6 Ads 23/2011 — Nejvyšší správní soud

31 A 28/2024- 59 - text  9 31 A 28/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Ondřeje Bartoše ve věci žalobkyně: A. D. žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2024, č. j. KUKHK-15939/ZP/2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Ve dnech 17. a 18. 8. 2023 proběhla v místě bydliště žalobkyně domovní prohlídka v rámci trestního řízení vedeného ve věci podezření z chovu zvířat v nevhodných podmínkách. Souběžně v místě bydliště žalobkyně provedla Krajská veterinární správa Státní veterinární správy pro Královéhradecký kraj (dále jen „KVS“) dne 17. 8. 2023 předem neohlášenou kontrolu chovu psů, koček, koní, koz a drůbeže, přičemž byl na tomto místě zjištěn chov zvířat v nevhodných podmínkách. KVS zároveň navrhla dle § 28a odst. 1 písm. a) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon na ochranu zvířat“), zvláštní opatření, a to umístění vyjmenovaných týraných psů, koček, koní, koz, beranů a drůbeže do náhradní péče, a to bezodkladně vzhledem ke zjištěným podmínkám. 2. Rozhodnutím ze dne 5. 4. 2024, č. j. MUDK-OŽP/6191-2024/kl 20753-2023, Městský úřad Dvůr Králové nad Labem (dále jen „správní orgán prvního stupně“) nařídil umístění zvířat žalobkyně do předběžné náhradní péče dle ust. § 28c odst. 1 zákona na ochranu zvířat. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Shrnutí žalobní argumentace Neustanovení opatrovníka žalobkyně v době, kdy byla proti její vůli odvezena rychlou záchrannou službou do Psychiatrické nemocnice Kosmonosy. 3. V prvé řadě žalobkyně uvedla, že v době od 17. 8. 2023 9:00 hodin do 18. 8. 2023 19:05 hodin probíhala v místě jejího bydliště domovní prohlídka, v jejímž rámci došlo dne 17. 8. 2023 k ústnímu vyhlášení nařízení umístění týraných zvířat do předběžné péče. Dne 17. 8. 2023 však byla po zahájení domovní prohlídky žalobkyně proti její vůli převezena do psychiatrické nemocnice, kde byla držena až do skončení domovní prohlídky. Žalobkyně v této souvislosti namítla, že v řízení před správním orgánem prvního stupně jí nebyl ustanoven opatrovník, ačkoli zde byly indicie naznačující přechodnou duševní poruchu. V důsledku této skutečnosti žalobkyně nemohla uplatňovat svá práva v rámci probíhající domovní prohlídky, která však mají podstatný význam pro další navazující správní řízení, které vyústilo v rozhodnutí prvostupňové i napadené rozhodnutí. Ačkoliv se formálně jednalo o domovní prohlídku prováděnou podle trestního řádu, nelze podle ní pominout, že již v tuto dobu probíhalo vůči žalobkyni předmětné správní řízení, když na místě byla přítomna mj. úřední osoba správního orgánu prvního stupně. Vůči žalobkyni tedy již od počátku probíhaly úkony správního řízení. Poukázala na znění § 32 odst. 2 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), který stanoví, že v případě, kdy jde o duševní poruchu dočasného charakteru, která brání účastníku samostatně v řízení jednat a je-li to nezbytné k ochraně jeho práv, měl by správní orgán ustanovit opatrovníka na základě odborného lékařského posudku. Dále poukázala na rozsudky správních soudů (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2011, č. j. 6 Ads 23/2011-60, a ze dne 16. 4. 2021, č. j. 1 Azs 402/2020-39, dále rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2020, č. j. 18 Az 22/2020-24), z nichž dle ní vyplývá, že pokud ve správním řízení existují důvodné pochybnosti (indicie) o tom, zda účastník netrpí přechodnou duševní poruchou, může správní orgán buď přistoupit k zadání odborného lékařského posudku nebo v odůvodnění svého rozhodnutí zahrnout správní úvahu o tom, že ustanovení opatrovníka není k hájení práv účastníka v řízení nezbytné. Taková úvaha správního orgánu však v průběhu správních řízení před prvostupňovým správním orgánem i v rámci řízení před žalovaným nebyla projevena a její absence dle žalobkyně zakládá nesprávný postup správního orgánu, který ji zkrátil na jejích právech. Nevypořádání se s námitkami žalobkyně ze strany žalovaného. 4. Žalobkyně dále uvedla, že v rámci řízení před správními orgány namítala neprůkaznost odborných zjištění týkajících se jednotlivých předběžně zajišťovaných zvířat, když na místě samém nedocházelo za její přítomnosti k téměř žádnému odbornému vyšetření, což mělo trvat i za přítomnosti svědka P. H., který byl po odvozu žalobkyně do psychiatrické nemocnice domovní prohlídce s časovým odstupem přítomen. Žalovaný se s touto namítanou skutečností vypořádal tak, že „zvířata byla posouzena pracovníky krajské veterinární správy dne 17. 8. 2023 při kontrolním šetření a na základě této kontroly krajská veterinární správa vydala odborné vyjádření s podnětem na umístění týraných psů, koček, koní, koz a ovcí do náhradní péče s tím, že seznam je přílohou odborného vyjádření.“ Dle žalobkyně tím nebyla namítaná odbornost jednotlivých osob, které měly provádět vyšetření zvířat, žalovaným vypořádána. Dle ní není ani patrné, jaké osoby měly provádět vyšetření psů a koček. Pakliže se jednalo o blíže neupřesněného soukromého veterinárního lékaře, který fakticky prováděl úkony správního řízení, žalobkyně nemohla ani namítat např. jeho podjatost. Pakliže nebyly poznatky o jednotlivých zvířatech k dispozici v době vydání prvního již zrušeného rozhodnutí, nelze u dodatečně sepsaných poznatků při množství odebraných zvířat předpokládat jakoukoliv větší validitu. Tento písemný podklad, který by měl poskytovat objektivní náhled na skutečnosti, které by měly zakládat vyšší míru podezření, že žalobkyně měla každé jednotlivé zvíře týrat, mohl být do správního spisu založen nejdříve po dni 22. 11. 2023, kdy byly vyhotoveny listiny KVS nazvané jako „Odborné vyjádření orgánu veterinární správy ve věci – A. D.“. Vydání jediného písemného podkladu týkajícího se stavu konkrétních jednotlivých zvířat bylo vydáno s odstupem více než 3 měsíců po okamžiku, který je rozhodný pro posouzení stavu zvířat, tj. po dni, kdy byla zvířata kontrolována. V této souvislosti zmínila, že jiné odborné vyjádření, nežli odborné vyjádření KVS, ani není ve správním řízení k dispozici, a to i přesto, že kočky a psi ani nebyli posuzováni pracovníky KVS, ale soukromou veterinární lékařkou, jejíž jakákoliv zpráva není ve správním řízení vůbec k dispozici. Dodala, že podle § 143 odst. 2 správního řádu je předpokladem uložení povinnosti na místě řádné zjištění stavu věci. 5. Žalovaný se nevypořádal ani s její námitkou, že zdravotní stav jednotlivých zvířat nebyl řádně zohledněn a subsumován pod příslušné právní normy. Žalobkyně uvedla, že od počátku řízení namítala, že chovaná zvířata pocházela z velkochovů (slepice) nebo byla zraněná (zejména kočky a psi). Správní orgán prvního stupně nereagoval na obsah jejího podání ze dne 4. 4. 2024, v němž se vyjadřovala k odebraným kočkám a žádala o odklad rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že žalobkyně může námitky uplatnit v řízení o náhradě nákladů za předběžnou náhradní péči, avšak nevypořádal se s námitkami týkajícími se zdravotního stavu zvířat. Žalobkyně tvrdí, že námitky nebyly řádně prozkoumány a zohledněny, což potvrzují konkrétní příklady nesrovnalostí ve veterinárních záznamech a záznamech depozit. 6. Žalovaný se rovněž nevypořádal s námitkami žalobkyně ze dne 30. 4. 2024, které upozorňovaly na nesrovnalosti v postupu MVDr. M. N.. Žalobkyně poukázala na logické nedostatky a vnitřní rozpory, kterými se měly správní orgány zabývat z úřední povinnosti za účelem zjištění objektivního stavu věci. Předběžná náhradní péče byla nařízena bez návrhu KVS (ten byl vypraven až následně), což je v rozporu se zákonem. Nepřiměřenost napadeného rozhodnutí z titulu zahrnutí všech zvířat tzv. „en bloc“ do napadeného rozhodnutí. 7. Dle žalobkyně je napadené rozhodnutí nepřiměřené, protože správní orgány nezvažovaly možnost ponechat některá zvířata v její péči. Uvedla, že ne všechna zvířata byla ve stejném zdravotním stavu. Namítla, že správní orgány nezkoumaly jednotlivé případy, ale rozhodly obecně tak, že žádné zvíře jí nelze ponechat. Žalobkyně přitom předložila důkazy o stavu chovných psů a další dokumenty, které dle jejího názoru potvrzují, že psi nebyli týráni. Nenaplnění předpokladu předvídaného v ust. § 28c odst. 1 zákona na ochranu zvířat. 8. Dle žalobkyně nelze vydat rozhodnutí o předběžné náhradní péči, protože nebyla splněna podmínka předvídaná v ust. § 28c odst. 1 zákona na ochranu zvířat (očekávání uložení propadnutí týraného zvířete, jeho zabrání nebo umístění do náhradní péče). Podle žalobkyně správní orgán nevede civilní spor a nemůže postupovat tak, aby vždy „usvědčil“ či „potrestal“ účastníka řízení. Správ