4 As 241/2014 — Nejvyšší správní soud

52 A 66/2023- 38 - text  9 52 A 66/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Petry Venclové, Ph.D. a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry ve věci žalobkyně: I. F. zastoupená advokátem Mgr. Michalem Nerudou sídlem náměstí Čs. legií 500, 530 02 Pardubice proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, IČ 70892822 sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2023, č. j. X takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 1. 8. 2023, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám jejího právního zástupce Mgr. Michala Nerudy, advokáta, ve výši 9 800 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím Magistrátu města Pardubic, odboru životního prostředí, ze dne 27. 3. 2023, č. j. X (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“) byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle ust. § 27a odst. 1 písm. b) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání (dále jen „zákon na ochranu zvířat“). 2. Uvedeného přestupku se žalobkyně podle správního orgánu I. stupně dopustila tím, že v chovu psů reg. č. X v X, od přesněji nezjištěné doby do března 2019, chovala 145-150 psů v nevhodných podmínkách spočívajících v držení zvířat v prostorách jevících známky výrazného opotřebení, v kotcích podestlaných pilinami místy špinavými a v jednom místě mokrými, v chovných místnostech s extrémním zápachem po psí moči a výkalech a v chovných prostorech s výraznou prašností, dále dne 23. 10. 2018 byla voda v některých kotcích velmi zaprášená, špinavá a kalná; dále v kotcích VII. a I. u okna v hlavní chovné místnosti byli psi chováni na nedostatečné minimální použitelné ploše kotce (u štěňat od 8. týdnů do 6 měsíců byla pod 0,5 m2 na jednoho psa, v kotci VII. byla plocha 0,26 m2 na jednoho psa a v kotci I. u okna byla plocha 0,45 m2 na jednoho psa) a odstavená štěňata byla trvale držena v kotcích bez náležitého venčení, a to od odstavu do doby, než si je někdo koupí (i několik měsíců); dále štěňata v chovu nebyla dostatečně socializována, v chovu bylo zjištěno několik extrémně bázlivých štěňat a někteří dospělí psi nebyli navyklí na jakoukoliv manipulaci v důsledku zjevně nedostatečné individuální péče, a dále fena Kokina porodila štěňata ve dnech 13. 6. 2016, 8. 2. 2017, 28. 9. 2017 a 29. 4. 2018 (tj. 4× za 24 měsíců), a dále v jednom případě došlo k prodeji štěněte 48. den věku, tedy v rozporu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. c) bodů 1. a 3., § 4 odst. 1 písm. j), § 4 odst. 1 písm. k) a § 4 odst. 1 písm. w) ve spojení s § 12 odst. 1 a 2 a s § 7a zákona na ochranu zvířat ve spojení s ust. § 1 písm. e) a f) vyhlášky č. 21/2013 Sb., o stanovení podmínek při chovu psů a koček. 3. Žalovaný následně změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že ve výroku I. vypustil text: „s § 12 odst. 1 a 2 a“, neboť na zjištěná jednání dopadají konkrétní speciální skutkové podstaty, které mají před obecnou skutkovou podstatou uvedenou v ust. § 12 odst. 1 a 2 zákona na ochranu zvířat přednost. Ve zbytku žalovaný rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. 4. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného včasně podanou žalobou podle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), neboť má za to, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byla porušena její práva takovým způsobem, že to mělo za následek nezákonné rozhodnutí. 5. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že správní orgán I. stupně založil své rozhodnutí toliko na dvou odborných vyjádřeních. Žalobkyně přitom v řízení opakovaně poukazovala na znalecké posudky vypracované znaleckým ústavem - Českou zemědělskou univerzitou v Praze ze dnů 3. 5. 2019 a 1. 4. 2019, které podle ní vyvrací závěry zmíněných odborných vyjádření. Ze znaleckých posudků vyplývá, že chovaná štěňata jsou zcela socializovaná, welfare štěňat je vyhovující a rovněž vyhovující jsou i prostory chovu. Závěry odborných vyjádření jsou v rozporu nejen se znaleckými posudky, ale dokonce se zjištěními učiněnými během předchozích kontrol krajské veterinární správy (dále jen „KVS“). Žalobkyně v průběhu správního řízení oba znalecké posudky a protokoly o předchozích kontrolách označila jako důkaz a navrhla, aby si je správní orgány vyžádaly od KVS. Tak však v rozporu s ust. § 50 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) neučinily a rovněž v rozporu s ust. § 3 tohoto zákona neodůvodnily, proč jimi důkaz neprovedly. Žalobkyně tak navrhla, aby si tyto podklady vyžádal krajský soud a provedl je jako důkaz. 6. Žalobkyně poukázala na to, že v odborném vyjádření ze dne 23. 3. 2020, č. j. X, je uvedeno, že KVS obdržela pro účely vypracování tohoto odborného vyjádření spis Police ČR, č. j. X. KVS v tomto vyjádření mj. uvádí, že „[p]olicie ČR ze shromážděného spisového materiálu považuje za prokázané, že v chovu I. F. opakovaně docházelo k porušování veterinárního zákona a zákona č. 246/1992 Sb.“ Přes veškerou snahu žalobkyně se nepodařilo uvedený spis Policie ČR dohledat (její právní zástupce několikrát kontaktoval KVS, Policii ČR i samotný správní orgán). Žádný z uvedených orgánů však spis neměl. Žalobkyně se tak nemohla adekvátně vyjádřit k závěrům Police ČR a tím v podstatě ani k odbornému vyjádření č. j. X, neboť to je výlučně založeno na obsahu spisu Policie ČR. Odborná vyjádření KVS a následně i Ústřední veterinární správy (dále jen „ÚVS) tak vycházela z obsahu policejního spisu, který se „záhadně“ ztratil. 7. Dále žalobkyně odmítá, že prodala štěně v 48. den věku. KVS nijak nespecifikovala, o jaké štěně se mělo jednat a kdy a komu jej měla prodat. 8. Žalobkyně také zdůraznila, že podala námitky (na které současně odkazuje) k protokolu o kontrole č. X ze dne 30. 11. 2018, v nichž namítala, že kontrolní zjištění KVS neodpovídají skutečnosti. Poprvé až v souvislosti s kontrolními zjištěními ze dne 23. 10. 2018 započala KVS s tvrzením, že prostory jeví známky značného opotřebení, ačkoliv žádná z dosud provedených kontrol toto nikdy neshledala. Rovněž při minulých kontrolách bylo konstatováno, že prostředí chovu je čisté a suché, nebyl nikdy konstatován ani nedostatek vody. 9. Na závěr žalobkyně uvedla, že odborná vyjádření jsou úmyslně zpracována v její neprospěch, přičemž v průběhu řízení několikrát poukazovala na podjatost inspektorky MVDr. G. 10. Na základě výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby soud žalované rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na závěrech obsažených v odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť žalobní námitky jsou shodné s námitkami uvedenými v odvolání, s nimiž se již vypořádal. Ke znaleckým posudkům žalovaný uvedl, že žalobkyně zcela přehlíží, že se posudky vyjadřují k situaci v chovu ke dni 15. 3. 2019, tj. více než 5 měsíců po kontrole KVS a také v době, kdy v chovu došlo i k výraznému snížení počtu psů (40 dospělých psů a 30 štěňat, tj. poloviční počet, než byl při kontrole KVS v roce 2018). Znalecké posudky z roku 2019 tak nemohou zpochybnit závěry z kontrol KVS z předchozího roku. Oba znalecké posudky s předmětným přestupkem nesouvisí, a proto byly jako důkaz ve věci odmítnuty. Dále žalovaný doplnil, že žalovaný nemůže do přezkoumání závazného stanoviska zasahovat. Naopak je to ÚVS, kdo přezkoumává jak závěry KVS, tak i podklady, na základě kterých byly závěry KVS učiněny. 12. Krajský soud v řízení vedeném podle ust. § 65 a násl. s. ř. s. přezkoumal žalované rozhodnutí v mezích žalobních bodů, přičemž dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 13. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že správní orgán I. stupně obdržel dne 23. 3. 2020 podnět KVS k projednání výše uvedeného přestupku. Součástí tohoto podnětu byla dvě odborná vyjádření ze dne 23. 3. 2020, č. j. X a č. j. Y, která mají podle ust. § 24a odst. 5 zákona na ochranu zvířat ve znění účinném do dne 31. 1. 2021 povahu závazného stanoviska podle ust. § 149 správního řádu. Na základě těchto závazných stanovisek vydal správní orgán I. stupně dne 6. 8. 2020 příkaz, č. j. X, kterým uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle ust. § 27a odst. 1 písm. b) zákona na ochranu zvířat. Proti tomuto příkazu podala žalobkyně včasný odpor. 14. Po seznámení s podklady před vydáním rozhodnutí žalobkyně požádala o seznámení s obsahem policejního spisu vedeného pod č. X, který byl podkladem pro odborné vyjádření KVS ze dne 23. 3. 2020, č. j. Y. Její žádosti však nebylo vyhověno, neboť se tento spis nepodařilo dohledat. Správní orgán I. stupně dne 6. 8. 2021 řízení usnesením zastavil z důvodu důkazní nouze. Uvedl, že policejním spisem nedisponuje, nemůže proto tyto dokumenty zařadit do správního spisu a tedy ani s nimi žalobkyni seznámit. Policejní spis byl předán na KVS, která vypracovala výše zmíněná od