7 Azs 13/2015 — Nejvyšší správní soud

30 A 79/2025- 189 - text  14 30 A 79/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D., ve věci žalobce: M – SILNICE, a. s., IČO: 42196868 se sídlem Husova 1697, 530 03 Pardubice zastoupeny JUDr. Daliborem Kalcsem, advokátem se sídlem Resslova 956/13, 500 02 Hradec Králové proti žalovanému: Český báňský úřad v Praze, IČO: 00025844 se sídlem Kozí 748/4, 110 01 Praha 1 – Staré Město v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2025, čj. SBS 47733/2025/ČBÚ-21 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a rozhodnutí správního orgánu 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl jako opožděné odvolání žalobce do rozhodnutí Obvodního báňského úřadu pro území krajů Královéhradeckého, Pardubického, Libereckého a Vysočina (dále také jen „OBÚ“ nebo „správní orgán I. stupně“), ze dne 7. 7. 2025, čj. SBS 34485/2025. Uvedeným prvoinstančním správním rozhodnutím byl uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku hornické činnosti dle § 44a odst. 2 písm. l) zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, za což mu byla dle § 44a odst. 4 písm. c) téhož zákona uložena pokuta ve výši 1.000.000 Kč. II. Shrnutí žalobních bodů 2. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí jemu předcházejících, a přezkoumání důvodů pro nicotnost rozhodnutí OBÚ ze dne 7. 7. 2025, čj. SBS 34485/2025, a vztahu tohoto rozhodnutí k napadenému rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2025, čj. SZ SBS 40274/2025/ČBÚ-21. 3. Nejprve podrobně popsal průběh správního řízení, v němž poukázal na absenci úkonu, jímž by OBÚ zahájil řízení o přestupku pro 5 ze 6 přestupků, a za nesprávný označil názor OBÚ, že rozšíření předmětu řízení o přestupku o nové přestupky je změnou právní kvalifikace skutku, tedy že je jeho výklad pojmu „změna právní kvalifikace“ nesprávný. 4. Žalobní námitky pak žalobce vymezil do následujících bodů: 5. V prvním žalobním bodě uvedl, že dne 28. 7. 2025 podal proti rozhodnutí ze dne 7. 7. 2025, čj. SBS 34485/2025, odvolání. Současně s odvoláním podal žádost o prominutí zmeškání úkonu, přičemž tímto zmeškaným úkonem bylo odvolání proti rozhodnutí ze dne 7. 7. 2025, čj. SBS 34485/2025. Usnesením ze dne 4. 8. 2025, čj. SBS 39410/2025, OBÚ neprominul zmeškání úkonu, přičemž proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání dne 19. 8. 2025. Žalovaný rozhodl o odvolání proti usnesení o neprominutí zmeškání úkonu rozhodnutím ze dne 15. 9. 2025, čj. SBS 43843/2025/ČBÚ-21. K tomu žalobce uvedl, že co do důvodů marného uplynutí lhůty k podání odvolání proti rozhodnutí ze dne 7. 7. 2025, čj. SBS 34485/2025, odkazuje na blanketní odvolání ze dne 25. 7. 2025 proti rozhodnutí spolu s žádostí o prominutí zmeškání úkonu a na část 4 této žaloby nazvanou Ochrana dobré víry a zneužití správního uvážení. 6. V dalším žalobním bodě žalobce uvedl, že v rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl jeho odvolání proti usnesení OBÚ ze dne 4. 8. 2025 spatřuje vady řízení spočívající v tom, že: a) správní řízení před správním orgánem I. stupně (jímž byl OBÚ) nebylo pro 5 ze 6 skutků vůbec zahájeno, zároveň bylo správní řízení řádně zahájené pro jiný skutek žalobce a o těchto 5 dalších skutků nezákonně rozšířeno; b) o skutcích uvedených ve výroku rozhodnutí ze dne 7. 7. 2025, čj. SBS 34485/2025, pod body 2 až 5 nemohlo být v tomto řízení rozhodováno z důvodu uvedeného výše, a proto považuje žalobce rozhodnutí ze dne 7. 7. 2025 čj. SBS 34485/2025 v rozsahu bodu 2 až 6 výroku o vině, celého výroku o správním trestu a celého výroku o náhradě nákladů řízení za nicotné; k tomu dodal, že část rozhodnutí, u níž navrhuje zkoumání důvodů pro vyslovení nicotnosti, nelze od ostatních částí rozhodnutí oddělit a má za to, že nicotnost by měla být vyslovena pro celé rozhodnutí ze dne 7. 7. 2025, čj. SBS 34485/2025, ve všech jeho výrocích; c) protože rozhodnutí OBÚ ze dne 7. 7. 2025, čj. SBS 34485/2025, je podkladem pro touto žalobou napadené rozhodnutí, ovlivňuje podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem zákonnost napadeného rozhodnutí. 7. K samotné ochraně dobré víry žalobce uvedl, že patří mezi základní zásady činnosti správních orgánů, což správní řád vyjadřuje v § 2 odst. 3 dikcí, podle níž má správní orgán šetřit práva nabytá v dobré víře a oprávněné zájmy dotčených osob. Dobrá víra je upřednostňována před legalitou, neboť se jejím prostřednictvím naplňuje obecná idea spravedlnosti. Žalobce se domnívá, že vzhledem k tomu, že smyslem dobré víry je zajistit spravedlnost a že žalobce jako adresát veřejné správy postupoval v dobré víře, přičemž nepodání odvolání jako výsledek tohoto případu nezamýšlel a nebyl si ho vědom, což prokázal podáním již prvního odvolání ve věci samé, měla by být v tomto případě dobrá víra uplatněna a garantována jako pilíř právního státu. 8. Ke zneužití správního uvážení v rámci neprominutí zmeškání úkonu a délce řízení žalobce uvedl, že každý případ žádosti o prominutí zmeškání úkonu je potřeba posuzovat jednotlivě a s ohledem na konkrétní okolnosti. Uvedl, že mezi ním a správním orgánem panují napjaté vztahy a správní orgán již svým prvním rozhodnutím navazujícím na odpor žalobce a následným zvýšením správní sankce prokázal zaujatý pohled na řízení, neboť v podání odporu spatřoval arogantní přístup žalobce. Správní orgán po podání prvního odvolání proti jeho nezákonnému rozhodnutí neváhal zahájit po 1,5 roce od události další správní řízení. Již původní rozhodnutí a bezprecedentní zvýšení pokuty signalizovalo zaujatost správního orgánu a neochotu uznat, byť jen část svého pochybení. Výsledek správního řízení tak není dle žalobce spravedlivý, ale je dílem náhody, resp. pochybení právního zástupce, na kterém se žalobce nepodílel. Žalobce je dlouhodobě zastoupen týmž právním zástupcem a nejedná se tedy o obvyklý případ zastoupení ad hoc. Žalobce oprávněně v rámci dlouhodobých zvyklostí spoléhal na to, že jeho právní zástupce odvolání podá tak, jak to vždy učinil, dokonce již jednou i přímo v tomto řízení. Naopak správní orgán již o té samé věci rozhodoval nejméně potřetí (nejprve příkazem, poté prvním rozhodnutí ve věci samé, pak druhým rozhodnutím ve věci samé po zrušení jeho prvního rozhodnutí nadřízeným správním orgánem a vedle toho v dalším – souběžně zahájeném – správním řízení). Správní orgán tak má zásadní podíl na délce správního řízení a na tom, že vady jeho rozhodování, resp. vedení správního řízení vedly k tomu, že se žalobce musel opakovaně bránit nezákonným aktům správního orgánu. 9. Žalobce poukázal na to, že ve vedlejší větvi tohoto případu je to velice podobné. Správní orgán v podstatě „vymyslel“ další správní delikt (nedodání situačního plánku a fotodokumentace), přičemž motivem bylo to, že si žalobce dovolil v hlavním správním řízení namítnout, že správní orgán neoznačil ani předpokládané místo události. Správní orgán dokonce svoji svévoli v podstatě přiznal v odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 20. 11. 2025, čj. SBS 60840/2025, kde uvedl, že protože si žalobce stěžoval na neoznačení alespoň přibližného místa na druhé etáži lomu, správní orgán zjistil, že tak nemohl učinit proto, že v situačním plánku není označeno místo pádu, ale předpokládané místo pádu. Žalobce totiž na místě události po konzultaci se zástupci správního orgánu a Policie ČR do situačního plánku uvedl předpokládané místo pádu, neboť se všichni přítomní na místě shodli na tom, že na druhé etáži nejsou stopy po pádu a přesné místo proto nelze přesně určit. 10. Dle žalobce lze z uvedeného dovodit zjevnou svévoli a vadnost postupu správního orgánu, která společně s dalšími okolnostmi případu a s ohledem na zvyklosti (tj. bezbřehé spolehnutí se organizace na svého právního zástupce, délka, mnohost a opakovanost rozhodování správního orgánu) vede k tomu, že tento případ by měl být posuzován ve smyslu § 41 správního řádu jako závažné důvody, které nastaly bez zavinění žalobce. 11. V posledním žalobním bodě žalobce namítl, že správní orgán zatížil řízení i další vadou, když jeho rozhodnutí neobsahuje ani základní náležitosti pro postup správního orgánu v rámci správního trestání. Uvedl, že ukládání sankcí je činnost spočívající ve zjištění všech okolností, za kterých došlo ke spáchání přestupku, předpokladů nápravy odpovědné osoby a na zajištění ochrany zájmů společnosti prostředky trestně správních norem, v rámci které je nutno respektovat zásady zákonnosti, spravedlnosti, individualizace a přiměřenosti. Správní orgán I. stupně v rámci jednoho a téhož neměnného skutku jakož i nezměněné situace co do zavinění a odpovědnosti odpovědné osoby rozhodl nejprve o pokutě ve výši 200.000 Kč a poté o pokutě 1.000.000 Kč. Výši správní sankce nejprve neodůvodnil vůbec a posléze zcela nedostatečně, když jeho odůvodnění správního trest