9 As 71/2008 — Nejvyšší správní soud

30 A 70/2025- 37 - text  9 30 A 70/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D., ve věci žalobce: M. H. zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem AK Čechovský & Václavek, s. r. o. se sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 9. 2025, čj. MV-139407-4/SO-2025, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 25. 9. 2025, čj. MV-139407-4/SO-2025, se zrušuje a věc se jí vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 21.404 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 23. 7. 2025, čj. OAM-32099-11/CD-2025, (dále také jen „správní orgán I. stupně“), ve spojení s opravným rozhodnutím ze dne 14. 8. 2025, čj. OAM-32099-14/CD-2025, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o vydání cizineckého pasu pro nesplnění podmínek uvedených v § 113 odst. 6 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). II. Shrnutí žalobních bodů 2. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí a navrhl jeho zrušení a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Současně požadoval přiznání náhrady nákladů řízení. Má zato, že závěr správních orgánů pramení z nesprávné aplikace ustanovení § 113 odst. 6 písm. a) zákona o pobytu cizinců na jeho případ a že rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo z důvodu nesprávné aplikace zákonného ustanovení vydáno v rozporu s ustanovením § 2 odst. 1 správního řádu, proto jej měla žalovaná zrušit. 3. V prvním žalobním bodě žalobce namítl nedostatečně zjištěný skutkový stav. Uvedl, že část správním orgánem I. stupně shromážděných materiálů je z roku 2022, tedy z doby před ázerbájdžánskou ofenzívou. Nejnovější zpráva týkající se stavu armády je z 19. 6. 2023, tedy z doby cca čtvrt roku před počátkem ofenzivy, která začala 19. 9. 2023. Je přitom nepochybné, že pozemní invaze cizím státem výrazným způsobem změní poměry v armádě a přístup k výcviku branců, a změní se také důraz kladený na plnění branné povinnosti. Tyto faktory tak mohou přispět ke zhoršení znepokojujících zpráv týkající se šikany a nebojových úmrtí v armádě, které jsou součástí spisového materiálu. 4. Dle žalobce jsou ve spisovém materiálu obsaženy toliko obecné zprávy o zemi původu a o branné povinnosti, které však nejsou dostačující. Podobný přístup správních orgánů byl již v minulosti soudy opakovaně odmítnut, neboť postrádá potřebnou míru individualizace. K tomu poukázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2022, čj. 55 A 15/2022-38, který takovýto postup označuje za nedostatečný. Žalobce uvedl, že v jeho případě není rozhodující to, že žádal v České republice o mezinárodní ochranu, ale to, jaký vliv by mohlo mít dřívější působení jeho matky na to, že se stane terčem jednání porušujícího čl. 2 nebo 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K tomuto si správní orgán žádné informace neobstaral a ani se o to nepokusil. 5. Ve druhém žalobním bodě žalobce vytýká správním orgánům nesprávné právní posouzení. Zdůraznil, že se primárně obává toho, že by mohl čelit šikaně, případně mít problémy z důvodu problémů, kterým prokazatelně čelila jeho matka (a které uznalo Ministerstvo vnitra v azylovém řízení, byť azyl udělen nebyl). Armáda je přitom prostředím, do kterého není zvenku vidět (potvrzují i ve spisu nashromážděné zprávy), pročež se jeví jako ideálním prostředím pro odplatu či pro šikanu ze strany sympatizantů předchozího režimu. Nestačí tak pouhé konstatování, že žalobci ani jeho rodině nebyl azyl udělen. V případě, kdy i v azylovém řízení bylo konstatováno, že existuje určité nebezpečí, i když nedosahuje intenzity pronásledování, je třeba se touto okolností zabývat v kontextu s dalšími skutečnostmi. 6. Dle žalobce nelze poukázat na obecnou legitimitu branné povinnosti nebo obecnou možnost náhradní vojenské služby. Je nutné se v rámci správního řízení zabývat tím, zdali z důvodu poměrů v armádě a mezi branci skutečně nehrozí nebezpečí újmy na životě, zdraví či zdali nehrozí ponižující zacházení. Ve spisovém materiálu je přitom z dostupných zpráv zjištěno, že v Arménské armádě dochází k šikaně i většímu počtu nebojových úmrtí branců, přičemž tyto nejsou oficiálně vysvětleny ani komentovány ze strany Arménské armády a lidskoprávním organizacím nejsou poskytovány informace. To potvrzuje i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2022, čj. 55 A 15/2022-38, který se zabýval aktualitou materiálů obstaraných správním orgánem v obdobném případě. 7. Jako neurčité působí dle žalobce i konstatování, že v „proti případnému nevhodnému zacházení v armádě existují oficiální mechanismy, kterých může každý branec využít“. Tato informace má svůj původ v informaci ZÚ v Jerevanu, která však sama obsahuje údaje o tom, že systém ochrany často selhává a že navíc není možné zvenčí funkčnost systému ověřit. Odpověď na otázku, zdali by taková možnost byla dostupná přímo žalobci, chybí. V této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2021, čj. 5 Azs 19/2020-45, s tím, že branná povinnost v Arménii je známá svým tvrdým přístupem k odpíračům vojenské služby. To shledal i Evropský soud lidská práva ve věci Adyan a ostatní proti Arménii (stížnost č. 75604/11), v níž uzavřel, že možnosti náhradního výkonu vojenské služby jsou konstruovány tak, aby případné odpírače vojenské služby od jejich využití co nejvíce odradily svou délkou. Pakliže Arménie takto nekompromisně postupuje proti osobám, které uplatňují tzv. výhradu svědomí, je zřejmé, že o moc lépe by nebylo zacházeno ani s žalobcem, jehož důvody pro odepření vojenské služby vyvěrají z jeho dlouhodobého pobytu mimo Arménii, nízkému až žádnému kulturnímu začlenění a problémům jeho matky. III. Vyjádření žalované k žalobě 8. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhla zamítnutí žaloby. Dle jejího názoru splňuje napadené rozhodnutí všechny požadavky, které správní řád v ustanovení § 68 odst. 3 stanoví pro odůvodnění rozhodnutí. Žalovaná je přesvědčena, že žádost žalobce byla posouzena správně a v souladu se zákonem. 9. Žalovaná uvedla, že žádost žalobce byla zamítnuta z důvodu, že v řízení neprokázal, že si nemůže cestovní doklad opatřit nezávisle na své vůli. Z jeho žádosti o vydání cizineckého pasu vyplývá, že důvodem jejího podání je skutečnost, že v Arménské republice nevykonal vojenskou službu, že od roku 2016 ve své vlasti již nepobývá, zmínil i aktuální bezpečností situaci v Arménské republice, jakožto i situaci v arménské armádě. 10. Žalovaná zopakovala, že v napadeném rozhodnutí uvedla, že plnění branné povinnosti vůči vlastnímu státu a vojenská služba patří k základním státoobčanským povinnostem uznávaným i mezinárodními úmluvami. K tomu odkázala na dostupnou judikaturu NSS a uvedla, že při hodnocení splnění podmínek dle § 113 odst. 6 písm. a) zákona o pobytu cizinců vycházela z Informace MZV ČR ze dne 19. 6. 2023, čj. 114111-6/2023-MZV/LPTP, a poukázala i na to, že ve vlasti žalobce žádný vojenský konflikt neprobíhá. Navíc bylo ze zprávy MZV ČR zjištěno, že v Arménské republice existuje i možnost alternativní/civilní služby. Obavy žalobce proto neshledala za relevantní a žalobcem uváděné důvody nelze chápat jako „důvody na jeho vůli nezávislé“, pro které si nemůže opatřit cestovní doklad Arménské republiky. IV. Jednání soudu 11. Jednání soudu konaného dne 10. 3. 2026 se zúčastnil žalobce a jeho zástupce, žalovaná se z jednání písemně omluvila. 12. Zástupce žalobce předně odkázal na argumentaci uvedenou v žalobě. Dále uvedl, že ve správním řízení nebylo zohledněno, že žalobce (a jeho bratr), jsou živiteli celé rodiny, přičemž jejich matka je vážně nemocná a otec je v invalidním důchodu. Poznamenal, že se žalobcem a členy jeho rodiny bylo vedeno i další řízení, které nakonec vyústilo v udělení trvalého pobytu jak žalobci, tak celé jeho rodině. K tomu poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2024, čj. 5 Azs 130/2024-41, a uvedl, že pokud Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že situace žalobce odůvodňuje udělení povolení k trvalému pobytu, mělo by to být zohledněno i při posuzování podmínek pro vydání cizineckého pasu. 13. Žalobce vyjádřil vděčnost za to, že mu bylo v ČR umožněno zůstat. Dále uvedl, že společně s bratrem podporuje rodinu, neboť rodiče z objektivních důvodů nepracují, a nejsou tak z ekonomického hlediska soběstační. V. Posouzení věci krajským soudem 14. Kraj