6 Azs 309/2016 — Nejvyšší správní soud

31 Az 7/2024- 28 - text  9 31 Az 7/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Magdalenou Ježkovou ve věci žalobce: V. M. B. zastoupen advokátkou Mgr. Pavlínou Zámečníkovou sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2024, č. j. OAM-603/ZA-ZA11-HA13-R2-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal žalobu proti v záhlaví specifikovanému rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl tak, že azyl podle § 12, § 13, § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), se žalobci neuděluje, a že doplňkovou ochranu pro existenci důvodů podle § 15a zákona o azylu nelze udělit. 2. Žalovaný neshledal, že by v případě žalobce byly naplněny důvody pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany. Z tvrzení žalobce nevyplynulo, že by vyvíjel v zemi původu činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod, byl za tuto skutečnost pronásledován azylově relevantním způsobem, nebo měl pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování [§ 12 písm. a) a b) zákona o azylu]. Protože byl žalobce pravomocně odsouzen za vážný zločin, dospěl žalovaný k závěru, že doplňkovou ochranu nelze udělit pro existenci důvodu dle § 15a zákona o azylu. Žalobce byl uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“). II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě 3. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí. Namítl, že napadené rozhodnutí je nezákonné. V rámci prvního žalobního bodu uvedl, že o mezinárodní ochranu žádal, protože v České republice žije jeho manželka a dvě nezletilé děti, a chce tak zabránit zásahu do soukromého a rodinného života vzhledem k nemožnosti získat povolení k pobytu z důvodu trestní minulosti. Hrozící zásah tohoto charakteru je přitom skutečností významnou pro rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochranu (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2022, č. j. 41 Az 4/2021 – 24). Žalovaný se ovšem s touto otázku nedostatečně vypořádal a nevzal v potaz zájem nezletilých dětí žalobce. 4. V rámci druhého žalobního bodu namítl, že jsou v jeho případě splněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 zákona o azylu. Naopak podmínky podle § 15a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb. a čl. 17 odst. 1 písm. b) směrnice 2011/95/EU splněny nejsou, protože tato ustanovení se vztahují na situace důvodného podezření ze spáchání vážného zločinu, nikoli na situace, kdy je žadatel již pravomocně odsouzen. Pojem „vážný zločin“ není v zákoně ani ve směrnici definován a žalovaný jej odůvodňuje obecnými úvahami bez přihlédnutí k individuálním okolnostem případu. Podle žalobce z rozhodnutí trestních soudů, kterými byl žalobci uložen trest při spodní hranici trestní sazby a posléze bylo rozhodnuto o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, vyplývá, že se nejednalo o vážný zločin. Pojem vážného zločinu nelze zužovat jen na definice trestných činů v trestním zákoníku. Je třeba tento pojem vykládat v kontextu kvalifikační směrnice i Úmluvy o právním postavení uprchlíků. Posouzení vážnosti zločinu je vždy nezbytné provést konkrétně s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 12. 2017, č. j. 6 Azs 309/2016-28). III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že v průběhu správního řízení zjistil, že žalobce žádá o mezinárodní ochranu kvůli legalizaci svého pobytu v České republice, neboť pozbyl pobytové povolení. Chce zde zůstat se svou rodinou, nezletilými dětmi a manželkou. Žalobce sdělil, že od roku 2016 měl v České republice udělen trvalý pobyt. V letech 2018 až 2023 vykonával trest odnětí svobody, protože se dopustil drogové trestné činnosti. Žalovaný doplnil, že kromě trestu odnětí svobody soud žalobci uložil také trest vyhoštění v délce pěti let. Žalovaný z evidence CIS zjistil, že žalobce pozbyl své pobytové povolení v roce 2019. Podle žalovaného tyto skutečnosti svědčí o tom, že žalobce se po ztrátě pobytového povolení podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany jednoznačně snažil na území České republiky i nadále setrvat a tím si zde legalizovat svůj další pobyt. Nejedná se ovšem o relevantní důvod pro udělení azylu dle § 12 zákona o azylu. 6. Jako podklad žalovaný využil kromě samotné žádosti a protokolu o pohovoru též informace o politické a bezpečnostní situaci a stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu. Žalovaný poučil žalobce, že je oprávněn seznámit se s podklady pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim, a to dne 11. 4. 2024. Žalobce požádal o poskytnutí lhůty pro písemné vyjádření k podkladům a za tímto účelem byla žalobci poskytnuta dodatečná lhůta. Žalobce uvedl, že si je vědom, že jeho odsouzení za zvlášť závažný zločin jej může vyloučit z možnosti udělení mezinárodní ochrany. Přál si ovšem, aby žalovaný vzal na vědomí, že zde má celou rodinu a děti chodí do českých škol. K seznámení s podklady došlo dne 2. 5. 2024. 7. Žalovaný z evidence CIS zjistil, že manželka žalobce, syn, dcera a také jeho otec v České republice pobývají na základě povolení k trvalému pobytu. Žalovaný se rovněž seznámil s rodnými listy nezletilých dětí žalobce. Tyto písemnosti považuje za výraz snahy žalobce nadále setrvat na území České republiky se svými rodinnými příslušníky. Jejich adekvátní využití nicméně shledává v řízení o povolení pobytu cizince na českém území, nikoliv v řízení o udělení mezinárodní ochrany. Rodinné vazby nejsou důvodem pro udělení azylu podle zákona o azylu. Rozhodnutí žalovaného samo o sobě nevylučuje pobyt cizince na území, jsou-li k tomu dány rodinné důvody. Tuto otázku je však potřeba řešit podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR. Žalovaný dále podotkl, že čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv neukládá státu všeobecný závazek respektovat volbu dotčených osob ohledně země jejich společného pobytu, resp. napomáhat rozvíjení vztahů mezi nimi (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2011, č. j. 1 Azs 5/2011 – 36). 8. Také trestní soud se zabýval skutečností, zda by uložení trestu vyhoštění nepředstavovalo závažný zásah do osobní sféry či pracovního, rodinného a společenského života žalobce. Trestní soud přitom dospěl k závěru, že je nutné, aby převážil zájem ochrany společnosti nad osobními zájmy žalobce. 9. V průběhu správního řízení vyšly najevo závažné skutečnosti, které žalovaného vedly k závěru, že žalobce spáchal vážný zločin ve smyslu § 15a zákona o azylu, neboť byl uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, třebaže byl žalobci uložen trest ve spodní polovině zákonné trestní sazby. Míru společenské škodlivosti žalovaný vyhodnotil jako vysokou. Metamfetamin je řazen mezi tzv. tvrdé drogy, přičemž jeho užívání bývá spojeno s velmi vysokým rizikem vzniku závislosti a rovněž s poškozením zdraví či sociálního prostředí uživatele. Žalobce se jako člen organizované skupiny dopustil vysoce společensky škodlivé drogové trestné činnosti. Trestného jednání se dopustil po předchozím uvážení a jeho jednání bylo poměrně dobře koordinované a konspirované, což závažnost zvyšuje. Z opisu Rejstříku trestů žalobce a usnesení Okresního soudu v Mostě č. j. 2PP 53/2023-66 vyplývá, že z výkonu trestu odnětí svobody byl žalobce podmíněně propuštěn dne 30. 3. 2023, přičemž zkušební dobu mu soud stanovil do dne 30. 3. 2030. Podle žalovaného se vzhledem k povaze páchané trestné činnosti, jejímu rozsahu a společenské nebezpečnosti jedná o vážný zločin, který předpokládá § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu pro vyloučení cizince z možnosti udělení doplňkové ochrany. IV. Posouzení věci krajským soudem 10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“). O věci samé rozhodl bez jednání, neboť žalobce i žalovaný udělili k takovému projednání věci souhlas dle § 51 odst. 1 s. ř. s. 11. Žaloba je nedůvodná. 12. Žalobce je státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky. Při poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu žalobce uvedl, že nemá žádné náboženské přesvědčení a není členem politické strany. Má manželku, která žije v České republice, a má zde trvalý pobyt. Má rovněž dvě nezletilé děti. Obě děti (syn a dcera) mají trvalý pobyt v České republice a žijí společně se žalobcem a jeho manželkou v X. Do České republiky přicestoval v roce 2004. Ve Vietnamu byl naposledy v roce 2017 a nyní má trvalý pobyt v České republice od roku 2016 do roku 2026. 13. Při