43 A 5/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

43 A 5/2025- 52 - text  9 43 A 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Bartošem ve věci žalobce: J. M. zastoupen JUDr. Ing. Ondřejem Horázným, advokátem se sídlem Ondříčkova 1304/9, 130 00 Praha 3 proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2025, č. j. KUKHK-9313/DS/2025-3 DV takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2025, č. j. KUKHK-9313/DS/2025-3 DV, se ruší ve výroku o uložení správního trestu pokuty; v tomto rozsahu se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 12 241 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Hořice (správní orgán prvního stupně) ze dne 13. 1. 2025, č. j. MUHC-DO/22312/2024/Ri-223. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byl žalobce uznán vinným spácháním přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o silničním provozu (zák. č. 361/2000 Sb.); za to mu byl uložen správní trest pokuty ve výši 15 000 Kč a povinnost k náhradě nákladů správního řízení ve výši 2 500 Kč. 2. Přestupku se žalobce dopustil tím, že z nedbalosti dne 9. 8. 2024 v 18:00 hod. na silnici č. I/35 před obcí Ostroměř, ve směru jízdy od obce Podhorní Újezd, řídil nákladní vozidlo zn. Iveco, registrační značky X, a předjížděl jiné motorové vozidlo v místě, kde je to zakázáno svislou dopravní značkou B21a (zákaz předjíždění) doplněnou vodorovnou dopravní značkou V1a (podélná čára souvislá). Tím žalobce porušil § 4 písm. c) zákona o silničním provozu. II. Žaloba 3. Žalobce navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení žalovanému. Předně namítl, že žalovaný se nedostatečně vypořádal s odvolací námitkou, že žalobce jednal v krajní nouzi, když mu bylo znemožněno se zařadit do svého pruhu v důsledku jednání řidiče vozidla jedoucího před ním, které neočekávaně prudce brzdilo. 4. Namítl dále nedostatečný popis skutku ve výroku napadených rozhodnutí, kde chybí podstatné skutkové okolnosti. 5. Namítl, že žalovaný činil skutkové závěry bez opory ve správním spise. Není pravdou, že by žalobce nepopíral, že se v rozporu s dopravním značením dostal při předjíždění do protisměrného jízdního pruhu, kde již byly jízdní pruhy odděleny souvislou čárou. 6. Namítl, že správní orgán prvního stupně nevyhověl důkaznímu návrhu na výslech spolujezdce žalobce a třetího policisty z hlídky, jíž byl žalobce stavěn. Namísto toho správní orgány předjímaly výsledek možného výslechu v žalobcův neprospěch. Zamítnutí důkazních návrhů odůvodnily nedostatečně. 7. Neexistuje důkaz pro závěr správního orgánu prvního stupně, že vozidlo jedoucí před žalobcem brzdilo z důvodu blížícího se začátku obce Ostroměř, kde je rychlost snížena na 50 km/h a z důvodu, že vidělo policistu provádějícího kontrolu. Další důkazně nepodložený závěr žalovaného byl, že žalobce, pokud by jej nezastavila hlídka policie, by předjížděcí manévr dokončil dále v obci, čili musel by vozidlo řídit rychlostí vyšší, než je rychlost v obci dovolená. Závěr o tom, že přestupek viděli všichni členové hlídky policie, učinil žalovaný, aniž by všechny členy hlídky jako svědky vyslechl. 8. Žalobce namítl, že byl zkrácen na právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, když byl sice o tomto právu poučen v předvolání k ústnímu jednání, přitom mu ale nebylo dáno na vědomí, k jakému datu správní orgán hodlá vydat rozhodnutí ve věci. Byl tak porušen § 36 odst. 3 správního řádu, což založilo podstatnou vadu řízení před správním orgánem. V rámci ústního jednání nebyl žalobce vyzván, aby se k podkladům pro vydání rozhodnutí vyjádřil. Kromě toho po skončení jednání proběhla nezaprotokolovaná komunikace mezi zástupcem žalobce a oprávněnou úřední osobou ohledně adresy svědka, jehož předvolání žalobce žádal. Tvrzení o zkrácení práv podpořil žalobce odkazy na judikaturu. 9. Žalobce konečně vznesl námitku nepřiměřenosti uloženého správního trestu pokuty. Žalovaný nezkoumal majetkové poměry žalobce. Zcela nepřijatelně mu přičetl k tíži, že se „čtyřikrát dopustil společensky velmi závažného deliktního jednání, za které mu vždy byl soudem uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel“. Jedná se přitom o skutky z let 2005 až 2009, kdy uvedená odsouzení již byla zahlazena. Žalobce namítl, že je třeba na něj hledět, jako by nebyl odsouzen a tato odsouzení neměly správní orgány zohledňovat, přestože figurují v kartě řidiče. Žalobci nelze přičítat k tíži ani starší přestupky, vyjma dvou přestupků z r. 2024. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Odkázal na napadené rozhodnutí, kde se vypořádal s uplatněnými námitkami. K námitce jednání v krajní nouzi poukázal na výpověď žalobce, že „možná“ viděl předběžné šipky, když se chtěl zařadit mezi dvě vozidla. Dále potvrdil, že v okamžiku, kdy první vozidlo začalo snižovat rychlost, nebylo mezi předjížděnými vozidly dost místa, aby se tam mohl zařadit. Vypověděl také, že v protisměru nejelo žádné vozidlo. Žalobci tedy přímo nehrozilo žádné nebezpečí a bylo pouze na jeho uvážení, zda se zařadí za vozidla, která evidentně nestihne předjet, aniž by porušil zákaz, anebo zda úkon předjíždění dokončí i za cenu nerespektování zákazu předjíždění. Je zřejmé, že celou situaci vyvolal žalobce tím, že neodhadl dopravní situaci a to, zda stihne dokončit úkon předjíždění, aniž by se dopustil přestupku. Předjížděná vozidla snižovala rychlost jízdy z důvodu, že přijížděla do obce, kde je stanovena nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h, a také proto, že jejich řidiči zaregistrovali hlídku Policie ČR. Žalobce nemusel odvracet žádné nebezpečí, proto se nejednalo o krajní nouzi. 11. Ve správním řízení bylo spolehlivě prokázáno, že žalobce předjížděl, resp. dokončoval úkon předjíždění v úseku platnosti svislé dopravní značky B21a (zákaz předjíždění) doplněné vodorovnou dopravní značkou V1a (podélná čára souvislá) a dopustil se tím porušení § 4 písm. c) zákona o silničním provozu. 12. Správní orgán prvního stupně po provedeném ústním jednání a tam provedeném dokazování měl dostatečné podklady pro vydání rozhodnutí a výslech dalších svědků tedy nepovažoval za potřebný. S důkazním návrhem žalobce se v odůvodnění rozhodnutí vypořádal. 13. O možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí byl žalobce poučen opakovaně, a to v rámci předvolání k ústnímu jednání, a dále znovu před samotným ústním jednáním. V závěru protokolu o ústním jednání je uvedeno, že dokazování bylo ukončeno, což žalobce i jeho zástupce vzali na vědomí. 14. K výši sankce žalovaný uvedl, že žalobce v průběhu řízení nedoložil správnímu orgánu prvního stupně žádné skutečnosti, z nichž by bylo lze usuzovat na jeho majetkové poměry. V daném případě byla uložena pokuta za závažný přestupek v dolní polovině zákonného rozpětí, což žalovaný nepovažuje za likvidační. 15. Žalobce na vyjádření žalovaného reagoval dne 5. 8. 2025 replikou. V ní opakovaně poukázal na pasáž z protokolu o ústním jednání, z níž plyne, že žalobce navrhoval výslech svědka – spolujezdce a výslech svědka – třetího policisty z hlídky. Svědek byl označen již v oznámení o přestupku. Správní orgán prvního stupně se s návrhy vypořádal nepřezkoumatelně. O námitce krajní nouze nebylo možné objektivně rozhodnout bez výslechu spolujezdce. Pokud jde o doložení majetkových poměrů, pak žalobce v roli obviněného nebyl povinen toto prokazovat, ale měl být k prokázání správním orgánem vyzván. IV. Jednání 16. Krajský soud věc projednal za přítomnosti zástupce žalobce. Žalovaný se z jednání písemně omluvil. Zástupce žalobce přednesl podstatné body žalobní argumentace. Krajský soud sdělil podstatný obsah písemného vyjádření žalovaného. Soud sdělil podstatný obsah správního spisu, zástupci žalobce bylo předloženo k nahlédnutí poučení obviněného, které je přílohou protokolu z ústního jednání; zástupce žalobce si během jednání se souhlasem soudu pořídil fotokopie této listiny vlastním zařízením. 17. Dokazování nebylo prováděno. 18. Závěrem zástupce žalobce setrval na svém dříve vzneseném návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení žalovaného. Soud konstatoval písemný návrh žalovaného na zamítnutí žaloby. V. Posouzení věci krajským soudem 19. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného. Napadené rozhodnutí a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně posuzoval soud jako jeden celek (viz např. rozsudek NSS ze dne 30. 8. 2017, č. j. 6 As 22/2017-37; ze dne 22. 7. 2016, č. j. 5 As