36 Az 3/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

36 Az 3/2025- 23 - text 9 36 Az 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl soudcem Mgr. et Mgr. Jaroslavem Vávrou ve věci žalobce: X, narozený X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupený advokátem Mgr. Petrem Dvořákem sídlem Vyšehradská 415/9, 128 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, IČ 000 07 064 sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2025, č. j. OAM-265/ZA-ZA11-HA06-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. V této azylové věci se soud zabývá zejména posouzením splnění podmínek pro udělení národního humanitárního azylu a doplňkové ochrany s ohledem na osobní a rodinné poměry žalobce, jehož manželka a nezletilá dcera žijí v České republice. I. Shrnutí stavu věci ve správním řízení 2. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále také „napadené rozhodnutí“ nebo „rozhodnutí žalovaného“) nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v rozhodném znění (dále „zákon o azylu“), neboť dle žalovaného nebyly naplněny zákonné podmínky pro její udělení. 3. S napadeným rozhodnutím žalobce nesouhlasil. II. Žaloba 4. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného včasnou žalobou podanou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“) ve spojení s § 32 zákona o azylu. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, měl za to, že žalovaný vůbec nezohlednil podklady rozhodnutí a spolehlivě nezjistil stav věci. Dále namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť v rozporu s § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále „správní řád“), není rozhodnutí dostatečně odůvodněno. 5. Dle žalobce jsou splněny podmínky pro udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu, žalovaný na řádné posouzení naplnění důvodů zvláštního zřetele hodných rezignoval. Vycestování žalobce do země jeho původu by bylo v rozporu s mezinárodněprávními závazky České republiky. Nepřiznání doplňkové ochrany vzhledem k osobní a rodinné situaci žalobce (přítomnost manželky, nezletilé dcery a nevlastních dětí na území České republiky, zakořenění žalobce v České republice a absence zázemí v zemi jeho původu) je porušením práva na soukromý a rodinný život (čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech). Důvodem pro zrušení rozhodnutí je striktní názor žalovaného, že osobní a rodinný život není důvodem pro udělení azylu. Povinností žalovaného je zabývat se osobním a rodinným životem žalobce a posoudit, zda nucené vycestování žalobce neporušuje mezinárodní závazky České republiky. 6. Žalobce v žalobě poukazuje na skutečnost, že žije v České republice od roku 2016, vede společnou domácnost s manželkou, s níž vychovává jejich dvouletou dceru, a dále dva nezletilé potomky manželky z předchozího vztahu. Ve Vietnamu (dále také „země původu“) nebyl za dobu svého pobytu v České republice ani jednou, nemá tam žádné zázemí, nemá se kam vrátit. Do České republiky přicestoval legálně na základě povolení k pobytu se svou současnou manželkou. Pobytové oprávnění pozbyl v důsledku nesprávného postupu při vyřizování prodloužení standardního pobytového oprávnění. 7. Další námitky žalobce se týkají možnosti získat pobytové oprávnění dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“). Žalovaný se vůbec nezabýval otázkou, zda žalobce vůbec měl možnost pobytové oprávnění na území České republiky získat. Žalobce nemá možnost získat pobytové oprávnění na území České republiky, pobytové oprávnění by mohl získat po odcestování do země původu, což je časově (minimálně jeden rok) a finančně náročné a je to spojené s rozdělením rodiny. 8. V závěru žaloby žalobce poukazoval na postup žalovaného, který odmítl přispět svou aktivní činností ke zjištění skutkového stavu věci a opomenul obecné pravidlo, že za situace, kdy nelze průkazně tvrzení účastníka ověřit, se v pochybnostech žádosti účastníka vyhoví, a to s odkazem na metodickou Příručku k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků vydanou Úřadem vysokého komisaře pro uprchlíky OSN v roce 1992. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na závěrech obsažených v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Námitky žalobce považoval za nedůvodné. Žalovaný si opatřil potřebné podklady pro rozhodnutí, případ posoudil ve všech souvislostech a zabýval se všemi skutečnostmi, které žalobce uvedl v průběhu správního řízení. 10. Poukázal na obecnost žalobních námitek a povinnost tvrzení žalobce v řízení o mezinárodní ochranu, kterou je v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) utvářen rámec zjišťování skutkového stavu ve správním řízení. 11. K námitce týkající se existence partnerského vztahu žalobce na území České republiky uvedl, že žalobce může vést rodinný život v zemi jeho původu nebo v jiné zemi. Dle usnesení NSS ze dne 29. 6. 2011, č. j. 9 Azs 7/2011-67 článek 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod neukládá státu všeobecný závazek respektovat volbu osob, které nejsou jejich státními příslušníky, ohledně země jejich pobytu a umožnit jim přenést si soukromí život na území daného státu. Přísné podmínky pro použití tzv. extrateritoriálního účinku čl. 8 Úmluvy nebyly v případě žalobce prokázány. 12. Žalovaný dále poukázal na nemožnost záměny či náhrady institutu mezinárodní ochrany za formy pobytu upravené zákonem o pobytu cizinců. Závěrem navrhl zamítnutí žaloby. IV. Přezkum věci soudem 13. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rámci uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) s přihlédnutím k § 32 odst. 9 zákona o azylu. 14. Žaloba není důvodná. 15. Předně soud uvádí, že žaloba je koncipována spíše obecně a tomu bude odpovídat i způsob vypořádání žalobních námitek soudem. Obsah a kvalita žaloby totiž v podstatě předurčují obsah rozhodnutí soudu. K tomu srov. např. rozsudek NSS ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004-54, popř. rozsudek téhož soudu ze dne 18. 7. 2013, č. j. 9 Afs 35/2012-42; všechny zmiňované rozsudky NSS jsou dostupné na www.nssoud.cz. Není úkolem soudů ve správním soudnictví, aby nahrazovaly činnost žalobce při formulaci žalobních námitek a samy je dotvářely. Tímto postupem by byla popřena rovnost stran v řízení před soudem a žalovanému správnímu orgánu by byla odňata možnost efektivně hájit své rozhodnutí. Jak konstatoval NSS v rozsudku ze dne 28. 5. 2013, č. j. 2 Afs 77/2012–21: „Pokud žalobce uplatní žalobní bod toliko stručně či jen v obecné rovině, postačí zpravidla jen stručně pojaté odůvodnění soudu.“ IV.a. Zjištění ze správního spisu 16. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro věc rozhodné skutečnosti. 17. Žalobce je státní příslušník Vietnamské socialistické republiky, hovoří vietnamsky. Je ženatý, má nezletilou dceru narozenou dne X. Manželka i dcera mají vietnamskou státní příslušnost a obě pobývají v České republice. Manželka žalobce má dvě děti z předchozího vztahu. Na území České republiky žalobce přicestoval dne 24. 12. 2016 na povolení za účelem sloučení rodiny po uzavření manželství se současnou manželkou, která v České republice pobývá od prosince roku 2006 a má povolení k trvalému pobytu. Žalobce měl nejprve vízum na šest měsíců za účelem sloučení rodiny, poté povolení k dlouhodobému pobytu s platností do roku 2019, které mu nebylo prodlouženo z důvodu nedoložení veškerých náležitostí. Následně mu byla uložena povinnost opustit území dle § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců, a to rozhodnutím ze dne 26. 11. 2024, č. j. KRPE-96866-27/ČJ-2024-170022-50a, které nabylo právní moci dne 5. 2. 2025. Žalobce z území České republiky neodcestoval, neboť chtěl zůstat s rodinou a pomáhat manželce, která má problémy s kyčlí. V zemi původu má žalobce rodiče a sourozence. Žalobce nepobýval na území jiných států Evropské unie, neměl udělena žádná víza ani povolení k pobytu v jiných státech. Je zdravý, s ničím se neléčí. 18. O mezinárodní ochranu žádal z rodinných důvodů, neboť chce legálně zůstat v České republice s rodinou, o kterou se chce starat. V České republice se cítí lépe, vidí zde více možností. IV.b Posouzení věci soudem 19. Dle § 2 odst. 1 písm. a) zákona o azylu se pro účely tohoto zákona rozumí mezinárodní ochranou ochrana poskytnutá na území cizinci formou azylu nebo doplňkové ochrany. Ustanovení § 12 až § 14b zákona o azylu vymezují důvody udělení azylu a doplňkové ochrany. 20. Dle § 14 zákona o azylu věta první jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochr