52 A 33/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

52 A 33/2025- 97 - text  13 52 A 33/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry a JUDr. Aleše Korejtka ve věci navrhovatelky: Elektrárny Opatovice, a.s., IČ 275 67 320 sídlem Opatovice nad Labem 478, 533 45 Opatovice nad Labem proti odpůrkyni: Obec Opatovice nad Labem, IČ 002 74 011 sídlem Pardubická 160, 533 45 Opatovice nad Labem zastoupené advokátem Mgr. Robinem Mlynářem sídlem Teplého 2786, 530 02 Pardubice o návrhu na zrušení Opatření obecné povahy obce Opatovice nad Labem č. 1/2024, vydaného Zastupitelstvem obce Opatovice nad Labem dne 26. 6. 2024, pod č. 9/23Z/2024, kterým se stanoví místní koeficient pro vymezené nemovité věci na území obce takto: I. Návrh na zrušení Opatření obecné povahy obce Opatovice nad Labem č. 1/2024, vydaného Zastupitelstvem obce Opatovice nad Labem dne 26. 6. 2024, pod č. 9/23Z/2024, kterým se stanoví místní koeficient pro vymezené nemovité věci na území obce, se zamítá. II. Navrhovatelka je povinna nahradit odpůrkyni náklady řízení ve výši 18 404,10 Kč k rukám právního zástupce odpůrkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. V této věci se soud zabývá posouzením opatření obecné povahy, kterým byl stanoven místní koeficient daně z nemovitostí pro vymezené nemovité věci pro rok 2025 v obci Opatovice nad Labem. I. Návrh 2. Navrhovatelka se včasným návrhem domáhala zrušení opatření obecné povahy označeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž byl stanoven místní koeficient daně z nemovitostí pro vymezené nemovité věci v obci Opatovice nad Labem dle § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále „zákon o dani z nemovitých věcí“). 3. Navrhovatelka v návrhu předně namítala, že opatření obecné povahy (dále také „OOP“) je nezákonné, neboť odpůrkyně neměla v roce 2024 pravomoc vydat opatření obecné povahy, kterým by stanovila místní koeficient daně z nemovitých věcí pro vymezené nemovité věci. Ustanovení § 12 odst. 1 písm. b) zákona o dani z nemovitých věcí, ve znění novelizovaném zákonem č. 349/2023 Sb., umožňující obcím stanovit právě formou opatření obecné povahy místní koeficient pro vymezené nemovité věci, nebylo totiž v době vydání předmětného OOP účinné. Účinnosti dle přechodných ustanovení zákona č. 349/2023 Sb. nabylo dne 1. 1. 2025, OOP bylo však vydáno již 26. 6. 2024. 4. Dále navrhovatelka popsala procesní postup odpůrkyně směřující k vydání OOP. Uvedla, že již proti návrhu OOP podala dle § 172 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále „správní řád“) námitky, kterými poukazovala na nedostatečné odůvodnění návrhu OOP způsobující jeho nepřezkoumatelnost. Návrh OOP dle navrhovatelky obsahoval prvky svévole, byl diskriminační a v rozporu s principem rovnosti. Odůvodnění návrhu OOP obsahovalo pouze obecná tvrzení vztažená nekonkrétně k vymezeným nemovitostem, neuvádělo konkrétní důvody, resp. kritéria pro zařazení nemovitých věcí navrhovatelky do návrhu OOP. Stanovení místního koeficientu (v návrhu ve výši 5,0) nebylo dostatečně odůvodněno, bylo nepřiměřené a diskriminační a absentovalo v něm posouzení, zda nebylo možné dosáhnout účelu sledovaného odpůrcem jiným způsobem a formou. To je v rozporu s § 172 odst. 1 správního řádu a důvodovou zprávu k zákonu č. 349/2023 Sb., kterým byl novelizován § 12 zákona o dani z nemovitých věcí. Navrhovatelka tvrdila, že do návrhu OOP byly bez odůvodnění zahrnuty některé nemovité věci, které netvoří průmyslové areály a jsou ve vlastnictví fyzických osob, dále tam byly zařazeny některé nemovité věci ve vlastnictví navrhovatelky, které však neovlivňují život občanů obce. Zároveň se na území obce, v jejím intravilánu, nachází další subjekty vykonávající podnikatelskou činnost, která klade nároky na dopravní infrastrukturu a produkuje emise, které však v kontextu stanovení místního koeficientu zůstaly bez povšimnutí, tedy v návrhu OOP nebyly obsaženy nemovité věci pod areály, jejichž činnost obec rovněž zatěžuje. 5. K samotnému OOP navrhovatelka namítala, že je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Poukazovala s odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu na v zásadě stejné požadavky na odůvodnění OOP jako je tomu v případě rozhodnutí správních orgánů. Tvrdila, že odpůrkyně v OOP, resp. v jednotlivých rozhodnutích o námitkách proti návrhu OOP, pokračovala v ryze obecném zdůvodňování. K argumentu odpůrkyně uvedenému v rozhodnutí o námitkách spočívajícímu ve zvýšené dopravní zátěži (opotřebování) na pozemních komunikacích ve vlastnictví obce, vynaložení finančních prostředků na služby obecní policie a zvýšené kumulaci lidí vlivem podnikatelské činnosti, navrhovatelka poukázala na skutečnost, že většina zatížených nemovitostí se nachází mimo zastavěné území obce. Areál navrhovatelky leží kompletně oddělen od zastaveného, resp. obydleného území obce. Provoz navrhovatelky rozhodně neovlivňuje negativním způsobem silniční dopravu v obci. Silniční infrastruktura mimo obec není ve vlastnictví obce, tedy není to odpůrkyně, kdo by musel vynakládat náklady na její údržbu a opravu. Navrhovatelka navíc v rámci svého podnikání využívá k zásobování primárně vlastní železniční vlečku. K odpůrkyní uváděnému negativnímu zásahu do chráněného krajinného rázu navrhovatelka poukazovala na obecnost odůvodnění jeho námitek, šedesátiletý provoz areálu na daném místě, vizuální oddělení areálu navrhovatelky od obce mimoúrovňovou křižovatkou a realizaci výstavby skladovací a montážní haly, s jejímž provozem bude spojena zásadní dopravní a hluková zátěž. K odpůrkyní uváděné argumentaci v rozhodnutí o námitkách týkající se emisí (prašnost a další látky snižující kvalitu ovzduší) poukazovala navrhovatelka na obecnost zpráv a měření Českého hydrometeorologického ústavu, které se nevztahují k činnosti navrhovatelky. K vypořádání námitky týkající se diskriminačního charakteru OOP poukazovala na návrh pozdějšího opatření obecné povahy pro zdaňovací období roku 2026, v němž byly zatíženy nemovitosti dalších, původně nezatížených podnikatelských subjektů na území obce a v sousedním katastrálním území Pohřebačka. Zdůraznila absenci dat, studií a nástrojů, jak individuálně změřit hodnoty externalit způsobené jednotlivými subjekty. 6. Dle navrhovatelky je obtížně rozpoznatelné a v podstatě nepřezkoumatelné kritérium pro zařazení nemovitých věcí do OOP. Odpůrkyně vybrala nahodile do OOP nemovité věci nacházející se směrem na jih od obce Opatovice nad Labem, oproti tomu nemovitosti podnikatelských subjektů přímo v zastavěné části obce či v částech směrem na sever k Hradci Králové nebyly do OOP zahrnuty. Současně někteří vlastníci nemovitostí zahrnutých do OOP jsou fyzickými osobami. Není tedy zcela patrné, zda bylo záměrem odpůrce postihnout vyšší daní subjekty, které jsou údajnými původci zvýšené zátěže pro dopravu a životní prostředí nebo vlastníky nemovitých věcí nacházející se v oblasti směrem na jih od obce. 7. Dále navrhovatelka namítala, že odpůrkyně neprovedla test proporcionality navrhovaného zásahu do vlastnického práva navrhovatelky a dalších vlastníků, ač to s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 8. 2023, č. j. 142 A 4/2023-43, odst. 41, učinit měla. Odpůrkyně pouze odkázala na dříve vydanou obecně závaznou vyhlášku, kterou zavedla vyšší daňové zatížení na vymezené nemovité věci na území obce s tím, že změna formy reflektuje změnu právní úpravy. 8. Ke stanovené výši místního koeficientu navrhovatelka uvedla, že v návrhu OOP byl stanoven ve výši 5, v napadeném OOP byl pak o jeden stupeň snížen. Stanovení místního koeficientu právě ve výši 4 však nebylo odpůrkyní v OOP řádně odůvodněno. II. Vyjádření odpůrkyně 9. Odpůrkyně ve vyjádření namítala nedostatek aktivní procesní legitimace a aktivní věcné legitimace navrhovatelky k podání návrhu na zrušení OOP v celém rozsahu, neboť je vlastníkem pouze některých v OOP vymezených nemovitých věcí. Měla za to, že již v roce 2024 byla oprávněna stanovit místní koeficient pro vymezené nemovitosti formou opatření obecné povahy, a to s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“). Námitky navrhovatelky týkající se zákonnosti OOP označila za nedůvodné. Vlastní odůvodnění OOP i odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatelky považovala za dostatečné. Poukázala zejména na rozsah negativních externalit (emise, které snižují kvalitu ovzduší a mají vliv na lidské zdraví) spojený s provozem tepelné elektrárny, která produkuje energii zejména prostřednictvím spalování uhlí, a na dominantnost stavby, která negativně zasahuje do krajinného rázu. 10. K výši koeficientu uvedla, že jeho snížení oproti návrhu OOP bylo reakcí na námitky vlastníků nemovitých věcí proti návrhu OOP. K navrhovatelkou tvrzenému diskriminačnímu charakteru OOP a nezatížení dalších nemovitých věcí poukázala na nižší dopady podnikatelské činnosti dalších subjektů na občany a živo