7 As 73/2024 — Nejvyšší správní soud

30 A 74/2024- 83 - text  9 30 A 74/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobkyně: Obec Střezetice sídlem Střezetice 48, 503 12 zastoupena advokátem Mgr. Ondřejem Skálou sídlem Chmelova 357/II., 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové za účasti: Správa železnic, s. o. Oblastní ředitelství Hradec Králové sídlem U Fotochemy 259, 501 01 Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. září 2024, č. j. 25180/DS/2024-5 (Ma), takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 19. září. 2024, č. j. 25180/DS/2024-5 (Ma), se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 228 Kč, a to do 10 dnů ode dne právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně podala dne 18. 10. 2024 včasnou žalobu proti výše specifikovanému rozhodnutí žalovaného, a to ve smyslu § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Uváděným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové ze dne 29. 5. 2024, sp. zn. SZ MMHK/032811/2023 OD/Rou MMHK/272930/2024 (dále také jen „Rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). 2. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně bylo rozhodnuto k žádosti Správy železnic, s. o., tak, že železniční přejezd č. P5385 v km 9,174 na trati 1631 Hradec Králové – Ostroměř se podle § 37a odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), ruší. 3. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí správních orgánů obou stupňů z důvodů uvedených níže. II. Obsah žaloby 4. Žalobkyně rozčlenila svá žalobní tvrzení do 2 žalobních okruhů, které však de facto ve své podstatě míří do problematiky výkladu § 37a zákona o pozemních komunikacích ve smyslu toho, zda má při rušení přejezdu – a v té souvislosti zkoumání jiné vhodné trasy – onu „vhodnost“ alternativní trasy posuzovat příslušný silniční správní úřad, který řízení vede, či tuto „vhodnost“ alternativní trasy posuzuje výlučně Policie České republiky v závazném stanovisku vydávaném dle § 37a odst. 3 písm. a) zákona o pozemních komunikacích. Žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 4. 2024, č. j. 30 A 12/2024–55, kde zdejší soud v této souvislosti vyslovil závěr, že silniční správní úřad, který řízení o zrušení železničního přejezdu vede, je povinen zabývat se otázkou vhodnosti alternativní trasy, neboť dotčený orgán Policie České republiky (dále také jen „PČR“) může tuto otázku posuzovat pouze ve vztahu ke své působnosti. 5. V prvém žalobním okruhu namítala žalobkyně nepřezkoumatelnost rozhodnutí a věnovala se procesní stránce věci. 6. Napadané rozhodnutí dle jejího názoru není přezkoumatelné a řádně odůvodněné, neboť zcela postrádá vlastní správní úvahu a vypořádání se s jejími námitkami. Na tuto svou povinnost žalovaný (i správní orgán v první stupni) zcela rezignovali s tím, že vhodnost alternativní trasy neposuzují silniční správní úřady, ale posuzuje ji PČR svým závazným stanoviskem. Rozhodnutí postrádají vlastní úvahovou část, proč byl v daném případě přejezd zrušen (o vhodnosti trasy, apod.). Správní orgány se omezily pouze na obecné formální konstatování rušení přejezdu, popř. v omezené míře na zhodnocení existence (nikoli vhodnosti) jiné možnosti přejezdu ve vzdálenosti do 5 km, avšak zcela bez souvislostí a vlastního hodnocení. 7. Žalovaný (a stejně tak správní orgán prvního stupně) sice uvádí, že existuje alternativní trasa, nicméně žádným způsobem se nevypořádal s námitkami žalobkyně ohledně vytíženosti a nezabezpečení (nebezpečnosti) této alternativní trasy, specifiky místa, veřejného zájmu a přejezdu P5384. Dle žalobkyně nebylo záměrem zákonodárce, aby o rušení rozhodovala PČR na základě stanoviska, ale správní orgán. Pokud je „bez hodnocení“ převzato pouze závazné stanovisko, není by tím naplněn smysl a účel zákona, neboť by nedošlo k hodnocení dalších vlivů a zejména důkazů. 8. Pojem „vhodná trasa“ není možné vykládat pouze jako nejbližší trasa (nebo jakákoli trasa), neboť tento požadavek je vyjádřen již určením vzdálenosti, ale je nutné jej vykládat extensivně. Posouzení jiné vhodné trasy je nutné dle žalobkyně vykládat mimo jiné z hlediska bezpečnosti trasy, využití a účelu, místních poměrů, využití přejezdu, potřeb veřejnosti, s ohledem na stávající a budoucí provoz, parametry jiné vhodné trasy a s ohledem na majitele nemovitostí. 9. Ve druhém okruhu žalobních tvrzení žalobkyně namítala věcnou nesprávnost žalovaného rozhodnutí, nesprávné zjištění skutkového stavu a nesprávné právní posouzení. Dle jejího názoru došlo k nepřiměřenému zásahu do jejích práv, práv veřejnosti a vlastníků okolních pozemků. 10. V této části žaloby žalobkyně podrobně popsala rušený přejezd P5385 (dále také jen „Rušený přejezd“) a majetkové a dopravní poměry v jeho okolí. Podle ní by předně zrušením přejezdu došlo k znepřístupnění některých pozemků v k. ú. xx, neboť zmíněný přejezd slouží také k přejezdu zemědělských strojů. 11. Dále žalobkyně postrádá hodnocení důkazů o tom, že v rámci náhradního přejezdu P5384 (dále také jen „Náhradní přejezd“) bude zajištěna bezpečnost všem účastníkům silničního provozu (chodci, cyklisté), když je již v současné době zřejmé, že Náhradní přejezd pro absenci chodníku (část pozemní komunikace nebo samostatná pozemní komunikace, která slouží chodcům k přesunu po délce komunikace) nevyhovuje nejen jejich bezpečnosti, ale ani bezpečnosti železničního provozu. V případě zrušení přejezdu bude docházet ke zvýšenému zatížení nejen silnic III. třídy, ale také přilehlých místních a účelových komunikací v obci, a bude tedy docházet k jejich opotřebení (ničení), k jejich soustavnému znečišťování, prašnosti a tím bude docházet ke snížení kvality bydlení v jejich okolí, a s tímto žalobkyně zásadně nesouhlasí. Náhradní přejezd není dle ní dimenzován pro současný provoz individuální dopravou, nákladní dopravou a dopravou zemědělské techniky. 12. Účelová komunikace, která přechází přes Zrušený přejezd, byla vybudována žalobkyní a slouží pro chodce a cyklisty ke spojení mezi Střezeticemi a Dlouhými Dvory. Zrušením přejezdu P5385 tak správní orgán vrátí cyklisty a chodce (včetně dětí) zpět do nebezpečného provozu na silnici, kde nejsou chodníky a zpevněná krajnice. Účelovou komunikaci vedoucí přes Zrušený přejezd využívají ve velké míře nejen chodci, cyklisté, ale také je využívaná širokou veřejností k ostatním rekreačním účelům a turistice, zatímco silnice III/3255 vedoucí přes Náhradní přejezd slouží k silniční dopravě a není vybavena bezpečnými koridory pro chodce (chodníky) a cyklisty. Nejedná se tak o dvě srovnatelné komunikace, každá slouží převážně k jinému účelu a jiným potřebám majitelů pozemků. Pokud by došlo ke zrušení železničního přejezdu P5385, došlo by tímto bezpochyby k přerušení veřejné účelové komunikace, která pozbyde svého významu, a tím také k zmaření vynaložených finančních prostředků, které v souladu s územně plánovací dokumentací žalobkyně vynaložila ve veřejném zájmu na její vybudování. 13. Dle názoru žalobkyně žalovaný také nesprávně vyhodnotil obsah závazného stanoviska Policie ČR, která se za zachování Zrušeného přejezdu přimlouvala, její stanovisko k jeho zrušení tak materiálně není souhlasné. Navíc Policie ČR neprověřovala existenci vhodné alternativní trasy, ale pouze existenci alternativní trasy. 14. Závěrem žalobkyně připomněla, že v nedávné doby byl v dané lokalitě zrušen rovněž přejezd P5383. Ze tří přejezdů tak má zbýt pouze jeden. Náhradní přejezd navíc v současné době není vybaven vyšším stupněm zabezpečení, k tomu má dojít až v budoucnu. III. Vyjádření žalovaného k žalobě a vyjádření osoby zúčastněné na řízení, replika žalobkyně 15. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil stručně ve svém vyjádření ze dne 4. 11. 2024 tak, že se jedná o pokračování názorové polemiky, zda při postupu dle § 37a zákona o pozemních komunikacích je nebo není povinností silničního správního úřadu provádět posouzení vhodnosti trasy, která má být užívána coby alternativa v případě zrušení železničního přejezdu. Není mu zřejmé, z čeho žalobkyně dovozuje závěr, že by se měl silniční správní úřad jí tvrzenými skutečnostmi zabývat. Připomněl, že žalobkyní citovaný rozsudek zdejšího soudu byl napaden kasační stížností žalovaného, o které Nejvyšší správní soud dosud nerozhodl. 16. Vyjádření ve věci podala také osoba zúčastněná na řízení – Správa železnic, s.o. Žaloba je dle jejího názoru soubor ničím nepodložených tvrzení a subjektivních názorů žalobkyně. Ta také zcela účelově