10 Ads 271/2024 — Nejvyšší správní soud

36 Ad 18/2024- 71 - text 9 36 Ad 18/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl soudcem Mgr. et Mgr. Jaroslavem Vávrou ve věci žalobce: X, narozený X bytem X zastoupený opatrovníkem Mgr. Janem Kvapilem, advokátem sídlem Sakařova 1631, 530 03 Pardubice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 000 06 963 sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 15. 8. 2024, č. j. X1 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Odměna ustanoveného opatrovníka žalobce Mgr. Jana Kvapila, advokáta se přiznává ve výši 10 140 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Hradci Králové do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. V této věci se soud zabývá posouzením splnění podmínek pro přiznání zvýšení procentní výměry starobního důchodu za vychovávané dítě (tzv. výchovného) a správností výše přiznaného starobního důchodu. I. Napadená rozhodnutí 2. Dvěma rozhodnutími žalované označenými v záhlaví tohoto rozsudku (dále také „napadená rozhodnutí“) byly podle § 88 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v relevantním znění, zamítnuty námitky žalobce a potvrzena rozhodnutí žalované ze dne 20. 7. 2023, č. j. X2 (dále také „první prvostupňové rozhodnutí“) a ze dne 11. 8. 2023, č. j. X3 (dále také „druhé prvostupňové rozhodnutí“). 3. Prvním prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci přiznán od 31. 7. 2023 dle § 29 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále „zákon o DP“) starobní důchod ve výši 19 962 Kč. Druhým prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o zvýšení starobního důchodu o částku 500 Kč za každé vychované dítě (dále také „výchovné“). 4. S napadenými rozhodnutími žalobce nesouhlasil. II. Obsah žaloby 5. Žalobce napadl rozhodnutí žalované včasnou žalobou podanou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Z obsahu žaloby vyplývá, že se žalobce fakticky domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro nezákonnost. 6. K přiznanému starobnímu důchodu žalobce vznesl jedinou žalobní námitku. Tvrdil, že mu náleží starobní důchod ve vyšší výši s odkazem na pobírání vyššího invalidního důchodu ve srovnání s průměrným důchodem. 7. K nepřiznání výchovného žalobce namítal, že se dobře staral o děti a sám se staral o domácnost. Řádně platil nájemné, aby měly děti kde bydlet. Nesouhlasí s přiznáním výchovného matce dětí, neboť dle jeho tvrzení „matka zatáhla děti do křivého trestního stíhání, nutila je křivě vypovídat a navádí děti k trestné činnosti“. III. Vyjádření žalované 8. Žalovaná ve vyjádření k žalobním námitkám týkajícím se starobního důchodu poukázala na skutečnost, že zásadními faktory ovlivňujícími výši starobního důchodu jsou délka doby pojištění a výše vyměřovacích základů získaných v jednotlivých kalendářních letech rozhodného období. Žalovaná nemůže do výší vyměřovacích základů vykazovaných zaměstnavatelem zasahovat. Zákon nezná žalobcem použitý termín „průměrný důchod za rok 2024“. 9. K nepřiznání výchovného žalovaná nejprve odkázala na zákonnou úpravu a na prohlášení matky dětí žalobce, které obsahovalo její nesouhlas s tvrzením žalobce, že o dcery pečoval v největším rozsahu od jejich narození do 8. 10. 2007, kdy byly dcery soudem svěřeny do výhradní péče matky. Poukázala na důvod pro zavedení výchovného, kterým bylo zmírnění statistického rozdílu mezi průměrným starobním důchodem mužů a žen, jehož jednou z příčin jsou výkyvy v kariérách žen, které nastávají v důsledku výchovy dětí. Zdůraznila, že nejvýznamnější dopad na pracovní kariéru má výchova dítěte zejména v jeho předškolním věku a v prvních letech povinné školní docházky. Výchovné je koncipována jako genderově neutrální, nárok na výchovné vznikne i mužům, pokud zajišťovali výchovu dítěte sami nebo ve větším rozsahu než ženy. 10. K osobě žalobce žalovaná uvedla, že mu byl od 15. 6. 1997 přiznán částečný invalidní důchod, rozhodnutím žalované ze dne 17. 2. 2005 mu byl přiznán plný invalidní důchod. K matce dětí žalovaná uvedla, že od roku 1990 do roku 1995 pobírala náhradní doby (mateřská dovolená). Žalobce v době, kdy byla matka na mateřské (rodičovské) dovolené, pracoval. Od roku 2000 byl v evidenci Úřadu práce v Pardubicích. Matka tedy dle žalované v době raného věku dětí o ně i s ohledem na zdravotní stav žalobce pečovala v největším rozsahu. IV. Přezkum věci soudem 11. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rámci uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Rozhodnutí správních orgánů vydaná v prvním a druhém stupni správního řízení posuzoval soud jako jeden celek. 12. Žaloba není důvodná. 13. Předně soud uvádí, že žaloba je koncipována stručně a tomu poté odpovídá i způsob vypořádání žalobních námitek soudem. Obsah a kvalita žaloby totiž v podstatě předurčují obsah rozhodnutí soudu. K tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále také jen „NSS“) ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004-54, popř. rozsudek téhož soudu ze dne 18. 7. 2013, č. j. 9 Afs 35/2012-42; všechna zmiňovaná rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz. Není úkolem soudů ve správním soudnictví, aby nahrazovaly činnost žalobce při formulaci žalobních námitek a samy je dotvářely. Tímto postupem by byla popřena rovnost stran v řízení před soudem a žalovanému správnímu orgánu by byla odňata možnost efektivně hájit své rozhodnutí. Jak konstatoval NSS v rozsudku ze dne 28. 5. 2013, č. j. 2 Afs 77/2012-21: „Pokud žalobce uplatní žalobní bod toliko stručně či jen v obecné rovině, postačí zpravidla jen stručně pojaté odůvodnění soudu.“ IV.a. Zjištění ze správního spisu 14. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro věc rozhodné skutečnosti. 15. Žalobce dne 17. 5. 2023 spolu s žádostí o přiznání starobního důchodu požádal o výchovné za vychovanou dceru K. N. B., narozenou dne X, a L. B., narozenou dne X (dále také „dcery“). Dle čestného prohlášení o své dcery pečoval osobně a v největším rozsahu v době od jejich narození do roku 2007. 16. Výše uvedené žádosti o výchovné předcházela žádost žalobce o výchovné ze dne 27. 12. 2022, která svým obsahem odpovídá žalobě, a k níž žalobce doložil listinné poklady, které měly jeho nárok prokázat. Jednalo se zejména o dopis Stavebního bytového družstva Družba Pardubice, osobní korespondenci a lékařské zprávy. Kopie některých z těchto listin žalobce připojil i k žalobě. K této žádosti žalovaná žalobci sdělila, že nárok na zvýšení důchodu za vychované děti se týká pouze osob, které pobírají starobní důchod (pozn. soudu: žalobce ke dni podání uvedené žádosti starobní důchod nepobíral). Následně, dne 22. 5. 2023, učinil žalobce vůči žalované podání označené jako doplnění žádosti o výchovné. Druhým prvostupňovým rozhodnutí ze dne 11. 8. 2023 žalovaná zamítla žádost žalobce o výchovné. Podáním učiněným u žalované dne 29. 11. 2023 označeným jako žádost o výchovné a podáním učiněným u žalované dne 27. 12. 2023 označeným jako doplnění žádosti o výchovné se žalobce dožadoval o reakce žalované k jeho podání ze dne 22. 5. 2023. Žalovaná žalobci dopisem ze dne 17. 1. 2023 sdělila, že o podkladech doplněných k žádosti nelze vydat samostatné rozhodnutí. 17. MUDr. G. B. (dále také „matka dětí“) s prohlášením žalobce, že o své dcery pečoval osobně a v největším rozsahu v době od jejich narození do roku 2007, nesouhlasila. Uvedla, že o dcery pečovala v největším rozsahu od jejich narození do jejich zletilosti ona. Od roku 1990 do roku 1996 byla s dcerami na mateřské, resp. rodičovské dovolené. V roce 1996 se vrátila do zaměstnání. Poukazovala na pracovní neschopnost žalobce a jeho invaliditu, kdy musela pečovat o dcery i žalobce. Od 8. 10. 2007 byly dcery soudem svěřeny do její péče. Součástí správního spisu jsou evidenční listy důchodového zabezpečení, dle kterých byly u matky dětí vykazovány náhradní doby v letech 1990 až 1996. 18. Druhým prvostupňovým rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobce o výchovné, neboť dospěla k závěru, že o dcery od jejich narození do zletilosti osobně pečovala v největším rozsahu jejich matka. Prvním prvostupňovým rozhodnutím přiznala žalovaná žalobci dle § 29 odst. 1 zákona o DP od 31. 7. 2023 starobní důchod. Proti prvnímu i druhému prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce námitky, které podáním doručeným žalované dne 7. 8. 2024 obsahujícím i listinné důkazy doplnil. Námitky obsahově odpovídají žalobě. Pokud jde o výchovné, tak obsahovaly nesouhlas žalobce s tím, že od narození do zletilosti se o dcery starala matka dětí. Dle žalobce se matka dětí nestarala ani o domácnost, neplatila nájem, nepodílela se na údržbě bytu a delší čas se v bytě, který byl ve vlastnictví žalobce, nezdržovala. Ze skutečnosti, že se dcery z bytu odstěhovaly v září 2006, žalobce dovozoval, že v největším rozsahu o dcery pečoval otec. Poukazova