36 Az 2/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

36 Az 2/2025- 28 - text 10 36 Az 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl soudcem Mgr. et Mgr. Jaroslavem Vávrou ve věci žalobkyně: X, narozená X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupená advokátem Mgr. Petrem Dvořákem sídlem Vyšehradská 415/9, 128 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, IČ 000 07 064 sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2025, č. j. OAM-50/ZA-ZA11-HA13-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. V této azylové věci se soud zabývá zejména posouzením splnění podmínek pro udělení národního humanitárního azylu a doplňkové ochrany s ohledem na osobní a rodinné poměry žalobkyně jako cizinky, která byla v České republice odsouzena za spáchání zvlášť závažného zločinu. I. Shrnutí stavu věci ve správním řízení 2. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále také „napadené rozhodnutí“ nebo „rozhodnutí žalovaného“) nebyla žalobkyni udělena mezinárodní ochrana dle § 12, § 13, § 14 a § 15a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v rozhodném znění (dále „zákon o azylu“), neboť dle žalovaného nebyly naplněny zákonné podmínky pro její udělení. 3. S napadeným rozhodnutím žalobkyně nesouhlasila. II. Žaloba 4. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného včasnou žalobou podanou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“) ve spojení s § 32 zákona o azylu. Navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, měla za to, že žalovaný spolehlivě nezjistil stav věci. Dále namítala nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť v rozporu s § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále „správní řád“), není rozhodnutí dostatečně odůvodněno. 5. Dle žalobkyně jsou splněny podmínky pro udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu, žalovaný na řádné posouzení naplnění důvodů zvláštního zřetele hodných rezignoval. Vycestování žalobkyně do země jejího původu by bylo v rozporu s mezinárodněprávními závazky České republiky. Nepřiznání doplňkové ochrany vzhledem k osobní a rodinné situaci žalobkyně je porušením práva na soukromý a rodinný život (čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech). Důvodem pro zrušení rozhodnutí je striktní názor žalovaného, že osobní a rodinný život není důvodem pro udělení azylu. Povinností žalovaného je zabývat se osobním a rodinným životem žalobkyně a posoudit, zda nucené vycestování žalobkyně neporušuje mezinárodní závazky České republiky. 6. Žalobkyně v žalobě poukazuje na skutečnost, že žije v České republice od roku 1996, vede společnou domácnost s manželem a má dvě zletilé dcery a vnučky. Manžel, dcery i vnučky jsou občané České republiky. Ve Vietnamu (dále také „země původu“) byla od roku 1996 pouze jednou, nemá tam žádné zázemí, z rodinných příslušníků tam žije pouze bratr. 7. Další námitky žalobkyně se týkají možnosti získat pobytové oprávnění dle zákona o pobytu cizinců. Žalovaný se vůbec nezabýval otázkou, zda žalobkyně reálně mohla pobytové oprávnění na území České republiky získat. 8. V závěru žaloby žalobkyně poukazovala na postup žalovaného, který odmítl přispět svou aktivní činností ke zjištění skutkového stavu věci a opomenul obecné pravidlo, že za situace, kdy nelze průkazně tvrzení účastníka ověřit, se v pochybnostech žádosti účastníka vyhoví, a to s odkazem na metodickou Příručku k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků vydanou Úřadem vysokého komisaře pro uprchlíky OSN v roce 1992. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na závěrech obsažených v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Poukázal na obecnost žalobních námitek. Zdůraznil zejména skutečnost, že žalobkyně požádala o mezinárodní ochranu z důvodu legalizace jejího pobytu na území České republiky, neboť přišla o pobytové oprávnění z důvodu odsouzení za spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, za který jí byl uložen trest odnětí svobody v délce deseti let. Správní vyhoštění ani povinnost k opuštění území však žalobkyni uloženy nebyly. Legalizace pobytu není azylově relevantní důvod. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu ani rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany samo o sobě nevylučuje pobyt cizince na území České republiky, jsou-li k tomu dány rodinné důvody. Tuto otázku je avšak třeba řešit dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“). Rodinné vazby v České republice však nejsou důvodem pro udělení azylu. 10. K povinnosti žalovaného zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu), uvedl, že žalovaný při rozhodování vycházel nejen z žádosti o mezinárodní ochranu, protokolu o pohovoru, ale i z rozsáhlých informací o zemi původu žalobkyně. Žalovaný v řízení činil skutková zjištění ke skutečnostem, které žalobkyně v řízení uvedla. V odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, jakými úvahami se řídil při řešení případu a aplikaci právních předpisů, se skutečnostmi uváděnými žalobkyní se vypořádal. Žalobkyní uváděné skutečnosti neshledal azylově relevantní. 11. Při posuzování důvodů humanitárního azylu se žalovaný zabýval rodinnou, sociální a ekonomickou situací žalobkyně a přihlédl k jejímu věku a zdravotnímu stavu. Existenci rodinných vazeb žalobkyně na území České republiky nelze s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu považovat za důvod pro udělení humanitárního azylu. Životní situace žalobkyně není případem zvláštního zřetele hodným. Doplňková ochrana dle § 14a zákona o azylu nebyla žalobkyni udělena, neboť její poskytnutí bylo vyloučeno spácháním výše specifikovaného vážného zločinu [§ 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu]. Zdravotní stav žalobkyně zásadně není azylově relevantním důvodem, když dle judikatury Nejvyššího správního soudu nižší úroveň zdravotnictví v zemi původu žalobkyně není bez dalšího důvodem pro udělení azylu. 12. Závěrem navrhl zamítnutí žaloby. IV. Přezkum věci soudem 13. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rámci uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) s přihlédnutím k § 32 odst. 9 zákona o azylu. 14. Žaloba není důvodná. 15. Předně soud uvádí, že žaloba je koncipována spíše obecně a tomu bude odpovídat i způsob vypořádání žalobních námitek soudem. Obsah a kvalita žaloby totiž v podstatě předurčují obsah rozhodnutí soudu. K tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále také jen „NSS“) ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004-54, popř. rozsudek téhož soudu ze dne 18. 7. 2013, č. j. 9 Afs 35/2012-42; všechny zmiňované rozsudky NSS jsou dostupné na www.nssoud.cz. Není úkolem soudů ve správním soudnictví, aby nahrazovaly činnost žalobkyně při formulaci žalobních námitek a samy je dotvářely. Tímto postupem by byla popřena rovnost stran v řízení před soudem a žalovanému správnímu orgánu by byla odňata možnost efektivně hájit své rozhodnutí. Jak konstatoval NSS v rozsudku ze dne 28. 5. 2013, č. j. 2 Afs 77/2012–21: „Pokud žalobce uplatní žalobní bod toliko stručně či jen v obecné rovině, postačí zpravidla jen stručně pojaté odůvodnění soudu.“ IV.a. Zjištění ze správního spisu 16. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro věc rozhodné skutečnosti. 17. Žalobkyně je státní příslušnicí Vietnamské socialistické republiky. Je vdaná, dne 13. 12. 2019, tedy po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, uzavřela manželství se státním občanem České republiky. Má dvě zletilé dcery z předchozího vztahu, jedna žije v České republice, druhá v Německu, a vnoučata. Pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2014, č. j. 41 T 16/2013-52 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2014, č. j. 11 To 44/2014-3705, byla uznána vinnou ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku ve spolupachatelství a byla odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Na základě usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 13. 9. 2019, č. j. 12Pp 272/2019, byla z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěna s tím, že jí byla do 13. 3. 2023 stanovena zkušební doba a dohled. 18. Řízení, které bylo zahájeno podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců ve věci správního vyhoštění žalobkyně bylo usnesením, které nabylo právní moci dne 17. 12. 2024, z