4 As 214/2019 — Nejvyšší správní soud

30 A 54/2025- 95 - text  13 30 A 54/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: M. K. zastoupen JUDr. Petrem Mjartanem, LL.M., advokátem se sídlem Gočárova třída 1620, Hradec Králové proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. srpna 2025, č. j. KUKHK-DS-2025-23991-2, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem ze dne 28. 5. 2025, č.j. MUDK-VÚP/47815-2015/foa13826-2025, kterým bylo v řízení zahájeném z moci úřední žalobci: 1. dle § 294 odst. 1 písm. a) zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), zakázáno pokračovat ve stavební činnosti (stavbě cesty) na pozemku p. č. XA v k. ú. XXX, obci XXX (dále také jen „Stavba“ nebo „Stavební záměr“), 2. dle § 294 odst. 1 písm. c) stavebního zákona mu bylo zakázáno užívání Stavebního záměru a 3. dle § 294 odst. 3 stavebního zákona mu bylo uloženo provést opatření, aby nemohl být Stavební záměr užíván třetími osobami, a toto rozhodnutí potvrdil. II. Obsah žaloby 2. V prvé žalobní námitce brojil žalobce proti vadám kontrolního protokolu a nevyřízení námitek proti němu. Uvedl, že v návaznosti na doručení rozhodnutí správního orgánu prvého stupně nejdříve podal dne 13. 6. 2025 své námitky proti protokolu o kontrole ze dne 28. 5. 2025, čj. MUDK-VÚP/47804-2025/foa8984-2025 (dále jen „Kontrolní protokol“), které nebyly před rozhodnutím řádně vypořádány. Námitky proti Kontrolnímu protokolu jsou přitom podstatné, neboť ten byl v zásadě jediným pokladem pro vydání rozhodnutí prvého stupně i napadeného rozhodnutí. To proto žalobce považuje za předčasné. Zopakoval, že na podaných námitkách proti Kontrolnímu protokolu nadále setrvává. 3. Ve druhé žalobní námitce nesouhlasil žalobce s rozsahem odvolacího přezkumu (koncentrace odvolacího řízení). S odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že nelze učinit závěr, zda odvolací správní orgán přihlížel k odvolacím námitkám, či nikoliv. Závěry žalovaného zároveň nejsou v souladu s ustanovením § 307 stavebního zákona. Pokud správní orgán odkazuje na ustanovení § 89 správního řádu, poté by se měl vypořádat s otázkou, zda vyžaduje veřejný zájem, aby byly námitky vypořádány. Také z rozhodnutí neplyne, že by žalobce byl o koncentraci poučen, a proto nelze, aby se jí odvolací správní orgán dovolával. S ohledem i na ustanovení § 307 stavebního zákona je však zřejmé, že by odvolací správní orgán měl v řízení zahájeném z úřední činnosti přihlížet k námitkám, které byly uplatněny v celém odvolacím řízení. Účastník řízení musí mít reálnou možnost k obraně, když v předmětném řízení bylo rozhodnutí orgánu prvého stupně prvním úkonem, tj. teprve v řízení o odvolání se dostalo žalobci možnosti uplatňovat své návrhy a tvrzení. 4. Třetí žalobní námitka se týkala subjektivních poznámek žalovaného a absence objektivního hodnocení důkazů. Žalobce má za to, že žalovaný hodnotil podklady jednostranně, tj. v rozporu s pravidly pro hodnocení důkazů dle správního řádu. Tento narativ může vyplývat i ze skutečnosti, že odvolací správní orgán prostřednictvím stejné osoby vydal i rozhodnutí ze dne 4. 3. 2025. čj. KUKHK–7280/DS/2025-2 (Ma), které se týkalo deklarace existence veřejně přístupné účelové komunikace na dotčených pozemcích. Z tohoto důvodu měla být vyloučena z rozhodování. Žalobce má za to, že názor žalovaného na osobu jeho advokáta, žalobce a na projednávanou věc, vede nejen k podjatosti správního orgánu, ale především k jeho nesprávným závěrům. 5. Dále žalobce žalovanému vytkl, že mu neumožnil se vyjádřit k podkladům pro žalované rozhodnutí (čtvrtá žalobní námitka). Zejména jej neseznámil s fotografií z aplikace mapy.com, kterou využil jako podklad pro své rozhodnutí. Žalobce tak nemohl uvést, že uvedený snímek dokládá, že pozemek byl v minulosti užíván motorovými vozidly v celém rozsahu. Na snímku je vidět motorové vozidlo využívající dotčený pozemek ke komunikační potřebě (na snímku ke stání). 6. V páté žalobní námitce se žalobce věnoval naplnění podmínky § 250 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, tedy nezbytnosti stavebního povolení ke Stavbě. Dle žalobce nejsou splněny předpoklady dle § 294 stavebního zákona, resp. není splněna podmínka § 250 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, aby bylo možné k činnosti tvrzené správními orgány vyžadovat stavební povolení. Námitka sestávala z několika dílčích bodů. 7. Rozhodnutí by mělo dle mínění žalobce předně řešit, zda Stavební záměr splňuje podmínky dle přílohy č. 1 ke stavebnímu zákonu nebo zda se jedná o změnu dle § 214 stavebního zákona. 8. Správní orgány se měly dále zabývat povahou úpravy, neboť z dosavadních zjištění nevyplývá, že by tvrzené práce, zejména na hranicích mezi pozemky p. č. XA, XB a XC, byly stavbou. 9. Nejméně část hranice pozemků p. č. XA a XD je dlouhodobě využívána ke komunikační potřebě sjezdu a parkování. V daném místě je zájem využívat nejen pozemek p. č. XA jako účelovou cestu, ale i část pozemku p. č. XD. Správní orgány měly vyzvat vlastníka pozemku p. č. XD, zda získal souhlas vlastníka pozemku p. č. XA a stavební povolení k vybudování komunikace přes pozemek p. č. XA. Komunikace na pozemku p. č. XD je veřejně přístupnou cestou zjevně sloužící k dopravní obslužnosti. 10. Žalobce dále uvedl, že na hranici pozemků p. č. XA, XB a XC byly prováděny práce na komunikaci již v dřívějším období, což dokládal fotozáznamy z videokamery. Stavební úřad v tomto směru řádně nevyhodnotil skutkový stav. 11. Úpravou povrchu nedošlo ke změně okolností, neboť dlouhodobě byly pozemky p. č. XA, XB a XC využívány ke komunikační potřebě a odstavování vozidel, což žalobce dokládal fotografiemi. Pozemek p. č. XA byl vymezen jako pozemek sloužící k vedení ostatní komunikace, a to nejen formálně, o čemž svědčí skutečnosti uvedené v katastru nemovitostí, územním plánu, ale také fakticky – pozemek je vyrovnaný a vede mezi stavbami v dobré dostupnosti. Po většině délky hranice s pozemky p. č. XD, XB a XC bylo možné jezdit a odstavovat vozidla kdykoliv, a také k tomuto účelu byla hranice využívána. 12. Dále žalobce namítl absenci veřejného zájmu. Ten musí orgány veřejné moci idenfitikovat a zdůvodnit jeho existenci. Veřejný zájem na stanovení zákazu a povinnosti týkající se drobné stavby musí být přiměřený. Povrchová úprava soukromé účelové cesty, a to na místě formálně a fakticky k tomu určeném, musí být proporcionální veřejnému zájmu. Pokud chtěly úřady chránit zeleň vybudovanou částečně na hranicích pozemků p. č. XD a XA, měly by se zabývat i skutečností, že zeleň byla vysazena bez souhlasu, a to na pozemku určeném dle veřejného seznamu (katastru nemovitostí) pro ostatní komunikace. 13. V šestém žalobním bodu žalobce namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Uvedl, že námitky proti Kontrolnímu protokolu jsou současně námitkami proti napadenému rozhodnutí, neboť to přebírá skutkový stav uvedený v Kontrolním protokolu (nemění jej a ani nedoplňuje). Rozhodnutí se sice formálně vypořádává s námitkami proti Kontrolnímu protokolu, ale nevyjadřuje se věcně, resp. nereaguje na podstatné námitky (nepřizvání nezúčastněné osoby ke kontrole, nepoužitelnost úředního záznamu Městské policie Dvůr Králové nad Labem, rozdíl mezi faktickým a evidovaným stavem dotčeného pozemku, nesprávné vyhodnocení obsahu rozhodnutí o deklaraci existence veřejně přístupné účelové komunikace, nesprávnost závěru, že se nejedná o udržovací práce, otázka (ne)podpisu žalobce na Kontrolním protokolu, nepřezkoumatelnost závěrů, že by žalobce mohl ve stavební činnosti pokračovat a že se nejedná o drobnou stavbu). 14. Žalobce shrnul, že se rozhodnutí žalovaného nevyjadřuje k jeho konkrétním výtkám vyplývajícím ze zákonných předpisů (kontrolního řádu a stavebního zákona) a jeho odůvodnění je zmatečné (nelze jednoduše zjistit, k jakým námitkám se vyjadřuje). Žalobce je proto považuje za nepřezkoumatelné a v rozporu s požadavky kladenými na obsah rozhodnutí. Rozhodnutí je dále vystavěno na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Jeho součástí by měla být i otázka proporcionality zásahu. 15. V poslední (sedmé) žalobní námitce nazvané „Ostatní vady“ žalobce konstatoval, že nedostatečně zjištěný skutkový stav vedl k situaci, že napadené rozhodnutí potvrzuje povinnosti v rozsahu pro celý pozemek p. č. XA, přestože je i z omezených podkladů zřejmé, že celý tento pozemek nebyl dotčen. Tento pozemek byl užíván ke komunikační potřebě. Z toho dovodil nejasnost a nevykonatelnost výroku prvoinstančního rozhodnutí, neboť není možné určit rozsah stavebních činností. Na základě nesprávně vyhodnoceného skutkového