2 Afs 24/2005 — Nejvyšší správní soud

31 Af 15/2024- 56 - text  9 31 Af 15/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové, soudce Mgr. Ondřeje Bartoše a soudkyně JUDr. Ivony Šubrtové žalobce: Mirko Möllen, insolvenční správce dlužníka VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft se sídlem Germeringer Str. 1, Krailling, SRN zastoupen Mgr. Jiřím Mašlejem, advokátem vykonávajícím advokacii ve sdružení JK advokáti se sídlem Říční 456/10, 118 00 Praha proti žalovanému: Generálnímu ředitelství cel se sídlem v Praze 4, Budějovická 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 10. 2024, č. j. 46611/2024-900000-314, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 10. 2024, č. j. 46611/2024-900000-314, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 27 554 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce napadl u správního soudu shora uvedené rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj ze dne 27. 11. 2019, č. j. 48913-6/2019-550000-11 a toto rozhodnutí potvrdil. Celní úřad rozhodl podle § 84 odst. 1 daňového řádu (d. ř.) tak, že 110 425 ℓ motorové nafty ve vlastnictví dlužníka propadá ve prospěch státu. 2. Krajský soud se věcí zabýval opakovaně. První žalobu ve věci zamítl (rozsudek ze dne 27. 9. 2021, č. j. 31 Af 30/2020-68). Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti žalovaného zrušil první rozsudek krajského soudu a také rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení (rozsudek ze dne 13. 3. 2023, č. j. 3 Afs 327/2021-60). Žalovaný v dalším řízení vydal napadené rozhodnutí. 3. Krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný se při vydání napadeného rozhodnutí neřídil závazným právním názorem, který vyjádřil Nejvyšší správní soud ve shora uvedeném rozsudku, proto jeho rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. II. Žaloba 4. Žalobce navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení žalovanému. Namítal nepřezkoumatelnost, eventuálně nezákonnost z důvodu nepřípustného použití analogie § 217 odst. 4 d. ř. ve spojení s § 84 d. ř. z důvodu rozporu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu a nesplnění dalších podmínek § 217 odst. 4 d. ř. (povinnosti rozhodnout o vyloučení motorové nafty ze soupisu předtím, než bude rozhodnuto o jejím propadnutí státu, povinnosti vydat vyloučenou motorovou naftu ke sdělení žalobce, že je připraven si motorovou naftu převzít, marného uplynutí lhůty k vyzvednutí stanovené rozhodnutím o vyloučení). 5. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí spatřoval žalobce v tom, že doplnil odvolání o nové námitky (což mu umožňuje § 111 odst. 2 d. ř.), žalovaný k těmto novým námitkám nepřihlédl a v odůvodnění rozhodnutí se s nimi nevypořádal. Konkrétně se jednalo o námitky nesprávné aplikace principu jednotnosti řízení, nesplnění povinnost správce daně vyzvat dlužníka k vyzvednutí motorové nafty jakožto věci druhově určené, tj. určené množstvím a jakostí, nesprávnosti postupu správce daně, který má v úmyslu vydat dlužníku motorovou naftu nesplňující požadavky normy ČSN EN 590 pro motorovou naftu a nezapočetí běhu lhůty k vyzvednutí motorové nafty stanovené rozhodnutím o vyloučení. 6. Z důvodu procesní opatrnosti žalobce namítl také nesplnění podmínky spočívající v rozhodnutí o vyloučení motorové nafty až v odvolacím řízení; princip jednotnosti řízení je dle žalobce aplikovatelný pouze ve vztahu k nalézacímu řízení, nikoli k řízení o propadnutí. Nebyla tedy splněna podmínka stanovená § 217 odst. 4 d. ř., konkrétně povinnost rozhodnout o vyloučení motorové nafty ze soupisu předtím, než bude rozhodnuto o jejím propadnutí státu postupem podle § 84 d. ř. 7. Žalobce dále tvrdil, že předmětem zabrání a vyloučení věci ze soupisu byla motorová nafta jako věc určená druhově, nikoli individuálně. V případě motorové nafty je rozhodné její množství a jakost. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu je nafta věcí rychle se kazící. Z výzvy žalovaného je patrné, že je úmyslem orgánů celní správy vydat dlužníkovi tutéž motorovou naftu, která mu byla před deseti lety odebrána a následně skladována. Lze předpokládat, že tato nafta již nesplňuje normy paliv určených k pohonu motorů. Dlužník má tedy vůči orgánům celní správy nárok na vydání motorové nafty jakožto věci druhově určené v množství 110 425 ℓ v jakosti vyhovující požadavkům normy ČSN EN 590 pro motorovou naftu. Protože orgány celní správy nejsou připraveny vydat dlužníkovi motorovou naftu v požadované jakosti, jsou se svou povinností v prodlení. Z tohoto důvodu ani dlužníkovi nezačala běžet lhůta k vyzvednutí motorové nafty stanovená rozhodnutím o vyloučení a nebyla tak splněna podmínka stanovená § 217 odst. 4 d. ř. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. V napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že na projednávanou věc lze aplikovat právní úpravu dopadající na daňovou exekuci movitých věcí, která je obsažena v § 194 a násl. d. ř., konkrétně § 217 d. ř., a následně rozhodnout o propadnutí vybraných výrobků podle § 84 d. ř. Předpokladem tohoto postupu je kumulativním splnění tří podmínek: i) předchozí rozhodnutí o vyloučení věcí ze soupisu, ii) výzva správce daně dlužníku k vyzvednutí si vyloučených věcí, nebo výzva správce daně dlužníku ke sdělení, kde a kdy je připraven věci převzít, iii) odmítnutí převzetí vyloučených věcí ze strany dlužníka, anebo nemožnost vyloučené věci vrátit dlužníku z důvodu, že není znám jeho pobyt, nebo z důvodu, že si dlužník vyloučené věci ve stanovené lhůtě nevyzvedl. Žalovaný uzavřel, že všechny tyto podmínky byly splněny. 9. K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že 9. 10. 2024, před samotným vypravením podepsaného napadeného rozhodnutí, mu bylo doručeno doplnění odvolání žalobce. Proto doplnění odvolání nebylo v odůvodnění napadeného rozhodnutí zmíněno, o čemž byl žalobce písemně informován. Žalovaný se však obsahem doplnění odvolání zabýval a naznal, že neobsahovalo nové skutečnosti a opakovalo argumentaci vznesenou již v předchozích podáních. Námitky žalobce byly v odůvodnění rozhodnutí argumentací žalovaného vyvráceny. 10. Princip jednotnosti daňového řízení Nejvyšší správní soud dovodil i pro řízení o propadnutí, což je v souladu i s názorem Ministerstva financí, které se otázkou zabývalo při posouzení podnětu žalobce na ochranu před nečinností. 11. Žalovaný odmítl nárok žalobce na vydání motorové nafty v jakosti vyhovujícím požadavkům normy ČSN EN 590. Otázka případného znehodnocení nafty v důsledku skladování není předmětem řízení o propadnutí a nelze touto podmiňovat její převzetí. Zákon ukládá správci daně povinnost vrátit dlužníkovi věc, která mu byla odebrána, v její aktuální kvalitě. Tato povinnost je v zákoně upravena implicitně, když úkony správce daně vedoucí k dočasnému odnětí věci vlastníkovi individualizují jinak genericky určené zboží. Zákon zásadně nedává správci daně žádné oprávnění k tomu, aby s věcí patřící dlužníkovi jakkoli nakládal (např. věc prodal či směnil, spotřeboval a nahradil věcí jinou). Správce daně nemůže takto převzatou věci smísit s věcmi jiných vlastníků, ani věcmi ve vlastnictví státu. Z dikce zákona je zřejmé, že vlastníkovi bude vrácena totožná věc, která mu byla zajištěna, zákon nedává správci daně možnost vrátit vlastníkovi věci jinou věc, byť stejného druhu. 12. Žalovaný odmítl, že by bylo povinností správce daně potvrdit jakost propadlé motorové nafty, resp. potvrdit vyhovění požadavkům normy ČSN EN 590. S ohledem na tuto skutečnost není správce daně v prodlení s vydáním motorové nafty dlužníkovi. Nelze přisvědčit ani námitce, že z těchto důvodů běh lhůty k vyzvednutí motorové nafty nezapočal. 13. Námitku nepřezkoumatelnosti žalovaný odmítl s odkazem na vyjádření Ministerstva financí v přezkumném řízení; nezohlednění doplnění odvolání ze dne 9. 10. 2024, které se minulo s vydáním napadeného rozhodnutí, je sice vadou řízení, avšak nelze o ní mít důvodně za to, že mohla mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy. Napadené rozhodnutí se vypořádalo se všemi důvody, tedy i těmi, které odvolatel uvedl v doplnění odvolání ze dne 9. 10. 2024. Doplněné odvolání vedle polemiky neobsahuje nové pro věc rozhodné skutečnosti. 14. S přihlédnutím k závěrům obsaženým v kasačním rozhodnutí Nejvyššího správního soudu dospěl žalovaný k závěru, že na projednávanou věc je třeba aplikovat ust. § 217 d. ř., a to nikoli analogicky. Jedná se o ustanovení, které je součástí právní úpravy daňové exekuce movitých věcí, což je institut, v rámci kterého došlo k zajištění nafty. 15. Nezbytným předpokladem pro vydání rozhodnutí o propadnutí věci postupem dle § 84 d. ř. je vydání rozhodnutí o vyloučení věci ze soupisu movitých věcí. Na základě pokynu žalovaného celní úřad vydal rozhodnutí o vyloučení věcí movitých, kterým byla ze soupisu věcí provedeného dne 19.6.2014 vyloučena