7 As 43/2009 — Nejvyšší správní soud

30 A 73/2024- 86 - text  15 30 A 73/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Tomáše Blažka a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobců: a) Mgr. J. Č. b) O. Č. zastoupená obecným zmocněncem žalobcem a) c) Mgr. J. Č. d) H. Č. zastoupená obecným zmocněncem žalobcem c) proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2024, č. j. KUKHK-24087/KP/2024-10, a o návrhu na vyslovení nicotnosti výnosu Ministerstva kultury ČSR ze dne 21. 12. 1987, č. j. 16 417/87-VI/1, takto: I. Návrh na vyslovení nicotnosti výnosu Ministerstva kultury ČSR ze dne 21. 12. 1987, č. j. 16 417/87-VI/1, se odmítá. II. Žaloba se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Magistrát města Hradec Králové (dále jen „magistrát“) rozhodnutím ze dne 7. 6. 2024 posoudil záměr žalobců jako nepřípustný z hlediska zájmů památkové péče, a to v rámci řízení vedeného podle § 14 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále jen „památkový zákon“). Záměr spočíval v umístění fotovoltaických panelů na jihovýchodní části střechy domu na adrese Komenského č. p. XA, Hradec Králové, stojícího na pozemku parc. č. st. XB, k. ú. xx. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí magistrátu. 2. Uvedený dům se nachází na území Městské památkové rezervace Hradec Králové, prohlášené výnosem Ministerstva kultury ČSR ze dne 21. 12. 1987, č. j. 16 417/87-VI/1 (dále také „výnos ministerstva kultury“). Výnos Ministerstva kultury ČSR ze dne 21. 12. 1987, č. j. 16 417/87-VI/1, o prohlášení historických jader měst Kutné Hory, Českého Krumlova, Jindřichova Hradce, Slavonic, Tábora, Žatce, Hradce Králové, Jičína, Josefova, Litomyšle, Pardubic, Znojma, Nového Jičína, Olomouce, obce Kuks s přilehlým komplexem bývalého hospitálu a souborem plastik v Betlémě, souboru technických památek Stará huť v Josefském údolí u Olomučan a archeologických lokalit Libodřický mohylník, Slavníkovská Libice, Třísov, Tašovice, Bílina, České Lhotice, Staré Zámky u Líšně a Břeclav-Pohansko za památkové rezervace. Správní orgány shledaly, že záměr žalobců by představoval neproporcionální zásah do veřejného zájmu na památkové péči. Připustily, že výjimečně lze umístit fotovoltaické panely i na střechu domu, který se nachází v městské památkové rezervaci, nikoliv však v tomto konkrétním případě. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobci předně namítli, že napadené rozhodnutí je nicotné z důvodu „řetězení nicotnosti na sebe navazujících aktů“. Nicotným je totiž již výnos ministerstva kultury, který je právním základem pro veškerou argumentaci jak magistrátu, tak žalovaného. Hlavní problém žalobci spatřují v tom, že ministerstvo kultury nemělo kompetenci prohlašovat městská jádra za památkové rezervace. Podle zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, měl tuto pravomoc ministr kultury, a to ještě po dohodě s dalšími ústavními činiteli. Ministerstvo kultury je zmocněno prohlašovat městská jádra za památkové rezervace až za účinnosti památkového zákona, avšak výnos ministerstva kultury byl vydán ještě za účinnosti zákona o kulturních památkách. Podle žalobců byl postup ministerstva kultury zmatečný, postrádal zákonné zmocnění, a byl tak důvodem nicotnosti daného aktu aplikace práva. 4. Vedle toho se dle žalobců správní orgány dopustily také dalších pochybení, která sama o sobě způsobují nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobci podali žádost podle § 14 odst. 2 památkového zákona pod dojmem, že jim nic jiného nezbývá. Opakovaně byli zastrašováni hrozbou vysokých pokut, pokud by umístili fotovoltaické panely na střechu svého domu bez obdržení souhlasného závazného stanoviska. 5. Žalobci dále poukázali na nařízení Rady (EU) 2022/2577 Nařízení Rady (EU) 2022/2577 ze dne 22. prosince 2022, kterým se stanoví rámec pro urychlení zavádění energie z obnovitelných zdrojů. (dále jen „nařízení pro urychlení zavádění OZE“). Nařízení požívá vyšší právní síly než zákon. V preambuli nařízení jsou popsány závažné důvody, proč je v zájmu členských států přistoupit k zavádění energie z obnovitelných zdrojů, mezi které náleží také fotovoltaický panel. Správní orgány však dle žalobců ignorovaly zájem Evropské unie, české vlády i občanů ČR na podporu rozvoje obnovitelných zdrojů. 6. Správní orgány podle žalobců neprovedly řádný test proporcionality, ve kterém by objektivně posoudily střet zájmu na zachování střešní krajiny s dalšími zájmy. V testu proporcionality mělo být posouzeno minimálně pět střetů, a to střet práva na ochranu památek s právem na ochranu klimatu a životního prostředí, s právem na výrobu elektrické energie z obnovitelných zdrojů (kterému svědčí převažující veřejný zájem), s právem na život (které je při nedostatku energií v zimních měsících přímo ohroženo) a s právem na spravedlivý proces. 7. Žalobci se dovolávají také lhůty pro vydání rozhodnutí stanovené v čl. 4 odst. 3 nařízení pro urychlení zavádění OZE. Tuto lhůtu správní orgány dle žalobců nedodržely. Magistrát nejprve účelově vydal nezákonné rozhodnutí (které bylo následně zrušeno žalovaným), jen aby formálně dodržel uvedenou lhůtu. Nařízení však neobsahuje žádnou novou lhůtu pro nápravu nezákonného rozhodnutí, po nedodržení lhůty stanovené nařízením tak mělo být bez dalšího vydáno rozhodnutí ve formě osvědčení. 8. Závěrem žalobci uvedli, že správní orgány vedly celé řízení úmyslně manipulativně. V řízení sledovaly docílení co největších průtahů, používaly argumentaci založenou na existenci zmatečného výnosu ministerstva kultury, nerespektovaly právní úpravu obsaženou v nařízení pro urychlení zavádění OZE a zastrašovaly žalobce hrozbou pokut. V řízení dále nebyly provedeny žalobci navržené důkazy. 9. Z uvedených důvodů žalobci navrhli, aby krajský soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného i jemu předcházející rozhodnutí magistrátu a vrátil věc správnímu orgánu k vydání osvědčení o právu žalobců umístit na střechu svého domu sestavu fotovoltaických panelů. Zároveň žalobci navrhli, aby soud vyslovil nicotnost výnosu ministerstva kultury. 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že území historického jádra města Hradec Králové je kontinuálně památkově chráněno již od druhé poloviny 50. let 20. století. Výnos ministerstva kultury nahradil (a zrušil) starší právní akt zakotvující jeho ochranu formou památkové rezervace (obdobně jako u většiny dalších dotčených území). Podle názoru žalovaného se nejedná o nicotný akt. 11. Pokud jde o nařízení pro urychlení zavádění OZE, žalovaný nepopírá nutnost zohlednit veřejný zájem na ochraně klimatu a životního prostředí. Součástí našeho právního systému jsou ale také mezinárodní úmluvy zakotvující veřejný zájem na ochraně památkových hodnot, žalovaný tak byl povinen vážit oba tyto veřejné zájmy. Podle žalovaného magistrát zároveň respektoval lhůty pro vydání rozhodnutí v dané věci. Žalovaný zrušil první rozhodnutí magistrátu pro závažnou procesní vadu, v takovém případě počíná běžet nová lhůta pro vydání rozhodnutí správním orgánem prvního stupně. Žalobci v tomto novém řízení zúžili své podání na umístění 43 ks fotovoltaických panelů. Jejich původní záměr byl pojat šířeji a princip tzv. tichého souhlasu, upravený v čl. 4 odst. 3 nařízení pro urychlení zavádění OZE, na řízení zakončené prvním rozhodnutím magistrátu nedopadal. 12. K testu proporcionality žalovaný uvedl, že pečlivě poměřoval (stejně jako magistrát) oba veřejné zájmy, tedy zájem na ochraně památkových hodnot daného území a zájem na ochraně životního prostředí. Respektoval přitom relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu. K žalobci deklarovanému právu na život žalovaný upozornil, že magistrát navrhoval žalobcům jiné možnosti, jak zajistit ekonomický provoz jejich nemovitosti a zároveň neohrozit památkové hodnoty dané lokality. 13. Žalovaný odmítl, že by žalobci byli jakkoliv zastrašováni, či že by některý ze správních orgánů v řízení postupoval manipulativně. Žalovaný i magistrát zároveň řádně zdůvodnili neprovedení žalobci označených důkazů. 14. Žalovaný navrhl, aby krajský soud zamítl žalobu. III. Ústní jednání 15. Během jednání konaného dne 18. 3. 2025 žalobci uvedli, že je otázkou, zda vůbec v Hradci Králové existuje městská památková rezervace, respektive zda byla řádně vyhlášena. Pokud tomu tak bylo, pak je otázkou, kudy vede její hranice. Památková rezervace by měla zahrnovat historické jádro města, dům žalobců se však nachází mimo toto jádro. Žalobci také nesouhlasí s tím, že orgán památkové péče jim ultimativně určuje, zda vůbec mohou na střechu svého domu umístit fotovoltaické panely. Podle jejich názoru by měl mít spíše poradní roli. K závěru správních orgánů, že instalací fotovoltaických panelů na střechu jejich domu by došlo k narušení střešní krajiny v památkové rezervaci, žalobci uvedli, že tato střecha není s