1 As 32/2012 — Nejvyšší správní soud

30 A 64/2025- 62 - text  9 30 A 64/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D., a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce a): P. B. a žalobkyně b): M. B. oba zastoupeni advokátem Mgr. et Mgr. Michalem Bouškou sídlem Teplého 2786, Pardubice proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, Liberec za účasti: 1. obec Kacanovy sídlem Kacanovy 51 2. Ing. arch. Z. H. 3. MUDr. V. H. v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2025, č. j. KULK 50446/2025/280.9/Bu, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2025, č. j. KULK 50446/2025/280.9/Bu, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku ve výši 18 269,40 Kč, a to do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobců. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Městský úřad Turnov, jakožto silniční správní úřad, rozhodnutím ze dne 8. 8. 2023 deklaroval, že na části pozemku ve vlastnictví žalobců, parc. č. X v katastrálním území X (dále jen „Předmětný pozemek“), existuje veřejně přístupná účelová komunikace. Odvolání žalobců proti tomuto rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 10. 2023 zamítl. Správní orgány dospěly ke shodnému závěru, že jsou naplněny všechny čtyři znaky veřejně přístupné účelové komunikace. Mimo jiné shledaly, že existuje nutná komunikační potřeba, neboť alternativní cesta je neúměrně (2,5krát) delší, než je posuzovaná cesta, a jejím přerušením by na obou jejích koncích zůstaly dvě slepé úzké komunikace, na nichž by mohly vznikat nebezpečné situace při otáčení vozidel. Značně by byla omezena také akceschopnost složek integrovaného záchranného systému. Souhlas s obecným užíváním pak dovodily ze skutečnosti, že dle svědeckých výpovědí byla cesta užívána od nepaměti, proti užívání veřejností přitom nevyjadřovali nesouhlas ani předchozí majitelé pozemku, cca do roku 2010 ani žalobci, a veřejně přístupná účelová komunikace ani v tomto období nezanikla. 2. Žalobci se proto obrátili na Krajský soud v Hradci Králové, ten však jejich žalobu rozsudkem ze dne 29. 2. 2024, č. j. 30 A 87/2023-55, zamítl. Posledně uvedený rozsudek krajského soudu, stejně jako rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2023 Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti žalobců svým rozsudkem ze dne 24. 10. 2024, č. j. 1 As 58/2024-47, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení; shledal totiž nepřezkoumatelným rozhodnutí žalovaného. Žalovaný následně zrušil rozhodnutí Městského úřadu Turnov a ten tak ve věci rozhodoval znovu, konkrétně rozhodnutím ze dne 30. 4. 2025, kdy opětovně deklaroval existenci veřejně přístupné účelové komunikace. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl v záhlaví specifikovaným rozhodnutím a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutí žalovaného je společně s rozhodnutím Městského úřadu Turnov opětovně napadeno správní žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové. II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě a ve vyjádření žalovaného 3. Žalobci uvedli, že žalobou napadené rozhodnutí, stejně jako rozhodnutí správního orgánu I. stupně, považují za nepřezkoumatelná a nezákonná. 4. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného (a ze stejných důvodů i rozhodnutí správního orgánu I. stupně) žalobci spatřují v několika dílčích důvodech. V prvém případě žalobci namítali, že z rozhodnutí správního orgánu I. stupně není zřejmé, z kolika svědeckých výpovědí dospěl ke svému závěru o skutkovém stavu věci. Správní orgán I. stupně totiž zcela nepřípustně přihlédl jako ke svědeckým výpovědím i k vyjádřením účastníků (některé osoby se totiž staly účastníky správního řízení až po kasačním rozsudku Nejvyššího správního soudu). Žalovaný se pokusil tuto námitku žalobců vypořádat na str. 8 žalobou napadeného rozhodnutí, avšak i on nesprávně konstatoval, že vycházel z výpovědi 11 svědků, ale měl vycházet toliko z 9 svědeckých výpovědí. S některými účastníky správního řízení tak bylo chybně jednáno jako se svědky, respektive jejich vyjádření sloužila jako svědecké výpovědi a správní orgány z nich dovozovaly závěr o skutkovém stavu věci. Závěry správních orgánů jsou tak postaveny na výpovědích „většiny svědků“, není přitom ale zřejmé, jaké svědky správní orgány konkrétně myslí. 5. Žalobci považují žalobou napadené rozhodnutí i za nesrozumitelné, neboť se v něm uvádí, že neexistuje komunikační alternativa, avšak v dalším textu je tento závěr popřen s tím, že se zde komunikační alternativa nachází, jen není dostačující. 6. Napadené rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné i pro nedostatek důvodů. Není zřejmé, proč správní orgány dospěly k přesvědčení, že z fotografií předložených žalobci není zánik veřejně přístupné účelové komunikace průkazný. Jestliže měly správní orgány za to, že fotografie nejsou průkazné, měly rozvést, proč daly přednost svědeckým výpovědím před fotografickou dokumentací. Stejně tak není zřejmé, proč správní orgány považují alternativní trasu za nevhodnou pro její nepoměrně větší délku oproti veřejně přístupné účelové komunikaci. Rozdíl ve vzdálenosti lze v motorovém vozidle překonat v době 2 minut. V rozhodnutí správních orgánů absentuje i úvaha o proporcionalitě zásahu do práv žalobců. Zásah do práv žalobců se děje pouze z toho důvodu, aby vlastníci okolních pozemků měli k nim pohodlnější příjezd. 7. Argumentace potřebnosti veřejně přístupné účelové komunikace na předmětném pozemku neobstojí ani stran potřeb integrovaného záchranného systému. Žalobci ve správním řízení dokládali koordinované závazné stanovisko ze dne 17. 4. 2023, v němž dotčený orgán na úseku zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, jasně deklaroval, že nemá žádných námitek proti neprůjezdnosti veřejně přístupné účelové komunikace, respektive, že tuto pozemní komunikaci nepovažuje za veřejně přístupnou účelovou komunikaci. Správní orgány tyto závěry bagatelizovaly, respektive dospěly k závěrům opačným, čímž překročily své kompetence na daném úseku veřejné správy. 8. Žalobci také namítali, že jim nebyla poskytnuta skutečná možnost vyjádřit se ke všem podkladům rozhodnutí. Žalobci byli zkráceni na svých právech tím, že se nemohli efektivně vyjádřit k vyjádření ostatních (nových) účastníků správního řízení po kasačním rozsudku Nejvyššího správního soudu, neboť k tomu dostali nepřiměřeně krátkou lhůtu. Argumentace žalovaného, že se žalobci měli odvolat do usnesení, kterým jim byla lhůta stanovena, na zkrácení jejich práv nic nemění. Správní orgán I. stupně stanovil lhůtu k vyjádření se k podkladům rozhodnutí v délce jediného dne, který nadto připadl na pátek. 9. V rámci druhého okruhu žalobních námitek žalobci namítali nezákonnost rozhodnutí žalovaného, stejně jako rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Žalobci uvedli, že se opět neztotožňují se závěrem obsaženým v napadeném rozhodnutí, neboť v daném případě nebylo prokázáno naplnění všech obligatorních znaků existence účelové komunikace dle § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „ZOPK“). Žalobci tak opakovaně zpochybňují hodnocení správních orgánů stran naplnění znaků nutné a ničím nenahraditelné komunikační potřeby v případě Předmětného pozemku a mají za to, že správní orgány nerespektovaly závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu (požadavek dostatečného vypořádání se se znakem nutné a ničím nenahraditelné komunikační potřeby). Správní orgány se zabývaly alternativním přístupem k Předmětnému pozemku, tento ale shledaly jako nevyhovující zejména pro větší vzdálenost, než jaká je dána prostřednictvím Předmětného pozemku. Subjekty, které využívají Předmětný pozemek, uvedly, že po něm jezdí osobními motorovými vozidly. Proto je argument správních orgánů o nutné komunikační potřebě Předmětného pozemku pro zemědělské stroje nedůvodný a účelový. 10. Žalobci nesouhlasí ani s tím, že by v případě jejich pozemku byl naplněn znak využívání komunikace veřejností. Veřejně přístupná účelová komunikace je využívána pouze vlastníky přilehlých 3 okolních nemovitostí. 11. Obdobně namítali, že není naplněn znak existence souhlasu s obecným užíváním. Žalobci tvrdili, že i pokud byl souhlas v minulosti dán, došlo k jeho odvolání, respektive zanikl stejně jako veřejnost dané komunikace (Předmětného pozemku) kolem roku 2010, kdy z fotografií předložených žalobci jasně vyplynulo, že cesta v terénu zanikala (zarůstala trávou). Pokud komunikace vyjde z užívání, tak, jak se tomu stalo v tomto případě, je poté zapotřebí opět souhlasu vlastníka komunikace s veřejným užíváním. 12. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na obsah žalobou napadeného rozhodnutí a rozhodnutí správního orgánu I. stupně s tím, že obě tato rozhodnutí jsou zákonná a naplnění znaků existence veřejně přístupné účelové komunikace i na Předmětném pozemku bylo správně vyhodnoceno. 13. Osoby zúčastněné na řízení se ve věci nevyjádřily. III.