52 A 14/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

52 A 14/2025- 103 - text 7 52 A 14/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Petry Venclové, Ph. D. a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry v právní věci žalobců: a) T. Ch. b) P. Ch. proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, IČO: 70892822 sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice za účasti: Stavební huť Slatiňany, spol. s r. o., IČO: 006 55 261, sídlem Sečská 570, Slatiňany zastoupená advokátem Mgr. Janem Vlkem sídlem Opletalova 39, 110 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2025, č. j. KUPA-1900/2025-2, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím žalovaného uvedeného v záhlaví tohoto rozhodnutí bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobců proti prvostupňovému rozhodnutí Městského úřadu Chrudim (dále jen „správní orgán I. stupně) ze dne 29. 5. 2024, č. j. CR 042444/2024, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Správní orgán I. stupně na základě žádosti o určení právního vztahu podle § 142 odst. 1 správního řádu rozhodl, že se na pozemku parc. č. X v k. ú. X (dále též „předmětná komunikace“) nachází veřejně přístupná účelová komunikace podle § 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“). 2. Žalobci napadli rozhodnutí žalovaného včasně podanou žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Žalobci nepopírají, že se na jejich pozemkové parcele č. X v k. ú. X nachází účelová komunikace, nesouhlasí však s tím, že by se mělo jednat o veřejně přístupnou komunikaci. Předmětná komunikace vede pouze k pozemkům ve vlastnictví žalobců a společnosti Stavební huť Slatiňany, spol. s r. o. (tj. osoba zúčastněná na tomto řízení). Předmětná komunikace je tedy užívána pouze konkrétními subjekty, nikoliv ve prospěch veřejnosti, tudíž se jedná o plnění komunikační potřeby pouze pro malý uzavřený okruh uživatelů. Žalobci ani jejich právní předchůdci nedali souhlas k veřejnému užívání předmětné komunikace. 3. Žalobci navrhli provedení důkazu výslechem svědka L. Ch. (bývalého předsedy představenstva společnosti Zemědělská zásobování a nákup v Chrudimi, a.s.), a dále několika listinami (zápisy z jednání, technické zprávy, kolaudační rozhodnutí, mapové podklady, fotografie, kupní smlouvu, výpis z pozemkové knihy, …). 4. S ohledem na výše uvedené žalobci považují žalované rozhodnutí za nezákonné a navrhli, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na závěrech obsažených v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Doplnil, že komunikace je jediným možným přístupem k některým nemovitostem, přičemž její veřejné užívání bylo doloženo historickými skutečnostmi, svědeckými výpověďmi i leteckými snímky. Od roku 1937 nikdo z vlastníků nebránil veřejnosti v jejím užívání, a to ani předchozí vlastník ZZN v Chrudimi a.s., ani město Slatiňany, které potvrdilo, že komunikace byla využívána veřejností například při výkupu bylin. Žalobci ve správním řízení nepředložili žádné důkazy o tom, že by jejich právní předchůdci s veřejným užíváním nesouhlasili. Naopak z provedených důkazů vyplývá, že veřejnost komunikaci dlouhodobě využívala a že předchozí vlastníci s tím konkludentně souhlasili. Tento souhlas podle žalovaného přechází i na současné vlastníky, kteří jej nemohou jednostranně odvolat. Žalovaný doplnil, že žalobci v žalobě odkázali na důkazy, které nenavrhli ve správním řízení. 6. Osoba zúčastněná na tomto řízení se ztotožňuje s názorem žalovaného. Důkazní návrhy žalobců považuje za procesně nepřípustné a věcně irelevantní, neboť nebyly předloženy ve správním řízení, nejsou doloženy v originále, není znám jejich původ, a navíc se vztahují k jiným pozemkům, než je ten, o který se vede spor. Podle osoby zúčastněné žalobci neprokázali svá tvrzení o nesouhlasu právních předchůdců s veřejným užíváním komunikace. Naopak ze svědecké výpovědi zaměstnance původního vlastníka vyplývá, že komunikace byla veřejně přístupná již od 80. let. Veřejný charakter komunikace byl ze strany žalobců zpochybněn až v souvislosti s jejich snahou o koupi areálu osoby zúčastněné, kdy tento argument využili při vyjednávání o ceně. Osoba zúčastněná doplnila, že obec Slatiňany historicky pečovala o komunikaci, provedla její úpravy a vybudovala veřejné osvětlení, aniž by žalobci nebo jiný vlastník vznesli námitky. Komunikace vede z obecní silnice přes několik pozemků, včetně pozemku žalobců, a všechny jsou v katastru nemovitostí vedeny jako „ostatní komunikace“. Osoba zúčastněná dále navrhla provedení důkazu porovnáním verzí katastrálních map v čase. 7. Krajský soud v řízení vedeném podle § 65 a násl. s. ř. s. přezkoumal žalované rozhodnutí v mezích žalobních bodů bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., přičemž dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 8. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobci jsou vlastníci předmětné komunikace. Dne 15. 6. 2023 podala obchodní společnost LEROS, s. r. o. žádost o určení právního vztahu podle § 142 správního řádu o existenci účelové komunikace na pozemku p. č. X k.ú. X. Po zahájení řízení bylo dne 25. 4. 2024 provedeno místní šetření, kterého se účastnili také žalobci. Po provedeném dokazování dospěl správní orgán I. stupně k závěru, že se na předmětném pozemku nachází veřejně přístupná účelová komunikace pro motorovou i nemotorovou dopravu podle § 7 zákona o pozemních komunikacích, neboť jsou v daném případě splněny všechny znaky veřejně přístupné účelové komunikace. 9. Veřejně přístupnou účelovou komunikaci správní orgán I. stupně vymezil následovně: a) počátek je od místní komunikace na p. p. č. Y k. ú. X, počátek je tvořen rozjezdem poloměry zaoblení místa napojení na místní komunikaci s asfaltovým povrchem, b) od této místní komunikace je veřejně přístupná účelová komunikace umístěna na pozemku p. č. X k. ú. X, kdy má živičný povrch, šířku cca 3,5 až 5 m a délku cca 20 m. Její konec je u pozemku p. č. Z k. ú. X. c) Veřejně přístupná účelová komunikace se na pozemkové p. č. X k. ú. X nachází od nepamětí, min. od roku 1937 kdy jsou dostupné letecké snímky na veřejně dostupném Geoportálu na www.cuzk.cz. 10. Podle správního orgánu I. stupně je komunikace v terénu zřetelně patrná, má živičný (asfaltový) povrch, šířku přibližně 3,5 až 5 metrů a délku asi 20 metrů. Je napojena na místní komunikaci na parcele č. Y a končí u pozemku č. Z. Tato cesta je tedy fyzicky vymezená a slouží dopravnímu účelu. Komunikace propojuje jednotlivé nemovitosti, konkrétně napojuje domy č. p. X1 a X2a zároveň propojuje místní komunikaci s další účelovou komunikací a pozemky v okolí. Tím plní funkci spojení nemovitostí. Z historických leteckých snímků dostupných na Geoportálu ČÚZK podle správního orgánu I. stupně vyplývá, že cesta existuje minimálně od roku 1937 a po celou tuto dobu nebylo její užívání veřejností nijak omezeno. Vzhledem k tomu, že předchozí vlastníci užívání cesty veřejností dlouhodobě tolerovali, považuje správní orgán tento stav za konkludentní souhlas s veřejným přístupem. Tento souhlas je podle něj závazný i pro současné vlastníky. Komunikace tvoří jediné reálné dopravní napojení pro domy č. p. X1 a X2. Alternativní přístup by vedl přes uzavřený areál společnosti CEREA a.s., který je oplocený, střežený a vybaven bezpečnostním systémem. Tento přístup je tedy pouze teoretický a nelze jej považovat za reálnou alternativu. 11. Proti prvostupňovému rozhodnutí podali žalobci odvolání, které však žalovaný zamítl a rozhodnutí potvrdil, neboť se se závěry správního orgánu I. stupně ztotožnil. Žalovaný v reakci na odvolací námitky žalobců doplnil, že pro vznik veřejně přístupné účelové komunikace není rozhodující, zda byla cesta zkolaudována nebo zapsána v katastru nemovitostí, ale zda je v terénu zřetelná, stabilizovaná a dlouhodobě užívaná veřejností. Odkázal přitom na judikaturu Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, která potvrzuje, že účelová komunikace může vzniknout i „živelně“, tedy faktickým užíváním bez formálního aktu státní správy. 12. K souhlasu vlastníka s veřejným užíváním žalovaný uvedl, že souhlas nemusí být výslovný, ale může být konkludentní. V tomto případě nebyl doložen žádný kvalifikovaný nesouhlas ze strany vlastníků, naopak bylo prokázáno, že cesta byla historicky využívána veřejností, včetně pěšího a automobilového provozu, například při výkupu bylin. V daném případě neexistuje jiná reálná alternativa dopravního napojení pro domy č. p. X1 a X2, než právě předmětná komunikace. Alternativní přístup přes uzavřený areál CEREA a.s. není běžně dostupný a nelze jej považovat za skutečnou alternativu. 13. Předně soud připomíná, že není smyslem soudní