitele o podmínkách uplatnění práva z vadného plnění; zároveň jí byla uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1000 Kč. II. Obsah žaloby 3. Žalobkyně ve své včas podané žalobě nejprve předestřela průběh správního řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, a navrhla napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí (tj. prvostupňové rozhodnutí) zrušit, neboť jsou dle jejího mínění nesprávná a nezákonná. 4. V úvodu žalobkyně zmínila, že během celého správního řízení právně polemizovala se správními orgány v zásadě výlučně ohledně výše pokuty. Žaloba tak nemá za cíl zpochybňovat vinu žalobkyně, ale uložený trest z hlediska zákonnosti a přiměřenosti. 5. Prvním žalobním bodem je nezohlednění povahy činnosti žalobkyně jako okrajové. Dle názoru žalobkyně správní orgány nesprávně a nezákonně nepřihlédly ke skutečnosti, že prodej uhlí v rámci podnikatelské činnosti žalobkyně tvoří pouze okrajovou činnost – podíl paliv (uhlí a dřeva) na celkovém obratu žalobkyně činil pouze 2,9 %. Tato skutečnost je dle žalobkyně právně relevantní a mělo k ní být přihlédnuto v souladu s ustanovením § 37 písm. g) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“). Žalovaná však danou okolnost označila za irelevantní a při určení výměry trestu ji vůbec nezkoumala. Tímto se napadené rozhodnutí stalo nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, a to minimálně co do výměry trestu, a tak i výroku o trestu. 6. Dále žalobkyně namítala nesprávné posouzení intenzity porušení zákonné povinnosti a následného preventivního jednání žalobkyně. Mezi žalobkyní a správními orgány je rozdílný názor na to, zda relativní rozdíl ve výši cca 9 %, resp. jemu odpovídající absolutní rozdíl ve výši 1257,12 Kč (při účtované částce 14 938 Kč), přestavuje či nepředstavuje velmi výrazné finanční poškození spotřebitele, resp. zda je či není poškození spotřebitele, jak pokud jde o chybějící množství uhlí, tak pokud jde o jeho finanční vyjádření, v poměrech posuzované věci značné. Dle názoru žalobkyně akcentují správní orgány absolutní výši potenciální škody, naopak sama žalobkyně během správního řízení i v této žalobě vyjadřuje své přesvědčení, že by měla být uvažována také relativní výše škody oproti celkové hodnotě transakce, resp. kupní ceně. Dle názoru žalobkyně není částka ve výši cca 1250 Kč sama o sobě velmi výrazná ani značná, a to tím spíše v kontextu nákupu již v řádu desítek tisíc. Intenzita porušení zákonné povinnosti tak není z hlediska výše potenciální škody ani nízká, ani vysoká, a není tedy důvodu, aby byla hodnocena v neprospěch žalobkyně, jak nesprávně učinily správní orgány, ale samozřejmě ani v její prospěch. 7. V úzké souvislosti s intenzitou porušení zákonné povinnosti se má nepochybně přihlédnout i k následnému jednání pachatele jakožto k možné polehčující okolnosti. Zde žalobkyně dle jejího názoru v rámci možného následného jednání udělala maximum, co lze – co nejdříve pořídila a osadila novou váhu s automatickou činností, aby pro futuro v podstatě vyloučila možnost pochybení pracovníka při vážení uhlí. Vzhledem k prvopachatelství je dle žalobkyně namístě, aby toto následné jednání bylo posouzeno nikoliv pouze jako mírně polehčující okolnost, ale jako významnější polehčující okolnost, když více za dané situace (poté, co vyšlo pochybení najevo) učinit nemohla, toto činila dobrovolně a jako prvopachatel. Právě skutečnost, že tak činí prvopachatel, obecně nasvědčuje upřímné snaze kompenzovat (odčinit) zásah do zákonem chráněného zájmu; dle žalobkyně takto dochází k oslabení společenské škodlivosti. I proto by měla být represivní až retribuční funkce trestu upozaděna, nikoliv být akcentována, jak činily správní orgány, a naopak by měla být pečlivě uvažována preventivní funkce trestu s možností naplnění jejího účelu zejména ve smyslu speciální prevence. V rámci individualizace trestu tak správní orgány nepostupovaly správně a zákonně, pokud za daných okolností odmítly zohlednit, že při naplnění účelu trestu a tedy i při určení jeho výměry je nutno brát v potaz i speciální prevenci, která zejména u prvopachatelů může jakožto rozhodné hledisko převážit nad generální prevencí či ji přinejmenším rovnocenně konkurovat. 8. Žalobkyně dále namítla, že správní orgány vycházely z vlastní dosavadní správní praxe s výší pokut, která však nezakládá žádné legitimní očekávání ani správnost a legálnost postupu ohledně zcela zjevně nepřiměřeně vysoké výše ukládaných pokut. Žalobkyně se neztotožňuje s argumentací správních orgánů a jejich vlastní dosavadní rozhodovací praxí, v níž ukládaly obecně velmi vysoké pokuty. V tomto směru má žalobkyně pochybnost o aplikovatelnosti těchto rozhodnutí na posuzovanou věc, když v prvostupňovém ani napadeném rozhodnutí není kupř. uvedeno, jaká byla relativní výše odchylky/potenciální škody, zda se pachatelé následně snažili své jednání vhodně odčinit apod. 9. Dále má žalobkyně pochybnosti o tom, zda ukládání velmi vysokých pokut i prvopachatelům v obdobných případech vůbec může založit jakékoliv legitimní očekávání anebo správnost a legálnost postupu ohledně vysoké výše ukládaných pokut, dle názoru žalobkyně zjevně nepřiměřené. Přestože správní orgány mají správní diskreci ohledně výše ukládaných pokut, nemohou překročit její meze, a to ani skrze vlastní rozhodovací praxi, v níž správní diskreci případně překročily a uložily zjevně nepřiměřené pokuty. Pokuta by přitom měla být v dostatečné míře z hlediska její konkrétní výše odůvodněna, nemělo by se jednat o volnou úvahu správního orgánu – to by bylo v rozporu se zásadou individualizace trestu. V napadeném rozhodnutí ani jím potvrzeném prvostupňovém rozhodnutí však není přímým způsobem konkrétní výše ukládané pokuty blíže upřesněna – napadené rozhodnutí tento nedostatek pouze zdánlivě odstraňuje tím, že konkrétní výši pokuty odůvodňuje nepřímo přes odkazy na údajně obdobné případy. Prvostupňové i napadené rozhodnutí jsou tak nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů ve vztahu ke konkrétní výši pokuty. Mimo jiné i v důsledku toho, že správní orgány nedostály požadavkům na odůvodnění výměry trestu, uložily pokutu ve zjevně nepřiměřené výši. 10. Dále žalobkyně namítá, že správní orgány uložily trest, resp. pokutu, ve zjevně nepřiměřené výši, neboť pokuta, která byla napadeným rozhodnutím ve spojení s jím potvrzeným prvostupňovým rozhodnutím žalobkyni uložena, představuje cca 342násobek (při uložené pokutě 430 000 Kč) uvedeného potenciálního finančního poškození spotřebitele. To vše při relativním rozdílu ve výši cca 9 %, resp. jemu odpovídajícímu absolutnímu rozdílu ve výši 1257,12 Kč při účtované částce 14 938 Kč. Další, méně závažné porušení spočívající v nedostatcích v reklamačním řadu, nemůže dle žalobkyně takto zásadní nepoměr odůvodnit, tím spíše když sám odvolací správní orgán dosp