7 As 9/2009 — Nejvyšší správní soud

28 A 1/2024- 36 - text  8 28 A 1/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Konečnou ve věci žalobce: Mgr. O. H. proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2024, č. j. KUKHK-41823/DS/2023-3 DV, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a rozhodnutí správního orgánu 1. Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Hradci Králové dne 18. 1. 2024 domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Vrchlabí (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 27. 11. 2023, č. j. MUVR/46018/2023/SCHJI (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). 2. Napadené rozhodnutí změnilo výrok prvoinstančního rozhodnutí tak, že žalobce byl uznán vinným tím, že dne 2. 7. 2023 v 13:33 hodin na silnici č. II/295, poblíž domu č. p. XA, ve směru jízdy z obce Vrchlabí na obec Studenec, v obci Dolní Branná, okr. Trutnov, řídil osobní vozidlo tovární značky BMW, reg. zn. xxx (dále jen „předmětné vozidlo“), když jeho vozidlu byla silničním laserovým rychloměrem typu LTI 20/20 TruCAM II (dále jen „rychloměr“) naměřena rychlost 83 km/h, po zvážení odchylky měřícího zařízení ± 3 km/h, rychlost jízdy 80 km/h, čímž překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy vozidla v obci, která je zákonem stanovena na 50 km/h, o 30 km/h. 3. Tímto jednáním měl porušit § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), a spáchal tedy z nedbalosti přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 téhož zákona. Byla mu uložena pokuta ve výši 3.000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Ve zbytku bylo prvoinstanční rozhodnutí napadeným rozhodnutím potvrzeno. II. Shrnutí žalobních bodů a repliky žalobce na vyjádření žalovaného 4. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí a navrhl jeho zrušení, jakož i zrušení prvoinstančního rozhodnutí, neboť byl postupem správního orgánu I. stupně zkrácen na svých právech tím, že neuznal jeho omluvu z ústního jednání, a nebylo mu tak fakticky umožněno nahlédnout do spisu, následně se k věci vyjádřit, popřípadě navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení. 5. V odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí žalobce rozvedl, že se jednání nemohl účastnit pro svou jinou zákonnou povinnost [(§ 36 zákona č. 182/2006 Sb., úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „IZ“)], která nesnesla odkladu a svým významem přesahovala rozhodnutí o přestupku, a nešlo o výkon zaměstnání či podnikání, ale o výkon funkce insolvenčního správce, který je považován za výkon moci úřední. 6. Ke včasnosti omluvy žalobce dodal, že ji správnímu orgánu I. stupně odeslal bez zbytečného odkladu poté, co se o předmětném úkonu dozvěděl. Tvrzení, že se nejednalo o včasnou omluvu pouze z důvodu jejího vypravení pouhý jeden den před jednání, je čistě spekulativní a nemá oporu ve skutečném stavu věci a ani v žádném z dokumentů založených ve spise. Tím, že zaslal omluvu před uvedeným jednáním, tak nemohl doložit žádný protokol z jednání, že by se osobně předmětného jednání účastnil. Absurdní se žalobci jeví též argumentace žalovaného, že nedošlo ke kolizi dvou úředních zájmů, a to výkonu činnosti insolvenčního správce a projednání přestupku, když se projednání přestupku týkalo výhradně žalobce jako fyzické osoby. Podle žalovaného se tedy měl žalobce v jeden okamžik rozdvojit a jako fyzická osoba se účastnit jednání o přestupku a souběžně jako insolvenční správce se účastnit úkonu v insolvenčním řízení. 7. Žalobce namítl, že se jednalo se o první omluvu z prvního jednání ve věci, a jemu tak nebylo fakticky vůbec umožněno nahlédnout do spisu a následně se k věci vyjádřit, popřípadě navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení. 8. V replice k vyjádření žalovaného ze dne 17. 4. 2024 žalobce zdůraznil, že jako ohlášený společník insolvenčního správce je povinen jednat vždy osobně a nemůže se nechat zastoupit (§ 24 odst. 2 a § 40 odst. 1 IZ). V době nařízeného jednání se neúčastnil žádného soudního či jiného jednání, které by bylo jiným orgánem státní správy předem nařízeno, nemohl tak správnímu orgánu I. stupně předložit žádné předvolání či přizvání apod. Předání a prohlídka závodu dlužníka je úkon neformální, ale neodkladný a důležitý, neboť z pozice insolvenčního správce je povinen jednat s nejvyšší možnou péčí a snažit se maximalizovat zisk pro věřitele (§ 36 odst. 1 IZ). Pokud by žalobce dal přednost svému osobnímu zájmu, byl by pak věřitelům odpovědný za případnou škodu. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě ze dne 3. 4. 2024 shrnul průběh správního řízení a plně odkázal na napadené rozhodnutí, kde, jak uvedl, se věcí podrobně zabýval. 10. K neuznání omluvy žalobce z ústního jednání uvedl, že správní orgán má povinnost akceptovat omluvu, která je náležitá. To předpokládá její bezodkladnost, tak i relevanci důvodů, o něž se omluva opírá. Odkázal na konstantní judikaturu Ústavního soudu, např. nález ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 68/97, usnesení ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. II. ÚS 100/02. 11. Žalovaný konstatoval, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí zdůraznil, že posouzení, zda je omluva náležitá, spadá do diskreční pravomoci správních orgánů (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2008, č. j. 2 As 16/2008-41), a účastník řízení je proto povinen střežit svá práva a volit při komunikaci se správním orgánem takové prostředky, které eliminují možnosti jeho mylného vyhodnocení. 12. Dále žalovaná konstatoval, že omluvit se z ústního jednání lze jen ze závažných důvodů, jež jsou zpravidla povahy objektivní, neomluvitelné vůlí účastníka řízení. Takovým závažným důvodem je pracovní neschopnost uznaná lékařem, ošetřování člena rodiny, dovolená na zotavenou objednaná s časovým předstihem, událost rodinné povahy jako např. svatba, pohřeb, účast na jiném řízení před soudem či správním úřadem apod. Nelze za ně považovat výkon podnikání či zaměstnání, pracovní aktivity a soukromé aktivity. K tomu, aby bylo možné považovat omluvu za řádnou, musí obsahovat dostatečný podklad pro závěr, že uváděné důvody skutečně znemožňují účast na nařízeném jednání. 13. Den před nařízeným jednáním byla správnímu orgánu I. stupně doručena omluva žalobce z ústního jednání z důvodu kolize s výkonem činnosti insolvenčního správce. K ní byly připojeny dokumenty, že insolvenčním správcem dlužníka xxx., byla Městským soudem v Praze ustanovena xxx., jíž je žalobce jedním ze společníků. Nevyplynulo z nich však to, že by se žalobce skutečně osobně účastnil jakéhokoliv jiného jednání ve stanoveném termínu ústního jednání, a ani nebyl předložen žádný záznam o tom, že by byl k nějakému úřednímu jednání přizván. Takovou omluvu shledal správní orgán I. stupně jako nedostatečnou a provedl ústní jednání a výslech svědka v nepřítomnosti žalobce. 14. Žalovaný má za to, že k řízení přistoupil odpovědně a nezaujatě, posoudil všechny relevantní skutečnosti, včetně posouzení závažnosti jednání a důvodnosti uložené sankce. Napadené rozhodnutí označil za věcně správné a odpovídající zjištěným (a ničím nevyvráceným) skutečnostem. Navrhl proto žalobu jako nedůvodnou zamítnout. IV. Posouzení věci krajským soudem 15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body. Ve věci rozhodoval bez nařízení jednání postupem předvídaným v ustanovení § 51 s. ř. s. Po prostudování předloženého správního spisu dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům, přičemž žalobu důvodnou neshledal. Skutkové okolnosti 16. Z předloženého správního spisu vyplynulo, že žalobci bylo předvolání k ústnímu jednání nařízenému na den 21. 11. 2023 v 9:00 hod. doručeno prostřednictvím datové schránky dne 1. 11. 2023. V předvolání bylo uvedeno, že při ústním jednání bude proveden výslech svědka nstržm. F. Z.. Nad rámec obecného poučení byl žalobce poučen: „Nemůžete-li se dostavit z důležitého důvodu ve stanovenou dobu, sdělte tuto skutečnost bezodkladně písemně, osobně, popřípadě telefonicky na shora uvedené telefonní číslo, abychom s Vámi mohli domluvit náhradní termín. Omluvit se z povinnosti dostavit se na předvolání lze jen ze závažných důvodů, jež jsou zpravidla neovlivnitelné vůlí účastníka řízení. Za závažné důvody nelze považovat výkon podnikání či zaměstnání, pracovní a jiné soukromé aktivity. Důvody omluvy je nutn