31 A 31/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

31 A 31/2025- 65 - text 11 31 A 31/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci v Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Magdaleny Ježkové, soudce Mgr. Ondřeje Bartoše a soudkyně JUDr. Ivony Šubrtové ve věci navrhovatelky: TEXTONNIA CZECH, spol. s r. o., IČ 642 56 481 se sídlem Kostelecká 416, 549 31 Hronov proti odpůrci: Město Hronov se sídlem náměstí Československé armády 5, 549 31 Hronov zastoupenému Mgr. et Mgr. Michalem Bouškou, advokátem se sídlem Teplého 2786, 530 02 Pardubice o návrhu na vyslovení nicotnosti, příp. zrušení opatření obecné povahy ze dne 26. 6. 2024, č. 1/2024, o stanovení místního koeficientu pro výpočet daně z nemovitých věcí pro vymezené nemovité věci na území obce, takto: I. Návrh se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Navrhovatelka se návrhem, podaným ke krajskému soudu dne 17. 6. 2025, domáhala vyslovení nicotnosti, resp. zrušení opatření obecné povahy, které vydal odpůrce dne 26. 6. 2024 pod č. j. 1/2024 (vyvěšeno na úřední desku dne 27. 6. 2024). Tímto opatřením odpůrce – ve smyslu § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění zákona č. 349/2023 Sb. (zákon o dani z nemovitých věcí) – stanovil místní koeficient pro výpočet daně z nemovitých věcí ve vlastnictví navrhovatelky (pozemků a zdanitelných staveb), které byly jednotlivě vymezeny ve výroku opatření obecné povahy (opatření). Koeficient stanovil ve výši 5,0. II. Návrhová argumentace 2. Navrhovatelka se domáhala vyslovení nicotnosti napadeného opatření, in eventum pak jeho zrušení pro nezákonnost. Důvod nicotnosti spatřovala navrhovatelka v tom, že odpůrce stanovil koeficient pro výpočet daně z nemovitých věcí na základě zákonného zmocnění, které bylo do zákona o dani z nemovitých věcí zařazeno až novelou provedenou zákonem č. 349/2023 Sb., která ale nabyla účinnosti až 1. 1. 2025. Tím, že zastupitelstvo vydalo opatření v červnu 2024 podle zákona účinného až od ledna 2025, překročilo svou pravomoc. 3. Pro případ, že by soud neshledal napadené opatření nicotným, navrhovatelka namítala nepřezkoumatelnost opatření spočívající v nedostatku důvodů. Navrhovatelka poukázala na důvodovou zprávu k novelizačnímu zákonu č. 349/2023 Sb., z níž vyplývá, že zákonné zmocnění k vydání opatření mělo umožnit rozčlenění daňového zatížení vlastníků nemovitých věcí na území obce na základě přiměřených a přezkoumatelných důvodů a nediskriminačně. Důvodová zpráva zdůraznila, že obecně závazná vyhláška má nadále zůstat primárním nástrojem pro stanovení místních koeficientů a opatření je třeba chápat jako nástroj subsidiární, kdy sledovaného cíle nelze dosáhnout při zachování určité míry obecnosti. 4. Odpůrce v odůvodnění opatření poukázal na existenci tzv. brownfieldů (většinou bývalých výrobních areálů), které jsou z vůle vlastníků ponechány v nevhodném, až zdevastovaném stavu a jsou zdrojem externalit (imisí prachu a dalších látek s negativním vlivem na kvalitu ovzduší). Z odůvodnění však nelze seznat, z čeho odpůrce dospěl k závěru, že právě vymezené nemovité věci ve vlastnictví navrhovatelky představují brownfield. Odpůrce sám přiznává, že brownfieldů na jeho území je více, aniž by současně ozřejmil, proč do opatření zařadil jen nemovité věci ve vlastnictví navrhovatelky. Odůvodnění neobsahuje nic, co by v tomto ohledu vypovídalo o konkrétních nemovitých věcech navrhovatelky. Odpůrce neprovedl místní šetření; namísto toho zahrnul do opatření všechny nemovité věci ve vlastnictví navrhovatelky na listu vlastnictví pro kat. úz. Hronov a Zbečník. Takto byl do opatření zařazen i pozemek, který navrhovatel pronajímá odpůrci za účelem provozu předškolního zařízení, jehož je odpůrce zřizovatelem. 5. Napadené opatření tedy neobstojí z důvodu diskriminační povahy a pro nepřezkoumatelnost. III. Vyjádření odpůrce 6. Odpůrce navrhoval zamítnutí návrhu. Předně namítl, že navrhovatelka nevymezila rozsah, ve kterém se jí má napadené opatření dotýkat, a tedy neprokázala svou aktivní procesní legitimaci ve smyslu § 101a odst. 1 s. ř. s. 7. Odpůrce poukázal na vývoj právní úpravy a judikatury, zejména na nález Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 24/23, v němž Ústavní soud pojem „jednotlivá část obce“, zakotvený v § 12 zákona o dani z nemovitých věcí, vyložil tak, že touto částí nemusí být pouze souvislá část obce, ale i konkrétní označené nemovitosti. Ústavní soud dále uvedl, že možnost zatížit vyšším zdaněním jen určité nemovitosti je naplněním ústavního principu samosprávy a subsidiarity politické moci. Právě místní samosprávy mohou efektivně zajistit, aby výše zdanění odpovídala případným negativním externalitám. 8. Na uvedený nález navázal novelizační zákon č. 349/2023 Sb., který stanovil zákonné zmocnění zastupitelstva k stanovení místního koeficientu prostřednictvím opatření obecné povahy. Tato novela pak skutečně nabyla účinnosti až 1. 1. 2025. O možnosti stanovení místního koeficientu formou opatření obecné povahy pojednává i § 16b zákona o dani z nemovitých věcí. Ten nabyl účinnosti již 1. 1. 2024. Odpůrce dále poukázal na to, že opatření, kterým se stanoví místní koeficient, je nutné zaslat správci daně do 30. 6. kalendářního roku bezprostředně předcházejícího zdaňovacímu období. Obce tedy pro zdaňovací období 2025 neměly jinou možnost, než opatření vydat již v r. 2024. Opačný názor by vedl k tomu, že by obce byly pro rok 2025 zcela připraveny o část výnosů z daně z nemovitých věcí, což nebylo záměrem racionálního zákonodárce. 9. K namítané nicotnosti odpůrce uvedl, že ani v případě zrušení zmocňovacího ustanovení zákona se správní akt nestává neplatným, pouze jej není možné aplikovat. Napadené opatření přitom mohlo vyvolat účinky až v roce 2025, tedy již v době účinnosti novelizačního ustanovení. Pokud by navrhovatelka namítala nicotnost již k r. 2024, byl by její návrh nepřípustný. Chyběla by jí aktivní procesní legitimace, neboť v roce 2024 nemohlo dojít k zásahu do jejích práv. Odpůrce pak poukázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2025, č. j. 1 Afs 311/2024-41, z něhož vyplývá, že soud nemůže prohlásit opatření za nicotné z důvodu, že bylo vydáno pouze na základě platné, ale neúčinné právní úpravy. 10. Pokud jde o nezákonnost spočívající v nepřezkoumatelnosti, odpůrce poukázal na to, že je třeba rozlišovat „vlastní“ odůvodnění opatření obecné povahy a odůvodnění případného rozhodnutí o námitce. Na rozdíl od odůvodnění rozhodnutí o námitce má „vlastní“ odůvodnění opatření obecné povahy obsahovat toliko obecné důvody, které vedly k vydání opatření v konkrétní podobě. Opačný názor by vedl k absurdní situaci, kdy by orgány veřejné správy byly povinny dopředu předvídat všechny možné potenciality, které by se v daném případě snad mohly objevit. Takový přístup by pak byl v rozporu s účelem institutů námitek a připomínek a není ani v souladu s principem vigilantibus iura scripta sunt. Obecnost odůvodnění opatření je logicky dána tím, že navrhovatel nevyužil práva uplatnit proti návrhu opatření námitky či připomínky. 11. Odpůrce dále opakovaně poukázal na to, že podnikatelská činnost navrhovatelky, provozovaná na nemovitých věcech, vymezených v napadeném opatření, produkuje negativní externality. Jde zejména o emise suspendovaných částic PM10, prachových částic a benzo[a]pyrenu, které jsou zanášeny na veřejná prostranství a soukromé nemovité věci. Zanášení prachu na blízké pozemní komunikace dokládá fotografická dokumentace, která je součástí spisu. Emise pak významně snižují kvalitu ovzduší v Hronově a okolí. Odpůrci vznikají zvýšené náklady na čištění veřejných prostranství. Činnost navrhovatele má tak prokazatelné negativní dopady na okolí, pročež bylo legitimní přistoupit ke zvýšení daňového zatížení navrhovatele. 12. K námitce diskriminačního dopadu opatření odpůrce uvedl, že na území Hronova se další subjekt, jehož činnost by produkovala externality srovnatelné s navrhovatelkou, nenachází. 13. Odpůrce konečně upozornil, že navrhovatelka nepodala proti návrhu opatření námitky; proto by neměl soud přihlédnout k návrhovým námitkám směřujícím k neproporcionalitě zvoleného řešení. IV. Replika navrhovatelky 14. Na vyjádření odpůrce reagovala navrhovatelka replikou, v níž poukázala na princip enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí. Zopakovala, že v důsledku odložení účinnosti novely ustanovení § 12 zákona o dani z nemovitých věcí na 1. 1. 2025 neměl odpůrce v r. 2024 zákonné zmocnění k přijetí napadeného opatření. Odpůrcem odkazované ustanovení § 16b zákona o daních z příjmů není kompetenční normou, upravuje notifikační povinnost odpůrce vůči správci daně. Nepřípadný je i odkaz na judikaturu k otázce platnosti správních aktů vydaných na základě zrušené právní normy. Žalobce měl v roce 2024 možnost stanovit místní koeficient obecně závaznou vyhláškou. 15. K argumentaci odpůrce týkající se důvodů přijetí napadené úpravy navrhovatelka poukázala na zásadu, že nedostatky odůvodnění