8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

31 Ad 1/2023- 56 - text  18 31 Ad 1/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobkyně: TEKIS s. r. o., IČO 28860896, sídlem Svinný 83, 583 01 Chotěboř zastoupená Mgr. Bohuslavem Novákem, advokátem se sídlem Sartoriova 26/9, 169 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na poříčním právu 1/ 376, 128 01 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. dubna 2021, č. j. MPSV-2020/12750-513/3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně působí jako zaměstnavatel osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce. Dne 29. 7. 2019 doručila Ministerstvu práce a sociálních věcí (dále jen „správní orgán prvního stupně“) žádost o odstranění tvrdosti zákona podle § 78a odst. 16 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), týkající se prominutí splnění podmínky bezdlužnosti pro účely poskytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce za 2. kalendářní čtvrtletí roku 2019 (dále jen „příspěvek“). Žalobkyně nesplnila podmínku bezdlužnosti, stanovenou v § 78a odst. 4 písm. b) zákona o zaměstnanosti, neboť k poslednímu dni příslušného kalendářního čtvrtletí (30. 6. 2019) měla u Finančního úřadu pro Kraj Vysočina evidován nedoplatek na dani z přidané hodnoty ve výši 51 931 Kč. Uvedený nedoplatek žalobkyně uhradila ve lhůtě stanovené zákonem o zaměstnanosti, a to do 15. dne kalendářního měsíce následujícího, tj. do 15. 7. 2019, neboť finančním úřadem bylo potvrzeno, že ke dni 8. 7. 2019 u žalobkyně neexistují žádné daňové nedoplatky vůči orgánům Finanční správy České republiky. 2. Správní orgán prvního stupně dospěl k závěru, že případ žalobkyně nelze považovat za výjimečný, neboť žalobkyně ve své žádosti ani v jejím doplnění neuvedla důvody, které by mohly být posouzeny jako případ zvláštního zřetele hodný, proto žalobkyni rozhodnutím ze dne 31. 12. 2020, č. j. MPSV-2019/156820-424/2, neprominul nesplnění podmínky bezdlužnosti pro účely poskytnutí příspěvku. Ministryně práce a sociálních věcí rozhodnutím ze dne 23. 4. 2021, č. j. MPSV-2020/12750-513/3 (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítla rozklad žalobkyně a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. 3. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), se žalobkyně domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. II. Žalobní argumentace 4. Žalobkyně úvodem své žaloby zdůraznila, že s dosažením bezdlužnosti u místně příslušného finančního úřadu se zpozdila o pouhý jeden den. Tento den přitom následoval bezprostředně po dvou dnech pracovního klidu. Celou situaci doprovázel nepředvídatelný postup finanční správy ohledně poskytnutých informací a zaúčtování předchozích plateb. Namítla, že správní orgány se ve svých rozhodnutích dostatečně nezabývaly důkazní situací a rozhodly, že odstranění tvrdosti zákona se nepřipouští pouze na základě argumentu, že žalobkyně o odstranění tvrdosti zákona již v minulosti žádala. 5. Konkrétní námitky žalobkyně rozdělila do následujících osmi okruhů: 1. Vada rozhodnutí v podobě argumentace žalovaného o (ne)výjimečnosti případu žalobkyně. 6. Vadu napadeného rozhodnutí žalobkyně spatřuje v tom, že důvod pro nepřiznání odstranění tvrdosti zákona se v podstatě výhradně opírá o stanovisko, že v případě její žádosti o odstranění tvrdosti zákona se jedná o opakovanou žádost a nikoliv výjimečnou záležitost. V tomto směru podotkla, že ustanovení § 78a odst. 16 zákona o zaměstnanosti nezná výraz „opakovaná žádost“, ale pracuje pouze s formulací „ve výjimečných případech hodných zvláštního zřetele“. Proto dle názoru žalobkyně nelze pouze z důvodu opakované žádosti konstatovat, že se nejedná o výjimečný případ hodný zvláštního zřetele, ale je třeba vyhodnotit i další důkazy a tvrzení, které žalobkyně ve správním řízení navrhla a tvrdila. Zároveň dle žalobkyně není z postoje žalovaného zřejmé, jaký časový odstup od předchozí žádosti o odstranění tvrdosti zákona by byl již akceptovatelný. 2. Nedošlo k provedení a vyhodnocení důkazů navrhovaných žalobkyní. 7. Dle žalobkyně nedošlo k provedení a vyhodnocení jí navržených důkazů. Během správního řízení požadovala prověření nestandardního chování Finančního úřadu pro Kraj Vysočina, když pracovnice správce daně poskytla žalobkyni informaci, že pokud by byla dlužná daň uhrazena v hotovosti v pokladně finančního úřadu, bylo by možné její zpětné zaúčtování, tedy ještě do června 2019, čímž by došlo ke splnění podmínky bezdlužnosti podle § 78a odst. 4 písm. b) zákona o zaměstnanosti. Žalobkyně zvolila úhradu transparentnějším bankovním převodem na účet, v důsledku čehož dle tvrzení finančního úřadu může být částka zaúčtována nejdříve ke dni připsání na účet správce daně. V takové situaci měl správní orgán dle žalobkyně provést důkazní šetření, které ovšem není obsahem spisu. Zároveň podotkla, že finanční úřad v této věci nevydal potvrzení o bezdlužnosti na základě všech daňových povinností žalobkyně, ale pouze na základě bezdlužnosti v odvodech daně z přidané hodnoty. V potvrzení tedy nezohledňuje případné přeplatky na jiných daních. Dále se podivila tomu, že potvrzení o bezdlužnosti je vydáváno na základě tvrzení daňového subjektu o dani, nikoliv na základě reálného stavu v den, kdy bylo toto posuzováno. V případě podání opravného daňového přiznání, by tato oprava nebyla do příslušného čtvrtletí započítána v rámci tvrzení bezdlužnosti, ačkoliv se tohoto čtvrtletí týká. U opravného daňového přiznání je platnost příslušných daňových dokladů tři roky, orgány finanční správy by tedy dle žalobkyně měly postupovat obdobným způsobem i s vydáváním potvrzení o bezdlužnosti. 3. Faktická nemožnost zákonným způsobem získat informace o splnění podmínky bezdlužnosti. 8. Žalobkyně vytkla právní úpravě faktickou nemožnost zákonným způsobem získat informace o splnění podmínky bezdlužnosti, která je nezbytná pro přiznání dotace na zaměstnávání osob se zdravotním postižením. V rámci stávající právní úpravy prokazování podmínek bezdlužnosti zákon stanovuje naprosto striktní podmínky pro (ne)přiznání příspěvku na zaměstnávání osob se zdravotním postižením, avšak současně neexistuje dostatečný postup ověření jejich splnění. Pokud poslední den čtvrtletí připadne na neděli, nelze nikterak ověřit, zda nedošlo například k zaúčtování nějakého penále nebo zda vlivem administrativní chyby nevznikl na straně daňového subjektu nedoplatek. Navíc není zřejmé, co je rozhodným okamžikem v den, který je rozhodný pro splnění podmínky bezdlužnosti – zda je to stav daňového účtu v 0:01 hodin, nebo naopak v 23:59 hodin. Jestliže poslední den čtvrtletí vznikne nedoplatek, není zřejmé, jakým způsobem bude finanční úřad postupovat, pokud v 0:01 hodin byl ještě subjekt daně bez daňových dluhů a ve 23:59 hodin již nikoliv. Žalobkyně zdůraznila, že v této oblasti sledování bezdlužnosti je chování státu (Finanční správy České republiky) nepředvídatelné, neboť jakákoliv splatnost daní, pokud připadá na nebankovní den, je posunuta na bezprostředně následující den. Žalobkyně tak má legitimní očekávání, že orgány Finanční správy České republiky budou postupovat v případě vydání potvrzení o bezdlužnosti analogicky a budou považovat podmínku bezdlužnosti za splněnou i v těch případech, kdy dojde k doplacení dluhu v následující pracovní den po nebankovním dnu. 4. Žalovaný měl zohlednit skutečnost, že sám v roce 2020 přehodnotil přístup k podmínce bezdlužnosti. 9. Žalovaný měl dle žalobkyně zohlednit skutečnost, že v roce 2020 přehodnotil svůj přístup k podmínce bezdlužnosti. Žalovaný v souvislosti s pandemickou situací v roce 2020 rozhodl o tzv. „generálním pardonu“ v rámci prokazování bezdlužnosti zaměstnavatelů působících na chráněném trhu práce v době nouzového stavu, přitom takový postup nemá oporu v zákoně a zároveň zakládá na nerovný přístup k těmto jednotlivým zaměstnavatelům, když v době, kdy od prosazování bezdlužnosti žalovaný upustil, zároveň zamítl návrh žalobkyně a v jejím případě na splnění podmínky bezdlužnosti trval. Odmítl tak žalobkyni přiznat stejné dobrodiní jako přiznal jiným subjektům, jejichž platební morálka byla nesrovnatelně horší než žalobkyně, a to pouze s odkazem, že nevčasné doložení bezdlužnosti žalobkyně se týkalo dřívějšího období. Nicméně žalovaným bylo rozhodováno ve stejné době, kdy již splnění podmínky bezdlužnosti po jiných subjektech nepožadoval. 5. Nepřiměřeně dlouhá doba rozhodování žalovaného a nedodržování lhůt podle správního řádu. 10. Žalobkyně upozornila na nepřiměřeně dlouhé rozhodování žalovaného a nedodržování správních lhůt v této věci, což ovlivnilo právní jistotu nejen žalobkyně, ale i jejích zaměstnanců (osob se zdravotním postižením). Dvě správní rozhodnutí si vyžádal