5 Afs 16/2023 — Nejvyšší správní soud

51 A 2/2024- 49 - text  9 51 A 2/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kűchlerovou, Ph.D. ve věci žalobce: J. B. zastoupen Mgr. Vojtěchem Jiránkem, advokátem sídlem Žižkova 498, 54101 Trutnov proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2024, č. j. MZP/2024/232/103, sp. zn. ZN/MZP/2023/232/228, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2024, č. j. MZP/2024/232/103, sp. zn. ZN/MZP/2023/232/228,se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů částku 9.800 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 12. 3. 2024 domáhal zrušení výše nadepsaného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí), kterým zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Správy krkonošského národního parku (dále jen „Správa“) ze dne 13. 11. 2023, č. j. KRNAP 10633/2023 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). 2. Prvoinstančním rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z porušení ustanovení § 17 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPK“), kterým měl z nevědomé nedbalosti spáchat přestupek podle § 87 odst. 3 písm. n) téhož zákona, a byla mu uložena pokuta ve výši 15.000 Kč a náhrada nákladů řízení. 3. Přestupku se měl žalobce dopustit tím, že se dne 6. 9. 2023 v 16:00 hod. pohyboval v klidovém území Krkonošského národního parku Hřebeny východních Krkonoš mimo značené cesty, v lokalitě Studniční hory, na Lavinovém svahu, k. ú. Pec pod Sněžkou. II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě a v replice k vyjádření žalovaného 4. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí. Žalobce má za to, že v rámci předcházejícího správního řízení nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, a napadené i prvoinstanční rozhodnutí tak byla vydána v rozporu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 5. Od počátku řízení žalobce poukazuje na to, že se pohyboval po žluté značené turistické cestě, aniž by kdekoliv na trase, kterou se žalobce pohyboval, byl správními orgány tvrzený zákaz vstupu vyznačen. V místě, kde se měl dle Správy pohybovat, tj. u odbočky na tzv. Vojenskou cestu, označení „dvěma vodorovnými červenými pruhy absentuje“. Žalobce tak nemohl vědět, kde se hranice klidového území nachází. V žádném právním předpisu není exaktně stanovena hranice klidového území, např. dle souřadnic GPS. Na tuto skutečnost žalobce upozorňoval již dne 6. 9. 2023, strážce přírody zaznamenal turistické značení na videu a sdělil mu, že toto turistické značení je neplatné. 6. Dle žalobce tak nemůžou být pravdivá tvrzení žalovaného, že si příslušných omezení mohl a měl být vědom a že se v případě žalobce jednalo o skutkový omyl. 7. Stejně tak ve vztahu k výši uložené pokuty není pravdivé, že by Správa nehodnotila skutečnost, zda žalobce měl či neměl doklady u sebe, ale pouze skutečnost, že se stráží přírody nespolupracoval. Ten opakovaně při komunikaci se stráží přírody uváděl své jméno, sám domluvil s Policií ČR způsob setkání tak, aby ta nebyla nucena zajíždět do daného místa. Žalobce se tak nevyhýbal ztotožnění. 8. Výše pokuty je podle žalobce nepřiměřená, ten se pěšky pohyboval po krátkou chvíli v místě, kam si myslel, že může, nepohyboval se mimo cestu, a ani netrhal žádné rostliny a ani je nijak neničil. 9. Navrhuje zrušit napadené rozhodnutí, případně úplně upustit od uložení pokuty či ji snížit na částku 1.000 Kč. 10. Žalobce ve své replice k vyjádření žalovaného uvedl, že žalovaný se ve svém vyjádření nijak nevyjadřuje k tomu, co namítá ve své žalobě, pouze cituje jednotlivá ustanovení zákona s tím, že je zřejmé, že žalovaný nepochopil, na co žalobce svými námitkami naráží. Hranici klidového území tak, jak je vymezena opatřením obecné povahy, není možné určit konkrétně. V terénu je pak tedy nutné tuto hranici vytyčit, aby se osoby, které se v daném místě pohybují, mohly orientovat a vědět, kde hranice začíná a končí. 11. Pokud by žalovaný věnoval dostatečnou pozornost videozáznamu, zjistil by, že v místě, kde byl žalobce konfrontován stráží přírody, jsou umístěny turistické značky, na které žalobce upozorňuje (v době 10:30 a 27:13 videozáznamu). Odpověď stráže přírody „ta značka není platná, rozhodující jsou mapy“ není pravdivé a odporuje znění ZOPK. III. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 9. 4. 2024 uvedl, že Klidové území Hřebeny východních Krkonoš (s označením KU02_KRNAP – Hřebeny východních Krkonoš) bylo vyhlášeno opatřením obecné povahy ze dne 21. 5. 2020, č. j. MZP/2020/620/905. Grafické znázornění klidového území je uvedeno v příloze č. 1 tohoto opatření. 13. Dále odkázal na § 17 odst. 1 a 2 ZOPK s tím, že klidová území byla vymezena s ohledem na v nich vyskytující se citlivé druhy živočichů a zranitelných ekosystémů. 14. Žalobce dle žalovaného připustil, že se uvedeného skutku dopustil, ale učinil tak nevědomě. Tato skutková podstata však nevyžaduje úmyslné zavinění. Tak, jak je zaznamenáno na videu pořízeném stráží přírody, několikrát zmínil, že má k dispozici pouze papírovou mapu. To však žalobce nezbavuje viny, když ten se pohyboval v místech vyznačených Správou jako klidové území, která jsou stanovena opatřením obecné povahy. 15. Podle žalovaného tak byl skutkový stav dostatečně zjištěn a prokázán. IV. Posouzení věci krajským soudem 16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu prvního s. ř. s. Věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání při splnění podmínek dle § 51 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., kdy shledal nepřezkoumatelnost napadeného i prvoinstančního rozhodnutí spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. Krajský soud přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body. Dospěl přitom k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. Skutkový stav 17. Správa dne 7. 9. 2023 obdržela od strážců přírody M. P. (X) a L. Š. (X) podnět k zahájení správního řízení, jeho součástí byl úřední záznam. Z něj vyplynulo, že dne 6. 9. 2023 při výkonu strážní služby v oblasti Luční a Studniční hory před 16:00 hod. spatřili z Modrého sedla z Letní cesty osobu pohybující se mimo značenou turistickou cestu v klidovém území v lokalitě Lavinového svahu v Modrém dole, muže ve věku cca 50 let. Po sdělení, že se nachází v klidovém území národního parku, mimo značenou turistickou cestu, odpověděl, že má starou turistickou mapu a toto místo je značeno jako cesta. Po opětovné výzvě k předložení dokladu totožnosti uvedl, že doklady u sebe nemá. Muž neakceptoval výzvu k setrvání na místě do příjezdu Policie ČR, sbalil si věci a odcházel směrem k památníku Obětem hor. Tam dále odbočil na Letní cestu a pokračoval směrem k Výrovce, kde odbočil směrem na Richtrovy boudy. Mezi Výrovkou a Richtrovými boudami byl muž - žalobce ztotožněn hlídkou PČR OOP Svoboda nad Úpou. Nesouhlasil s projednáním přestupku v příkazním řízení, z celého jednání byl pořízen videozáznam na služební kameru a dále na kameru Davida Papíka. 18. Z videozáznamu pořízeného M. P. soud mj. seznal, že žalobce dne 6. 9. 2023 v cca 16:00 seděl v klidovém území Hřebeny východních Krkonoš, v místě bývalé turistické trasy – Vojenské cesty, na souřadnicích GPS 50.723796 15.696888. Kolem místa, kde žalobce seděl, je patrný cca 1-1,5 metr široký travnatý pás, který je z obou stran lemován lány borůvčí. Poté, co žalobce stráž přírody upozornila na to, že se nachází v klidovém území mimo značenou trasu, uvedl, že si uvědomuje, že je v klidové zóně, nicméně si není vědom toho, že se nachází mimo značenou trasu, když výše se nachází žluté turistické značení, které je zaznamenáno na videu v čase 16:23:09, strážce přírody konstatoval, že „značka není platná, rozhodující jsou mapy“. 19. Dne 13. 9. 2023 vydala Správa příkaz, č. j. KRNAP 08721/2023, kterým žalobce uznala vinným z výše uvedeného přestupku, a to z vědomé nedbalosti. Proti němu žalobce v zákonné lhůtě podal odpor, ve kterém uvedl, že byl přesvědčen, že se v klidovém území pohyboval po značené cestě, tak jak mu povoloval návštěvní řád KRNAP. 20. Ve svém vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 31. 10. 2023 žalobce uvedl, že se pohyboval Modrým dolem směrem na Luční boudu. Ještě před cca třemi lety byla v letním období cesta jednoznačně označena jako uzavřená a využívaná jako tzv. zimní cesta, několik posledních let zde byla pouze info tabulka klidové zóny. Tuto změnu si žalobce vysvětlil jako snahu Správy odlehčit přetíženým turistickým trasám. Zmíněná trasa byla zřetelně značena a na několika místech v ní byla prořezána kleč a řez